Case management a jeho aplikace v pobytových sociálních službách
(zkušenosti z certifikace Vážka^®)

Souhrn

Poskytování kvalitní péče o lidi s demencí, a především v domovech se zvláštním režimem vyžaduje multidisciplinární spolupráci. Díky několikaletým zkušenostem s certifikačním systémem Vážka^® docházíme k názoru, že spolupráce je vitálním aspektem péče, kde nelze oddělovat služby na „ty zdravotní“ a „ty sociální“.

Klíčová slova:
case management –⁠ certifikace Vážka

V posledních několika letech se setkáváme s nárůstem nových zařízení pro lidi s demencí, která opírají své přednosti především o to, zda a jak je prostor architektonicky uzpůsoben lidem s demencí, kde je zařízení umístěno, jak moderní je atd. Tyto aspekty péče jsou pro nás samozřejmě také důležité a ve Strategii péče o lidi s demencí P-PA-IA se jimi více zabýváme⁽¹⁾. Nicméně nejsou to jediné charakteristiky péče. Na webových stránkách zařízení se dnes můžeme „virtuálně projít jeho chodbami“ a to jistě není špatně. Je ale možné projít se „virtuálně péčí“ a poznat z webových stránek kvalitní zřízení? Je možné, aby zájemce o službu (pečující, člověk s demencí a včasnou diagnózou) v dnešní době poznal opravdu kvalitní zařízení podle fotek nebo videí?

Koordinace péče chybí

Péče není zákon o sociálních službách nebo množství vykázaných výkonů, které každoročně předkládáme našim donátorům. Péče je vztah na úrovni člověk s demencí –⁠ pečovatel, ale také pečovatelé a odborníci jiných profesí k sobě navzájem. Nutno zdůraznit, že takováto síť vztahů má své limity závislé na proměnlivosti potřeb lidí s demencí⁽²⁾.

Dalším ukazatelem kvality péče se nám tedy jeví schopnost spolupráce na interdisciplinární úrovni. V sociálních pobytových službách rozumějme spolupráci mezi zdravotními sestrami, sociálními pracovníky, pracovníky v sociálních službách, dále pak lékaři různých odborností (praktickými lékaři, psychiatry, specialisty), nutricionisty, fyzioterapeuty, psychology atd. Koordinace péče je důležitá v domácím prostředí –⁠ v případě, že do domácnosti dochází více poskytovatelů služeb, je důležité zajistit jejich návaznost a vzájemnou informovanost. Stejně tak je však důležité koordinovat poskytování služeb mezi jednotlivými zařízeními a poskytovateli služeb. Součástí toho je taková koordinace služeb, aby vyhovovaly potřebám jednotlivých osob (case management).

Bohužel ne všude je princip propojenosti zdravotně sociální problematiky pochopen. V pobytových zařízeních ještě donedávna fungoval systém paternalistické péče. Není to tak dávno, kdy i domovy pro seniory (dříve domovy důchodců) byly pouze nemocnice pro „přestárlé občany“ s plně institucionálním systémem péče.

V rámci systému certifikace Vážka se velmi často setkáváme s tím, že vedoucí pracovníci domovů se zvláštním režimem si stále nejsou vědomi výhody spolupráce a v zařízeních existuje řevnivost, nechuť spolupracovat mezi zdravotními a sociálními úseky.

Příklad z praxe

Domov se zvláštním režimem (kapacita kolem 40 míst). Při dotazování vedení, jak domov vznikl, bylo panem ředitelem sděleno, že „při vzniku zákona o sociálních službách“. Ale „dlouho to vedly zdravotní sestry a podle toho také péče vypadala“, „nechtěly předat vedení sociálnímu úseku“.

Bohužel roztříštěnost a „nespolupráce“ mezi zdravotníky a sociálním úsekem je viditelná i z umístění kanceláří vedoucích pracovníků –⁠ vrchní sestra sídlí v jiné budově, než je budova domova se zvláštním režimem, sociální pracovnice naopak sídlí v budově domova. Kancelář ředitele je menší místnost o 2 křeslech, takže o poradě týmu se v tomto prostoru nedá ani uvažovat.

Napjatá atmosféra je znatelná při rozhovoru s vedoucími pracovníky i pracovníky přímé péče. Situace je vyhrocená, neobejde se bez emocí a popisu osobních prožitků, svalování viny za to či ono selhání (např. při překladu klienta z nemocnice). Pan ředitel si je dobře vědom vyhrocenosti situace, která eskaluje v posledních několika letech, a uvádí, že řešení jistě přijde později, neboť on již brzy uvolní své místo nástupci –⁠ odchází do penze.

Jako auditorský tým v tomto procesu pouze popisujeme, čeho jsme svědky. Nepřísluší nám stavět se na tu či onu stranu, kritizovat nebo dávat „dobře míněné rady“.

Jedná se pouze o jeden popis reality, které jsme byli svědky. Nutno zdůraznit, že na tzv. reauditu po téměř 2 letech byla situace naprosto jiná, a to při stejném personálním obsazení. Nový pan ředitel nás uvádí do své kanceláře (bývalé jídelny pro zaměstnance), kde je veliký stůl na porady týmu. Pracovníci si chválí nejen možnost spolupracovat u jednoho stolu, ale oceňují, že jim nový ředitel dal při svém nástupu možnost vyjádřit se, kdo chce být vedoucím jakého úseku, a společně nově nastavil s ostatními kompetence –⁠ pro pracovníky jasněji. O jídelnu zaměstnanci nepřišli, pouze se strategicky přesunula do budovy domova se zvláštním režimem, což je podle mého úsudku lepší než předtím, kdy pracovníci museli opouštět domov se zvláštním režimem a odcházet přes dvůr do druhé budovy.

Šetření provádí i ombudsman

Na důležitost interdisciplinární spolupráce v péči o lidi s demencí upozorňuje i Kancelář veřejného ochránce práv ve své publikaci Ochrana práv seniorů v institucích s důrazem na osoby s demencí. Na příkladu jednoho domova se zvláštním režimem popisuje rozdělení a organizační členění jednotlivých úseků domova po roce 2007 (platnost zákona o sociálních službách). I přesto, že fyzicky došlo k rozdělení na úsek zdravotní a sociální, podle slov ředitelky zařízení musí bezpodmínečně fungovat předávání informací. Dále paní ředitelka uvádí, že tento proces si prošel úskalími, ale nyní je již nadstandardní, a to i díky: předávání informací od rodin (Deníčky pro vzkazy s rodinami), rannímu předávání služby, denním poradám koordinátorek domova se zvláštním režimem a domova pro seniory, předáváním informací mezi vedoucí zdravotního úseku a přímé obslužné péče, pravidelným pondělním poradám týmu a jiným způsobům předávání porad (informační tabule).

Závěr

V průběhu několikaleté praxe v procesu certifikace Vážka mě osobně velmi těší setkávat se s profesionály, kteří se snaží posunout péči o lidi s demencí dál, respektive blíže k člověku a jeho potřebám. V tomto ohledu je pak case management důležitým pilířem kvalitní péče.

Autorka práce prohlašuje, že v souvislosti s publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny farmaceutickou firmou.

Mgr. et Mgr. Lucie Hájková

Gerontologické centrum, Praha 8

Mgr. et Mgr. Lucie Hájková

e-mail: lucie.hajkova@gerontocentrum.cz

Je absolventkou Fakulty humanitních studií UK –⁠ katedry Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích (2003–2006), dále pak Zdravotně sociální fakulty JČU, oboru Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby (2003–2005). V letech 2005–2007 spolupracovala jako asistentka výzkumu v rámci projektů: „Vliv reminiscenční/ taneční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích“, jejichž řešitelem bylo Gerontologické centrum, Praha 8. Od roku 2007 působí jako sociální pracovník a koordinátor respitní služby v České alzheimerovské společnosti. Jako členka týmu konzultantů ČALS spolupracuje v rámci systému Certifikace Vážka na zvyšování kvality poskytovaných služeb v zařízeních pro lidi s demencí.