Pionýři odcházejí


Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Psychiat., 104, 2008, No. 3, pp. 135-136.
Kategorie: Zpráva

Za počátek moderní psychofarmakologie se zpravidla pokládá objev psychotropních účinků chlorpromazinu. Tomu však předcházel objev terapeutického účinku lithia u mánií. I když jsou v menšině, jsou psychiatři, kteří explozi užívání psychofarmak posunují až do roku 1955, kdy se v lékárnách objevilo první anxiolytikum, meprobamát. Brzy potom, co se objevil na trhu, byla po něm tak velká poptávka, že výroba nestačila a na amerických lékárnách se často objevoval nápis „Miltown vyprodán“ nebo „Miltown zase až zítra“. Kanadský historik medicíny Andrea Tone z Mc Gillovy univerzity v Montrealu soudí, že meprobamát byl první lék s velkým dopadem na kulturu.

Bylo to poprvé, co se psychofarmakum dostalo do povědomí veřejnosti jako lék, který není jen pro „blázny“, ale pro lidi, kteří nejsou „choromyslní“, ale které trápí nervové napětí, cítí se být předráždění, špatně spí a nedovedou relaxovat. Šlo tedy zpravidla o lidi společensky hodně angažované, tvrdě pracující, často o vedoucí pracovníky průmyslových podniků, bank a administrativy. Prestižní týdeník Time uveřejnil dlouhý výstižný příběh o „pilulkách pro duši“. Byla doba studené války, mnozí očekávali apokalypsu zničení civilizace atomovými pumami. Sociologové začali mluvit o století úzkosti. Před úzkostí mohly chránit pilulky, a tak historici předvídali, že se jednou bude o nás mluvit jako o „pilulky pojídající společnosti“.

Psychiatrická nozologická klasifikace nebyla na tento vývoj připravena. Úzkost patřila mezi příznaky neuróz, které se léčily psychoterapií. Za jejich příčinu se pokládalo do podvědomí zatlačené psychické trauma – nebo u nás stržení vyšší nervové činnosti nebo převaha první nebo druhé signální soustavy. Najednou tady byly statisíce lidí, kterým proti „neurotickým příznakům“ pomáhaly tablety. Bylo nesnadné vysvětlit takovou epidemii tradičními teoriemi. Meprobamát – a později především benzodiazepiny – vedly k přehodnocování nozologické klasifikace a posléze k zavedení různých úzkostných poruch jako diagnostických jednotek.

Jedním z nejvýznamnějších pracovníků, kteří nastartovali vývoj anxiolytik, byl český chemik a farmakolog Frank Milan Berger. Podobně jako jiná velká postava světové psychofarmakologie, Paul Janssen, však vystudoval medicínu. Zemřel 18. března 2008 ve svých 94 letech v New Yorku. Podle historiků vědy se narodil v roce 1913 v Plzni, při mých setkáních s ním však vždy nadšeně hovořil o Táboře, kde prožil své dětství a rozuměl jsem tomu tak, že se tam i narodil.

Frank Milan Berger
Obr. 1. Frank Milan Berger

Roku 1937 promoval na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Už jako student pracoval ve farmakologické laboratoři. Ještě včas, v roce 1939, se mu podařilo emigrovat před Hitlerem do Anglie, kde nějaký čas pracoval jako lékař v utečeneckém táboře, aby pak přešel do laboratoře jedné farmaceutické firmy. V roce 1947 se přestěhoval do USA, aby pokračoval ve své výzkumné práci na univerzitě v Rochesteru. V roce 1949 přešel k Wallace Laboratories. Zde společně s chemikem Bernardem Ludwigem dokončil práci na syntéze meprobamátu, kterou začal už v Londýně, kde si všiml, že podobná látka, která měla stabilizovat penicilin, měla uklidňující účinek na chování myší, potkanů a morčat.

Vedoucí pracovníci firmy nebyli nadšeni látkou s mírným sedativním účinkem a dali se přesvědčit teprve když dr. Berger obešel své nadřízené a v San Francisku promítl pro lékaře film, na kterém dokumentoval antiagresivní účinek meprobamátu u lidoopů rodu Rhesus. Na trhu se objevil nejen Miltown, ale později i Equanil se stejnou účinnou látkou.

Poněvadž po meprobamátu nebyl pozorován výraznější účinek u deprese, byl vyzkoušena jeho kombinace s benactyzinem, která se zdála být účinná. Zaveden byl kombinovaný preparat se 400 mg mebrobamátu a 1 mg benactyzinu pod komerčním názvem Deprol. Lze říci, že to byl předchůdce antidepresiv. Vysvětlovali jsme si jeho antidepresivní účinek anticholinergním účinkem benactyzinu, což bylo ve shodě s názorem české psychofarmakologické školy (O. Benešová, K. Náhunek, Z. Votava), která v anticholinergním účinku viděla jeden z hlavních mechanismů antidepresivního účinku.

V roce 1960 se objevovalo stále více zpráv, že meprobamát může vyvolávat návyk. Dr Berger na to reagoval v interview pro New York Times tak: „Léky se musí užívat podle doporučení lékaře. Psát něco na krabičku není řešení. Na skalpelu také nemáte nápis, že je ostrý a že musíte dát pozor, abyste se neřízli.“

Na vývoji nových léků pracoval dr Berger do roku 1975, pak hostoval jako profesor na univerzitě v Princetonu. Do konce života mluvil velmi dobře česky, jak se o tom mohli přesvědčit čeští psychiatři a farmakologové, kteří ho mohli navštívit v jeho pohostinném domě v New Jersey.

Den před dr. Bergerem, 17. března 2008, zemřel ve věku 87 let jiný průkopník psychofarmakologie, Frank J. Ayd Jr. Proslavil se, když v roce 1955 na výročním sjezdu Americké psychiatrické asociace (APA) přednášel o svých výsledcích léčby schizofrenie chlorpromazinem (tehdy v USA pod komerčním názvem Thorazine) a ukázal, že díky chlorpromazinu budou moci být nemocní léčeni ve všeobecných nemocnicích nebo domovech důchodců a nebudou muset být hospitalizováni ve velkých psychiatrických nemocnicích, které neměly dobrou pověst. Už tehdy udělal farmakoekonomickou studii a ukázal, že tím bude ušetřena jedna miliarda dolarů ročně.

Dr. Ayd byl mezi zakladateli Collegium Internationale Neuro-Psychopharmacologicum (CINP) a American College of Neuro-Psychopharmacology (ACNP). Roku 1966 založil svůj vlastní časopis International Drug Therapy Newsletter (v roce 2007 byl přejmenován na Psychopharm review). Tento svůj časopis rozesílal mnohým českým a slovenským psychiatrům. V dnešní době, kdy jsme přesycováni množstvím odborných a vědeckých informací, není snadné vysvětlit, jaký to pro nás mělo význam v letech, kdy časopisy ze Západu byly vzácné i v knihovnách univerzit nebo klinik. Když jsem naposledy, v prosinci 2007, mluvil s Frankem Aydem a připomněl jeho zásluhy o otevírání oken v „Železné oponě“, zeptal se mě, co se stalo s Activitas Nervosa Superior. Abstrakta z našich konferencí v Jeseníku v angličtině činila z tohoto okna okno s obousměrným provozem. Nepřipomněl, že my jsme jeho Newsletter dostávali zadarmo, oni za Activitas platili.

Poznámka: Activitas Nervosa Superior změnila v roce 1991 své jméno na Homeostasis. V posledních letech hrozilo, že bude vycházet jen v elektronické podobě. Od roku 2007 vychází už zase v tištěné podobě pod původním názvem.

Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc.


Štítky
Adiktologie Dětská psychiatrie Psychiatrie

Článek vyšel v časopise

Česká a slovenská psychiatrie

Číslo 3

2008 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se