100 let od narození prim. MUDr. Aloise Hoňka, chirurga a stavitele houslí


Autoři: Redakce Rvch
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2011, roč. 90, č. 7, s. 426.
Kategorie: Vzpomínka

Ars multa, vita longa

Věnoval se plně chirurgii i houslařství a v obou povoláních dosáhl pozoruhodných výsledků.

Alois Honěk se narodil v Děhylově u Slezské Ostravy 25. 10. 1911 v rodině podnikavého truhláře a houslaře. Sám se houslařství vyučil, ale po maturitě odešel do Prahy a v roce 1938 promoval na lékařské fakultě Univezity Karlovy. Nastoupil do tehdy nejmodernější pražské nemocnice Na Bulovce a pro své inovativní myšlení se záhy stal oblíbeným asistentem chirurgů prof. Levita a prof. Dicka. Absolvoval stáže u prof. Böhlera ve Vídni a Küntschera v Hamburgu. Küntscherovo nitrodřeňové hřebování jej zaujalo natolik, že již v roce 1942 metodu použil u nás jako první a zavedl i výrobu hřebu. Ještě před koncem války publikoval zkušenosti s větším počtem nemocných než sám autor. Zabýval se i hojením pakloubů (tehdy jistě hojnějších než dnes) a principem zásuvného hřebu a byl tak vlastně ve značném předstihu promotorem dnešního minimálně invazivního trendu: vždyť perkutánní zavedení hřebu a následná osteosyntéza krčku femoru zásuvným hřebem pod rentgenovou poziční kontrolou v lokálním znecitlivění není ani z dnešního pohledu ničím jiným.

Za protektorátu bylo na chirurgickém oddělení Bulovky rušno, ale profesor Walter Dick, rodák ze Sušice, se k lékařům českého původu choval slušně. Prováděly se fingované operace lidem, jimž hrozilo totální nasazení či osobní perzekuce a kolem Dr. Budína se formovala odbojová skupina. V den atentátu na protektora Reinharda Heydricha zůstal Alois Honěk jako jediný Čech u operace (všichni utekli: nikdo nechtěl obsluhovat nový narkotizační přístroj na ohřívaný chloroform, natož vyzkoušet jej na „Pražském katovi“!).

Porevoluční doby byly neméně rušné. Dr. Budín byl ještě v květnových dnech zastřelen za nevyjasněných okolností a perzekuce Dr. Hoňka na sebe nenechala dlouho čekat. Nastoupil sice na místo primáře chirurgického oddělení karlovarské nemocnice, kde zastával i post ředitele a založil zdravotní školu, ale záhy byl, jako většina místních primářů, zostuzen a odsouzen ve veřejném politickém procesu. Byl vězněn v Karlových Varech, v Jáchymově i na Pankráci. Kupodivu nezahořkl a zůstal veselé mysli (podle svědků z kriminálu i v dobách, kdy čelil návrhu na trest smrti). Po dvou letech věznění byl amnestován a propuštěn.

Akademická kariéra byla Dr. Hoňkovi sice odepřena, ale následujících 35 let věnoval smysluplné práci v nemocnici U Milosrdných bratří v Praze Na Františku. Vedl tamější traumatologické oddělení. Kromě nemocničního skladu chromniklové oceli zavedl i vlastní výrobu osteosyntetického materiálu. Operační výsledky byly na tehdejší dobu výborné: záviděníhodný byl zejména nízký výskyt perioperačních infekcí, a to se v létě na operačním sále otevírala okna a někdy se operovalo v civilu.

Denní režim prim. Hoňka byl nabitý. Vstával před pátou a nad ránem se věnoval výrobě houslí. Chodil pak procházkou od Národního divadla na nábřeží do nemocnice. Odpoledne poslouchal zkoušky Dvořákova kvarteta, večer chodíval s manželkou lékařkou na filharmonické koncerty a po nich zase pravidelně pěšky na krátkou večerní vizitu na oddělení, ať ve všední den nebo ve svátek. Operoval 3x týdně a sloužil do sedmdesáti.

Byl oficiálním lékařem pražských filharmoniků i FOK a s muzikanty rád cestoval po světě (USA, Itálie, Japonsko), pokud to politická situace a programové turné České filharmonie umožňovaly.

Přednesené výsledky léčby zlomenin horního konce femoru jeho metodou stálého tlaku úlomků po zásuvném hřebování měly úspěch nejen na sjezdu v Brně v roce 1968, ale i v Chicagu, kde extrahovaný materiál z kyčle v Praze operovaného Čechoameričana vzbudil pozornost. Následný přednáškový pobyt v USA však skončil v srpnu, kdy rodinná rada rozhodla o návratu domů. Princip zásuvného hřebu tak doslova obešel svět a vrátil se do Prahy.

Po tzv. normalizaci už následovala jen houslařská kariéra a kromě starostí o seniory a muzikanty jen páteční operační programy, k nimž přibíral mladšího syna Tomáše, budoucího kardiochirurga. Starší syn Alois je vědecký pracovník, entomolog. Vnuci Tomáš, Jakub a Albert Vincenc po otci a dědečkovi převzali tradiční rodinné řemeslo a rovněž vyrábějí housle.

Pan primář Honěk vyrobil asi dvě stovky houslí, viol, violoncell a kontrabasů, umístil se i na soutěžích v Poznani, Liege a v Kasselu. Měl rád večery s muzikanty a Bohumilem Hrabalem v pivnici U zlatého tygra.

Chcete-li se dozvědět více o hudební části života českého chirurga, který dostal do vínku štěstí a skoro devadesát jeden rok dlouhý život v plné fyzické i duševní svěžesti, navštivte koncert, který bude pořádán jeho přáteli k oslavě 100. nedožitých narozenin 25. října 2011 v Domě umělců v Praze.

Redakce RvCh


Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 7

2011 Číslo 7

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×