Sebevražedné pokusy v souboru mladých dospělých – výsledky studie ELSPAC


Suicidal Attempts within the Set of Young Adult Parents of Children Observed in ELSPAC Study

Background.
Though effective medications for the treatment of mood disorders have been developed, panic anxiety, major depression and other psychiatric diseases, only small reduction in suicide rates has been achieved during last four decades. Further epidemiological, clinical and experimental studies are initiated to support both prevention and treatment of suicidal behaviour.

Methods and Results.
In ELSPAC study, the data of 3148 men and 3637 women – parents of children aged 3 years - were analysed with the aim to detect possible determinants of psychiatric disorders. These data included both information about the parents’ events and health after the child’s delivery and about parents’ history during their own childhood. According to their self-reported suicidal attempts during last 18 months, parents were divided into groups A (with positive history) and B (no attempt). Statistical significance was evaluated by the SPSS programme (Pearson’s chi-square test, linear-by-linear associations, ANOVA). 23 persons (0,3 %) overall self-reported the suicidal attempt during last 18 months: 18 men (0,6 %) and 5 women (0,1 %). Among them, 2 men and 4 women repeated the attempt. In the same cohort, the frequency of suicidal attempts dropped by 50 % among women and rose by 125 % among men compared to the previous observation. In the personal history, the information both about emotional and physical deprivation during childhood was more frequent among persons with suicidal attempts. On the other hand, partners’ characteristics as possible sources of daily stress situations were not different between groups. Men with suicidal attempts were significantly more often heavy smokers (smoking more that 20 cigarettes daily) and alcohol abusers. Surprisingly, the level of satisfaction with family life was significantly higher in both sex groups with suicidal attempts.

Conclusions.
Although majority of respondents in all groups reported their health status as good, more detailed questions showed significantly higher frequency of different psychiatric disorders and moods in the groups of persons with suicidal attempts: irritation, exhaustion among men, anxiety, depression, dejection among women. Also subjective evaluation of parents’ good health is not in correspondence with the relative high number of hospitalization (10 % men and 40 % women with suicidal attempts) and frequent using of psychoactive drugs.

The psychic health of ELSPAC parents will be assessed in further prospective measurements.

Key words:
suicidal attempts, stress events, life style, confidence, young adults, ELSPAC.


Autoři: L. Kukla 1;  D. Hrubá 2;  M. Tyrlík 3
Působiště autorů: Výzkumné pracoviště preventivní a sociální pediatrie LF MU, Brno 1;  Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno 2;  IVDRM FSS MU, Brno 3
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2008; 147: 527-534
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Východisko.
Přestože v posledních čtyřech dekádách byla vyvinuta řada efektivních léků pro léčbu poruch nálad, panických úzkostí, deprese a dalších psychiatrických poruch, nedošlo k významnější redukci sebevražd. Proto jsou podporovány další epidemiologické, klinické a experimentální studie, jejichž výsledky by pomohly v prevenci i léčbě sebevražedného chování.

Metody a výsledky.
K analýze možných determinant ovlivňujících psychické zdraví rodičů studie ELSPAC (3148 mužů a 3637 žen) v době, kdy jejich děti dovršily 3. rok věku, byly vybrány údaje za období po narození dítěte a anamnestické výpovědi zahrnující i informace z jejich vlastního dětství. Podle údaje o sebevražedném pokusu v období posledních 18 měsíců byli muži a ženy rozděleni na skupinu A (osoby s pozitivní anamnézou) a skupinu B (bez této závažné psychické poruchy). Statistická významnost rozdílů byla testována v programu SPSS (Pearsonův chí-kvadrát test, lineární asociace, ANOVA). Podle vlastních výpovědí se v posledních 18 měsících pokusilo o sebevraždu celkem 23 osob (tj. 0,3 %): 18 mužů (0,6 %) a 5 žen (0,1 %): 2 muži a 4 ženy udali opakovaný sebevražedný pokus. Proti předchozímu šetření ve stejné kohortě klesla frekvence pokusů u žen o 50 %, naopak u mužů se zvýšila o 125 %. V osobní anamnéze osob se sebevražednými pokusy se významně častěji vyskytovaly údaje o citovém či fyzickém zanedbávání v dětství. V obsáhle pojatých charakteristikách partnerů, které by mohly být příčinou stresových situací v každodenním životě, nebyly většinou mezi respondenty souborů A a B rozdíly statisticky významné. Mezi muži se sebevražednými tendencemi bylo významně více silných kuřáků, kouřících denně 20 a více cigaret a častá konzumace většího množství alkoholu. U obou pohlaví byla překvapivě úroveň spokojenosti s rodinným životem hodnocena jako významně lepší ve skupinách se sebevražednými pokusy.

Závěry.
Přestože naprostá většina respondentů ze všech čtyř skupin označila v souhrnném dotazu jejich zdravotní stav jako dobrý, podrobnější dotazy odhalily významně vyšší frekvenci různých psychických poruch a nálad u osob obou pohlaví, které se pokusily o sebevraždu: U mužů byly častější údaje o jejich podrážděnosti a vyčerpanosti, u žen převažovaly výpovědi o úzkosti, depresích, sklíčenosti. Subjektivnímu hodnocení dobrého zdraví neodpovídá ani relativně vysoký počet hospitalizovaných respondentů (cca 10 % mužů a 40 % žen se sebevražednými tendencemi) a časté užívání psychoaktivních léků. Psychické zdraví rodičů ve studii ELSPAC bude hodnoceno i v dalším prospektivním sledování.

Klíčová slova:
sebevražedné pokusy, stresové události, životní styl, spokojenost, mladí dospělí, ELSPAC.

Suicidální chování zahrnuje široké spektrum projevů, od sebevražedných myšlenek a pokusů až k dokonaným sebevraždám. V širším slova smyslu by bylo možno do této skupiny poruch chování zařadit i sebedestruktivní jednání, jako je sebezohavování, odmítání léčby závažného onemocnění, kouření a abúzus alkoholu. Někteří jedinci sebevraždu dlouho a detailně připravují, jindy jde o výsledek náhlého impulzivního rozhodnutí obvykle pod vlivem akutního konfliktu (1).

Sebevražda či pokus o ni je jen zřídka pouhým zkratkovitým vyústěním osobní krize, ale často je spojen nebo přímo důsledkem psychických onemocnění či poruch. Nejčastěji depresí, ale i schizofrenie, alkoholismu, abúzu ostatních drog, epilepsie, Huntingtonovy choroby a poruch osobnosti (2).

V současné době jsou za potenciální rizikové faktory podporující sebevražedné chování pokládány hereditární predispozice (3), chronická onemocnění, především mozková (1), problémy při výchově (4) a nízké hladiny krevního cholesterolu (5). Řada badatelů se rovněž zaměřuje na studium vlivu specifických symptomů, jako jsou depresivní či paranoidní bludy, panická úzkost, apatie, kognitivní deficit (1). Osoby se sebevražedným chováním mívají v anamnéze častěji výrazné agresivní sklony (6).

K dalším faktorům vedoucím k sebevraždě patří abúzus alkoholu (7–9), kouření (10, 11), sociální izolace (12, 13), především život mimo manželství (14), závažné nemoci, zejména rakovina (11, 15, 16). Několik prospektivních studií hodnotilo rovněž vliv nedostatečné tělesné aktivity; výsledky nasvědčují, že sedavý způsob života přispívá k depresím a v jejich důsledku i k sebevraždám (17). Podle jiných studií se sebevražedné tendence a pokusy častěji vyskytují u osob s nižší úrovní vzdělání (18, 19), u osob, jejichž matky byly méně vzdělané a v době porodu velmi mladé – mladší než 19 let (20), a u osob narozených rodičům – alkoholikům (21). U mladých osob, které se pokusily o sebevraždu, byl ještě významným rizikovým faktorem nedostatek spánku a časté děsivé sny (22). Četné studie opakovaně prokázaly nejsilnější vliv depresivních nálad na sebevražedné chování (14, 18, 19, 23).

Podle epidemiologických prospektivních sledování jen asi 0,5 % osob uvažujících o sebevraždě se o ni skutečně pokusí (24). Podrobnější výzkum okolností posilujících sebevražedné chování by mohl mít velký preventivní význam. Také další poznání o genetické predispozici k psychiatrickým poruchám souvisejících se sebevražedností by přineslo možnosti léčebné prevence. Zatím jsou sledovány geny determinující polymorfismus tvorby tryptofan hydroxylázy (enzymu pro syntézu serotoninu) a geny ovlivňující transport serotoninu (25).

Významnost těchto prací vynikne zejména v kontextu se studiemi zabývajícími se neurobiologií sebevražd. Prezentují shodné nálezy narušení serotoninového neurotransmiterového systému: snížení počtu serotoninových receptorů v presynaptických nervových terminálech a naopak jejich zvýšení v místech za synapsí jsou častěji nacházeny u osob, které skončily život sebevraždou. Nálezy svědčí o redukci aktivity serotoninu v neuronu. Nejvýrazněji se tyto změny objevují v oblasti ventrálního prefrontálního kortexu, což má pravděpodobně velký význam pro riziko sebevražedného chování (26). Podobné léze jsou nacházeny i u osob s agresivním chováním (1).

Serotogenní funkce souvisejí přímo úměrně mimo jiné i s hladinami sérového cholesterolu: Po podávání nízkocholesterolové diety nebo léků snižujících hladiny cholesterolu je pozorováno zvýšení pravděpodobnosti sebevražedných pokusů i agresivního chování u nehumánních primátů (27). Přestože tyto vztahy nebyly ještě demonstrovány u lidí, je tato oblast dalšího zkoumání předmětem zájmu.

Jiné studie nacházejí narušení noradrenergního a dopaminového systému, třebaže jejich výsledky nejsou tak jednoznačné (1).

Pokud snížená serotoninergní aktivita skutečně přispívá k riziku sebevražd, pak jsou předmětem zájmu faktory, které ji ovlivňují. Důkazy byly prezentovány pro vliv alkoholu, nikotinu, drog a nízkých hladin sérového cholesterolu. Také muži mívají nižší serotoninergní aktivitu, což by vysvětlovalo až trojnásobně vyšší výskyt sebevražedného chování v porovnání se ženami (1).

Rozpoznání koincidujících faktorů sebevražedných pokusů u psychiatricky nedispenzarizované populace je klíčovým prvkem k odlišení vysoce rizikových pacientů a k prevenci. Přestože v posledních čtyřech dekádách byla vyvinuta řada efektivních léků pro léčbu poruch nálad, úzkostných poruch a dalších psychiatrických poruch, nedošlo k významnější redukci sebevražd. Proto jsou podporovány další epidemiologické, klinické a experimentální studie zaměřené na odhalování vnitřních i vnějších rizikových faktorů i na zkoumání biologických mechanismů jejich působení, jejichž výsledky by pomohly v prevenci i léčbě sebevražedného chování.

Studie ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood) shromažďuje údaje o širokém spektru životních podmínek a zdravotním stavu participujících rodičů a jejich dětí. Opakovaná šetření jsou plánována v předem stanovených etapách při zachovávání stability převážného objemu dotazů, což umožňuje sledovat časové trendy změn.

Při analýze dat poskytnutých z vyšetření dospělých participantů – rodičů – konaného 18 měsíců po porodu, bylo možno mimo jiné konstatovat, že psychické zdraví kuřáků je v mnoha ohledech horší než u nekuřáků včetně vyššího výskytu sebevražedných pokusů (28). Zpracování údajů získaných při vyšetření rodičů za dalších 18 měsíců (v době, kdy jejich dětem byly 3 roky) se zaměřilo na zkoumání, zda a jaké rozdíly je možno nalézt mezi osobami se sebevražednými sklony a ostatními, u nichž se tyto závažné poruchy zdraví nevyskytly.

Soubor a použité metody

ELSPAC je studie Světové zdravotnické organizace (WHO). V současnosti na ní participuje 6 evropských zemí. Počátek studie se datuje do roku 1990, kdy započala prenatální fází. Celý projekt se dělí pracovně na dvě části:

  1. „rodinnou“ – šetření je prováděno dotazníkovou metodou do rodin;
  2. „mimorodinnou“ – sběr dat ze škol, zdravotnického sektoru a vlastní vyšetřování probandů probíhající na našem pracovišti pediatricky, antropometricky a psychologicky.

Informovaný souhlas je samozřejmým předpokladem celé studie.

K analýze možných determinant ovlivňujících psychické zdraví rodičů studie ELSPAC v době, kdy jejich děti dovršily 3. rok věku, byly vybrány proměnné vyjadřující události, které se staly za posledních 18 měsíců (dotazníky T), odpovědi z předchozího vyšetření (v 18 měsících věku dítěte) a anamnestické výpovědi zjišťované v úvodních etapách (cca v polovině těhotenství), které zahrnovaly i informace z jejich dětství.

Vyplněné dotazníky vrátilo 3148 mužů a 3637 žen. Tito vyplnili dotazníky studie ELSPAC ve třech letech věku dítěte. Maximum dospělých participantů (87 %) bylo při zahájení studie ve věkové kategorii 25–35 let (29).

Podle údaje o sebevražedném pokusu v období posledních 18 měsíců byli muži a ženy rozděleni na skupiny: A (osoby s anamnézou suicidálního pokusu) a skupiny B (bez suicidálního pokusu). Jsme si přitom vědomi omezení daných podmínkami korespondenčního získávání dat.

Jako prediktory jsme vzali v úvahu zejména data, která se vztahují k subjektivnímu hodnocení celkového zdravotního stavu a zdravotních potíží, které popisují stav psychiky, hospitalizaci a pravidelné či časté užívání vybraných léků.

Dále byly jako prediktory vybrány proměnné vypovídající o partnerských a sociálních vztazích respondenta, a to zejména:

  • neurovnané partnerské poměry u rodičů v době dětství respondentů,
  • problémy v péči o respondenty v době jejich dětství,
  • problematické chování partnerů respondentů,
  • nedostatky ve způsobu života respondentů,
  • úroveň spokojenosti respondentů s jejich životem, s rodinným životem, s finanční situací, u mužů ještě s jejich zaměstnáním.

K analytickému zpracování byly použity údaje o frekvenci výskytu sledovaných znaků v jednotlivých skupinách. Úroveň spokojenosti respondenti hodnotili pomocí desetistupňové škály (1 = zcela nespokojen/a, 10 = naprosto spokojen/a): skupinové hodnoty byly udávány formou průměru, směrodatné odchylky a 95% intervalu pravděpodobnosti (CI). Statistická významnost rozdílů byla testována v programu SPSS (Pearsonův chí-kvadrát test, lineární asociace, ANOVA).

Výsledky

Podle vlastních výpovědí se v posledních 18 měsících, tj. od posledního šetření, pokusilo o sebevraždu celkem 23 osob (tj. 0,3 %): 18 mužů (0,6 %) a 5 žen (0,1 %). V předchozí etapě vyšetření, které se uskutečnilo za 18 měsíců po porodu, udávalo pokus o sebevraždu 18 rodičů: 8 mužů a 10 žen, což reprezentuje shodnou 0,3% frekvenci u obou pohlaví. Při současném šetření 2 muži a 4 ženy udali opakovaný sebevražedný pokus. Výskyt sebevražd je v našem způsobu šetření (korespondenční administrace) ovlivněna ochotou respondentů vypovídat o některých jevech. Proto z našich zjištění nelze odvozovat údaje o incidenci a prevalenci daného jevu, a tedy ani porovnávat prevalenci u jednotlivých pohlaví. Jak jsme uvedli výše, našim cílem je pouze explorativně získat koincidující faktory.

Ve skupině žen se sebevražednými sklony bylo více rodin vysokoškoláků (60 % žen, 80 % mužů) než ve skupině žen psychicky zdravých (20,5 % žen, 29 % mužů). Ve skupině žen byly 3 z 5 rozvedené nebo žily odloučeně od partnera (tab. 1).

Tab. 1. Rodinný stav
Rodinný stav
Soubory: A zahrnují osoby s pokusem o sebevraždu (PS), B zahrnují osoby bez pokusu o sebevraždu (bez PS)

V osobní anamnéze osob se sebevražednými pokusy se významně častěji vyskytovaly údaje o citovém či fyzickém zanedbávání v dětství. Rozdíly mezi skupinami sice nejsou vzhledem k četnosti skupiny A statisticky významné, přesto ukazují na společný trend.

Ženy označovaly věk docházky do prvního stupně základních škol jako nejméně šťastné období jejich dětství. Překvapivě byly údaje o tělesném týrání nejčastěji zaznamenány u žen, které se o sebevraždu nepokusily (tab. 2). Muži i ženy se sebevražednými pokusy častěji vypovídali o špatných vztazích mezi jejich rodiči (častá hrubost, hádavost, obavy jeden z druhého, absence projevů láskyplnosti a štěstí). Ve skupině žen se sklony k sebevraždě se nevyskytl žádný případ jejich adopce, pobytu v dětském domově, úmrtí rodičů, opuštění domova před 16. rokem věku, žádná nebyla v dětství v péči psychologa či psychiatra.

Tab. 2. Poměry v dětství (%)
Poměry v dětství (%)
Statistická významnost: *p < 0,05, **p < 0,01, ***p < 0,001

Rovněž v obsáhle pojatých charakteristikách partnerů, které by mohly být příčinou stresových situací v každodenním životě, nebyly většinou mezi respondenty souborů A a B rozdíly statisticky významné (tab. 3). Ve skupině A uváděli shodně muži i ženy častěji u svých partnerů snadnou vznětlivost a panovačnost. Ženy mají častěji zkušenosti s nespolehlivostí jejich partnerů. Partneři – podle výpovědí žen ze zkoumané skupiny – také častěji (několikrát měsíčně) bývají večer mimo domov se svými přáteli a častěji (několikrát měsíčně až denně) konzumují alkohol v množství větším, než je pokládáno za přiměřené. Za vyšší množství jsou pokládány více než 2 drinky (tj. buď více než 2 × 0,5 dl destilátu, 2 × 2 dl vína, nebo 2 × 0,5 l piva). Muži se sebevražednými sklony častěji uváděli špatný zdravotní stav partnerky (22,3 % vs. 12,4 %, p < 0,05), zatímco frekvence výpovědí žen o závažných nemocech partnerů byly v obou skupinách obdobné.

Tab. 3. Charakteristiky partnerů
Charakteristiky partnerů
Statistická významnost: *p < 0,05

V životním stylu obou pohlaví je výrazným rysem absence pravidelné vydatné tělesné aktivity, zejména cvičení charakterizovaného slovy „při kterém se zapotí“. Takovou aktivitu uváděly častěji ženy. Obě skupiny žen rovněž častěji než muži uváděly nedostatek spánku. Kouření cigaret uvedlo 40 % žen s pokusem o sebevraždu (oproti 25 % ve zbytku souboru). Relativní četnosti mužů v obou skupinách byly sice shodné (40 %), ale ve skupině mužů se sebevražednými tendencemi bylo významně více silných kuřáků, kouřících denně 20 a více cigaret. Téměř tři čtvrtiny mužů z této skupiny přiznalo častou konzumaci většího množství alkoholu (tab. 4).

Tab. 4. Životní styl
Životní styl
Statistická významnost: *p < 0,05

Překvapivé výsledky přineslo zpracování údajů o hodnocení spokojenosti, vyjadřované na desetibodové škále: Nižší hodnota znamená nižší úroveň spokojenosti. Hodnoty ve skupině žen jsou z důvodu nízké četnosti pouze orientační. Poměrně vysokou průměrnou hodnotu (7–7,55) vyjádřené spokojenosti se životem jsme zjistili u všech skupin s výjimkou žen se sebevražednými pokusy, ovšem i u těch byla hodnota lehce nadprůměrná (tab. 5). Všechny skupiny také uvádějí vysoké průměry spokojenosti s rodinným životem. S finanční situací byli statisticky významně méně spokojeni muži se sebevražednými sklony. Spokojenost s prací byla zjišťována jen u mužů. Obě skupiny, jejichž průměry jsou v horní části škály, se od sebe statisticky významně nelišily.

Tab. 5. Spokojenost
Spokojenost
Statistická významnost: *p < 0,05, **p < 0,01

U žen byly analyzovány profesní expozice hluku, chemickým látkám, směnné a monotónní práci před otěhotněním a v těhotenství: neprokázal se žádný vztah profesní expozice k psychickým poruchám, které vedly k pokusům o sebevraždu.

Naprostá většina respondentů ze všech čtyř skupin označila v souhrnném dotazu jejich zdravotní stav jako dobrý, a to jak při vyšetření ve 3 letech dítěte, tak předtím při vyšetření v 18 měsících věku dítěte (tab. 6). Podrobnější dotazy však odhalily významně vyšší frekvenci různých psychických poruch a nálad u osob obou pohlaví, které se pokusily o sebevraždu, častější byl výskyt u žen. U mužů byly častější údaje o jejich podrážděnosti a vyčerpanosti, u žen převažovaly výpovědi o úzkosti, depresích, sklíčenosti.

Tab. 6. Subjektivní zdravotní potíže
Subjektivní zdravotní potíže
Statistická významnost: *p < 0,05, **p < 0,01, ***p < 0,001

Přes v průměru dobré subjektivní hodnocení zdraví jsme zjistili relativně vysoký počet hospitalizovaných respondentů (cca 10 % mužů se sebevražednými pokusy, 20 % žen bez psychických potíží a 40 % žen se sebevražednými tendencemi) a časté užívání psychoaktivních léků (tab. 7).

Tab. 7. Objektivní zdravotní stav
Objektivní zdravotní stav
Statistická významnost: *p < 0,05, **p < 0,01, ***p < 0,001

Diskuze

Při opakovaném vyšetření obdobnými otázkami byl zjištěn stoupající trend frekvence sebevražedných pokusů: Z 18 případů v etapě organizované za 18 měsíců po porodu stoupl počet na 23 v době 3 roky po porodu (tj. o téměř 28 %). Na zvýšení výskytu sebevražedných pokusů se podíleli jen muži (o 125 % více), zatímco v souboru žen se počet případů naopak snížil na polovinu. Jak jsme již uvedli výše, jako výzkumníci jsme neměli možnost kontrolovat validitu sdělení nad rámec, který je obvyklý u korespondenční administrace dotazníku. Je pravděpodobné, že tímto byly ovlivněny zejména citlivé intimní otázky, mezi něž dotazování po sebevražedných pokusech (PS) nepochybně patří. O tom svědčí také velmi nízký počet odpovídajících žen. Předpokládáme, že část žen po PS přestala spolupracovat na výzkumu, takže nám nejsou dostupná nejen data o PS, ale vůbec žádná data z této fáze vyšetření. Přestože anamnestické dotazníky byly zaslány oběma biologickým rodičům dětí studie ELSPAC, vrátilo je vyplněné o téměř 500 méně mužů než žen: Je možno předpokládat, že v této skupině budou především muži žijící odloučeně od své rodiny, mezi nimiž by hypoteticky mohly být další případy s vážným psychickým narušením. Obecně se předpokládá, že oficiální údaje o dokonaných sebevraždách a především o sebevražedných pokusech jsou podhodnocovány (30).

Ovšem vzhledem k tomu, že naším cílem není zjišťovat prevalenci či incidenci PS, ale s ním koincidující faktory, není podle našeho názoru touto výzkumnou odúmrtí naše práce znehodnocena. Údaje o ženách je však třeba vždy korigovat vědomím malé četnosti.

Z údajů, které mohly být ve studii ELSPAC vybrány k analýze determinant narušení psychického zdraví, nelze – s výjimkou depresivních a úzkostných nálad – žádnou skupinu jednoznačně a přesvědčivě označit za rizikové faktory. Možný vliv stresů v dětství byl více vyjádřen u žen, nicméně všechny postižené vyrůstaly v jejich biologické rodině, žádná nebyla vystavena tělesnému týrání. Rozvod rodičů a přísnou výchovu udávaly obě skupiny žen stejně často, frekvence vážných rozporů rodičů byla třikrát častější a výpověď o pohlavním zneužití dvakrát častější ve skupině žen, které se o sebevraždu nepokusily. Všechny ženy s psychickými poruchami měly rády školu a dvě třetiny z nich dosáhly vysokoškolského vzdělání a měly vysokoškolsky vzdělané partnery, zatímco v souboru bez sebevražedných sklonů měla vysokoškolské vzdělání jen pětina žen.

Převážná většina respondentů shodně ze všech skupin nemá závažnější somatické zdravotní potíže a označuje dlouhodobě svůj zdravotní stav za dobrý. Muži se sebevražednými sklony mají obecně nižší úroveň spokojenosti se svým životem, s rodinným životem, s prací a finanční situací v porovnání s muži bez závažných psychických poruch, naprostá většina (cca 95 %) z nich jsou ženatí.

Při hodnocení partnerů jsou ženy z obou skupin obecně kritičtější, ale frekvence údajů o negativním chování partnerů se až na ojedinělé výjimky neliší mezi osobami se sebevražednými sklony a ostatními.

Při hodnocení negativních ukazatelů životního stylu se ve skupině osob, které se pokusily o sebevraždu, vyskytl vyšší počet středně silných a silných kuřáků, u mužů ještě častých konzumentů nadměrného množství alkoholických nápojů.

Při zpracování dat o souboru rodičů ELSPAC, kde byly sledovány rozdíly mezi kuřáky a nekuřáky, byla nalezena řada asociací kouření s ostatními znaky rizikového chování, především větší konzum alkoholu i častější užívání nelegálních drog. Kouřící muži i ženy měli častější výskyt různých somatických onemocnění i psychických problémů (28). Tyto výsledky jsou zcela v souladu se zahraniční literaturou. Vyšší výskyt a závažnější průběh psychiatrických poruch včetně průkazných vztahů mezi dávkou a účinkem byl opakovaně zjišťován i ve studiích, které podrobně a podle předem stanovených kritérií posuzovaly úroveň psychických příznaků a obtíží (31). Velmi výrazné zvýšení prevalence kuřáků bývá zejména mezi pacienty postiženými silnou depresí, u nichž rovněž bývá vyšší úroveň závislosti na kouření (32). Depresivní pacienti rovněž obtížněji odvykají kouření (33), takže podle výskytu symptomů deprese je možno poměrně spolehlivě předvídat úspěšnost odvykacího procesu (34). Studie sledující opakovaně mladé osoby zjistily, že silné kuřáctví ve věku adolescence (kolem 16 let) bylo spojeno se signifikantním zvýšením různých psychiatrických poruch ve věku mladé dospělosti (kolem 22 let) (35).

I když není zcela jisté, co je primární ve vztahu kouření a psychických poruch, existuje řada důkazů o tom, že kouření může být iniciačním rizikovým faktorem pro pozdější rozvoj psychických poruch. Prenatální expozice kouření narušuje vývoj nervové soustavy, a proto může vést k narušení mentálního zdraví v pozdějším životě (36).

Určité omezení studie ELSPAC spočívá v tom, že zjišťuje jen některé rizikové faktory sebevražd, a to ještě na základě osobních výpovědí bez objektivního ověření (kuřáctví, alkoholismus, užívání nelegálních drog, mentální onemocnění v anamnéze rodinné i osobní, dlouhodobé užívání léků apod.). Nebyla sledována dostupnost střelných zbraní, nebo odborné psychiatrické vyšetření úrovně beznadějnosti, fatalismu, ochoty riskovat, což jsou faktory rovněž pokládané za rizikové v oblasti sebevražedného chování (37, 38).

Závěr

Redukce výskytu sebevražedného chování je jedním z cílů Národního programu Zdraví 21, vypracovaného podle doporučení WHO. Do komplexu prevence psychických poruch zdraví souvisejících se sebevražedným chováním patří kromě již zmíněných výzkumných úkolů i proškolení praktických lékařů o léčbě poruch nálad novějšími typy antidepresivních léků (39, 40), stejně jako přijímání legislativních opatření snižujících dostupnost silných smrtících jedů (např. různých pesticidů) a zbraní (41).

Možné zevní příčiny těžkých psychických poruch, které vedly k sebevražedným pokusům, nebyly v souboru mladých dospělých rodičů zahrnutých do studie ELSPAC jednoznačně a přesvědčivě vyjádřeny při vyšetření, které se konalo v období 3 let věku dětí. Proti předchozímu šetření došlo během 18 měsíců k nárůstu počtu sebevražedných pokusů. Frekvence sebevražedných pokusů mezi muži byla více než trojnásobně vyšší než mezi ženami. Vývoj psychického zdraví bude analyzován i v dalších etapách prospektivního šetření.

Zkratky

CI – interval pravděpodobnosti

ELSPAC – European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood

PS – sebevražedný pokus

WHO – Světová zdravotnická organizace

Studie byla vytvořena s podporou grantu IGA MZ ČR č. NR 8380-3/2005.

doc. MUDr. Lubomír Kukla, CSc.

Výzkumné pracoviště preventivní a sociální pediatrie LF MU

Bieblova 16, 613 00 Brno

fax: +420 545 214 146, e-mail: lubomir.kukla@tiscali.cz


Zdroje

1. Mann, J. J.: The neurobiology of suicide. Nature Medicine, 1998, 4, s. 25–30.

2. Isometsa, E.: Mental disorders in young and middle aged men who commit suicide. BMJ, 1995, 310, s. 1366–1367.

3. Roy, A., Segal, N. L., Sarchiapone, M.: Attempted suicide among living co-twins of twin suicide victims. Am. J. Psychiatry, 1995, 152, s. 1075–1076.

4. Brodsky, B. S., Malone, K. M., Ellis, S. P. et al.: Bordeline personality disorder characteristics associated with suicidal behavior. Am. J. Psychiatry, 1997, 154, s. 155–158.

5. Muldoon, M. F.: Low and lowered cholesterol and risk of death from suicide and trauma. Metabolism, 1993, 42 (Suppl. 1), s. 45–56.

6. Brown, G. L., Goodwin, F. K., Brunney, W. E. jr.: Human aggression and suicide: Their relationship to neuropsychiatric diagnoses and serotonin metabolism. Adv. Biochem. Psychopharmacol., 1982, 34, s. 287–307.

7. Murphy, G. E.: Suicide and substance abuse. Arch. Gen. Psychiatry, 1988, 45, s. 593–594.

8. Rich, C., Young, D., Fowler, R.: San Diego Suicide Study. Arch. Gen. Psychiatry, 1986, 43, s. 577–586.

9. Roy, A., Linnoila, M.: Alcoholism and suicide. Suicide Life Threat. Behav., 1986, 16, s. 244–273.

10. Istavan, J., Matarazzo, J.: Tobacco, alcohol, and caffeine use: a review of their interrelationships. Psychol. Bull., 1984, 16, s. 151–170.

11. Miller, M., Hemenway, D., Rimm, E.: Cigarettes and suicide: A prospective study of 50.000 men. Am. J. Public Health, 2000, 90, s. 768–773.

12. Kawachi, I., Colditz, G. A., Ascherio, A. et al.: A prospective study of social network in relation to total mortality and cardiovascular disease in men in the USA. J. Epidemiol. Community Health, 1996, 50, s. 245–251.

13. Smith, J. C., Mercy, J. A., Conn, J. M.: Marital status and the risk of suicide. Am. J. Public Health, 1988, 78, s. 78–80.

14. Fanous, A. H., Prescott, C. A., Kendler, K. S.: The prediction of thoughts of death or self-harm in a population-based sample of female twins. Psych. Med., 2004, 34, s. 301–312.

15. Levi, F., Bulliard, J., La Vecchia, C.: Suicide risk among incident cases on cancer in the Swiss canton of Caud. Oncology, 1991, 48, s. 44–47.

16. Louhivuori, K., Hakama, M.: Risk of suicide among cancer patients. Am. J. Epidemiol., 1979, 109, s. 59–65.

17. Paffenbarger, R. S. jr., Lee, B. M., Leung, R.: Physical activity and personal characteristics associated with depression and suicide in American college men. Acta Psychiatr Scand. Suppl., 1994, 377, s. 16–22.

18. Kung, H. C., Pearson, J. L., Liu, X. H.: Risk factors for male and female suicide decedents ages 15-64 in the United States. Results from the 1993 National Mortality Followback Survey. Soc. Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 2003, 38, s. 419–426.

19. Taylor, R., Page, A., Morrelli, S. et al.: Socio-economic differentials in mental disorders and suicide attempts in Australia. Br. J. Psychiatry, 2004, 185, s. 486–493.

20. Mittendorfer-Rutz, E., Rasmussen, F., Wasserman, D.: Restricted fetal growth and adverse maternal psychosocial and socioeconomic conditions as risk factors for suicidal behaviour of offsprings: a cohort study. Lancet, 2004, 364 (9440), s. 1135–1140.

21. Glowinski, A. L., Jacob, T., Bucholz, K. K. et al.: Paternal alcohol dependence and offspring suicidal behaviors in a children-of-twins study. Drug Alcohol Dependence, 2004, 76 (Suppl.), s. S69–S77.

22. Liu, X. C.: Sleep and adolescent suicidal behavior. Sleep, 2004, 27, s. 1351–1358.

23. Ialongo, N. S., Koenig-McNaught, A. L., Wagner, B. M. et al.: African American children’s reports of depressed mood, hopelessness, and suicidal ideation and later suicide attempts. Suicide and Life-Threating Behavior, 2004, 34, s. 395–407.

24. Gunnell, D., Harbord, R., Singleton, N. et al.: Factors influencing the development and amelioration of suicidal thoughts in the general population – cohort study. Br. J. Psychiatry, 2004, 185, s. 385–393.

25. Courtet, P., Jollant, F., Casteinau, D. et al.: Implication of genes of the serotonergic system in vulnerability to suicidal behavior. J. Psychiatry Neuroscience, 2004, 29, s. 350–359.

26. Arango, V., Underwood, M. D., Mann, J. J.: Fewer pigmented locus coeruleus neurons in suicide victims: Preliminary results. Biol. Psychiatry, 1995, 39, s. 112–120.

27. Kaplan, J. R.: Demonstration of an association among dietary cholesterol, central serotonergic activity, and social behavior in monkeys. Psychosom. Med., 1994, 56, s. 479–484.

28. Hrubá, D., Kukla, L., Tyrlík, M.: Narušení psychického zdraví u kuřáků. Výsledky studie ELSPAC. Čes-slov. hygiena, 2004, 1, s. 8–13.

29. Kukla, L., Hrubá, D., Tyrlík, M.: Charakteristické rozdíly mezi kouřícími a nekouřícími těhotnými ženami – výsledky studie ELSPAC. Hygiena, 1999, 44, s. 67–77.

30. Rosenberg, M., Davidson, L., Smith, J. et al.: Operational criteria for the determination of suicide. J. Forensic Sci., 1988, 33, s. 1445–1456.

31. Farrell, M., Howes, S., Taylor, C. et al.: Substance misuse and psychiatric co-morbidity: an overview of the OPCS National Psychiatric Morbidity. Add. Behav., 1998, 23, s. 909–918.

32. Anda, R. F., Hibbert, D. F., Escobedo, L. G. et al.: Depression and the dynamics of smoking. JAMA, 1990, 264, s. 1541–1545.

33. Covey, L. S., Glassman, A. H., Stetner, F.: Cigarette smoking and major depression. J. Addict. Dis., 1998, 17, s. 35–46.

34. Niaura, R., Britt, D. M., Shadel, W. G. et al.: Symptoms of depression and survival experience among three samples of smokers trying to quit. Psychology od Addictive Behaviours, 2001, 15, s. 13–17.

35. Johnson, J. G., Cohen, P., Pine, D. S. et. al.: Association between cigarette smoking and anxiety disorders during adolescence and early adulthood. JAMA, 2000, 284, s. 2348–2351.

36. Ernst, M., Moolchan, E. T., Robinson, M. L.: Behavioral and neural consequences of prenatal exposure to nicotine. J. Am. Acad. Child Adolesc., 2001, 40, s. 630–641.

37. Davis, A., Schrueder, C.: The prediction of suicide. Med. J. Aust., 1990, 153, s. 552–554.

38. Gangat, A. E., Simpson, M. A., Naidoo, L. R.: Medication as a potential cause of depression. S. Afr. Med. J., 1986, 70, s. 224–226.

39. Kapur, S., Mieczkowski, T., Mahh, J. J.: Antidepressant medications and the relative risk of suicide attempt and suicide. J. Am. Med. Assoc., 1992, 268, s. 3441–3445.

40. Rutz, W., von Knorring, L., Wlinder, J.: Frequency of suicide in Gotland after systematic postgraduate education of general practitioners. Acta Psychiatr Scand., 1989, 80, s. 151–154.

41. Boyd, J. H.: The increasing rate of suicide by firearms. N. Engl. J. Med., 1983, 308, s. 872–874.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se