Esomeprazol – první inhibitor protonové pumpy „druhé“ generace
Autoři:
J. Martínek 1; M. Lukáš 2
Působiště autorů:
Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
1; Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, ISCARE a 1. LF UK v Praze a Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK v Praze
2
Vyšlo v časopise:
Gastroent Hepatol 2012; 66(2): 149
Kategorie:
Lékový profil
Objev protonové pumpy (ATP dependentní H+/K´ázy) v parietální buňce žaludeční sliznice na počátku 70. let minulého století byl základem pro revoluční změny v léčbě tzv. acidopeptických chorob. První inhibitor protonové pumpy (IPP) omeprazol byl zaveden na celosvětový trh už v roce 1988. V následujících letech se objevila další léčiva ze skupiny IPP (pantoprazol, lanzoprazol). V roce 2001 byl uveden esomeprazol – látka, která se se svými farmakokinetickými a farmakodynamickými vlastnostmi významně odlišuje od předcházejících. Esomeprazol je společně s rabeprazolem (u nás zatím nedostupným) pro své výjimečné vlastnosti odlišován od předcházejících a označován jako IPP druhé generace.
Charakteristika: Esomeprazol patří do skupiny ireverzibilních inhibitorů protonové pumpy. Jde o čistý S-izomer omeprazolu, což je směs tvořená R- a S-optickými stereoizomery. Je určen k léčbě chorob, u kterých hraje klíčovou patogenetickou úlohu kyselina solná produkovaná parietálními buňkami sliznice žaludku.
Farmakokinetické vlastnosti: Jedna dávka 20–40 mg vede ke zvýšení hladiny léku v plazmě k vrcholové hodnotě 0,5–1,0 mg/L, během několika dnů podávání jsou tyto hladiny ještě vyšší. Lék je rychle metabolizován stejným způsobem jako omeprazol (poločas kolem 1 hod) s převahou renálního vylučování. Esomeprazol má oproti omeprazolu vyšší a konstantní biodostupnost a má příznivější tzv. plochu pod křivkou koncentrace (AUC), která přímo koreluje se stupněm inhibice kyseliny. Díky tomu existuje menší individuální variabilita účinku. Jinými slovy, omeprazol v dávce 20 mg denně vede k vzestupu žaludečního pH na hodnoty od 2 (téměř neúčinnost) až po 7 (neutrální pH). U esomeprazolu je tento rozptyl významně menší, proto v případě jeho použití nenalezneme mnoho pacientů, u kterých by tento lék nebyl vůbec nebo jen málo účinný.
Lékové interkace: Lékové interakce esomeprazolu jsou podobné jako u omeprazolu. Jde o klinicky nevýznamné interakce s diazepamem a pouze teoretické interakce s warfarinem či jinými léky. Lékové interakce esomeprazolu nepředstavují v klinické praxi větší problém. Přesto je vhodné zmínit, že esomeprazol snižuje aktivitu enzymu CYP2C19 (v menší míře než omeprazol), a teoreticky by proto mohl ovlivniňovat farmakokinetické parametry jiných současně podávaných léčiv (clopidogrel). I když nejsou v klinické praxi pro potenciální interakci jednoznačné důkazy, je vhodné mít tuto eventualitu na paměti. Esomeprazol je zařazen FDA vzhledem k bezpečnosti užívání u těhotných žen do skupiny B, tj. nebyla prokázána teratogenita v toxikologických zkouškách. Jeho podávání u těhotných je možné. I když nejsou žádné alarmující údaje o průniku esomeprazolu do mateřského mléka, je potřeba v laktaci uvážlivé preskripce a individuálního přístupu.
Indikace: K hlavním indikacím patří refluxní choroba jícnu, včetně jejích komplikací, vředová choroba gastroduodena, profylaxe i terapie gastropatie z nesteroidních antirevmatik, eradikace infekce H. pylori (spolu s antibiotiky), funkční dyspepsie spojená s hyperaciditou a vzácný tzv. Zollinger-Ellisonův syndrom.
Dávkování: Základní dávkování esomeprazolu je 1 × 40 mg a po dosažení klinické odpovědi je vhodné podávat dávku 1 × 20 mg denně (udržovací léčba refluxní choroby jícnu, symptomatická neerozivní refluxní choroba jícnu, funkční dyspepsie, prevence gastropatie z nesteroidních antirevmatik). Při léčbě refluxní ezofagitidy, peptických vředů, eradikaci H. pylori či léčbě rezistentních příznaků je v závislosti na klinické situaci vhodné použít vyšší dávkování 2 × 40 mg denně. Podobně jako ostatní inhibitory protonové pumpy se podává nalačno, v jedné ranní dávce cca 30 min před snídaní. Není-li dostatečný efekt, přidává se druhá večerní dávka opět nalačno 30 min před večeří.
MUDr. Jan Martínek, Ph.D.
jan.martinek@volny.cz
Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecnáČlánek vyšel v časopise
Gastroenterologie a hepatologie
2012 Číslo 2
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Management léčby bolesti za minimálního používání opioidů k úlevě
- Terapie bolesti při výskytu akutní renální koliky – kazuistika
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Hepatorenálny syndróm u pacientov s akútnou alkoholovou hepatitídou
- Súčasný prístup k anémii u pacientov s nešpecifickými črevnými zápalmi
- Prof. Jiří Nevoral on the occasion of his 70th birthday
- Liečba achalázie – súčasný prístup a vlastné skúsenosti