Spolupráce lékaře a logopeda v komplexní péči o pacienty – naše zkušenosti z Centra následné péče FN Motol


Autoři: Lucie Břízová;  Michal Kraft
Působiště autorů: Centrum následné péče FN Motol
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2021, 10, č. 3: 172-177
Kategorie: Kazuistika

Souhrn

Spolupráce lékaře a logopeda je v konceptu následné péče stále méně známou oblastí, která čím dál více nabývá na vážnosti a užitečnosti. V komplexní péči může přispět k nastavení co možná nejvíce adekvátní a podpůrné léčby, zvláště pokud se jedná o pacienty s poruchou polykání či fatickou poruchou nebo narušením motoriky řeči. U poruch polykání je nutné nastavit takovou formu nutrice a režimových opatření, aby nedocházelo ke zhoršení stavu pacienta vlivem malnutrice nebo ke komplikacím (aspirace a následně infekt dýchacích cest) spojeným se zanedbáním nebo podceněním polykacích obtíží. U afázie nebo dysartrie je pak primárním cílem obnovit úspěšnou komunikaci pacienta s jeho okolím nebo ji dostatečně nahradit. V uvedených kazuistikách jsou prezentovány pozitivní příklady této vzájemné spolupráce a její důležitosti při komplexní péči o pacienty v zařízení následné péče.

Klíčová slova:

afázie – malnutrice – dysfagie – logopedická terapie – dysartrie – komplexní péče

Úvod

Centrum následné péče FN Motol je pracoviště zaměřené na komplexní péči o pacienty přijímané převážně z akutních lůžek dospělé části FN Motol k doléčení či k případné respitně-rekondiční péči.

Komplexní péče je zajištěna týmem lékařů, ošetřovatelského personálu, rehabilitačních pracovníků, logopedů, ergoterapeutů a sociálních pracovnic. Naše oddělení zajišťuje péči pro široké spektrum pacientů, převážně geriatrického věku, ale výjimkou nejsou ani mladší pacienti po komplikovaných operačních výkonech, polytraumatech, cévních mozkových příhodách apod.

Logopedická péče je na našem pracovišti zacílena převážně na dva hlavní směry. První směr tvoří podpora a rehabilitace narušeného jazykového systému či řečové schopnosti, druhý směr je zacílen na zajištění bezpečného polykání pacientů, a tím i dosažení adekvátní nutrice v rámci podpory celkové léčby.

Pacienti indikovaní k logopedické péči

Spektrum pacientů indikovaných k logopedické péči je velmi rozmanité. Intenzivní logopedická péče je věnována pacientům s neurologickými onemocněními, nejčastěji po cévní mozkové příhodě, pacientům s různými typy demencí či jinými neurodegenerativními onemocněními, ale i pacientům po kraniotraumatech či křehkým geriatrickým pacientům s poruchami polykání, ať již na podkladě právě zmíněných neurologických afekcí, nebo na podkladě poruch motility jícnu (presbyfagie).

Hlavní směry logopedické péče

Dysfagie

Poruchy polykání neboli dysfagie jsou vážnou a velmi častou komplikací ovlivňující celkový stav pacienta i jeho prognózu. Tato komplikace může negativně ovlivnit stav pacienta formou častých aspirací tekutin či reziduí potravy (mnohdy i tzv. tichých aspirací) a následného rozvinutí bronchopulmonálního infektu, který může být pro pacienta jednou z fatálních příčin zhoršení stavu či úmrtí.(1,2)

V prvé řadě je nutné a žádoucí u těchto pacientů provést screeningové vyšetření stavu polykání (provádí logoped či vyškolená zdravotní sestra). Na základě zjištění stavu polykání je v případě příznaků nebo důkazů poruchy polykání nezbytné upravit výživu pacienta a nastavit režimová opatření, která působí jako profylaxe proti zmíněným negativním důsledkům.(3) Následuje podrobné klinické vyšetření polykání logopedem, které je zaměřeno nejen na samotný polykací akt pacienta, ale i na stav či funkčnost orofaciální soustavy a základních ochranných reflexů (reflexní dávení a kašel). V případě nejasného klinického obrazu lze využít objektivních metod vyšetření, a to nejčastěji flexibilního endoskopického vyšetření polykání (FEES, flexible endoscopic evaluation of swallowing) a videofluoroskopie (VFS), které mohou sloužit k upřesnění poruchy či preciznějšímu nastavení dietních a režimových opatření pro bezpečí pacienta.(2) Jelikož úspěšné a adekvátní terapii či rehabilitaci předchází kvalitní a podrobná diagnostika, nedoporučujeme vyšetření stavu polykání v klinické praxi podceňovat.

Logopedická terapie poruch polykání je často tvořena výše zmíněným nastavením režimových opatření, jako je adekvátní konzistence potravy, vhodná forma hydratace pacienta tekutinami (bez zahuštění či zahuštěné), posílení orofaryngeální oblasti, ať už záměrným motorickým cvičením, stimulací (taktilní či termální), polykacími manévry, či edukací pacienta v bezpečném stravování a příjmu tekutin (úprava postury těla, a zvláště hlavy během konzumace, pomalé tempo stravování, menší sousta…). Cílem je primárně zajištění dostatečné a bezpečné nutrice pacienta a následně i rehabilitace či alespoň úprava zjištěné dysfagie do stavu co nejblíže možného intaktnímu stavu polykání.(4)

Afázie

Afázii bychom mohli stručně popsat jako získanou ztrátu nebo narušení individuálního jazykového systému člověka následkem organického poškození mozkové neuronální tkáně.(5) Může se však, podle v současné době sílícího názoru zahraničního logopedického proudu, jednat „pouze“ o narušení přístupu k jazykovým informacím vlivem celkového narušení kognitivních funkcí (zvláště funkčnosti pracovní paměti a frontálních funkcí, jako je přepínání pozornosti či flexibilita a plánování) při organickém poškození neuronů v mozkové oblasti.(6,7) V dřívějších dobách byla afázie nozologicky rozdělována na pouhé tři základní typy, a to expresivní, percepční/receptivní a smíšenou. Tato základní a zjednodušená klasifikace stále na některých tuzemských pracovištích dominuje. V zahraniční naopak převládá nejrozšířenější Bostonská klasifikace.

Při logopedické diagnostice afázie se snažíme zmapovat funkčnost jednotlivých jazykových schopností, jako je spontánní řečová produkce (míra její fluence, úroveň syntaxe), pojmenování (zvláště konfrontační nebo kontextové), opakování slov a vět (úzké propojení s pracovní pamětí), porozumění, a v neposlední řadě schopnosti lexie, grafie, kalkulie a praxie.(5) Opět zde platí zlatý standard, že kvalitní a pečlivá diagnostika je dobrým základem pro adekvátně a individuálně zaměřenou terapii jazykových funkcí nebo samotného přístupu k nim.

Prostřednictvím terapie zacílené na zjištěné jazykové deficity se primárně snažíme zajistit komunikaci pacienta s jeho okolím, aby mohl úspěšně naplňovat své základní fyzické a psychické potřeby. Následně pak postupně rehabilitujeme jazykové schopnosti pacienta v nejvyšší možné míře. V současné terapii afázie má i vlivem rozvíjejícího se kognitivního pohledu nezastupitelnou roli intervence zaměřená na jednotlivé kognitivní funkce, jako je například vnímání, pozornost, paměť (zvláště pracovní paměť) či samotné myšlení, které je utvářeno na podkladě jazykového systému.(8)

Dysartrie

Organické poškození mozkové neuronální tkáně nemusí vést vždy k narušení jazykového systému jedince, zvláště u subkortikálních poškození může dojít k narušení motorické stránky produkované řeči neboli dysartrii. V rámci klinického obrazu jsou narušeny jednotlivé oblasti realizace řeči, a to respirace, fonace, rezonance a artikulace.(5) U pacientů s dysartrií se můžeme často setkat s mělkým dýcháním, dyskoordinací respirace a fonace, dysfonií, špatnou artikulací hlásek většinou konstantním způsobem a narušenou prozodií (např. nepřirozený přízvuk, monotónnost projevu, narušený rytmus či frázování řeči).(9) Jedná se tedy o syndrom poruchy motorické složky řeči. Stejně jako u afázie můžeme klinicky rozeznávat několik typů dysartrie, počínaje základní dichotomií, tj. vývojová a získaná, a konče rozlišováním typů dysartrie dle dominujících symptomů, jako je spasticita, kinetika orofaciální oblasti a místo neuronální léze (centrální/periferní).

Logopedická diagnostika se zde zaměřuje na zmíněné složky motoriky řeči a hodnotí jejich stav a funkčnost ve spontánním či záměrném řečovém projevu pacienta. V případě důkazů o dysartrii u pacienta je důležité, a z vlastní zkušenosti doporučujeme, vyšetřit i stav polykání, neboť prevalenčně je zde častá komorbidita.

Terapie dysatrií je složena z metod zaměřených na stabilizaci svalového tonu v orofaciální soustavě, posílení respirace a následně fonace a v poslední řadě je cíleno na obnovu adekvátních artikulačních schopností.(10) U těžkých stupňů dysartrie je žádoucí i nastavit neverbální komunikační systémy či augmentativní pomůcky k zajištění úspěšné komunikace pacienta s jeho okolím, a tím preventivně působit proti deprivačním či kognitivním rizikům.(11)

Kognitivně-komunikační deficity

Z logopedické perspektivy se u progrese neurodegenerativních onemocnění objevují kromě kognitivních deficitů i zmíněné jazykové a řečové deficity progredujícího charakteru.(12) Projevy zde mohou připomínat klinický obraz afázie. Nejčastějším znakem je postupné „chřadnutí“ jazykového projevu pacienta. Z hlediska syntaxe se větná produkce zkracuje a v terminálních stadiích „smršťuje“ na jednoslovné produkce či neologismy (tzv. novotvary), často dominují i agramatismy. Objevují se čím dál více tzv. anomické pauzy, které narušují fluenci projevu, počínající v oblasti lexika u méně využívaných či abstraktních slov a končící u nejběžnějších slov spojených s každodenní činností člověka. Mohou se objevovat perseverace řečeného vlivem narušené struktury myšlení. Zasaženo je i porozumění, kde primárně dochází k deficitům v porozumění složitým větným strukturám, sémantice abstraktních slov či přísloví. Vlivem zpomalování psychomotorického tempa dochází taktéž k latentním reakcím či odpovědím na otázky či stimuly a snižování úrovně verbální fluence.

V těchto případech je pro logopeda primárním cílem stanovení podrobného klinického obrazu stavu jazykových a řečových schopností pacienta, nastavení takové terapie, která by měla co možná nejvíce zpomalit deterioraci jazykového systému, a zachování úspěšné komunikace pacienta s jeho sociálním okolím.(13)

Pacient–lékař–logoped = spolupracující trio

Pro správnou spolupráci je zapotřebí u pacienta posoudit jeho celkový zdravotní stav, všechny přidružené choroby, celkovou prognózu a kognitivní schopnosti, které hrají klíčovou roli v chápání a spolupráci při lékařské i komplexní rehabilitační péči.

Lékař při vstupním vyšetření každého pacienta hodnotí nejen celkový zdravotní stav a kognici, ale orientačně i správné polykání a s ním spojené možnosti výživy. Tyto dva parametry jsou stěžejní pro rekonvalescenci pacienta a jeho návrat do běžného života, hojení pooperačních ran, dekubitů a podobných hrozících komplikací. Monitoring nutričního stavu (nutriční protokol) provádíme vstupně a pak během hospitalizace v pravidelných intervalech. V protokolu sledujeme parametry, jako je BMI, změnu hmotnosti, chuť k jídlu. V laboratoři dále sledujeme parametry jako albumin, prealbumin, celkovou bílkovinu, kreatinin. Dle výsledků indikujeme vyšetření nutričním terapeutem. V případě, že máme jakékoliv podezření či pochybnosti o pacientových schopnostech polykání, indikujeme již v rámci vstupního vyšetření i vyšetření klinickým logopedem.

Logoped na základě indikace lékaře provede diagnostiku polykání pacienta a následně společně s lékařem a pokud možno i s přihlédnutím ke stavu a potřebám pacienta nastaví konkrétní režimová opatření a vhodnou dietu. V případě prokázaných těžkých aspirací či jiných závažných komplikací při polykání indikuje náhradní výživu prostřednictvím invazivních metod NGS či PEG. Často je pacient vyšetřen již první den po vstupním lékařském vyšetření, kdy je cílem již od samotného začátku hospitalizace nastavit vhodný nutriční režim. Logoped při nejasném klinickém nálezu doporučí lékaři provést objektivizaci polykání metodami FEES nebo VFS,(2) na které logoped pacienta následně doprovází a lékaři předává výsledky či doporučení, která z vyšetření vyplynou. V průběhu logopedické péče pak logoped postupně upravuje dietu a režimová opatření u příjmu tekutin v návaznosti na vývoji stavu pacienta. Zároveň lékař průběžně komunikuje s pacientem, sleduje změny stavu, kontroluje nutriční parametry a tento stav konzultuje s logopedem.

Pacient, kromě aktivní účasti na logopedické terapii, přináší v průběhu oběma odborníkům zpětnou vazbu, která je důležitým faktorem pro zmíněné úpravy v celém léčebném procesu. Klíčová je i edukace blízkého okolí pacienta v oblasti nutrice i komunikace (např. jaké potraviny nebo nápoje může rodina pacientovi přinášet).

Cílem vzájemné a kontinuální spolupráce praktikované na našem pracovišti je docílení co největšího přínosu pro léčebný proces pacienta s co možná nejmenšími riziky, která z poruch polykání a malnutrice vyplývají.

Kazuistiky

1. Pacientka, 91 let, s afázií a dysfagií – st. p. iCMP

Anamnéza: Arteriální hypertenze, hyperlipoproteinemie, ICHS, primomanifestace fibrilace síní, recentně zjištěná aortální stenóza.

NO: Pacientka akutně přijata na neurologickou kliniku pro těžkou smíšenou fatickou poruchu a pravostrannou hemiparézu při akutní ischemické CMP, nejspíše kardioembolizační etiologie při primomanifestaci fibrilace síní. Zahájena IVT, poté pokus o mechanickou trombektomii – pro anatomické poměry se nedařilo zavést instrumentárium. Na kontrolním CT mozku popsány dorozvinuté drobné ischemie v povodí ACM vlevo a suspektní drobné subarachnoidální zakrvácení vlevo frontálně pod kalvou.

Provedeno vyšetření FEES se zjištěním těžké dysfagie, pacientka indikována k zavedení PEG. Pooperační průběh komplikován akutní peritonitidou se septickým stavem, provedena operační revize (laparoskopická laváž, laparotomie, fixace a extraperitonizace PEG). Po stabilizaci stavu pacientka překládána do centra následné péče (CNP) s přetrvávající středně těžkou expresivní fatickou poruchou a pravostrannou hemiparézou s převahou na horní končetině, plně živena a hydratována via PEG.

Průběh hospitalizace v CNP: Pacientka již při přijetí plně závislá na ošetřovatelské péči, živena via PEG. Zahájena komplexní lékařská, rehabilitační, logopedická a nutriční péče. Na začátku hospitalizace opakované epizody zvracení při horší toleranci výživy do PEG. Vyšetřena videoendoskopicky, kde popsán duodenogastrický reflux. Do medikace zavedena prokinetika s dobrým efektem. Antikoagulační terapie při fibrilaci síní převedena z LMWH na NOAC v redukované dávce. S fyzioterapeutem zahájen pokus o vertikalizaci do vysokého chodítka. Klinicky dominovala sarkopenie, omezená hybnost v důsledku pravostranné hemiparézy, kognitivně-komunikační porucha. V rámci komplexní péče pacientka vyšetřena klinickým psychologem stran kognitivních funkcí se závěrem MMSE 5/30 – výkon odpovídající syndromu těžké demence.

Pacientka již od přijetí v pravidelné péči logopedů. V čase přijetí pokračováno ve výživě, hydrataci i příjmu léků plně cestou PEG. Stran laboratorních vyšetření již vstupně patrné snížené hodnoty nutričních parametrů (CB 57,6 g/l, albumin 21 g/l, prealbumin 0,10 g/l).

V rámci vstupního logopedického vyšetření na našem oddělení byla u pacientky potvrzena kromě dysfagie i afázie. Bylo zjištěno nekonstantní pojmenování a porozumění, opakování pouze na úrovni slov, nonfluentní, většinou jednoslovný projev (v testu MASTcz 50/100 bodů – index produkce 18/50, i. rozumění 32/50).

Následovala intenzivní logopedická terapie po celou dobu pobytu, která byla kombinovaně zaměřena na fatické i dysfagické obtíže. Terapie byla zaměřena na posilování orofaciální soustavy (oromotorika + stimulace žvýkacích a orálně-transportních pohybů pro zpracování bolusu v dutině ústní), respirační a fonační cvičení, rehabilitace polykání (na začátku slin, později stopového množství ovocného pyré či jogurtu + polykací manévry) a stimulace fatických funkcí (pojmenování, čtení a porozumění, doplňování slov do vět…). Po čtyřech měsících terapie byla s pacientkou postupně vyzkoušena dysfagická dieta (šlehaná a kašovitá struktura) ve formě obědů za přítomnosti logopedů. V následujících dvou měsících došlo k postupnému navyšování diety per os (zároveň snižování dávek Nutrisonu do PEG) a změna na klasickou geriatrickou dietu (pevné přílohy a mleté maso). Zlepšení stavu polykání pacientky bylo potvrzeno i kontrolním vyšetřením VFS, ve kterém nedošlo k tichým ani predeglutivním aspiracím tekutin, pouze 1× stopová postdeglutivní aspirace sirupové konzistence z rezidua. Mírné zlepšení bylo i v oblasti rehabilitace fatických funkcí (výstupně MASTcz 66/100 bodů – index produkce 38/50, i. rozumění 28/50).

Po šesti měsících hospitalizace pacientka interně stabilní, kardiopulmonálně kompenzovaná, laboratoř bez významných odchylek, nutriční parametry ve fyziologickém rozmezí (CB 66 g/l, albumin 27 g/l, prealbumin 0,33 g/l). Pacientka bez polykacích obtíží, přibrala celkem 2,8 kg, PEG ponechán již jen jako rezerva pro eventuální případ opětovného snížení perorálního příjmu a pro hydrataci. Pravostranná hemiparéza zlepšena zejména na dolní končetině, kde pouze frustní reziduum, na horní končetině obnovena kořenová hybnost, ale bez obnovení jemné motoriky.

I přes snahu o rehabilitaci nebylo docíleno výrazného zlepšení lokomoce či soběstačnosti, zejména z důvodu těžkého kognitivního deficitu. Docíleno schopnosti pacientky posadit se s dopomocí na lůžku a sedět v křesle. Plně krmena a napájena bez projevů dysfagie, bez aspirací, tolerovala i sipping.

Obnovení možnosti perorálního příjmu zcela jistě usnadnilo umístění pacientky do domova pro seniory, kam po dohodě s rodinou přeložena.

2. Pacientka, 93 let, s afázií – st. p. iCMP

Anamnéza: Arteriální hypertenze, ICHS s paroxysmální fibrilací síní, B-CLL v dispenzarizaci hematologa, chronický VAS LS páteře, hypothyreóza na substituci, hypercholesterolemie, hypakusis, osteoporóza.

NO: Geriatricky křehká polymorbidní pacientka byla přijata na pneumologickou kliniku pro klidovou dušnost při oboustranném fluidothoraxu v terénu kardiálního selhávání. Vstupně na EKG tachyfibrilace síní nejasného stáří, po zlepšení stavu a nasazení malé dávky betablokátoru spontánní verze na sinusový rytmus. Vzhledem k věku, křehkosti a polymorbiditě nemocné nepřistoupeno k plné antikoagulační terapii, zajištěna profylaktickou dávkou LMWH. Indikována hrudní drenáž, odpuštěno 700 ml čirého sérosangvinolentního výpotku (transsudát). Zahájena ATB terapie, dechová rehabilitace a oxygenoterapie. Postupně při nastavené terapii regrese dechových obtíží, saturace uspokojivé, celkový stav zlepšen. Pacientka přeložena do centra následné péče (CNP) k rehabilitaci a získání soběstačnosti.

Průběh hospitalizace v CNP: Pacientka po několika hodinách od přijetí na lůžko CNP jevila progredující poruchu řeči charakteru expresivní afázie, bez poruch hybnosti, bez lateralizace. Provedeno statim CT angiografie CNS a neurologické konzilium, potvrzena akutní iCMP v povodí MCA l. dx., IVT neindikována. Dle CT angiografie patrné ložisko již rozvinuté subakutní ischemie vlevo frontálně, etiologie v.s. kardioembolizační při paroxysmální fibrilaci síní. Zahájena antikoagulační terapie LMWH, ponechána na lůžku CNP.

Pacientka byla do 24 hodin od vzniku příznaků vyšetřena logopedem. Ačkoliv byl projev pacientky fluentní, objevovaly se v něm četné anomie, neologismy a fonémické parafázie (např. klíče = „klítě“; pero = „peťo“), opakování izolovaných slov bylo zachováno, opakování větných struktur již ne. Porozumění bylo zachováno pro jednoduché i složité instrukce, byla však přítomna alexie, agrafie v písemném projevu a akalkulie. V logopedickém screeningovém testu MASTcz pacientka vstupně dosáhla 58/100 bodů (index produkce 25/50, i. rozumění 33/50). Orientačně byl zjištěn taktéž deficit v pracovní paměti, neboť pacientka byla schopna zopakovat pouze 2 ze 4 prvků (řady číslic, slov, obrázků atd.). V rámci diagnostiky nebyla potvrzena porucha polykání.

Pacientka podstoupila intenzivní logopedickou terapii a v průběhu dvou měsíců se upravila exprese řeči, postupně rostla aktivní slovní zásoba, v projevu ubývaly četné neologismy a parafázie. Stejně tak se rehabilitovala i pracovní paměť (na úroveň schopnosti zopakovat 4–5prvkové řady čísel či slov. Došlo k úpravě alexie na podobu funkčního čtení s porozuměním (dodržení režimu textu s velkými písmeny a za použití lupy). Schopnost kalkulie byla od znovupoznání čísel přes postupné přidávání základních matematických operací a jejich četného opakování rehabilitována do intaktní podoby. Agrafii se i přes aktivní snahu pacientky nepodařilo upravit do podoby funkčního psaní. Současně se zlepšením zmíněných oblastí docházelo k pozitivnímu progresu v oblasti porozumění. Pacientka po dvou měsících terapie ve výstupním logopedickém vyšetření dosáhla v testu MASTcz  90/100 bodů (index produkce 46/50, i. rozumění 44/50) . Rodinní příslušníci pacientky taktéž uváděli zlepšení komunikace s pacientkou, která byla v této době realizována pouze telefonicky (vzhledem k zákazu návštěv při probíhající pandemii COVID-19).

V rámci komplexní péče pravidelně rehabilitovala, nacvičovala chůzi s vysokým a později nízkým chodítkem typu roller.

Pečlivě byla zvažována další terapie zaměřená na prevenci recidivy tromboembolie při paroxysmální fibrilaci síní. Jako optimální se jevilo nasazení NOAC v redukované dávce, avšak vzhledem k chronické anemii při základním hematologickém onemocnění (B-CLL) a renální insuficienci (kreatinin v rozmezí 140–160 μmol/l), bylo nakonec po dohodě s hematology a neurology od dlouhodobé antikoagulační terapie upuštěno, pacientka ponechána pouze na antiagregační terapii ASA (Godasal 100 mg denně).

Po třech měsících hospitalizace pacientka komunikačně i klinicky zlepšena, schopna samostatné chůze s rollerem. Přáním pacientky bylo vrátit se do domácího prostředí, díky velmi spolupracující rodině byla propuštěna do domácí péče se zajištěnými pečovatelskými službami.

Závěr

Prognóza pacientů s poruchami polykání a řeči je z velké části ovlivněna kvalitou multidisciplinární spolupráce mezi lékařem, logopedem a ošetřovatelským týmem. Klíčovými prvky kvalitní péče jsou: skvělá komunikace mezi jednotlivými odborníky, efektivní trénink, pravidelné komplexní hodnocení stavu nemocného a motivovaný aktivní pacient. Když se do této spolupráce ještě zapojí trpělivá, nápomocná rodina, je efekt téměř zaručen.

Naším hlavním cílem a mottem je zvýšení kvality života našich křehkých geriatrických pacientů, kteří jsou v životní etapě, kdy si zaslouží nejen kvalitní péči, ale také empatický přístup a porozumění. 

Korespondenční adresa:

MUDr. Lucie Břízová

Centrum následné péče FN Motol

V Úvalu 84, 150 06 Praha 5

e-mail: Lucie.Brizova@fnmotol.cz

MUDr. Lucie Břízová

Absolvovala 2. lékařskou fakultu UK v r. 2019. Po promoci začala pracovat jako sekundární lékařka v Centru následné péče FN Motol, kde již za studií vypomáhala jako dobrovolník. Nyní v předatestační přípravě ve specializačním oboru geriatrie.


Mgr. Michal Kraft

Vystudoval magisterský obor Logopedie na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nadále pokračuje ve studiu jednooborové psychologie na FF UPOL se zaměřením na neuropsychologii. Od roku 2020 pracuje jako logoped v Centru následné péče FN Motol, kde se zaměřuje na neurogenní poruchy komunikace a dysfagii v dospělém a seniorském věku. Je zařazen do specializačního vzdělávání klinické logopedie.



Zdroje
  1. Pierpoint M, Pillay M. Post-stroke dysphagia: An exploration of initial identification and management performed by nurses and doctors. S Afr J Commun Dis 2020; 67(1): 356–362. 
  2. Tedla M, Černý M, Chrobok V. Poruchy polykání: Poruchy prehĺtania. Havlíčkův Brod: Tobiáš 2018.
  3. Solná G, Václavík D, Pavlík O, et al. Endoskopické vs. skríninkové vyšetření polykání a jejich vliv na výsledný stav u pacientů po akutní cévní mozkové příhodě. Česká a Slovenská Neurologie a Neurochirurgie 2020; 83(6): 614–620.
  4. Turra GS, Schwartz IVD, Almeida ST, et al. Efficacy of speech therapy in post-intubation patients with oropharyngeal dysphagia: a randomized controlled trial. CoDAS 2021; 33(2): 163–171.
  5. Neubauer K. Kompendium klinické logopedie: diagnostika a terapie poruch komunikace. Praha: Portál 2018.
  6. Fonseca J, Raposo A, Martins IP. Cognitive performance and aphasia recovery. Topics in Stroke Rehabilitation 2018; 25(2): 131–136.
  7. Fonseca J, Raposo A, Martins IP. Cognitive functioning in chronic post-stroke aphasia. Applied neuropsychology. Adult 2019; 26(4): 355–364.
  8. Olsson C, Blom Johansson M, Arvidsson P. Relations between executive function, language, and functional communication in severe aphasia. Aphasiology 2019; 33(7): 821–845.
  9. Rusz J, Tykalova T, Ramig LO, Tripoliti E. Guidelines for Speech Recording and Acoustic Analyses in Dysarthrias of Movement Disorders. Movement disorders: official journal of the Movement Disorder Society 2021; 36(4): 803–814.
  10. Muñoz-Vigueras N, Prados-Román E, Valenza MC, et al. Speech and language therapy treatment on hypokinetic dysarthria in Parkinson disease: Systematic review and meta-analysis. Clinical rehabilitation 2021; 35(5): 639–655. 
  11. Wagner S. Therapy of dysarthria and augmentative and alternative communication – Methods to prevent a loss of functional communication, discussed with respect to Progressive Supranuclear Palsy (PSP). Forum Logopadie 2007; 21(4): 14–17.
  12. Marková J. Kognitívno-komunikačné poruchy. Neurológia pre prax 2012; 13(6): 313–315.
  13. Králová M, Cséfalvay Z, Marková J. Kognitívno-komunikačné poruchy pri demencii. Bratislava: Vydavateľstvo UK 2016.
Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé Protetika

Článek vyšel v časopise

Geriatrie a Gerontologie

Číslo 3

2021 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se