Komentáře k některým abstraktům posterů prezentovaných na UEGW 2009 v Londýně na téma Idiopatické střevní záněty


Autoři: P. Drastich ;  J. Špičák
Působiště autorů: Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha
Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2010; 64(1): 34-39
Kategorie: IBD

1.P1775

Gut 2009; 58 (Suppl II) A461

Faecal Calprotectin Reflects the Underlying Endoscopic Disease Activity in Patients with Crohn’s Disease on Biologic Therapies

K. Papamichael1, C. Characoidas2, A. Smyrnidis2, E. Archaulis2, S. Koilakou2, G. Agalos2, I. Theodoropoulos2, D. Tzivras2, A. Christidou2, G.J. Mantzaris2

1A‘ Gastroenterology Clinic
2
A‘ Gastroenterology Clinic, Evaggelismos Hospital, Athens, Greece

Introduction:Biologic therapies (BT) induce clinical remission and mucosal healing (MH) in patients with Crohn‘s disease (CD) unresponsive to steroids and/or immunosuppressives. MH has been associated with favourable outcomes and a better quality of life of CD. However, despite MH, a significant proportion of patients may still have abnormal scores of Crohn‘s disease activity index (CDAI). Repeated endoscopies are costly and unacceptable. Furthermore, serum CRP may not detect low grade disease activity. Faecal calprotectin (FC) may be a non invasive marker in evaluating response to BT.

Aims & Methods: The aim of this study was to correlate clinical and endoscopic activity of CD with FC, CRP, and ESR before and after BT. Patients with luminal and/or perianal CD were included in this study. Clinical and endoscopic activity was evaluated using the CDAI and Crohn‘s Disease Endoscopic Index of Severity (CDEIS), respectively. Patients underwent clinical examination, determination of CDAI, FC, haematology and biochemistry and ileocolonoscopy before and 4–6 months after initiation of BT. FC was measured by a rapid hemi-quantitative immuno-chromatographic test (PreventID®Cal Detect, Preventis) with a cut off value of 15 µg/g.

Results: Fortythree patients (27 females, mean age 28,5 years (range 18–55)) were investigated before and after BT with infliximab (IFX, n = 33) or adalimumab (ADA, n = 10, who had lsot response or developed allergy to IFX). CD location was L1 in 10, L2 in 10, L3 in 23, and 9 had perianal fistulizing disease (Mondreal classification). Results are shown in the tab. 1. Overall, 20/23 (87 %) patients on IFX and 6/10 (60 %) on ADA achieved MH. The CDEIS was highly significantly correlated with FC but less well with CRP before and after BT. There was no significant correlation between CDAI and FC or CRP after BT. Patients with complete MH had normal CRP and FC whereas those with partial MH had normal CRP but abnormal FC levels. All patients with CDAI > 150 but CDEIS 0 had normal FC.

Tab. 1. jp_32216_t_1
jp_32216_t_1

Conclusion: FC is an excellent marker of endoscopic activity of CD and may be used as a guide to clinical decision making during BT in CD (tab. 1).

Komentář

Fekální kalprotektin (FK) je protein vyskytující se v cytosolu neutrofilních granulocytů a makrofágů. FK se uvolňuje při zánětu a řada studií ukázala jeho význam v idiopatických střevních zánětech (IBD) jako je ulcerózní kolitida (UC) a Crohnova choroba (CD), jeho hladina zde může být změřena ve vzorcích stolice. Jednou z možností využití FK je sledování efektu léčby pacientů s IBD např. biologiky, kde jedním z nejdůležitějších aspektů hodnocení úspěchu léčby je slizniční hojení či přímo zhojení. Kolonoskopie umožňuje sice přímý pohled na sliznici s možností odběru slizničních vzorků, jedná se však o nepříjemné vyšetření s jistým stupněm rizika, finančně náročné, které se nedá libovolně opakovat. Vyšetření FK je naopak neinvazivní a vzorek stolice je volně dostupný. K samotnému stanovení FK jsou kromě ELISA testů k dispozici i rychlé „papírkové“ metody umožňující vyhodnocení i v běžné gastroenterologické praxi. Svoji pozici má FK i v diferenciální diagnostice nemocných s IBD a dráždivým tračníkem. V uvedené studii bylo zařazeno celkem 43 pacientů s Crohnovou chorobou léčených infliximabem nebo adalimumabem. K hodnocení slizničního hojení byl použit index CDEIS (Crohn´s disease endoscopic index of severity). Výsledky prokázaly vysoce signifikantní korelaci mezi FK a CDEIS. Na druhé straně nebyla nalezena signifikantní korelace mezi CDAI (Crohn´s disease activity index) a FK nebo C-reaktivním proteinem (CRP) po léčbě anti-TNF-α. V závěru studie je uvedeno, že FK je vynikající marker endoskopické aktivity CD a může být použit jako vodítko při klinickém rozhodování v průběhu léčby biologiky. Je příznačné, že problematice FK byl věnován na UEGW 2009 velký prostor. I v práci autorů z Bristolu (Dhanda AD et al) se FK ukázal být efektivní v diferenciální diagnostice IBD a dráždivého tračníku. Optimalizoval diagnostický algoritmus redukcí dalších vyšetření, které se ukázaly být zbytečné. I když tyto závěry by měly být podpořeny rozsáhlejšími studiemi, je již dnes patrno, že vyšetřování FK by se mělo stát běžně dostupnou metodou. Bohužel v současnosti nejsou testy na FK běžně k dispozici. Zdá se, že fekální kalprotektin by měl být součástí vyšetřovacích algoritmů rutinní gastroenterologické praxe s úhradou zdravotních pojišťoven. Podmínkou je ovšem standardizace s návrhem příslušných návazných a závazných postupů.

2.P0321

Gut 2009; 58 (Suppl II) A167

A New Simple Non-invasive Index to Assess Biological Activity in IBD.

J. Langhorst1, J. Boone2, A. Rueffer3, G. J. Dobos1

1Department of Internal and Integrative Medicine, Kliniken Essen-Mitte, Univeristy of Duisburg-Essen, Essen, Germany
2
Senior Scientist, TechLab, Blacksburg, United States
3
Enterosan, Labor L+S, Bad Bocklet-Großenbrach, Germany

Introduction:Background: Assesing biological activity in patients with inflammatory bowel disease (IBD) is essential for optimal medical therapy. Common activity indices have proven too subjective and show poor correlation to ileocolonoscopy. To date there is no index established which includes a fecal biomarker. Lactoferrin, a neutrophil-derived protein, has been shown to be useful for measuring intestinal inflammation in ulcerative colitis (UC) and Crohn´s dinase (CD).

Aims & Methods: Aim: To develop and evaluate a simple activity index that combines fecal lactoferrin (FLA), CRP and clinical symptoms for assesing biological activity of patients with IBD. Methods: We include 200 pts in the study (133 pts with IBD and 67 with IBS). The IBD patients (62 CD and 71 UC – mean age 43 yr; male : female 1 : 2) were classified for disease status by ileocolonoscopy and histhopathology using a score of 0–3 (0 = no inflammation to 3 = high inflammation). Serum and fecal specimens were collected and analyzed for elevated serum CRP (> 0,5 mg/dl) and FLA (> 7 µg/ml), respectively, using enzyme-linked immunoassay (EIA). A new and simple index including the number of bowel movements, presence of blood in stool, FLA and CRP was calculated for UC and CD patients (a score of > 3 indicating biological activity). For comparison, classical indices were calculated for UC using the Colitis Activity Index (CAI-Rachmilewitz-Index; a score of > 5 indicating active disease) and for CD with Crohn´s Disease Activity Index (CDAI; a score of > 150 indicating active disease).

Results: Of the 62 CD and 71 UC patients, 50 and 43, respectively showed endoscopic signs of acute inflammation. CRP results correlated better with disease activity in UC compared to CD (71 vs 55 %) and showed poor correlation with CD ileal disease. FLA showed a correlation to endoscopy of 76 % in UC and 79 % in CD and performed consistently across disease location in CD patients. The CDAI index showed a sensitivity and correlation to endoscopy of 22 % and 37 %, and the CAI showed a sensitivity and correlation of 77 % and 88 %. Our new activity index improwed the sensitivity and correlation to endoscopy over the CDAI to 82 % and 76 %, and the CAI to 84 % and 88 %. Using a secondary cut-off of > 6 for our new index to indicate moderate to severe disease, 79 % of severe CD patients and 100 % of severe UC patients were positive ranging from 7 to 16.

Conclusion: Our data suggest that a non-invasive quantittative activity index that includes both FLA and CRP may be useful for assessing the biological activity and determining the effectiveness of treatment in IBD.

Komentář

Vzhledem k nárůstu armamentária léčebných možností u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD) vyvstává aktuální problém s ohodnocením aktivity onemocnění tak, aby bylo co nejjednodušší, ale zároveň spolehlivé, rychle opakovatelné a nezatěžovalo nemocného. Dosud se klinická aktivita Crohnovy choroby (CD) měří pomoci idexu CDAI (Crohn´s disease activity index). Ten je ovšem z převážné části založen na subjektivních stescích nemocného a objektivní parametry jako je hmotnost pacienta a hematokrit jsou zastoupeny v menší míře. CDAI se často používá v klinických studiích a je velmi obtížně převoditelný do klinické praxe, kde se využívá pouze minimálně. CDAI už vůbec nezahrnuje v úvahu faktor slizničního hojení, který dnes považujeme za významný důkaz efektu léčby. Bylo prokázáno, že slizniční hojení vede k nižšímu výskytu vynucených chirurgických přístupů u pacientů s IBD (Solberg IC et al, UEGW 2008). Na rozdíl od CD se u ulcerózní kolitidy (UC) používají indexy (jako je CAI-Rachmilewitzův index, Mayo skóre), které sice více zohledňují klinickou praxi, ale součástí indexů je i vyšetření endoskopem, které se dá opakovat jen omezeně. Z tohoto hlediska je velmi záslužný pokus o vytvoření nového indexu aktivity použitelného u obou chorob, který by splňoval výše uvedené předpoklady. Index, který představují autoři z Německa, je založen na vyšetření laktoferinu, CRP a dotazníku týkajícího se počtu stolic a přítomnosti krve ve stolici. Laktoferin je glykoprotein exprimovaný aktivovanými neutrofily a jeho přítomnost byla potvrzena u nemocných s IBD, celiakií a u infekčního průjmu. Fekální laktoferin (FLA) v této studii prokázal uspokojivou korelaci s endoskopickým nálezem (76 % u UC a 79 % u CD) nezávisle na lokalizaci onemocnění. Tento nový index byl porovnán s CDAI u CD a CAI u UC a v obou případech byla prokázána jeho vyšší senzitivita a lepší korelace s endoskopickým nálezem. Samotné CRP představuje dobrý biochemický marker aktivity zánětu zvláště u nemocných s CD, ale v provedených studiích nebyla nalezena jeho uspokojivá korelace se slizničním hojením. Pokud bude tento nový index potvrzen i v dalších studiích, představoval by velký průlom ve sledování aktivity choroby i v ohodnocení efektu léčby. Zajímavou otázkou zůstává porovnání významu stanovení laktoferinu ve srovnání s kalprotektinem.

3.P0336

Gut 2009; 58 (Suppl II) A170

Oral Tacrolimus in the Treatment of Refractory Severe Ulcerative Colitis

R. O. Martín, V. M. Amo Trillo, M. Jimenez Perez, R. Manteca Gonzalez

Gastroenterology and Hepatology, Hospital Regional Universitario Carlos Haya, Malaga, Spain

Introduction:The medical management of patients with refractory ulcerative colitis remains a challenge. Oral tacrolimus could be a new alternative in this context due to a mayor comfort of utilization with regard to cyclosporin.

Aims & Methods: This study aimed to evaluate the efficacy of oral tacrolimus in patients with severe ulcerative colitis refractory to steroids. Secondary end-points were surgery requirements during the follow-up, the percentage of patients achieving steroid withdrawal, and treatment safety. Retrospective review of all patients with severe ulcerative colitis refractory or intolerant to steroids treated with oral tacrolimus at our institution was undertaken. Tacrolimus was administered at an initial dose of 0,15 mg/Kg twice daily aiming for serum trough level of 5–10 ng/ml. The mean duration of the treatment was 8,7 months (range 3–13). The main location of the disease was pancolitis. Remisión was evaluated at weeks 4 and 24 from the start of treatment using the modified Truelove-Witts index and C-reactive protein levels. Steroid withdrawal, need for surgery and adverse events related to the treatment were also evaluated. Tacrolimus was used as bridge to late onset inmunomodulator azathioprine.

Results: Fourteen patients were included. The percentage of patients in remission at weeks 4 and 24 was 78 % and 64 % respectively. Steroid withdrawal was achieved in 64 % of the patients. Among the patients who could not undergo complete steroid withdrawal, steroid therapy was reduced to a mean prednisone dose of 12,5 mg/day (range 10–15 mg ). Adverse effects occurred in 35 % of patients (mainly tremor and mild renal function impairment) who improved with dose reduction. None of the patients required tacrolimus withdrawal. Surgery was required in 15 % (mean follow-up of 38 months).

Conclusion: Oral tacrolimus could be a safe, effective and useful option in patients with severe refractory to steroids ulcerative colitis.

Komentář

Léčebné přístupy u nemocných s refrakterním průběhem ulcerózní kolitidy (UC) rezistentním na podávání kortikoidů jsou značně svízelné a zahrnují kromě chirurgické léčby především podávání cyklosporinu A (CyA) a infliximabu (INF). V transplantační medicíně je již dlouhou dobu k dispozici další calcineurinový inhibitor (kromě CyA), a tím je takrolimus (TKR). Ve srovnání s CyA je podávání takrolimu u nemocných s UC jednodušší, podává se již od počátku perorálně a hladiny léku stejně jako u CyA lze měřit v krevním vzorku. Ve výše uvedené retrospektivní studii pocházející ze Španělska (Martín RO et al) bylo sledováno celkem 14 pacientů s refrakterním průběhem UC neodpovídajícím na podávání kortikoidů. Cílová sérová hladina podávaného TKR byla 5–10 ng/ml, což je běžná udržovací hladina používaná v transplantační medicíně. Průměrná doba léčby byla 8,7 měsíců (v rozsahu 3–13 měsíců). Remise byla ohodnocena za 4 a 24 týdnů od zahájení léčby za použití modifikovaného Truelove-Wittsova indexu a pomocí C-reaktivního proteinu (CRP). V této studii byl TKR použit k dosažení „přemostění“ k udržovací léčbě azathioprinem. Při podávání TKR byla dosažena remise ve 4. a 24. týdnu u 78 % respektive u 64 % pacientů. Vysazení kortikoidů, což je další velmi důležitý aspekt úspěchu léčby, bylo dosaženo u 64 % nemocných. Nežádoucí účinky byly popsány u 35 % sledovaných jedinců, jednalo se především o mírné zhoršení renálních funkcí. Chirurgickou léčbu pak podstoupilo pouze 15 % pacientů. Výsledky studie jsou velmi optimistické, ale při sledování pouze 14 nemocných obtížně zobecnitelné. Studie na rozsáhlejších souborech nemocných ovšem ze zjevných důvodů nebyly a patrně ani nebudou provedeny. Nicméně TKR se jeví jako velmi slibná alternativa CyA a INF u pacientů s refrakterním průběhem UC. Překvapivě nebyla ve studii pozorována žádná infekční komplikace. Ze zkušeností z transplantační medicíny však víme, že nemocní léčeni TKR jsou zvláště v prvních měsících léčby ohroženi oportunními infekcemi jako je Cytomegalovirus, Pneumocystis jiroveci nebo Legionella pnemophila. Pokud se na tyto možné komplikace myslí a používají se preventivně účinná antibiotika a chemoterapeutika, je podávání TKR na zkušených pracovištích poměrně bezpečné. Základním předpokladem léčby je možnost monitorování hladiny takrolimu v krvi pacientů. Renální insuficience tak, jak bylo uvedeno i v této studii, bývá spíše mírná, ale vyžaduje úpravu dávkování léku. Otázkou zůstává doba léčby, která by neměla přesáhnout několik málo měsíců především pro výskyt dalších možných nežádoucích efektů terapie (dia-betes mellitus, hypertenze, zvýšené riziko malignit a další). Pacient by měl být tedy co nejdříve převeden na účinnou udržovací léčbu jiným imunomodulátorem jako je např. azathioprin. Zásadním faktorem léčby refrakterní kolitidy je vždy zvážení správného načasování chirurgického přístupu a medikamentózní terapie by neměla být použita u nemocných s příliš pokročilou aktivitou nemoci, kdy očekávatelný efekt je minimální.

4.P0985

Gut 2009; 58 (Suppl II) A302

Inflammatory Bowel Disease in Patients with Primary Sclerosing Cholangitis: A Distinct Clinical, Endoscopic and Pathologic Entity?

K. K. Jørgensen1, K. Grzyb2, K. E. Lundin3, O. Clausen4, M. H. Vatn5, K. M. Boberg1

1Medical Dept., Norwegian PSC Research Center, Oslo University Hospital, Rikshospitale
2
Division of Pathology
3
Medical Dept., Oslo University Hospital, Rikshospitalet
4
Division of Pathology, Oslo University Hospital, Rikshospitalet and University of Oslo, Oslo
5
Faculty of Medicine, University of Oslo, EpiGen Institute, Akershus University Hospital, Lorenskog, Norway

Introduction:In primary sclerosing cholangitis (PSC), concomitant inflammatory bowel disease (IBD), mainly ulcerative colitis, reportedly occurs in 80–90 % of cases. IBD in PSC seems to differ from non PSC-IBD with regard to clinical phenotype, but a systematic, prospective study of IBD in PSC has so far not been reported.

Aims & Methods: We wanted to describe the clinical, endoscopic and histologic features of PSC-IBD in Norway. 110 consecutive non-colectomised patients with PSC-IBD evaluated at the Medical Dept., Rikshospitalet, were included over a 3-year period. A complete ileocolonoscopy was performed. The biopsies were blindly evaluated by two experienced pathologists.

Results: The cohort consisted of 82 (75%) males, median age at inclusion was 42 (17–77) years and 42 (38 %) had undergone a liver transplant. Median IBD observation time was 11 (0–50) years, 71 (65 %) used aminosalicylates, 53 (48 %) corticosteroids (low dose, in mainly liver-transplanted patients) and 42 (38 %) immunosuppressants. Microscopic inflammation was more extensive than macroscopic findings (tab. 2). At endoscopy, no signs of inflammation were found in 56 (51 %), by histology in 12 (11 %). Among those with inflammatory changes, a majority had total colitis (endoscopic in 66 %, histologic in 70 %). Comparing the frequency of inflammation in the right side of the colon (coecum + ascending colon) with the left side (sigmoid + rectum), right-sided colitis was both macro- and microscopically more frequent. The endoscopic and histologic prevalence of terminal ileitis and rectal sparing was 12 %/20 % and 66 %/58 %, respectively. In the vast majority of cases, the grade of both macroscopic and microscopic inflammation was low or moderate. There was no difference in the prevalence of inflammation in the liver-transplanted patients compared to the non-transplanted group. The Simple Clinical Colitis Activity Index in the cohort was low; median 0 (0–8).

Tab. 2. jp_32216_t_2
jp_32216_t_2

Conclusion: In agreement with previous reports, our results showed extensive colitis with rectal sparing in the majority of patients with PSC-IBD, which in addition to reduced disease activity may represent a specific phenotypic entity, separate from other types of chronic colitis. Our results could not support the inclusion of terminal ileitis in this entity. The significantly increased inflammation by microscopic compared to macroscopic and clinical evaluation, may partly explain the increased risk of malignancy in PSC-IBD, and represents a challenge regarding prophylactic anti-inflammatory treatment in this condition.

Komentář

I přes značné pokroky v poslední době zůstává etiopatogeneze idiopatických střevních zánětů probádána jen neúplně. Nelze vyloučit, že se za dvěma základními diagnózami IBD (ulcerózní kolitida – UC a Crohnova choroba – CD) skrývají i další podskupiny chorob s variabilní etiopatogenezí. Jednu z těchto možností představuje i velmi těsná asociace střevního zánětlivého onemocnění u pacientů s PSC. Střevní zánět je popsán až u 90 % nemocných s PSC většinou jako UC a v menším počtu případů jako CD. Ve výše uvedené studii pocházející z Norska bylo zahrnuto během tříletého sledování celkem 110 pacientů s PSC a asociovaným střevním zánětem (PSC-IBD) bez kolektomie. V tomto souboru, jakož i v jiných podobných souborech, převažují muži. Především se jedná o extenzivní postižení kolon ve formě pankolitidy s mírnou až střední aktivitou choroby často potvrzenou až při histologickém vyšetření. Dalším typickým příznakem popsaným ve studii je zánětlivé postižení pravé části tračníku s vynecháním rekta. Je zajímavé, že v této studii nebyly popsány rozdíly v zánětlivých projevech střevního onemocnění mezi transplantovanými (celkem 38 % všech sledovaných) a netransplantovanými jedinci. Sami jsme již popsali podobné změny v lokalizaci zánětlivých střevních změn a souhlasíme s autory, že v případě PSC-IBD se jedná o specifický fenotyp odlišný od jiných typů kolitidy. Signifikantně vyšší stupeň zánětu při mikroskopickém vyšetření ve srovnání s makroskopickým a klinickým nálezem pak hypoteticky může vysvětlit i zvýšené riziko kolorektálního karcinomu v této skupině. V etiopatogenetické rovině je možno spekulovat o zkřížené imunitní reakci mezi biliárním epitelem a kolonocytem. V další studii prezentované na UEGW pocházející z Irska (Alakkari A et al) bylo dlouhodobě sledováno celkem 2 352 nemocných s IBD a PSC byla potvrzeno u 35 pacientů s UC a u 10 s CD (celkem 1,9 %). Ze studie však nevyplývá, na jakých základech byla stanovena diagnóza CD, dle našeho soudu je výskyt PSC u pacientů s CD vzácný. Izolované postižení tenkého střeva Crohnovou chorobou, jak sami autoři zdůrazňují, nebylo ani v jednom případě spojeno s potvrzením diagnózy PSC.

5.P1063

Gut 2009; 58 (Suppl II) A319

Magnetic Resonance Enterography for Assessment of Stenosis in Ileal Crohn‘s Disease: Correlation with Clinical/Endoscopic Severity and C-reactive Protein

A. Echarri1, C. Gallego2, A. Porta2, V. Ollero1, J. Castro1

1Gastroenterology
2
Radiology, Arquitecto Marcide Hospital, Ferrol, Spain

Introduction:Crohn‘s disease (CD) is caused by a transmural inflammatory process usuallyleading to symptomatic stenosis. Small bowel involvement is common, usually affecting the terminal ileum.

Aims & Methods: The aim of this study was to assess the clinical value of magnetic resonance enterography (MRE) in ileal CD, and its relationships with endoscopic, clinical severity and biochemical markers of inflammation. 65 patients with stenosing ileal CD were enrolled. Patients underwent clinical evaluation (Harvey-Bradshaw Index) and the C-reactive protein (CRP) level was measured. MRE and ileoscopy (n = 61) or surgical specimen study (n = 4) were performed. Endoscopy severity was graded according to the SES-CD score (sum of the scores for ulcer size, ulcerated surface, affected surface and luminal narrowing). MRE imaging was performed in a 1.0T-MR, gradient amplitude 15 mT/m (Intera, Philips, Best, The Netherlands). An MR-activity index was calculated, taking into account both quantitative measurements (wall thickness, degree of stenosis and contrast enhancement) and qualitative evaluations (mucosal abnormalities, enlarged lymph nodes, mesenteric involvement, fistulae and inflammatory masses). Correlation between MRE parameters, endoscopy score, Harvey index and CRP concentrations was estimated using Spearman‘s rank correlation test.

Results: 65 stenosing ileal CD were studied. The median patient age was 34 years (range 14–65 years) and 48 % were male. 45 % of patients had moderate or severe CD activity (Harvey index > 5). The median CRP value was 6 mg/l (range 1–63 mg/l). 95 % of patients had endoscopic lesions; 55 % had mild lesions (SES-CD < 6) and 40 % presented moderate or severe lesions (SES-CD > 7). The MRE activity index indicated quiescent disease in 3 %; 40 % had a mild activity index and 57 % of cases presented moderate to severe activity. The median stenosis percentage was 82,7 % (range 14,3–97,1) with a median wall thickness of 6,1 mm (range 2,7–11,9). Spearman correlation coefficients between MR-activity index, SES-CD score, CRP level and clinical grade are detailed in tab. 3, with their corresponding p values.

Tab. 3. Spearman correlation coefficients between MRE, SES-CD, CPR level and Harvey index.
Spearman correlation coefficients between MRE, SES-CD, CPR level and Harvey index.

Conclusion: 1. Differentiation between inflammatory and fibromatous strictures in Crohn‘s disease is particularly difficult but crucial for therapeutic decisions. 2. MRE severity of ileal CD correlated significantly with endoscopic severity and may be helpful in determining the degree of inflammation in any given stenosis. 3. MRE presented stronger correlation with both endoscopic activity and CRP level than clinical grade.

Komentář

V poslední době se stále více při vyšetřování nemocných s Crohnovou chorobou (CD) prosazuje magnetická rezonance (MR). Nové technologie umožňují detailnější zobrazení střevní stěny a pomáhají řešit zásadní klinický problém u pacientů s CD, což je diferenciální diagnóza zánětlivých a fibromatózních striktur. Z toho se pak odvíjí patřičný terapeutický postup. Navíc MR, ale i ultrazvukové vyšetření s vysokým rozlišením patří mezi neinvazivní vyšetřovací modality, které nezatěžují nemocné rentgenovým zářením, což zvláště u mladých pacientů představuje velkou výhodu s možností opakování vyšetření podle klinické potřeby. Největší nevýhodou MR je dnes především jeho nezanedbatelná cena. Již dříve byla prokázána korelace mezi MR enterografií (MRE) a endoskopickým vyšetřením při průkazu rekurence CD po ileocekální resekci (Koilakou S et al, DDW 2008). Ve výše uvedené studii pocházející ze Španělska (Echarri A et al) hodnotili autoři klinický význam MRE u ileální formy CD a jeho vztahu k endoskopickému nálezu, klinické závažnosti onemocnění (Harveyův index) a k biochemickému marker zánětu (C-reaktivní protein – CRP). Současně byl vypočten index aktivity dle MR. Do souboru nemocných bylo zařazeno celkem 65 pacientů se stenozující ileální formou CD. Nález při MRE signifikantně koreloval s tíží endoskopického nálezu. Výsledek MRE pak těsněji souvisel jak s endoskopickým nálezem, tak i s hladinou CRP než ve studii použitý klinický index aktivity. MRE se tedy zdá být slibnou vyšetřovací modalitou nejen v diferenciální diagnostice stenóz tenkého střeva, ale i v průkazu rekurence choroby po chirurgickém výkonu a měla by se v indikovaných případech šířeji využívat. Přínos MRE podmiňuje kvalitní provedení s využíváním indexů aktivity.

Studie dlouhodobé terapie divertikulární nemoci ukázala, že hlavní léčebnou metodou jsou antibiotika a chirurgie.

(Tursi et al. Aliment Pharmacol Ther 2009; 30(6): 532–546)

Rozsáhlá demografická studie zjistila, že IBS je významně často sdružen s generalizovaným anxiózním syndromem ( GAS).

(Lee et al. Aliment Pharmacol Ther 2009; 30(6): 643–651)


Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 1

2010 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se