Cena J. E. Purkyně pro profesora Pavla Pafka

Cena J. E. Purkyně, nejvyšší poctu, kterou uděluje předsednictvo ČLS JEP vybrané osobnosti české medicíny za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru a přínos lékařské obci, letos byla udělena emeritnímu přednostovi 3. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol prof. MUDr. Pavlu Pafkovi, DrSc. Z rukou předsedy ČLS JEP prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc., ji převzal letos 20. června 2018 v rámci jubilejního 60. Purkyňova dne konaného tradičně v Saturnově sálu na zámku v Libochovicích, rodišti Jana Evangelisty Purkyně.

Profesor Pafko byl vyznamenán na návrh České chirurgické společnosti ČLS JEP jako vynikající chirurg, všeobecně uznávaná a respektovaná osobnost a mimořádná autorita, jež přesahuje hranice svého oboru i medicíny obecně.

V úvodní prezentaci, kterou připravil docent Karel Havlíček ve spolupráci s rodinnou oceněného, si přítomní mohli projít „života běh“ Pavla Pafka prostřednictvím snímků z jeho osobního i profesního života, takřka beze slov, s podkresem profesorovy oblíbené hudby. Představily jej nejen v roli chirurga, učitele, přednášejícího či kolegy, ale též sportovce, cestovatele, syna, manžela, otce i dědečka a v neposlední řadě jako osobnost veřejně –⁠ kulturně i společensky –⁠ činnou.

V rámci odborné části setkání představil profesor Robert Lischke, jakožto nástupce prof. Pafka v čele 3. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, program transplantace plic v Česku, který je emblematický právě pro toto pracoviště. Od nelehkých začátků v 90. letech, u nichž stál právě oceněný, až po současné úspěchy a výrazný nárůst počtu výkonů i zlepšení prognózy pacientů. Několik vystupujících v této souvislosti vyzdvihlo fakt, že prof. Pafko je vzácným příkladem šéfa, který si nejen dovedl vychovat kvalitního pokračovatele ve své práci, ale zároveň udržet přátelský vztah mezi emeritním a současným přednostou.

Předseda České chirurgické společnosti ČLS JEP profesor Zdeněk Kala se následně věnoval další oblasti, v níž prof. Pafko vynikl, totiž chirurgii trávicího ústrojí. Shrnul její vývoj a pokroky včetně proměny spektra výkonů, která přichází mj. s rozvojem endoskopických a dalších nechirurgických postupů.

Pozdravit oceněného přijela i delegace Slovenskej chirurgickej spoločnosti. Profesor Juraj Pechan se ve své přednášce věnoval provázanosti české a slovenské medicíny (a zvláště chirurgie) i v kontextu oslav 100 let vzniku společného státu Čechů a Slováků. Zdůraznil zásluhy českých lékařů o vznik a rozvoj univerzitní výuky medicíny na Slovensku v jejích nelehkých počátcích. Slovenské kořeny prof. Pafka, rodáka z Košic, jsou ostatně jen dalším dokladem provázanosti mezi oběma státy s tím, že nadstandardní spolupráce pokračuje i po rozdělení Československa (mezi jinými např. v oblasti transplantologie).

Na závěr slavnostního dopoledne se ujal slova sám profesor Pafko. Ve své řeči se jednak zamyslel nad současným postavením chirurgie, která se dle jeho slov z „královny“ oboru na výsluní slávy stahuje zpět do stínu a přenechává místo u řady diagnóz a indikací nechirurgickým oborům (díky prudkému rozvoji méně invazivních katetrizačních či endoskopických a dalších zákroků). Výraznou roli v proměně chirurgie má také medicínské poznání postupující stále více na buněčnou a molekulární úroveň a rozvoj terapeutických modalit založených na těchto výzkumech. Pro klasické „ořezávání orgánů“ je tak čím dál méně prostoru. Vedle toho prof. Pafko připomněl i trend výrazné feminizace lékařství (výrazně převažující počet studentek v aktuálních ročnících medicíny) s tím, že chirurgie je pro většinu z nich méně atraktivní volbou z rodinných i profesních důvodů.

V druhé části své řeči se pak oceněný zamýšlel nad postavením vědy a vědecké práce v medicíně, respektive nad tím, co vlastně skutečná vědecká práce je a co nikoliv. Jako nešvar současnosti uvedl „přepublikovanost“ a tlak na kvantitu publikací místo kvality. Tato situace dle jeho slov vede jednak k „popisnosti“ (tedy pouhému popisování vlastní práce lékaře, nikoliv nacházení nových souvislostí a skutečných objevů), dále k opakování stále téhož, pouze jinými slovy, v různých periodikách a nakonec k pouhému kompilování již známých faktů. Na závěr ilustroval několika příklady, že ne každý dobrý lékař musí být nutně i dobrým vědcem a naopak, kvalitní badatel nemusí být příliš použitelný pro praktickou medicínu.

Slavnostní ráz akce umocnil klavírista Martin Levický, jenž v několika krátkých hudebních vystoupeních nechal zaznít skladby Roberta Schumanna a Fryderyka Chopina. Pro účastníky byla též připravena prohlídka libochovického zámku.

Martin Čermák