Poruchy příjmu potravy a obezita –  nutnost interdisciplinárního přístupu –  editorial


Autoři: E. Češková
Působiště autorů: Psychiatrická klinika Lékařské fakulty MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, přednostka prof. MU Dr. Eva Češková, CSc.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2010; 56(10): 1096-1097
Kategorie: Obezita 2010

Kravarová E et al. Poruchy příjmu potravy u obézních – problematika psychiatrická, nebo interní? Vnitř Lék 2010; 56(10): 1093–1095.

Obezita se stává globální pandemií a vedoucí příčinou mortality. Obezitě lze předejít a lze ji léčit. Je problémem i u dětí a adolescentů [5]. Proto je v poslední době problematice obezity věnována velká pozornost. Práce Kravarové et al uvádí, že u obézních jedinců je vysoký výskyt ně­kte­rých poruch příjmu potravy, přesto stojí na okraji zájmu jak u internistů, tak psychiatrů.

U obezity nepochybně hrají roli nejen aspekty somatické, ale také psychické a sociální a v její diagnostice a léčbě je optimální interdisciplinární přístup. Nedávno publikovaná práce popisovala modely interakce mezi oblastmi medicíny, které se zabývají poruchami příjmu potravy a obezitou, tj. psychiatrií a interní medicínou. Aktuálně spíše panuje názor, že somatický aspekt je nadřazený psychickému, tj. obezita je zdůrazňována jako somatické onemocnění a pomíjí se současný výskyt psychických problémů. Často mají somatické obory a psychiatrie minimální prostor pro vzájemnou interakci a výměnu znalostí. Někdy dokonce panuje antagonizmus a nedostatek vzájemného respektu. Optimální model zahrnuje sdílení znalostí a spolupráci v oblasti teorie i klinické praxe, tj. diagnostiky, léčby a prevence onemocnění [8].

Psychiatři v současné době věnují nejvíce pozornosti mentální anorexii a bulimii. Interní lékař vstupuje do této problematiky obyčejně ve fázi rozvoje metabolického rozvratu a závažné malnutrice. Na psychiatrické klinice v Brně je již řadu let v provozu jednotka intenzivní psychiatrické péče (JIPP). Členem pracovního týmu je internista, který úzce spolupracuje s psychiatry a dalším zdravotnickým personálem. Brněnská psychiatrická klinika se zabývá poruchami příjmu potravy v celé šíři jejich dynamiky. Poskytuje péči ambulantní i lůžkovou. Při lehčí intenzitě onemocnění a ochotě ke spolupráci nabízí možnost hospitalizace v rámci speciálního programu (zahrnuje režimovou a speciální psychoterapeutickou péči) na otevřeném neurotickém oddělení, při závažnější formě hospitalizaci na psychotickém uzavřeném oddělení a při život ohrožující dekompenzaci intenzivní péči na JIPP, kde významné procento nemocných tvoří převážně anorektické dívky s metabolickým rozvratem. Podobnou možnost mají i děti a adolescenti.

Mimo oblast zájmu psychiatrů zůstávají obézní nemocní. Tito se dostávají do jejich péče pouze výjimečně, pokud je u nich diagnostikována komorbidní psychická porucha. U obézních je komorbidita častá a komplexní přístup včetně psychiatrické a psychologické péče hraje významnou roli v léčbě a prevenci.

Poruchy příjmu potravy, které nacházíme u obézních nemocných, nejsou ve stávající platné klasifikaci psychických poruch (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize, MKN 10) na rozdíl od americké klasifikace (Diagnostický a statistický manuál Americké psychiatrické asociace, DSM IV) specifikovány. Zcela určitě budou připravované revize v tomto směru doplněny a upřesněny. Jak uvádí Kravarová et al, často se u obezity vyskytuje záchvatovité přejídání (binge eating disorder – BED) a noční přejídání (night eating syndrom – NES). Howell ještě zmiňuje přejídání spojené s poruchou spánku (sleep-related eating disorder – SRED), charakterizované izolovaným nočním jedením. U NES se zřejmě jedná o zpoždění cirkadiánního rytmu v načasování příjmu potravy, které vede k nočnímu přejídání a ranní anorexii. Nedávno bylo SRED spojeno s podáváním agonisty benzodiazepinového receptoru zolpidemem. SRED a NES jsou léčitelné a jejich pozitivní ovlivnění vede k redukci hmotnosti. Psychoterapie, konkrétně interpersonální a kognitivně behaviorální terapie, je účinným terapeutickým postupem u BED, účinnější než behaviorální léčba obezity a svépomocné skupiny. U pacientů s nízkým sebevědomím a závažnou formou poruchy je psychoterapie považována za léčbu první volby [10]. Z psychofarmak jsou ně­kte­rá dopaminergní antidepresiva a antikomvulziva vhodná nejen k léčbě obezity, ale také poruch příjmu potravy spojených s obezitou [4,6,7].

Z druhé strany přírůstek hmotnosti a obezita představují relativně častý nežádoucí účinek psychofarmakoterapie. Obezita je dlouhodobě spojována s antipsychotickou a antidepresivní farmakoterapií [3] s dalšími konsekvencemi [1]. Obezita je v popředí zájmu i jako součást metabolického syndromu. Dle platných algoritmů diagnostiky a léčby v psychiatrii je psychiatr povinen při volbě léčby zohlednit tělesný stav nemocného a jeho individuální náchylnost k nežádoucím účinkům psychofarmak. V průběhu léčby by měl tělesný stav monitorovat a při rozvoji somatického onemocnění odeslat nemocného k příslušnému specialistovi.

V posledních letech si lékaři interních oborů uvědomují, že řada somatických chorob, hlavně kardiovaskulární onemocnění, má vysokou komorbiditu s psychickými poruchami, nejvíce s depresí. Předpis novějších antidepresiv, která jsou lépe tolerovaná a bezpečnější než starší, klasická antidepresiva, byl uvolněn mimo specializaci psychiatrie. Tato situace nepochybně přispěla k tomu, že deprese se již stala celospolečensky akceptovatelnou psychickou poruchou. Deprese je také srozumitelná a uchopitelná i pro laiky. Kardiovaskulární onemocnění a deprese mají řadu možných společných etiopatogenetických faktorů. K těm patří stres, hyperaktivace osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky, typ osobnosti, porucha ně­kte­rých imunologických parametrů. U kardiovaskulárních onemocnění se ukazuje, že deprese může být nezávislý rizikový faktor pro jejich rozvoj a naopak, tj. kardiovaskulární onemocnění může být rizikové pro rozvoj deprese. Totéž se zřejmě týká i metabolického syndromu [2,9].

Přes uvedené styčné body zůstává psychiatrie stále poněkud izolovaná. Nepochybně se na tom podílí skutečnost, že detailnější zkoumání nejkomplexnějšího lidského orgánu, mozku, umožnil teprve rozvoj nových zobrazovacích metod, a psychiatrii zatím stále chybí objektivní ukazatelé (markery) onemocnění. Základním diagnostickým nástrojem zůstává v realitě klinické praxe klinický rozhovor a pozorování. Nicméně nastupující mladá generace lékařů již vnímá psychiatrii pozitivněji a uvědomuje si, že interdisciplinární přístup je v medicíně při současném stavu znalostí nezbytný.

prof. MUDr. Eva Češková, CSc.
www.fnbrno.cz
e-mail: eceska@med.muni.cz


Zdroje

1. Andersohn F, Schade R, Suita S et al. Long‑term use of antidepressants for depressive disorders and the risk of diabetes mellitus. Am J Psychiatry 2009; 166: 591– 598.

2. Češková E. Deprese u kardiálních, neurologických a onkologických onemocnění. Čas Lék Čes 2005; 144: 252– 257.

3. Češková E. Vliv léčby antidepresivy na hmotnost. Psych pro Praxi 2009; 10: 180– 183.

4. Guerdjikokva A, McElroy SL, Welge JA et al. Lamotrigine in the treatment of binge- eating disorder with obesity: a randomized, placebo- controlled monotherapy trial. Int Clin Psychopharmacol 2009; 24: 150– 158.

5. Howell MJ, Schenck CH. Treatment of noctural eating disorders. Curr Treat Options Neurol 2009; 11: 333– 339.

6. Leombruni P, Lavagnino L, Fassino S. Treatment of obese patients with binge eating disorder using topiramate: a review. Neuropsychiatr Dis Treat 2009; 5: 385– 392.

7. Leombruni P, Lavagnino L, Gastaldi F et al. Duloxetine in obese binge eater outpatients: preliminary results from a 12‑week open trial. Hum Psychopharmacol 2009; 24: 483– 488.

8. Neumark- Sztainer D. The interface between the eating disorders and obesity fields: moving toward a model of shered knowledge and collaboration. Eat Weight Disord 2009; 14: 51– 58.

9. Rosolová H, Podlipný J. Anxiózně depresivní poruchy a metabolický syndrom. Vnitř Lék 2009; 55: 650– 652.

10. Wilson GT, Wifley DE, Argas WS et al. Psychological treatments of binge eating disorder. Arch Gen Psychiatry 2010; 67: 94– 101.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 10

2010 Číslo 10

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se