Cytologie ovariálních cyst


Cytology of Ovarian cysts

Ovarian cysts are often found in both the clinically predicted and the unexpected context at the current level of imaging techniques. The cytological examination of the transvaginally obtained cystic fluid can help to diagnose the nature of the cystic lesion via identification the lining structures. It is essential to distinguish functional cysts (follicular, corpusluteal) and implantation (inclusion and endometrial) from tumour cysts (dermoid, epithelial ovarian tumours, cystic metastases). A part of the cystic lesions remains unspecified for the absence of the defining structures after the cytological examination. Nevertheless, for its minimal invasiveness, high negative predictive value proven, and the possibility of contributing to diagnosis of selected patients (frequently with contraindications for larger diagnostic procedures), this investigation maintains its position in collaboration of a clinical specialist and a pathologist.

Keywords:

ovarian cysts – cystic fluid cytology – follicular cysts – corpusluteal cysts – neoplastic ovarian cysts


Autoři: Dušková Jaroslava
Působiště autorů: Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha
Vyšlo v časopise: Čes.-slov. Patol., 55, 2019, No. 2, p. 107-111
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Cysty v oblasti ovarií jsou při současné úrovni zobrazovacích technik nacházeny často jak v klinicky předpokládaném, tak neočekávaném kontextu. Diagnostickému upřesnění povahy cystického útvaru může cytologické vyšetření transvaginálně získaného obsahu napomoci identifikací struktur výstelky. Zásadní, i když někdy obtížné je odlišení cyst funkčních (folikulárních, korpusluteálních) a implantačních (inkluzních a endometriálních) od cyst nádorových (dermoidních, obecně epitelových tumorů ovaria, cysticky upravených metastáz).

I přes skutečnost, že část cystických odběrů zůstává pro absenci definujících struktur po cytologickém vyšetření blíže nespecifikována, má toto vyšetření pro svou minimální invazivitu a doloženou vysokou negativní predikční hodnotu možnost diagnosticky přispět u vhodně zvolených pacientek (zpravidla kontraindikovaných pro rozsáhlejší diagnostické výkony) své místo ve spolupráci klinického specialisty a patologa.

Klíčová slova:

ovariální cysty – cytologie cystické tekutiny – folikulární cysty – korpusluteální cysty – nádorové cysty ovaria

OBSAH

Typy ovariálních cyst

Historická poznámka

Indikace, kontraindikace, metody odběru cystického obsahu

Zpracování cystické tekutiny

Základní cytologické obrazy

Formulace cytologického nálezu

Závěr

Ovarium je orgánem s bohatým spektrem cystických lézí, a to jak nenádorových, tak nádorových. Vyskytují se od fetálního období do postmenopauzy. Cysty mohou být solitární i mnohočetné, jedno- i oboustranné. Při výkonnosti současných zobrazovacích technik se tak stávají předmětem diferenciálně diagnostických úvah - někdy i neočekávaně.

KLASIFIKACE OVARIÁLNÍCH CYST

Obecná patologie definuje cysty jako dutiny vystlané epiteliální výstelkou (1).

Patogeneticky se v ovariu s výjimkou cyst retenčních (obecně nejčastějších) mohou vyskytnout všechny další uváděné typy – implantační, hyperplastické, fetální, parazitární a nádorové. Praktický význam má však zejména odlišení cyst „funkčních“ (potenciálně steroidogenních) představujících výsledek (a následně i sekundární zdroj) hormonálních dysregulací a cyst nádorových (včetně specifikace biologického chování) (2).

K funkčním cystám se řadí cysty odvozené od různých vývojových stádií folikulu: cystickoatretické folikuly, solitární folikulární cysta, cysta žlutého tělíska s návazným afunkčním výsledkem - cystou bílého tělíska a mnohočetné thekaluteiní cysty.

Implantační v ovariu častěji zvané inkluzní (Walthardovy) cysty jsou výsledkem prorůstání povrchového epitelu do ovariálního stromatu s následnou možnou „müllerovskou“ diferenciací epitelu do obrazu serózního, mucinózního, salpingeálního, endometrálního, vzácně i uroteliálního. Představují prekurzorickou lézi tzv. obecně epitelových cystických novotvarů ovaria benigních, hraničních i maligních. Do této kategorie patří i část cyst endometriálních a endosalpingeálních (kombinovaný původ implantační a metaplastický).

Vývojové – embryonální cysty jsou zpravidla parovariální, to však není v zobrazeních zřejmé.

Parazitární cysty jsou většinou publikovány jako jednotlivé kazuistiky, spíše výjimečně jsou diagnostikovány cytologicky. Spektrum možných parazitů zahrnuje nejen druhy exotické (3-6), s nimiž jsme se museli naučit počítat v návaznosti na cestovní anamnézu, ale i místní (7). Právě proto, že jde o nálezy sporadické, mohou představovat diferenciálně diagnostické úskalí (8) – o to více, že mohou být kombinovány s pravými nádory (9).

Nádorové cysty představují diagnosticky významnou heterogenní skupinu lézí se všemi typy biologického chování. Tenkojehlová aspirační diagnostika zde zčásti byla nahrazena biopsiemi tlustou jehlou (obdobně jako v prsu a prostatě) poskytujícími v minibioptickém vzorku lepší možnosti specializovaného došetřování.

Historická poznámka. Cytologický zájem o ovariální cystické léze se objevil před půl stoletím – nejprve nepřímo ve vztahu ke změnám vaginálního epitelu (10). Brzy poté již s hodnocením cystických obsahů zejména francouzskými specialisty (11-13).

V průběhu desetiletí se objevily publikace analyzující spolehlivost diagnostiky cystických ovariálních lézí (14). Tak jako u řady jiných diagnostických postupů byly rozpoznány limity (15). Problematika se rychle stala konstantní náplní učebních textů cytologie (16-19).

INDIKACE, KONTRAINDIKACE, METODY ODBĚRU CYSTICKÉHO OBSAHU

Obsah cystického útvaru lze aspirovat transperineálně, transvaginálně, transrektálně, případně laparoskopicky. Vaginální přístup je užíván pro minimální invazivitu a nízké riziko infekce. Rozvojem sonografických technik nebyl nahrazen, nýbrž doplněn.

Indikace transvaginální punkce představují nenádorové ovariální cysty, ale i patologické obsahy Douglasova prostoru – zejména, je-li nejasný výsledek sonografického vyšetření, nebo není toto vyšetření dostupné. Kontraindikací jsou nádory pro uvažované riziko diseminace, krvácivé stavy, retroverze uteru: procedura může být i kurativní, část cystických obsahů se však doplňuje a tyto cysty vyžadují chirurgické řešení. Patologické obsahy coelomových dutin byly předmětem jiného sdělení.

Limity metody byly uvažovány od počátku pro všechny typy možných odběrů (20,21)

Nicméně s rostoucím důrazem na neinvazivní techniky, redukci nenutné operativy (22,23) a lepšící se výtěžnost sonograficky vedených aspirací (24) si aspirační diagnostika ovariálních cyst své místo mezi diagnostickými metodami udržela. Publikované studie s nízkými počty vyšetření upozorňují na nízkou senzitivitu a specificitu (25), zatímco rozsáhlé studie z velkých center s velkým počtem pacientek dokládají výsledky mnohem příznivější. (26-28). Studie Zhou a spoluautorů (28) dokládá nízkou senzitivitu (54 %) pro malignitu v jejich souboru absencí diagnostických buněk v aspirovaných cystách – tento problém není omezen na cysty ovariální, stejně jako nezřídka přítomné tlakově atrofické změny výstelky cyst, které mohou značně omezit hodnotitelnost. Na druhé straně však určitou přednost představuje jak vysoká specifita, tak vysoká negativní predikční hodnota (v této studii 0,98) zejména pro mladé pacientky, u nichž jsou cysty vyšetřovány často v souvislosti s asistovanou reprodukcí a kontrolou není histologický nález, nýbrž déledobé klinické sledování.

Vlastní technika odběru vzorku patří do rukou školeného gynekologa. Komplikace výkonu se popisují zcela ojediněle i při negativním výběru pacientek zpravidla kontraindikovaných pro chirurgický výkon (29). Patří k nim zejména recidivy evakuovaných cyst, nejen při stimulaci v rámci IVF (30). Kazuisticky popsaná letální komplikace u novorozence odhalila nakonec jinou povahu punktované cysty a upozornila tak na limity zobrazovacích technik i nemorfologických laboratorních vyšetření (31).

Zaslání a zpracování aspirované tekutiny se neliší od tekutých obsahů coelomových dutin. Zásadní je prevence autolýzy buněk časným doručením vzorku, který by neměl být vystaven vyšším teplotám, nebo mražen (z naší zkušenosti je na místě tuto intermitentně se objevující cytodestrukční chybu preanalytické fáze explicitně uvést v laboratorní příručce). V případě, že vzorek nemůže být uchován v chladu a zpracován do 48 hodin a také pro uchování zbytkového materiálu lze hodnotitelnost prodloužit přidáním fixativa, např. alikvotního množství pufrovaného 10% formalinu. Diagnostickou výtěžnost ovlivní samozřejmě množství dodané tekutiny – u menších cyst je žádoucí dodat veškerý získaný obsah, u velkých 20 ml.

S ohledem na frekvenci typů cyst a diferenciálně diagnostické znaky je s výhodou zajistit hned v prvním přístupu vedle barvení umožňujících hodnocení cytomorfologie (MGG, HE, polychrom) detekci funkčních nebo degenerativních změn – průkaz lipidů olejovou červení a barvení na železo. V případě záchytu suspektně nádorových struktur lze využít indikovaně imunocytochemie (32), větší měrou však jsou tato došetření prováděna až v úrovni histologické. Širší je uplatnění imunocytochemických postupů v případě metastatických nádorů, závislé na klinickém kontextu, možnostech laboratoře a erudici patologa. Případná pozitivní anamnéza ve smyslu potenciálního zdroje metastatického postižení je závažným argumentem pro cytoblokový postup.

ZÁKLADNÍ CYTOLOGICKÉ OBRAZY

Obecně lze říci, že buněčnost obsahů nenádorových cyst je nízká, u nádorových cyst vyšší, ale v obou kategoriích mohou samozřejmě nastat výjimky. Část vzorků zůstává blíže nespecifikovatelná s ohledem na absenci buněk definujících vnitřní povrch cysty. Tyto vzorky obsahují na pozadí serózní, méně často mucinózní tekutiny pouze detritus, makrofágy s různě vyjádřenými projevy fagocytární aktivity, případně příměs dalších buněk zánětlivých (obr. 1).

Cysta bez možnosti bližšího zařazení. Serózní pozadí, makrofágy
(v jednom dosud nedegradovaný neutrofilní granulocyt), řídce erytrocyty,
ojedinělý lymfocyt. HE, 400x.
Obr. 1. Cysta bez možnosti bližšího zařazení. Serózní pozadí, makrofágy (v jednom dosud nedegradovaný neutrofilní granulocyt), řídce erytrocyty, ojedinělý lymfocyt. HE, 400x.

Folikulární cysty obsahují navíc k výše popsanému většinou nepříliš početné skupinky menších epitelově kohezivních pravidelných buněk granulózových, s poměrně chudou homogenní cytoplasmou (obr. 2). Méně obvyklá je příměs buněk thekálních.

Folikulární cysta. Skupinka drobných buněk granulózy. HE, 600x.
Obr. 2. Folikulární cysta. Skupinka drobných buněk granulózy. HE, 600x.

Korpusluteální cysty vykazují morfologicky zřejmé známky luteinizace granulózových buněk v podobě pěnité objemnější cytoplazmy buněk v granulózových shlucích spolu s pozitivitou barvení na lipidy (obr. 3). Totéž v buňkách thekálních, pokud jsou přítomny. Nezřídka je obraz doprovázen siderofagickou reakcí (corpus luteum cysticum haemorrhagicum). Menší část funkčních cyst může vykazovat střední až vysokou buněčnost a cytologické atypie zastoupených folikulárních buněk s rizikem možného diagnostického nadhodnocení (19,33).

Korpusluteální cysta. Jednotlivě i v drobných skupinkách přítomné
buňky granulózy. Luteiní transformace se projevila zvětšením buněk s pozitivitou
lipidů. HS, 400x.
Obr. 3. Korpusluteální cysta. Jednotlivě i v drobných skupinkách přítomné buňky granulózy. Luteiní transformace se projevila zvětšením buněk s pozitivitou lipidů. HS, 400x.

Inkluzní cysty mají výstelku morfologicky blízkou mezotelu s veškerými možnostmi „müllerovské“ plasticity do obrazu epitelií serózních nebo mucinózních. Vzhledem k okolnosti, že jde o prekurzorické léze obecně epitelových novotvarů, mohou v nich být zastiženy epiteliální obrazy indikující tuto diferenciální diagnózu.

Často však pátrání po epitelové složce cysty vyústí pouze v nález necharakteristických plochých epitelií známých histologicky z cyst paratubárních. Cytologicky jsou tyto cysty blíže nezařaditelné.

Endometriální cysty sice mají zpravidla „čokoládový“ obsah s dominující siderofagickou reakcí, i z naší zkušenosti však je přítomnost skutečně definujících cytologických znaků – tedy endometriálních a stromálních buněk spíše vzácná (obr. 4). Ve všech lokalizacích endometriózy včetně ovariální platí sice nízké, ale existující riziko atypické hyperplázie ektopického endometria a možného vývoje do adenokarcinomu.

Hemoragická cysta bez možnosti bližšího zařazení. V krevním pozadí
hemosiderofágy a ojedinělé blíže nezařaditelné narušené buňky. HE, 200x.
Vložený obrázek – barvení na železo.
Obr. 4. Hemoragická cysta bez možnosti bližšího zařazení. V krevním pozadí hemosiderofágy a ojedinělé blíže nezařaditelné narušené buňky. HE, 200x. Vložený obrázek – barvení na železo.

Rozpoznání parazitární cysty v ovariální lokalizaci je podmíněno morfologicky zřejmými strukturami částí parazita – např. scolexu s háčky (34). Častěji se parazitární povaha cysty ozřejmí až histologicky. Většina těchto publikovaných nálezů udává jako uvažovanou vstupní diagnózu cystu nádorovou (7,8,35), případně se jedná o koincidenci parazita a cystického tumoru (9).

Termín parazit se literatuře o ovariálních cystách objevuje i v jiném kontextu, a sice ve vztahu k zralým cystickým teratomům charakteru dermoidní cysty s autoamputací a reimplantací (36,37).

Dermoidní cysta má zpravidla v zobrazovacích technikách do jisté míry charakteristický obraz a v případě aspirace je někdy proto klinikem tato diagnóza navrhována. V její prospěch svědčí přítomnost zralých dlaždicových epitelií a bezjaderných skvam (obr. 5). Jde-li však o jedinou komponentu zastiženou v materiálu, je nutno zvážit možnost kontaminantního poševního epitelu, při jiných cestách aspirace třeba i kontaminaci rektální sliznicí nebo urotelem. Některé cytologické obrazy však mohou odrážet komplexní povahu koetánního teratomu; nález bude formulován jako připouštějící tuto diagnózu zpravidla klinikem navrhovanou; povahu dermoidu potvrdí histologické došetření (obr. 6)

Dermoidní cysta. Zralé dlaždicové epitelie. Polychrom. 400x
Obr. 5. Dermoidní cysta. Zralé dlaždicové epitelie. Polychrom. 400x

Koetánní teratom – korelace cytologického a histologického obrazu. V cytologickém obraze směs zánětlivých buněk, dermálních elementů,
dlaždicových epitelií a bezjaderných skvam. MGG, 200x. V histologickém obraze struktury dermoidní cysty. HE, 200x.
Obr. 6. Koetánní teratom – korelace cytologického a histologického obrazu. V cytologickém obraze směs zánětlivých buněk, dermálních elementů, dlaždicových epitelií a bezjaderných skvam. MGG, 200x. V histologickém obraze struktury dermoidní cysty. HE, 200x.

Nádorové cysty obsahují v případě benigních obecně epitelových nádorů ovaria buňky podobné reaktivnímu mezotelu. Cystické léze vykazující na zobrazeních charakteristiky suspektně maligní jsou zpravidla kontraindikovány pro aspirační cytodiagnostiku. To však neplatí pro situace předpokládané generalizace s potřebou morfologické verifikace procesu dosud neverifikovaného (38). V těchto případech je pátrání orientováno na buňky s odpovídajícími cytologickými rysy malignity - zvětšená hyperchromní neokrouhlá jádra, nukleoly, vysoký nukleocytoplazmatický poměr, skupinky a izolované buňky. Mohou být pro nejčastější malignitu této lokalizace - high grade serózní karcinom (obr. 7) - přítomna psammomatózní tělíska; zde je však nutno připomenout, že (obdobně jako v jiných lokalizacích) jejich přítomnost je pouze nepřímým indikátorem, diagnózu je nutno podložit přítomností odpovídajících buněk – v ovariální lokalizaci představuje vcelku běžnou diferenciální diagnózu endosalpingióza. Přítomnost cilií na povrchu buněk je ve většině situací silným argumentem proti jejich nádorové povaze (např. v cervikální cytologii u salpingeální metaplazie), některé serózní cystadenokarcinomy však mohou cilie na povrchu buněk mít.

Tab. 1. Serózní karcinom high grade. A: Trsy atypických buněk v mírně zánětlivém pozadí. Polychrom 200x. B: Histologicky nález potvrzen.
Serózní karcinom high grade. A: Trsy atypických buněk v mírně zánětlivém pozadí. Polychrom 200x. B: Histologicky nález potvrzen.

Mucinózní tumory ovaria ve všech kategoriích biologického chování otevírají při odhalené přítomnosti hlenotvorných buněk s různým stupněm diferenciace cestu úvaze o možném metastatickém původu. Pátrání stojí za to zahájit v úrovni anamnestické a klinické, jisté možnosti nabízí cytoblokové zpracování vzorku a použití metod imunocytochemických.

Popsaný výčet některých znaků častějších nádorových cyst je samozřejmě neúplný. Možnosti identifikace vzácnějších procesů jsou zcela závislé na reprezentativnosti vzorku a obecné i cytodiagnostické zkušenosti patologa.

FORMULACE NÁLEZU PŘI VYŠETŘENÍ OVARIÁLNÍCH CYST

Formulace cytologického nálezu by měla rozhodně obsahovat údaj o množství a makroskopickém vzhledu dodané tekutiny (čirá, zkalená, zakrvavělá, s hlenem, příměsí rozložené krve apod.). Fakultativní, ale pro celkovou výpovědní hodnotu nálezu a rychlou orientaci v problému (zejména při určitých následujících směrech vyšetření) je užitečné uvést i klinikem předpokládanou pracovní diagnózu, je-li uvedena (k ní se v takovém případě v závěru vyjadřujeme).

Považujeme za užitečné uvést, kolik a jakých preparátů bylo zpracováno – i vzhledem k okolnosti, že část cystických obsahů zůstává i po širším vyšetření blíže nespecifikovatelných. Zahajujeme kombinací barvení MGG, HE, Fe, HS (hematoxylin-sudan). Následuje popis celkové buněčnosti vzorku (semikvantitativně - málo, středně velmi buněčný obraz), popis pozadí (krev, detritus, zánětlivé elementy, hlen) a jednotlivých buněčných typů.

Pokud nález ve vzorku nebo anamnestický údaj indikují specializovaná došetření, jsou uvedena spolu s výsledky.

Závěr nálezu obsahuje buď diagnózu, nebo diferenciální diagnózu spolu s uvedením pravděpodobnosti jednotlivých diferenciálně diagnostických návrhů. To může orientovat další klinická vyšetření nebo odůvodnit požadavek na další vzorky pro vyšetření morfologická.

Pokud byla klinikem sdělena jeho pracovní diagnóza, vyjádříme se k uvedenému návrhu.

ZÁVĚR

Cytologické vyšetření obsahu ovariálních cyst cestou transvaginální punkce má i přes nižší senzitivitu a specificitu své místo v klinické praxi – zejména u pacientek kontraindikovaných pro invazivnější výkony. Hodnocení musí respektovat v plné míře doložené limity dané povahou získávaných vzorků. Bezpečnější se metoda jeví pro pacientky mladších věkových skupin, u starších je žádoucí kombinovat s dalšími vyšetřeními zvyšujícími citlivost záchytu malignity. Pokud je dodán buněčně obsažný vzorek, napomůže správnému diagnostickému závěru obdobně jako v hodnocení patologických obsahů Douglasova prostoru široká erudice a diferenciálně diagnostické uvažování patologa.

PODĚKOVÁNÍ

Podpořeno Univerzitou Karlovou - projekt Progres Q28/LF1. Podpořeno MZ ČR – projekt RVO VFN64165.

PROHLÁŠENÍ

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.

Adresa pro korespondenci:

Prof. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc., FIAC

Ústav patologie 1. LF UK a VFN

Studničkova 2, 128 00 Praha 2

tel.: +420224968688

e-mail: jaroslava.duskova@lf1.cuni.cz


Zdroje

1. Bednář B. Patologie. 2. přepr. a dopl. vyd. Praha: Avicenum, 1982, ss. 315-321.

2. Motlík K, Živný J. Patologie v ženském lékařství (1 ed.). Prague: 2001: 214-223.

3. Hangval H, Habibi H, Moshref A, Rahimi A. Case report of an ovarian hydatid cyst. J Trop Med Hyg 1979; 82(2): 34-35.

4. Sahu B, Regmi K. Hydatid cyst of ovary-a case report. Indian J Pathol Microbiol 1999; 42(4): 501-502.

5. Konar K, Ghosh S, Konar S, Bhattacharya S, Sarkar S. Bilateral ovarian hydatid disease--an unusual case. Indian J Pathol Microbiol 2001; 44(4): 495-496.

6. Brahima D, Alain Didier A, Gonat Serge Pacome D, et al. A rare case of ovarian filariasis in Abidjan. Case Rep Pathol 2016; 2016:4075162.

7. Powell G, Sarmah P, Sethi B, et al. Enterobius vermicularis infection of the ovary Case Reports 2013; 2013:bcr2013201146.

8. Tas EE, Yegin Akcay GF, Yildirim F, Yavuz F. Coexisting primary ovarian and omental hydatid disease mimicking an ovarian neoplasm: A case report. Int J Gynecol Pathol 2018; 37(3): 301-304.

9. Gigase PL, Vanderputte SR. Presence d‘oeufs de Schistosoma haematobium dans un teratome ovarien. Ann Soc Belg Med Trop 1980; 60(1): 107-109.

10. Bamford SB, Mitchell GW, Jr., Bardawil WA, Cassin CM. Vaginal cytology in polycyctic disease. Acta Cytol 1965; 9: 322-327.

11. De Brux J, Dupre-Froment J, Mintz M. Cytologie des kystes annexiels ponctionnes sous coelioscopie et culdoscopie. Arch Anat Pathol (Paris) 1967; 15(Suppl:83-87.

12. Mintz M, Dupre-Froment J, De Brux J. Ponctions de 94 kystes para-uterins sous coelioscopie et etude cytologique des liquides. Gynaecologia 1967; 163(2): 61-76.

13. Gauthier F, Valayer J, Bienayme J. Tumeurs et kystes de l‘ovaire du nouveau-ne, du nourrisson et de l‘enfant. Chir Pediatr 1979; 20(2): 75-83.

14. Ganjei P, Dickinson B, Harrison T, Nassiri M, Lu Y. Aspiration cytology of neoplastic and non-neoplastic ovarian cysts: Is it accurate? Int J Gynecol Pathol 1996; 15(2): 94-101.

15. Gupta N, Rajwanshi A, Dhaliwal LK, et al. Fine needle aspiration cytology in ovarian lesions: An institutional experience of 584 cases. Cytopathology 2012; 23(5): 300-307.

16. Koss LG. Diagnostic cytology and its histopathologic bases (4th ed.). Philadelphia: Lippincott; 1992: 618-642.

17. De May RM. The art and science of cytopathology (1st ed.). Chicago: ASCP Press; 1995: 1163-1176.

18. Zajicek J. Cytology of infradiaphragmatic organs. 3. Ovary. Monogr Clin Cytol 1979; 7(54-56.

19. Wojcik EM, Selvaggi SM. Fine-needle aspiration cytology of cystic ovarian lesions. Diagn Cytopathol 1994; 11(1): 9-14.

20. Sutton C. The limitations of laparoscopic ovarian biopsy. J Obstet Gynaecol Br Commonw 1974; 81(4): 317-320.

21. Collet B, Billeaud C, Diard F, Bondonny JM, Sandler B. Le kyste de l‘ovaire du nouveau-ne: quelle attitude adopter? (a propos de 8 observations). Pediatrie 1987; 42(7): 557-561.

22. De Crespigny LC, Robinson HP, Davoren RA, Fortune D. The ‚simple‘ ovarian cyst: Aspirate or operate? Br J Obstet Gynaecol 1989; 96(9): 1035-1039.

23. Greenebaum E, Mayer JR, Stangel JJ, Hughes P. Aspiration cytology of ovarian cysts in in vitro fertilization patients. Acta Cytol 1992; 36(1): 11-18.

24. Khaw KT, Walker WJ. Ultrasound guided fine needle aspiration of ovarian cysts: Diagnosis and treatment in pregnant and non-pregnant women. Clin Radiol 1990; 41(2): 105-108.

25. Sheombar ES, Logmans A, Verhoeff A, Van Lent M. Ovarian cysts, cytology and histology: A conflicting story. Eur J Obstet Gynecol Reprod Biol 1993; 52(1): 41-44.

26. Koutlaki N, Nikas I, Dimitraki M, et al. Transvaginal aspiration of ovarian cysts: Our experience over 121 cases. Minim Invasive Ther Allied Technol 2011; 20(3): 155-159.

27. Lin DM, Barkan GA, Chatt G, Park JW, Gattuso P. Vaginal fine-needle aspiration: A useful alternative to biopsy. Diagn Cytopathol 2016; 44(8): 665-669.

28. Zhou AG, Levinson KL, Rosenthal DL, Vandenbussche CJ. Performance of ovarian cyst fluid fine-needle aspiration cytology. Cancer Cytopathol 2018; 126(2): 112-121.

29. Duke D, Colville J, Keeling A, et al. Transvaginal aspiration of ovarian cysts: Long-term follow-up. Cardiovasc Intervent Radiol 2006; 29(3): 401-405.

30. Firouzabadi RD, Sekhavat L, Javedani M. The effect of ovarian cyst aspiration on ivf treatment with gnrh. Arch Gynecol Obstet 2010; 281(3): 545-549.

31. Puligandla PS, Laberge JM. Lethal outcome after percutaneous aspiration of a presumed ovarian cyst in a neonate. Semin Pediatr Surg 2009; 18(2): 119-121.

32. Mccluggage WG, Patterson A, White J, Anderson NH. Immunocytochemical staining of ovarian cyst aspirates with monoclonal antibody against inhibin. Cytopathology 1998; 9(5): 336-342.

33. Davila RM. Cytology of benign cystic uterine adnexal masses. Acta Cytol 1993; 37(3): 385-390.

34. Sharma A, Sengupta P, Mondal S, Raychaudhuri G. Hydatid cyst of ovary mimicking ovarian neoplasm with its imprint cytology. Am J Case Rep 2012; 13: 276-278.

35. Selhi PK, Grover S, Narang V, et al. Intraoperative diagnosis of hydatid cyst of the ovary masquerading as tumor. Diagn Cytopathol 2017; 45(3): 267-269.

36. Ozcan HC, Ugur MG, Gunduz R, Bozdag Z, Kutlar I. Parasitic omental ovarian dermoid tumour mimicking an adnexal mass: A report of two very unusual cases. Turk J Obstet Gynecol 2015; 12(4): 251-253.

37. Chitrakar NS, Suwal S, Neupane S. Bilateral ovarian teratoma: One parasitic twisted in-situ and another parasitic at the hepato renal space. J Nepal Health Res Counc 2015; 13(30): 166-168.

38. Cole L, Mount S, Nuzzo E, Wong C. Aspiration cytology of ovarian cystic masses: Histologic correlation and review of the literature. Acta Cytol 2011; 55(1): 19-25.

Štítky
Patologie Soudní lékařství Toxikologie

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská patologie

Číslo 2

2019 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se