Výběr z mezinárodních časopisů


Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2016; 70(5): 449-452
Kategorie: Výběr z mezinárodních časopisů

Proton pump inhibitors as a risk factor for hepatic encephalopathy and spontaneous bacterial peritonitis in patients with cirrhosis with ascites

Dam G, Vilstrup H, Watson H et al

Hepatology 2016; 64 (4): 1265–1272. doi: 10.1002/hep.28737.

Inhibitory protonové pumpy jako rizikový faktor jaterní encefalopatie a spontánní bakteriální peritonitidy u pacientů s cirhózou a ascitem

U pacientů s cirhózou a ascitem, kteří byli zahrnuti do tří jednoletých studií se satavaptanem, byla sledována asociace mezi podáváním inhibitorů protonové pumpy (IPP) a rozvojem jaterní encefalopatie (HE – hepatic encephalopathy) nebo spontánní bakteriální peritonitidy (SBP). V úvodu bylo 39 % z 865 pacientů léčeno IPP, 52 % pacientů je dostávalo v průběhu sledování. V průběhu sledování došlo u 189 pacientů k prvním projevům HE, jednoroční kumulativní riziko bylo 31 % pro pacienty léčené IPP v úvodu vs. 25 % u pacientů bez IPP v úvodu. Adjustovaný poměr rizik (HR – hazard ratio) rozvoje HE pro aktuálně podávané IPP vs. bez IPP bylo 1,36 (95% CI 1,01–1,84). Pro klinicky zjevnou HE bylo HR 1,88 (95% CI 1,21–1,91). V průběhu sledování vyvinulo 86 pacientů SBP. Adjustované HR rozvoje SBP pro aktuálně podávané IPP vs. bez IPP bylo 1,72 (95% CI 1,10–2,69). Podávání IPP tak bylo spojeno s vyšším rizikem rozvoje HE a SBP, odpovídající hypotéze, že IPP mohou zvyšovat translokaci střevních bakterií.

A placebo-controlled trial of obeticholic acid in primary biliary cholangitis

Nevens F, Andreone P, Mazzella G et al

N Engl J Med 2016; 375 (7): 631–643. doi: 10.1056/NEJMoa1509840.

Placebem kontrolovaná studie obeticholové kyseliny u primární biliární cholangitidy

Obetichová kyselina je agonista farnesoid X receptoru s potenciálním benefitem pro pacienty s primární biliární cholangitidou (dříve primární biliární cirhóza – PBC). Tato 12měsíční randomizovaná, placebem kontrolovaná, dvojitě zaslepená studie fáze 3 zahrnovala 217 pacientů s PBC, kteří měli neadekvátní odpověď na léčbu kyselinou ursodeoxycholovou (UDCA) nebo ji netolerovali. Pacienti byli randomizováni do skupiny léčené obeticholovou kyselinou v dávce 10 mg (10mg skupina), do skupiny léčené obeticholovou kyselinou v dávce 5 mg s případným navýšením na 10 mg (5–10mg skupina) nebo placebem. Primárním end-pointem byla hladina alkalické fosfatázy do 1,67násobku normy s poklesem alespoň o 15 % ze vstupních hodnot a normální hodnota celkového bilirubinu. Léčbu UDCA dostávalo 93 % pacientů. Primární end-point byl častěji dosažen u pacientů z 5–10mg skupiny (46 %) a z 10mg skupiny (47 %) než ve skupině placeba (10 %; oboje p < 0,001). Mezi skupinami nebyl prokázán rozdíl v neinvazivním hodnocení jaterní fibrózy po 12 měsících léčby. Pruritus byl častější u pacientů léčených obeticholovou kyselinou (56 % z 5–10mg skupiny, 68 % z 10mg skupiny) než u placeba (38 %). Vážné vedlejší příhody byly zaznamenány u 16 % pacientů z 5–10mg skupiny, u 11 % pacientů z 10mg skupiny a 4 % pacientů ze skupiny placeba. Obeticholová kyselina podávaná s UDCA nebo v monoterapii po dobu 12 měsíců u pacientů s PBC vedla k významnému poklesu alkalické fosfatázy a celkového bilirubinu oproti placebu, léčba byla spojena s vyšším rizikem vážných vedlejších příhod.

Colon capsule versus CT colonography in patients with incomplete colonoscopy: a prospective, comparative trial

Spada C, Hassan C, Barbaro B et al

Gut 2015; 64 (2): 272–281. doi: 10.1136/gutjnl-2013-306550.

Kolonická kapsle vs. CT kolonografie u pacientů s neúplnou kolonoskopií – prospektivní, srovnávací studie

CT kolonografie představuje alternativní metodu vyšetření tlustého střeva, která je nejčastěji používaná v případě neúplné kolonoskopie. Skupina italských autorů porovnávala efektivitu CT kolonografie s novou generací kapslové kolonoskopie po neúplné optické kolonoskopii. Jednalo se o prospektivní studii, do které bylo zahrnuto 100 konsekutivních jedinců ve věku 18–75 let, kteří byli odesláni do italské Univerzitní nemocnice v Římě pro neúplnou kolonoskopii. Ze studie byli vyřazeni jedinci se stenózou v gastrointestinálním traktu. CT kolonografie byla provedena v tentýž den po vyloučení kolonické kapsle anebo po 10–12 hod od polknutí kapsle. Ze 100 pacientů mělo 97 pacientů kompletní vyšetření oběma modalitami. Polypy ≥ 6 mm byly detekovány u 24,5 % jedinců pomocí kapslové kolonoskopie a pouze u 12,2 % jedinců pomocí CT kolonografie. Kolonická kapsle měla 2× vyšší diagnostickou výtěžnost v porovnání s CT kolonografií bez navýšení falešně pozitivních výsledků. Polypy ≥ 10 mm byly diagnostikovány u 5,1 % jedinců při kapslové kolonoskopii v porovnání s 3,1 % pacientů při CT kolonografii. Mezi další výhody kolonické kapsle patří zejména absence ionizujícího záření a insuflace střeva. Výsledky této studie poukazují na možnost využití kolonické kapsle jako alternativní metody vyšetření tlustého střeva při neúplné kolonoskopii bez stenózy, jako superiorní metody v porovnání s CT kolonografií.

Findings in the distal colorectum are not associated with proximal advanced serrated lesions

Kahi CJ, Vemulapalli KC, Snover DC et al

Clin Gastroenterol Hepatol 2015; 13 (2): 345–351. doi: 10.1016/j.cgh.2014.07.044.

Nálezy v distální části tlustého střeva nejsou asociovány s proximálními pokročilými pilovitými lézemi

Randomizované kontrolované studie a metaanalýzy ukázaly, že flexibilní sigmoideoskopie snižuje incidenci a mortalitu kolorektálního karcinomu (CRC – colorectal cancer) zejména v distálním tračníku. Existují doporučení pro screening CRC na základě provedení sigmoideoskopie, která jsou založena na předpokladu, že riziko pokročilé kolorektální neoplazie v proximálním tračníku lze předvídat dle nálezu při sigmoideoskopii. Nicméně, přibližně třetina CRC vzniká z pilovitých adenomů, které se nejčastěji vyskytují v proximálním tračníku a jsou často spojovány s intervalovými karcinomy. Skupina amerických autorů z Indianopolis zkoumala asociaci výskytu kolorektální neoplazie v distálním tračníku (lienální flexura, descendens, sigmoideum, rektum) s výskytem neoplazie v proximálním tračníku (cekum, ascendens, transverzum). Jednalo se o retrospektivní analýzu 1 920 preventivních kolonoskopií, které byly provedeny endoskopisty s vysokým záchytem adenomů. V proximálním tračníku mělo 52 jedinců (2,7 %) pokročilou pilovitou lézi a 99 jedinců (5,2 %) pokročilý adenom. Z 52 jedinců s pilovitými lézemi v proximálním tračníku nemělo 27 jedinců (52 %) žádné polypy v distálním tračníku. Z 99 jedinců s pokročilými adenomy v proximálním tračníku nemělo 40 jedinců (40 %) žádné polypy v distálním tračníku. Tato studie prokázala, že endoskopický nález při sigmoideoskopii nekoreluje s nálezem pilovitých lézí v proximálním tračníku. Vzhledem k těmto nálezům zůstává kolonoskopie zlatým standardem screeningového vyšetření tlustého střeva.

Extracorporeal shock wave lithotripsy is a safe and effective treatment for pancreatic stones coexisting with pancreatic pseudocysts

Li BR, Liao Z, Du TT et al

Gastrointest Endosc 2016; 84 (1): 69–78. doi: 10.1016/j.gie.2015.10.026.

Litotrypse extrakorporální rázovou vlnou je záchranná a efektivní v léčbě pankreatikolitiázy vyskytující se současně s pankreatickými pseudocystami

Cílem studie bylo prozkoumání výsledků pankreatické extrakorporální šokové vlny (P-ESWL – pancreatic extracorporeal shock wave lithotripsy) v odstranění velkých kamenů z pankreatického vývodu při současné pankreatické pseudocystě (PPc) v terénu chronické pankreatitidy. Jedná se o prospektivní studii provedenou u pacientů s chronickou pankreatitidou a nejméně jedním kamenem větším než 5 mm. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin. Jedna s PPc, druhá skupina – kontrolní – se samotným kamenem. Pacienti byli nejdříve podrobeni P-ESWL následované endoskopickou retrográdní cholangiopankreatografií (ERCP). Primární výsledky P-ESWL byly nepříznivé, spojené s nežádoucími účinky v podobě post-ESWL pankreatitidy, infekcí, krvácením a perforací. Sekundární výsledky však přinesly odchod kamenů, dlouhodobou úlevu od bolesti a zlepšení kvality života a regresi pseudocyst. Celkově se studie zúčastnilo 849 pacientů, 59 ve skupině s PPc, 790 v kontrolní skupině se zaklíněným kamenem. P-ESWL se nemocní podrobili v rozmezí březen 2011 až říjen 2013. Výskyt nežádoucích účinku byl podobný v obou skupinách (11,86 vs. 12,41 %). Po léčbě P-ESWL s následným ERCP u pacientů s PPc se kompletní odstranění kamenů podařilo v 67,24 %, částečné odstranění ve 20,69 % a neúspěšné pročištění ve 12,07 % případů. V kontrolní skupině se kompletní odstranění podařilo v 83,17 %, částečné v 10,40 % a neúspěšné pročištění v 11,39 %. Celkem 55 z 59 pacientů s PPc bylo dále sledováno po dobu 21,9 měsíců. PPc vymizely u 31 z 55 pacientů. Kromě toho celkového či částečného zmírnění bolestí bylo dosaženo u 35 z 55, resp. 14 z 55 pacientů. Zlepšila se zároveň bodová hodnocení kvality života, fyzického zdraví a úbytku hmotnosti. Bylo zjištěno, že iniciální P-ESWL následované ERCP bylo bezpečné u pacientů s chronickou pankreatitidou s PPc a vedlo k uvolnění kamenů, drenáži pankreatického vývodu a uvolnění bolesti.

Risk of pancreatic cancer in patients with pancreatic cyst

Munigala S, Gelrud A, Agarwal B

Gastrointest Endosc 2016; 84 (1): 81–86. doi: 10.1016/j.gie.2015.10.030.

Riziko karcinomu pankreatu u pacientů s pankreatickou cystou

Díky narůstajícímu využití a lepší kvalitě zobrazovacích metod dochází k nárůstu v detekci pankreatických cyst. Prevalence pankreatických cyst jako náhodného nálezu na MR se pohybuje od 2,4 do 19,6 %. Některé pankreatické cysty (mucinózní cystická neoplazie a intraduktální papilární mucinózní neoplazie z postranních vývodů) mají maligní potenciál a vyžadují sledování. Nicméně to, zda pacienti s pankreatickými cystami mají z dlouhodobého hlediska vyšší riziko karcinomu pankreatu, doposud nebylo stanoveno. Satish Munigala ze St. Louis University se spolupracovníky provedli retrospektivní studii záznamů pacientů z Veterans Health Administration. Data pacientů, u nichž byly zjištěny pankreatické cysty na CT/MR, byla získána užitím International Classification of Diseases, 9th Revision, Clinical Modification codes. Do studie nebyli zařazeni pacienti mladší 15 let, pacienti sledovaní méně než rok a pacienti, kteří měli diagnostikovaný karcinom pankreatu do jednoho roku od zjištění pankreatické cysty nebo během jednoho roku sledování u zbývajících pacientů v databázi. Pacienti s pankreatickou cystickou lézí (skupina A, n = 755) a zbývající pacienti v databázi bez cyst (skupina B, n = 520) byli sledováni od roku 1998 do roku 2007. Během studie byl ve skupině A a B diagnostikován karcinom pankreatu u 17, resp. 1 206 pacientů. Míra incidence karcinomu pankreatu byla 5,08, resp. 32 na 1 000 pacientských let. Poměr rizik (HR – hazard ratio) karcinomu pankreatu u všech pacientů s pankreatickými cystami byl 19,64 (95% CI 12,12–31,82; p < 0,0001) v porovnání se zbývajícími pacienty bez cyst. V podskupině pacientů s cystami, ale bez historie akutní nebo chronické pankreatitidy (n = 241), bylo HR karcinomu pankreatu (n = 5) 18,80 (95% CI 7,80–45,31; p < 0,0001). Závěrem lze tedy říci, že pacienti s pankreatickými cystami mají významně vyšší celkové riziko vzniku karcinomu pankreatu.

Colorectal cancer mortality reduction is associated with having at least 1 colonoscopy within the previous 10 years among a population-wide cohort of srcreening age

Stock D, Paszat LF, Rabeneck L

Gastrointest Endosc 2016; 84 (1): 133–141. doi: 10.1016/j.gie.2015.12.035.

Redukce mortality kolorektálního karcinomu je spojena s provedením alespoň jedné koloskopie běhěm 10 let u populace osob ve screningovém věku

Kolorektální karicnom je druhá, resp. třetí nejčastější příčina smrti na onkologické onemocnění u kanadských mužů, resp. žen. V poslední dekádě tato mortalita poklesla. I když je tento pokles připisován zejména pokroku v léčbě, hraje rovněž významnou roli zvýšení počtu screeningových koloskopií. Je to dáno vysokou senzitivitou a specificitou koloskopie a možností odstranění prekancerózních lézí během výkonu. Skupina autorů z kanadského Ontaria pod vedením D. Stocka zkoumala snížení rizika úmrtí na kolorektální karcinom v případě, že pacient absolvuje min. jednu koloskopii v průběhu předchozích 10 let. Do studie bylo zahrnuto celkem 1 509 423 pacientů ve věku 60–80 let. Ze závěrů studie vyplývá, že absolvování min. jedné koloskopie v průběhu 10 let bylo spojeno se 65% redukcí rizika úmrtí na kolorektální karcinom. Vyšší protektivní efekt byl zaznamenán u nádorů levé poloviny tlustého střeva. Provedení neúplné koloskopie pouze do lienální nebo hepatální flexury znamenalo jenom malý pokles v redukci protektivního efektu koloskopie. Výsledky studie rovněž poukazují na silný protektivní efekt koloskopie v rámci kolorektální mortality bez ohledu na indikaci procedury. Absolvování koloskopie v průběhu předchozích 5 místo 10 let zvyšuje protektivní vliv koloskopie jenom mírně. I když byl pozorován mírný pokles protekce koloskopie v kolorektální mortalitě s vyšším věkem, stále signifikantní protektivní benefit koloskopie byl pozorován dokonce i u pacientů nad 75 let.

Mercaptopurine versus placebo to prevent recurrence of Crohn’s disease after surgical resection (TOPPIC): a multicentre, double-blind, randomised controlled trial

Mowat C, Arnott I, Cahill A et al

Lancet Gastroenterol Hepatol 2016. [online]. Available from: www.thelancet.com/pdfs/ journals/langas/PIIS2468-1253 (16) 30078-4.pdf.

Merkaptopurin vs. placebo v prevenci pooperační rekurence Crohnovy choroby (TOPPIC): multicentrická, dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie

Rekurence Crohnovy choroby (CD – Crohn’s disease) po resekčním výkonu zůstává běžným fenoménem a podle současných dat se ve formě endoskopických známek projeví do dvou let u 72–98 % pacientů a v podobě klinických příznaků u 37–70 % pacientů. Výzkum postupů, které by mohly odvrátit či alespoň pozdržet pooperační rekurenci, proto zůstává ve středu zájmu. Využití thiopurinů zejména u pacientů s vysokým rizikem pooperační rekurence patří mezi doporučené postupy, avšak důkazní prostředky v této oblasti zůstávají prozatím chabé. Tým kolem studijní skupiny TOPPIC z Velké Británie (VB) se v multicentrické, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studii zaměřil na hodnocení účinnosti merkaptopurinu v prevenci či oddálení pooperační rekurence CD. Do studie bylo mezi roky 2008 a 2012 zařazeno 240 pacientů z 29 sekundárních a terciárních center ve VB, kteří prodělali resekční výkon na tenkém střevě či v ileocékální oblasti nejdéle tři měsíce před zařazením do studie a nebyla u nich zjištěna reziduální aktivita choroby. Tito pacienti byli randomizováni 1: 1 do skupiny užívající merkaptopurin v dávce 1 mg/kg zaokrouhlené na nejbližších 25 mg a do skupiny s placebem. Primárním cílem byl klinický návrat onemocnění v podobě CDAI skóre vyšším než 150 a nárůstem o alespoň 100 bodů ze vstupní hodnoty a zároveň potřeba záchranné terapie nebo chirurgického zásahu. Medián doby sledování byl tři roky. Primární cíl nastal u 13 % pacientů ve skupině s merkaptopurinem a u 23 % pacientů ve skupině s placebem (adjustovaný poměr rizik (HR – hazard ratio) 0,54; 95% CI 0,27–1,06; p = 0,07). Klinická rekurence byla významně častější u kuřáků a zároveň ve skupině kuřáků vedlo užívání merkaptopurinu k významnému snížení výskytu pooperační rekurence (10 %) oproti kuřákům ve skupině s placebem (rekurence u 46 %) (HR 0,13; 95% CI 0,04–0,46). V případě nekuřáků nastala klinická rekurence u 13, resp. 16 % pacientů. Přechozí léčba nebo chirurgické výkony, trvání choroby ani věk roli v odpovědi na léčbu nehrály. Endoskopická rekurence (Rutgeerts > i2) nastala u třetiny pacientů v obou skupinách, avšak užívání merkaptopurinu vedlo k významně vyšší proporci pacientů v endoskopické remisi (Rutgeerts = i0). Výskyt nežádoucích účinků byl srovnatelný v obou skupinách. Výsledky podtrhují důležitost ukončení kouření, zároveň u kouřících pacientů ospravedlňují nasazení thiopurinů v časném pooperačním období. U ostatních pacientů jsou výsledky méně imperativní, avšak představují důležitý příspěvek k budování nejvhodnějších léčebných algoritmů u pacientů po operaci.

Association of vitamin D level with clinical status in inflammatory bowel disease: a 5-year longitudinal study

Kabbani TA, Koutroubakis IE, Schoen RE et al

Am J Gastroenterol 2016; 111: 712–719. doi: 10.1038/ajg.2016.53.

Souvislost hladiny vitaminu D s klinickým stavem u idiopatických střevních zánětů – pětiletá longitudinální studie

V posledních letech přibývá dokladů o úloze vitaminu D v regulaci vrozené i adaptivní imunitní odpovědi a konkrétní epidemiologické studie prokázaly častější výskyt deficitu tohoto mikronutrientu u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD). Dosud však chybí prospektivní a dlouhodobé studie, které by hodnotily vztah hladiny vitaminu D ke klinickému průběhu IBD. Takovou studii se rozhodl provést tým z IBD centra University of Pittsburgh Medical Center v USA pomocí longitudinálního registru pacientů. Mezi roky 2009 a 2013 se studie zúčastnilo 965 pacientů, u kterých byla měřena sérová hladina 25-OH vitaminu D, byl hodnocen klinický stav pomocí předepisovaných léků, zánětlivých markerů, konzumpce zdravotních služeb a indexů klinické aktivity. Za nízkou hladinu vitaminu D byla považována hodnota pod 30 ng/ml či 75 nmol/l a míra spotřeby zdravotních služeb byla posuzována počtem telefonických hovorů, návštěv ambulancí a pohotovostí, zobrazovacích vyšetření, nutných hospitalizací a chirurgických výkonů. Celkově nízkou hladinou vitaminu D trpělo 29,9 % pacientů. Prevalence nízkých hladin byla výraznější u mužů a mladých dospělých. Žádný rozdíl nebyl zaznamenán mezi Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, různými anatomickými lokalizacemi choroby ani různou délkou trvání choroby. Během pětiletého trvání studie vyžadovalo významně více pacientů s nízkými hladinami vitaminu D terapii kortikoidy, biologiky a opiáty pro bolest a tito pacienti vyžadovali o 44 % více zdravotních služeb oproti pacientům s normálními hladinami vitaminu D. Rovněž pacienti s nízkými hodnotami vitaminu D vykazovali vyšší aktivitu onemocnění hodnocenou klinickými dotazníky, vyšší subskóre bolesti a nižší kvalitu života. Naopak rozdíl nebyl zaznamenán v hladinách C-reaktivního proteinu a sedimentaci. V průběhu pěti let vyžadovalo operaci 19 % pacientů s normálními vstupními hladinami vitaminu D a 29 % pacientů s nízkými hladinami. Ze souboru byla vybrána také homogenní skupina pacientů s nízkými hladinami vitaminu D, u kterých byla v celém pětiletém průběhu studie prováděna suplementace vitaminem D. U této skupiny docházelo během sledování k postupné korekci deficitu a soustavnému poklesu v utilizaci zdravotních služeb. Mezi slabiny studie patří absence endoskopické evaluace zánětlivé aktivity a stále také chybí jednoznačný důkaz, který by potvrzoval, že směr vztahu příčiny a následku vede právě od nízkých hladin vitaminu D k horšímu klinickému stavu pacientů a ne naopak.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Hejlová1, MUDr. Tomáš Grega2, MUDr. Vincent Zoundjiekpon3, MUDr. Veronika Psárová3, MUDr. Michal Štěpán3, MUDr. Lukáš Bača3, prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.,4 a MUC Martin Kolář4

1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

2 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

3 Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice a. s., Ostrava

4 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty ISCARE I.V.F. a. s., Praha


Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 5

2016 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se