O chorobách lidského ucha

Naše smysly nás spojují s realitou. Jejich prostřednictvím vidíme, hmatáme, cítíme, slyšíme a chutnáme. Ale jedině ucho stejně jako srdce pracuje bez přestávky. Pokud nechceme nic vidět, zavřeme oči. Pokud nechceme nic cítit, zadržíme dech. Pokud nechceme chutnat, zavřeme ústa. Pokud nechceme hmatat, sevřeme ruce v pěst. Ale uši nás neustále spojují s okolním světem, i když spíme. Přijímají zvuky, jež pak předávají mozku, který je analyzuje a dešifruje. Prostřednictvím sluchu nejen slyšíme zvuky, ale především komunikujeme se svým okolím. Sluch je primární komunikační kanál –⁠ zatímco slepota odděluje člověka od věcí, porucha sluchu jej odděluje od lidí, protože jej zbavuje řeči, hlavního komunikačního způsobu. Lidskou řečí se člověk odlišuje od zvířat.

Základní analýzu zvuků provádí již vnitřní ucho. Detekuje širokou škálu zvuků v kmitočtovém rozsahu 16 Hz –⁠ 16 kHz, od slabého šepotu až po burácení tryskového letadla. Poměr intenzit nejslabšího zvuku, který již slyšíme, a nejsilnějšího zvuku, jaký ucho ještě snese, je neuvěřitelný –⁠ 1 : 10¹³ neboli 130 dB! Ucho dokáže vysledovat a vyslechnout jediný rozhovor v místnosti plné hovořících lidí, slyší jediný špatně zahraný tón na nástroj v symfonickém orchestru.

Obě uši spolu s mozkem pracují v souhře, dokážou zjistit dvoustupňovou odchylku při změně místa zvukového zdroje. Jsou totiž schopny vnímat minimální rozdíly v intenzitě a zpoždění zvuku při binaurálním poslechu. Tento časový rozdíl může činit pouhých deset miliontin vteřiny.

Ucho pozná a rozliší na 400 tisíc různých zvuků. Neustále je porovnává s těmi, které si mozek pamatuje. Dokážeme si představit, jak hraje klavír, kytara, flétna.

Ucho je úzce spojeno s emocemi. Jednu stejnou větu lze pronést více způsoby, které vyjadřují odlišné emoční ladění mluvčího. Celé jazykové systémy jsou založeny na změnách tonality. Uši jsou spolu s mozkem odpovědné za to, proč je nám některá hudba příjemná a jinou zase nemáme rádi. Nicméně zvuky lidské řeči jsou pro sluch klíčové. Nejenže umožňují označovat konkrétní objekty, ale jsou úzce spjaty s abstraktním vnímáním okolního světa. Děti potřebují poslouchat řeč, především zvuk matčina hlasu, aby se cítily dobře a dobře prospívaly, aby si osvojily mateřskou řeč. Již samotné označení „mateřská řeč“ vypovídá o tom, že je to řeč, kterou s dítětem hovoří matka, a tak dítě učí mluvit.

Sluchu je věnováno také toto vydání Časopisu lékařů českých. Články v něm uveřejněné popisují onemocnění sluchového orgánu a anatomických oblastí, jež s ním úzce souvisí. Jedná se nejen o bolesti ucha, ale i o nebolestivé patologie a komunikační poruchy, které vyplývají z narušené funkce sluchového orgánu, včetně vysvětlení toho, jaký význam má včasné podchycení sluchové poruchy a její korekce.

Přeji vám píjemné čtení.

MUDr. Jiří Skřivan, CSc.

otologická sekce České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP