Novinky ze světa IBD


Autoři: M. Bortlík
Působiště autorů: Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, ISCARE Lighthouse a Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2012; 66(1): 9-10
Kategorie: Editorial

Po roce se vám, čtenářům Gastroenterologie a hepatologie, dostává do rukou opět číslo věnované především idiopatickým střevním zánětům. S významným přispěním slovenských kolegů jsme do tohoto vydání vybrali čtyři články s tématikou IBD, střevním zánětům je věnován i kazuistický kvíz. Pro redakční radu a zejména šéfredaktora je to příjemné dilema, když může články vybírat, nikoli je obtížně shánět od potenciálních autorů. Navzdory novému, rozšířenému formátu časopisu se tak pro některé práce věnované střevním zánětům v tomto vydání již místo nenašlo, a budou proto zveřejněny v dalších číslech časopisu.

S jistou nadsázkou bychom mohli uplynulých 10–15 let v gastroenterologii označit za éru IBD. Enormně narostl počet sympozií, kongresů a meetingů věnovaných střevním zánětům a úměrně tomu stoupl i počet gastroenterologů, kteří tyto akce (a zdá se, že s velkou oblibou) navštěvují. Z malých sálů se problematika IBD přesunula do velkých kongresových hal, které jsou v průběhu přednášek velmi slušně zaplněny. Dokladem toho, že střevní záněty jsou dnes „in“, je doslova raketový vzestup Evropské společnosti pro Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu (ECCO). V době, kdy se vám dostává do rukou toto číslo Gastroenterologie a hepatologie, jistě řada z vás vstřebává informace a zážitky z nedávného 7. kongresu ECCO v Barceloně – kongresu, jehož se zúčastnilo více než 4 000 lékařů a sester, kteří se více či méně věnují problematice Crohnovy choroby (CN) a ulcerózní kolitidy (UC). Pro srovnání, první kongres ECCO v Amsterdamu v roce 2006 hostil přibližně 350 účastníků!

Hovořím-li (uznávám, trochu sebestředně) o posledních letech jako o „éře IBD“, pak v oblasti střevních zánětů bychom mohli mluvit o éře biologické léčby. Tato vysoce efektivní, ale také ekonomicky náročná terapie se sice velmi rychle stala běžnou součástí našeho terapeutického armamentaria, stále je to ale zdaleka nejmladší člen rodiny. A jako každý teenager (infliximab byl v USA zaveden do léčby CN v roce 1998) vyžaduje nejen zvýšenou péči, ale také přísnou kontrolu. Obojího se jí dostává díky aktivitě Pracovní skupiny pro IBD, která v tomto čísle publikuje nová Doporučení pro podávání biologické léčby u pacientů s idiopatickými střevními záněty [1]. Ve srovnání s původními doporučeními publikovanými před čtyřmi lety nepřináší sice změny revoluční, ale jasně odrážejí rychlý vývoj a množství nových informací z klinického výzkumu i každodenní praxe. Je zcela evidentní, že biologika jsou nejefektivnější v časné fázi CN (v případě UC to zřejmě neplatí) a v budoucnu se možná stanou dokonce léčbou preventivní, jejímž cílem je minimalizovat riziko recidivy CN po operaci u vysoce rizikových pacientů. Na druhou stranu je zřejmé, že stále nevíme dost o tom, jak dlouho má tato léčba trvat a kdy (a zda vůbec) je možno ji bezpečně ukončit. Cílené ukončení biologické léčby u pacientů v dlouhodobé remisi je sice v některých případech možné, je ale spojeno se značným rizikem relapsu nemoci. Opakovaně tak zaznívá v odborných kruzích názor, že v současnosti neexistují medicínské důvody pro ukončení biologické léčby u pacienta, který z ní profituje. Terapie je tak ponechávána skutečně dlouhodobě a právě tato dlouhodobá, často mnoho let trvající biologická léčba nastoluje další klíčovou otázku – otázku bezpečnosti léčby. Také jí je v nových Doporučeních věnován adekvátní prostor.

Mezi nejčastější nežádoucí účinky biologik patří různé kožní projevy, které postihují 15–20 % pacientů. Detailní pohled na jejich patogenezi stále chybí a malým kamínkem do této mozaiky je původní práce Karin Maličkové popisující odchylky v produkci enzymu DNAázy I jako potenciální příčiny kožních změn při biologické léčbě [2]. Jde o teorii originální, a přestože nevysvětlí vznik kožních změn beze zbytku, nabízí pohled využitelný i v klinické praxi.

Do třetice je biologická léčba námětem článku věnovaného farmakokinetice infliximabu [3]. Je pravděpodobné, že farmakokinetika biologik souvisí jak s efektivitou, tak i bezpečností terapie. Monitorování lékových hladin a stanovení protilátek by mohlo pomoci v rozhodování o dalším způsobu terapie zejména u pacientů, u nichž dojde ke ztrátě odpovědi na léčbu.

Nový pohled na patogenezi IBD nabízí článek Tibora Hlavatého z bratislavského centra pro střevní záněty [4]. Teorii o významu nedostatku vitaminu D při vzniku IBD podporuje nejen řada experimentálních prací, ale i některé klinické aspekty těchto nemocí. Na její potvrzení (či vyvrácení) si sice budeme muset nějakou dobu počkat, nijak by nám to ale nemuselo bránit v zahájení klinických zkoušek s vitaminem D u IBD pacientů. Jejich, byť částečný, úspěch by mohl rozšířit možnosti medikamentózní terapie střevních zánětů o nový preparát, který by byl levnou a nejspíš i bezpečnou alternativou či doplňkem současné léčby.

Realistický pohled na stávající možnosti léčby střevních zánětů ovšem jasně ukazuje, že univerzálně účinná a vedlejších účinků zcela prostá terapie IBD není a v dohledné budoucnosti nebude k dispozici. Nezbývá tedy než být na jedné straně v léčbě dostatečně razantní a volit účinné léky, včetně biologik, včas – tedy dříve, než vzniknou medikamentózně neléčitelné strukturální změny – na straně druhé je ale také třeba znát limity léčby a rizika, kterým jsou pacienti při podávání mnoha preparátů vystaveni. Věříme, že malým dílem k tomu může napomoci i toto číslo časopisu Gastroenterologie a hepatologie.

jp_37390_f_1
jp_37390_f_1

MUDr. Martin Bortlík, Ph.D.

koeditor sekce IBD

mbortlik@seznam.cz


Zdroje

1. Bortlík M, Ďuricová D, Kohout P et al. Doporučení pro podávání biologické terapie u idiopatických střevních zánětů: 2. a přepracované vydání. Gastroent Hepatol 2012; 66(1): 12–22.

2. Malickova K, Duricova D, Bortlik M et al. Low serum deoxyribonuclease I activity is associated with antiTNF-alpha induced skin adverse events in patients with inflammatory bowel disease. Gastroent Hepatol 2012; 66(1): 23–31.

3. Gombošová L, Zakuciová M, Barlová E et al. Sérové hladiny infliximabu a protilátok proti infliximabu, prínos pre prax. Gastroent Hepatol 2012; 66(1): 32–36.

4. Hlavatý T, Krajčovičová A, Payer J. Význam vitamínu D pri nešpecifických črevných zápalových ochoreniach. Gastroent Hepatol 2012; 66(1): 37–43.

Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 1

2012 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se