Anestezie v Rakousko-Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu
Část III – Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální metody anestezie


Anaesthesia in the Austro-Hungarian Empire during World War I and in the newly formed Czechoslovak Republic
Part III – Intravenous regional anaesthesia and neuraxial anaesthetic methods

The authors present an annotated part of a surgical textbook from 1921. The first edition was published in 1917 during WWI. The first part of the textbook concerns anaesthesiology and the text is divided into 5 parts because of the extent (Introduction, Local and Regional Anaesthesia, Intravenous Regional Anaesthesia and Spinal Anaesthesia, General Anaesthesia I and General Anaesthesia II). Each part has been annotated in order to provide historical context of the anaesthetic methods and their origin. The textbook follows the German and Vienna schools of medicine.

Keywords:
general anaesthesia – loco-regional anaesthesia – history – World War I – education


Autoři: O. Gimunová 1,2;  J. Málek 2,3
Působiště autorů: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Brno, Lékařská fakulta, Masarykova Univerzita 1;  Komise pro historii oboru ČSARIM 2;  Klinika anesteziologie a resuscitace, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady 3
Vyšlo v časopise: Anest. intenziv. Med., 28, 2017, č. 6, s. 381-385
Kategorie: Historie oboru

Souhrn

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, její první vydání jako učební text je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem.

Předkládaný text je vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do pěti částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální blokády, Celková anestezie I a Celková anestezie II). Každá z jednotlivých částí je doprovázena naším komentářem, který uvádí původní text do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice je poplatná německé a vídeňské škole.

Klíčová slova:
celková anestezie – místní anestezie – historie – I. světová válka – výuka

Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální metody anestezie

Intravenózní regionální anestezii objevil a popsal v r. 1908 německý chirurg August Karl Gustav Bier, po kterém je i pojmenována. Její vznik umožnil objev bezpečnějšího anestetika než kokainu – prokainu. Prof. Bier byl mimořádný člověk. Kromě zásluh o rozvoj anestezie byl světově uznávaným chirurgem, zasloužil se o zlepšení ocelové přilby, kterou používali němečtí vojáci za první světové války, zajímal se o sport ve smyslu řeckého ideálu spojení těla a mysli, byl průkopníkem v oboru, kterému dnes říkáme ekologie, založil rozsáhlý lesopark a Společnost pro studium homeopatie u zvířat [1, 2]. Je známo, že jedné své dceři před její cestou do Anglie odstranil appendix, protože nedůvěřoval anglickým lékařům [3].

Bier prováděl na sobě a blízkých různé experimenty (viz též dále). Před aplikací na pacientech testoval na sobě a na svém třináctiletém synovi, jak dlouho může být naložené škrtidlo na paži, a dokonce i na krku, aby testoval možnost zabránit šíření anestetika do mozku (což u něj vedlo k významnému vertigu, bolesti hlavy, otoku obličeje, víček a překrvení očí trvající několik hodin)[3]. V publikované učebnici (obr. 3) si všimněte, že metoda se od nynějšího provedení významně lišila (obr. 2). Je zajímavé, že po publikování v několika časopisech se již metodou intravenózní regionální anestezie příliš nezabýval, pravděpodobně kvůli její složitosti v porovnání s metodami svodné anestezie. Renesance se dočkala až v 60. letech 20. století. Na jejím základě ještě vznikla intraarteriální regionální anestezie (1909 Goyanes ve Španělsku a 1910 Ransohoff v USA).

Učebnice z r. 1921, s. 9
Obr. 1. Učebnice z r. 1921, s. 9

Původní metoda intravenózní regionální anestezie (překresleno podle [12])
Obr. 2. Původní metoda intravenózní regionální anestezie (překresleno podle [12])

Učebnice z r. 1921, s. 10
Obr. 3. Učebnice z r. 1921, s. 10

Učebnice z r. 1921, s. 11
Obr. 4. Učebnice z r. 1921, s. 11

Jak již bylo uvedeno v první části, v roce 1917 byla známa již většina technik místní anestezie (obr. 1, 3, 4). Spory o to, kdo první použil sub­arachnoidální anestezii, se táhly dlouhá léta. James Leonard Corning, neurolog v New Yorku, podal injekci kokainu do páteře nejprve psu, který měl po injekci motorickou blokádu pánevních končetin, pak relativně mladému muži, který trpěl „závislostí na masturbaci, spinální slabostí a seminální inkontinencí“. U něj se zhruba po 20 minutách vyvinula anestezie, takže necítil stimulaci drátěným kartáčem na penisu a skrotu [3]. Po odeznění blokády byl jistě na nějakou dobu vyléčený. Vzhledem k objemu dávky kokainu (Corning podal celkem během 8 minut 120 mg kokainu) a latenci nástupu většina historiků pokládá tento způsob za epidurální anestezii, nikoliv subarachnoidální. V každém případě byl první, kdo použil termín spinální anestezie, ačkoliv jeho cíl byl jiný: nechtěl metodu využít během operace, ale vycházel z představy, že spolu komunikují cévy v míše a páteřním kanálu, a chtěl kokainem ovlivnit některá neurologická onemocnění [3]. Je jen šťastnou náhodou, že tento pokus neskončil katastrofou.

Za objevitele subarachnoidální anestezie je tak považován opět zmiňovaný chirurg August Karl Gustav Bier. Ten měl možnost se seznámit s prací svého kolegy Heinricha Quinckeho, který prováděl spinální punkce s cílem léčit tuberkulózu a hydrocelafus. Bier možná používal i jeho vybavení. Je zajímavé, že Bier nepoužíval aseptický postup, nenosil při punkci rukavice a je známo, že jehlu ucpával prstem, aby nevyteklo příliš mnoho mozkomíšního moku [3].

Bierův experiment z 24. srpna 1898 je skutečně pozoruhodný. Bier se rozhodl vyzkoušet techniku sám na sobě. Požádal Augusta Hildebrandta, asistenta von Esmarcha, aby mu provedl lumbální punkci a aplikoval kokain. Hildebrandt manipuloval s jehlou velmi bolestivě, pravděpodobně vyvolal i kořenové dráždění, a když konečně začal vytékat mozkomíšní mok, nepodařilo se mu pro různé průměry nasadit stříkačku na jehlu, takže po úniku velkého množství moku pokus vzdal. Druhý pokus provedl Bier na Hildebrandtovi, a ten byl úspěšný. Do 5 minut po aplikaci 5 ml 1% kokainu vznikla anestezie, kterou Bier demonstroval tím, že Hildebrandta štípal nehty, tloukl ho kladivem do holeně, pálil ho cigaretou, tahal za pubické ochlupení a drtil mu varlata, aniž by Hildebrandt cokoliv cítil [3, 4]. Oba pánové oslavili úspěch kouřením doutníků a pitím vína. Krutá bolest hlavy je poté trápila několik dní, Bier nemohl několik dní do práce. Hildebrandt se navíc s Bierem rozešel ve zlém a byl to zřejmě právě on, kdo zpochybňoval Bierovo prvenství upozorněním na Corninga [3]. Bier metodu nazval spinální kokainizace, ale nebyl s ní příliš spokojený, takže k její popularizaci více přispěl Theodore Tuffier z Paříže, který nezávisle na Bierovi prováděl spinální anestezie v Paříži. Tuffier sám metodu publikoval v roce 1900 na V. evropském kongresu chirurgie [6]. Dokumentoval na souboru 63 pacientů, že lokální anestetikum se má podat až poté, když z jehly vytéká mozkomíšní mok.

V Praze subarachnoidální anestezii popu­larizoval známý chirurg R. Jedlička, který si ji zvolil jako téma své habilitační práce (R. Jedlička: O subarachnoidálních injekcích a spinální chirurgické analgesii, 1900 či 1901 [7, 8]). Hlavní příčinou, proč se přes snahu průkopníků metoda příliš neujala, byly nežádoucí účinky kokainu. Pacienti měli tremor, křeče, hyperreflexii a bolesti hlavy.

Subarachnoidální anestezie získala větší popularitu až po roce 1905, kdy byl k dispozici mnohem bezpečnější prokain. Rozsah bylo možno měnit polohováním pacienta při použití hyperbarického roztoku (s přídavkem glukózy – poprvé publikoval londýnský chirurg Arthur E. Baker v r. 1907 – používal nikoliv kokain či prokain, ale stovain vyráběný v Paříži) nebo  hypobarického roztoku (zprvu s přídavkem alkoholu – W. W. Babcock v roce 1912) [9, 10]. Pozdější práce Babcocka, Harryho Kostera, Gastona Labata a George P. Pitkina v USA přispěly k poznání toho, proč vzniká hypotenze, i jak jí zabránit [11].

Díky své jednoduchosti byla subarachnoidální anestezie některými chirurgy preferována před složitějšími nervovými blokádami. Ve válečném období však její popularita poklesla, protože u pacientů v hemoragickém šoku vedla k závažným komplikacím.

V české učebnici chirurgie je zmiňován k subarachnoidální anestezii tropakokain (obr. 4). Tropakokain (benzoylpseudotropein) byl poprvé izolován Gieselem v roce 1891 z listů koky z Jávy. Liebermann později objevil možnost umělé syntézy, Willstätter ho vyráběl z tropinu. Lazarus et al. ve svém článku z roku 1933 uvádějí, že oproti kokainu měl nižší účinnost, ale i nižší toxicitu (asi poloviční), při použití 5%–10% roztoku anestezie trvala podle aplikovaného objemu 60–90 minut.

Pozoruhodné je, že autoři uvádějí mezi operacemi, které v subarachnoidální anestezii provedli, i appendektomie, nefrektomie, pyelotomie, cholecystektomie, gastroenteroanastomózy a gastrektomie. Nedoporučovali provádět operace nad úrovní bránice [11].

Práce je původní, nebyla publikována ani není zaslána k recenznímu řízení do jiného média.

Autoři prohlašují, že v souvislosti s tématem práce nemají střet zájmů.

Oba autoři rukopis četli, souhlasí s jeho zněním a zasláním do redakce časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína.

Do redakce došlo dne 7. 2. 2017.

Do tisku přijato dne 30. 6. 2017.

Adresa pro korespondenci:

doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

E-mail: malekj@fnkv.cz


Zdroje

1. Wulf HFW. The Centennial of Spinal Anesthesia. Anestesiology. 1998;89:500–506.

2. Goerig M, Agarwal K, Schulte am Esch J. The Versatile August Bier (1861–1949), Father of Spinal Anesthesia. Journal of Clinical Anesthesia. 2000;12:561–569.

3. Reis Jr. A. Eulogy to August Karl Gustav Bier on the 100th Anniversary of Intravenous Regional Block and the 110th Anniversary of Spinal Block. Rev Bras Anestesiol. 2008;58:409–424 [citace 3. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.scielo.br/pdf/rba/v58n4/en_12.pdf

4. Anonymus: A brief history of regional anaesthesia. In Regional Anaesthesia, Stimulation, and Ultrasound Techniques. Editors Warman P, Conn D, Nicholls B, Wilkinson D. Oxford University Press 2014 DOI: 10.1093/med/9780199559848.001.0001. [citace 3. 2. 2017]. Dostupné z: http://oxfordmedicine.com/view/10.1093/med/9780199559848.001.0001/med-9780199559848-chapter-1?print=pdf

5. Goerig M. The development of anesthesia in German-speaking countries. In The Wondrous Story of Anesthesia, editors Eger EI II, Saidman L, Westhorpe R, New York: Sprinder Verlag; 2014, p. 371–390.

6. Cousin MT. Theodore Tuffier, Surgeon and pioneer of anesthesia. Bulletin of Anesthesia History. 2000;18:8.

7. Viktorin J. Rudolf Jedlička – významná osobnost somatopedie. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity, Brno 2015.

8. Lejnarová P. Vývoj svodné anestézie a analgézie v Čechách i ve světě. Bakalářská práce, Západočeská Univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Plzeň 2013.

9. Bridenbaugh PO, Greene NM, Brull SJ. Spinal (subarachnoid) neural blockade. In Neural blockade in clinical anesthesia and management of pain. 3rd edition. Editors Cousins MJ and Bridenbaugh PO. Lippincott-Raven Publishers, Philadelphia, 1998, p.203–205.

10. Wildsmith T. History and development of local anaesthesia. In Principles and Practice of Regional Anaesthesia (4 ed.). Edited by Graeme McLeod, Colin McCartney, and Tony Wildsmith. Oxford University Press 2012 Dostupné z: http://oxfordmedicine.com/view/10.1093/med/9780199586691.001.0001/med-9780199586691-chapter-001

11. Lazarus A, Pick CJ, Rosenthal AA. Tropacocaine hydrochloride in spinal aniesthesia. Observations based on one thousand operations by Joseph A. Lazarus, M.D., Chas. J. Pick, M.D., And Arthur A. Rosenthal, M.D. Of New York, N. Y. Annals of surgery, 1933 dostupné na https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1391867/pdf/annsurg00628-0118.pdf

12. van Zunden A. Centennial of intravenous regional anesthesia. Bier‘s Block (1908-2008). Reg Anesth Pain Med. 2008;33:483–9.

Štítky
Anesteziologie a resuscitace Intenzivní medicína

Článek vyšel v časopise

Anesteziologie a intenzivní medicína

Číslo 6

2017 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se