Sekulární trend v tělesné výšce a hmotnosti dospělé populace v České republice


The secular trend in body height and weight in the adult population in the Czech republic

Secular changes in anthropometric parameters reflect the effect of socio-economic conditions in interaction with other factors on individuals in the course of 100–200 years. The main aim of the research was to determine the average body height and weight for the current adult population of men 19 to 94 years old and women 19 to 86 years old in the Czech Republic, and to compare the average values ​​of body height and weight of the monitored group with the reference values ​​for the adult population observed in our country from 1895 to 2001.

Body height and weight were measured with standard anthropometry in 973 men aged 19–94 years and 2,606 women aged 19–86 years. The research was carried out from 2013 to 2015. Statistical tests: t-test, one-way analysis of variance (ANOVA). The average body weight and height of the current adult male is 178.58 cm and 80.86 kg, and of adult female 165.99 cm and 65.67 kg. When compared to men, women show significantly lower average height by 12.59 cm and lower weight by 15.19 kg. The results show that men today are about 10.61 cm higher and weigh 9.01 kilograms more than men in 1895. Today’s women are about 9.43 centimeters taller, but weigh 0,58 kg less than women of the same age in 1895.

Comparison of results from 1895 to 2015 shows that at present there is likely stagnation or decline in the positive secular trend in body height among men and women. The weight of men is increasing while there is stagnation in the body weight of women.

Keywords:
adult population, body height, body weight, secular trend, anthropological surveys


Autoři: Miroslav Kopecký 1;  Kateřina Kikalová 2;  Jiří Charamza 3
Působiště autorů: Ústav pro studium odborných předmětů a praktických dovedností FZV UP v Olomouci 1;  Ústav normální anatomie LF UP v Olomouci 2;  Ústav pro studium odborných předmětů a praktických dovedností FZV UP v Olomouci 3
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2016; 155: 357-364
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Sekulární změny v antropometrických parametrech odrážejí působení socioekonomických podmínek na jedince v interakci s dalšími faktory v průběhu 100–200 let. Cílem výzkumu bylo zjistit průměrnou tělesnou výšku a hmotnost u současné dospělé populace mužů od 19 do 94 let a žen od 19 do 86 let v České republice a porovnat průměrné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti sledovaného souboru s referenčními hodnotami dospělé populace, které u nás byly zjištěny od roku 1895 do roku 2001.

Standardizovanou antropometrií byla změřena tělesná výška a hmotnost u 973 mužů ve věku 19–94 let a u 2606 žen ve věku od 19–86 let. Výzkum se uskutečnil v letech 2013–2015, použitými statistickými metodami byly t-test a jednofaktorová analýza rozptylu (ANOVA). Průměrná tělesná výška a hmotnost současného muže je 178,58 cm a 80,86 kg, u ženy činí 165,99 cm a 65,67 kg. Ženy vykazují proti mužům v průměrné tělesné výšce a hmotnosti významně nižší hodnoty − o 12,59 cm a 15,19 kg. Výsledky ukazují, že současní muži měří o 10,61 cm a váží o 9,01 kg více než muži v roce 1895. Současné ženy mají o 9,43 cm vyšší postavu, ale naopak váží o 0,58 kg méně než stejné staré ženy v roce 1895.

Porovnání výsledků od roku 1895 do roku 2015 ukazuje, že v současné době pravděpodobně dochází ke stagnaci či vyhasínání pozitivního sekulárního trendu v tělesné výšce mužů a žen. Hmotnost u mužů má stoupající trend, u žen je patrná stagnace.

Klíčová slova:
dospělá populace, tělesná výška, hmotnost, sekulární trend, antropologické výzkumy

Úvod

Sekulární trend je proces, který vede ke změnám v tělesném vývoji, růstu, velikosti nebo tvaru jedinců v určité populaci v rámci po sobě jdoucích generací žijících na stejném území. Jedná se o trend dlouhodobý (1–3). V posledním století pozorujeme u člověka nápadné růstové a vývojové urychlení. Zásadně se změnilo tempo postnatálního růstu, maturace i dosahované hodnoty adultní (3–5). Za posledních 100–200 let se ve všech zemích s vyšší socioekonomickou úrovní zvětšila tělesná výška a hmotnost dospělých a urychlil se růst a vývoj dětí a mládeže (4–6).

Tanner (7) uvádí, že dospělá tělesná výška reprezentuje nejen interakci genetických a ekologických faktorů, ale také status sociální třídy, příjmu rodiny, vzdělání rodičů, úrovně hygieny a nemocnost. Odborníci se shodují v názoru (2), že sekulární trendy v antropometrických parametrech odrážejí socioekonomické změny a politické události v různých zemích. Za hlavní faktor ale považují socioekonomické podmínky. Velice výstižně tento fakt vyjádřil Tanner (8): „Růst je zrcadlem stavu společnosti.“

Historická perspektiva

Roku 1794 prof. J. A. Rieger, dobrý znalec českých poměrů, ve svém náčrtku „statistického zeměpisu Čech“ popsal somatický stav českého lidu následovně: „Po stránce tělesné jsou Čechové střední výšky, nikoliv tlustí, ale svalnatí, houževnatí, pevní a silní.(sic) (9) Tělesná výška se zjišťuje od nepaměti při odvodech mladých mužů do vojenského výcviku (1–3, 9). Získané údaje tudíž představují výborný doklad o sekulárním trendu tělesné výšky v různých státech Evropy.

Matiegka (9) ve svém rozboru tělesné výšky uvádí, že průměrná výška 20letých branců při odvodech v letech 1889–1894 činila 165,7 cm. Zajímavé je jeho konstatování, že uvedený průměr se týká „mladíků teprve 20letých, kteří ještě několik let porostou (asi do 30–32 roků)“ (sic), a proto je nutné obyvatelstvo Čech považovat spíše za vysokorostlé nebo alespoň nadprůměrného vzrůstu v porovnání se všeobecným průměrem pro lidská plemena – pro muže dospělé, u kterých se uvádí průměrná tělesná výška 165 cm (9).

Matiegka (9, 10) při šetření, které prováděl v roce 1895 pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, zjistil u dospělých 24–50letých mužů průměrnou tělesnou výšku 169,2 cm a u dorostlých žen výšku 157,3 cm, tj. proti mužům o 12 cm nižší. Dále uvádí, že největší hmotnosti dosahují muži mezi 40. a 50. rokem, a to 72–73 kg. Jejich průměrná hmotnost pak činí 71 kg. Následně upřesňuje (9), že „odpočítáme-li váhu šatů, zbývá asi 69 kg“ (sic), a průměrná hmotnost ženy podle něj činí 65 kg. V uvedené době také Haškovec a Matiegka (11) provedli antropometrický výzkum mužů (n = 437) na pražské psychiatrické klinice. Zjistil, že průměrná výška činí 168,9 cm a hmotnost 60,9 kg.

Zjištěné hodnoty průměrné tělesné výšky a hmotnosti mužů a žen z roku 1895 v Čechách a na Moravě, tzn. v bývalém Rakousku-Uhersku, které uvádí Matiegka (9, 10), jsou zároveň základem pro srovnávací studie a hodnocení sekulárního trendu růstu dospělé populace pro následující antropologické výzkumy na území Československa (od roku 1918), později i v České republice (od roku 1993).

V meziválečném období se příliš nevěnovala pozornost sledování tělesných parametrů dospělé populace. Za zmínku stojí výzkum Knöbla (12) v Jeseníkách, kde proměřil dospělé obyvatelstvo ve 21 obcích. Cenný dokladový materiál pak předložil Malý (13), který zahrnuje vyšetření 567 sokolských závodníků ve věku od 18 do 50 let.

Po 2. světové válce byly antropologické výzkumy zaměřeny na sledování růstu obyvatelstva z regionálního hlediska (14, 15) nebo na profesní specializace, příkladem je celostátní sledování tělesných vlastností lesních dělníků (16, 17). 

Systematické sledování somatického stavu dospělé populace bylo − vedle sledování dětí a mládeže − pravidelně od roku 1955 až do roku 1985 předmětem antropometrického měření na celostátních spartakiádách (s výjimkou roku 1970, kdy se spartakiáda nekonala). Spartakiádní výzkumy, využívající velké soustředění cvičenců z různých krajů republiky, se staly významným přínosem pro studium tělesných rozměrů dospělé československé populace. V roce 1955 řídili výzkum na I. celostátní spartakiádě Fetter, Titlbachová a Troníček, v roce 1960 na II. celostátní spartakiádě Fetter a Hajniš a v roce 1965 Fetter a Suchý (18). V roce 1975 navázali na tyto výzkumy Klementa, Machová a Menzelová (19). V této tradici pokračoval Bláha s kolektivem odborníků-antropologů při příležitosti Československé spartakiády 1980 (20, 21) a Československé spartakiády 1985 (22, 23).

V souvislosti s měřením dospělé populace je vhodné připomenout výzkum, který se uskutečnil v letech 1967–1974 (24) a výzkum z let 1970 a 1971 (25). Cenným příspěvkem k poznání naší populace byly výzkumy prováděné v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP). Organizátorem výzkumu na našem území byl doc. MUDr. V. Seliger (24). Součástí výzkumu v letech 1967–1974 bylo sledování somatického vývoje a fyzické zdatnosti u obyvatelstva ve věku od 12 do 55 let. Bylo sledováno 30 antropometrických údajů, tloušťka kožních řas pro stanovení procenta tuku v těle a fyzická zdatnost populace.

Ošancová a Hejda (25) uvádějí, že kromě dětí a mládeže výzkum zahrnoval věkové spektrum dospělé populace od 18 let do více než 70 let; v jeho rámci bylo změřeno celkem 942 osob (449 mužů, 493 žen). Soubor byl podroben komplexnímu vyšetření, které obsahovalo vyšetření klinické, somatometrické, sledování spotřeby potravin a biochemické parametry nutričního stavu.

V oblasti aplikované antropologie s využitím somatometrických parametrů v oděvním průmyslu byl proveden výzkum dospělé populace v letech 1990–1991 na území ČSFR, v němž byl sledován soubor 1000 mužů a 1066 žen ve věku 18–60 let (26). U celého souboru byly zjišťovány údaje o 42 somatometrických rozměrech u mužů a o 43 rozměrech u žen.

V následujících letech se u nás dospělá populace v rámci celostátních antropologických výzkumech nesledovala. Vlastní antropometrické měření dospělé populace bylo nahrazeno nepřímou metodou ve formě dotazníkového šetření, kdy oslovená dospělá osoba samohodnotí, resp. odhaduje svoji aktuální tělesnou výšku a hmotnost. Na tomto principu byly zjišťovány základní tělesné parametry dospělé populace při 5. a 6. celostátním antropologickém výzkumu dětí a mládeže (Česká republika), které proběhly v letech 1991 a 2001. V rámci těchto šetření dostávali rodiče dětí zahrnutých do výzkumu dotazníky, v nichž uvedli svoji tělesnou výšku a hmotnost (27, 28).

Sledováním základních somatických parametrů dospělé populace v České republice v rámci kontinuálního průzkumu výskytu obezity se od roku 2000 do roku 2013 zabývá agentura STEM/MARK (29−31). Prezentované výsledky průzkumu se věnují hodnocení BMI (kg/m2) a obvodu pasu (cm). V průzkumech z let 2000 (n = 3053), 2005 (n = 2096), 2008 (n = 2058), 2010 (n = 2065) a posledním z roku 2013 u souboru 2058 respondentů z celé České republiky však nejsou uváděny průměrné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti, a proto nemůžeme porovnat výsledky našeho antropologického výzkumu s uvedenými průzkumy agentury STEM/MARK (29−31). 

Metodika výzkumu

Ve svém sdělení se zaměřujeme na hodnocení sekulárního trendu tělesné výšky a hmotnosti u české populace vycházející z údajů reprezentativních souborů mužů a žen, které byly měřeny v rámci antropologických výzkumů. Hlavním cílem našeho výzkumu bylo zjistit průměrnou tělesnou výšku a hmotnost u současné dospělé populace mužů od 19 do 94 let a žen od 19 do 86 let v České republice a získané výsledky porovnat s referenčními hodnotami dospělé populace, které u nás byly zjištěny od roku 1895 do roku 2001 v rámci reprezentativních transverzálních antropologických výzkumů.

Měření tělesné výšky a hmotnosti dospělé populace 19–94letých mužů a 19–86letých žen (viz tab. 1 a 2) bylo realizováno v průběhu let 2013–2015. Bylo vyšetřeno celkem 3579 probandů (973 mužů, 2606 žen).

Tab. 1. Statistické charakteristiky souboru 19–94letých mužů (n = 973)
Statistické charakteristiky souboru 19–94letých mužů (n = 973)
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; Me = medián; Mmin = minimální hodnota; Mmax = maximální hodnota; R = variační rozpětí; SD = směrodatná odchylka; VK = variační koeficient.

Tab. 2. Statistické charakteristiky souboru 19–86letých žen (n = 2606)
Statistické charakteristiky souboru 19–86letých žen (n = 2606)
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; Me = medián; Mmin = minimální hodnota; Mmax = maximální hodnota; R = variační rozpětí; SD = směrodatná odchylka; VK = variační koeficient.

Soubor tvoří jednak vysokoškolští studenti prezenčního a kombinovaného studia Univerzity Palackého v Olomouci (Fakulty zdravotnických věd, Přírodovědecké fakulty a Pedagogické fakulty) a dále muži a ženy, kteří byli měřeni při několika zdravotně osvětových akcích pro širokou veřejnost. Sledovaný soubor tudíž zahrnoval probandy různých profesí a různé úrovně dosaženého vzdělání z celé České republiky. Měření dospělých osob proběhlo vždy na základě jejich ústního souhlasu a také souhlasu s anonymním publikováním naměřených parametrů.  

Měření tělesné výšky a hmotnosti bylo prováděno podle metod standardizované antropometrie. Tělesná výška byla měřena antropometrem A-226 (32), tělesná hmotnost přístrojem InBody 230 (33). Tělesná výška a hmotnost byla měřena bez obuvi (naboso) a jen v nejnutnějším oblečení. Měření probíhala v uzavřených prostorech a měřené osoby tak měly možnost se svléknout v potřebném soukromí. U osob, které si nemohly nebo nechtěly z osobních důvodů svléknout oděv (šaty, kalhoty, u starších osob i s ohledem na zdravotní stav apod.), byla na diagnostickém přístroji InBody 230 provedena individuální úprava nastavení váhy v rozmezí od −0,5 do −1,0 kg.

Při zadávání hodnot tělesné výšky a data narození do diagnostického přístroje byl vypočítán věk jedince ke dni měření a osoba byla zařazena do příslušné věkové kategorie (viz tab. 3 a 4). Věkové kategorie pro porovnání sexuálního dimorfismu obou sledovaných dimenzí byly stanoveny podle členění WHO (4, 28). Věkové kategorie, které jsou uvedeny u referenčních souborů Československé spartakiády v letech 1955, 1960, 1965, 1975, 1980 a 1985 (18−23) a u 5. a 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže v roce 1991 a 2001 (27, 28), kde se tělesná výška a hmotnost dospělé populace zjišťovaly pomocí dotazníkového šetření, jsou u sledovaného souboru respektovány.

Z naměřených somatických parametrů byly pro každou věkovou kategorii vypočteny: M = aritmetický průměr, Me = median, SD = směrodatná odchylka, VK = variační koeficient, R = variační rozpětí; určeny minimální a maximální hodnoty (xmin, xmax). Dále byly vypočítány meziroční rozdíly v tělesné výšce a hmotnosti (diff) v rámci sledovaného výzkumného souboru a rozdíly mezi průměrnými hodnotami sledovaných znaků mezi skupinami v příslušné věkové kategorii (d). Pro ověření normálního rozdělení dat byl použit Shapirův-Wilkův test normality.

Průměrné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti sledovaného souboru mužů (dále jen Muži 2015) a žen (dále jen Ženy 2015) byly porovnávány pomocí dvoustranného t-testu. Vzhledem k tomu, že u referenčních souborů mužů a žen měřených v průběhu československých spartakiád (dále jen ČS, resp. ČSS) a celostátních antropologických výzkumů v roce 1991 a 2001 (dále jen CAV) jsou stanoveny odlišné věkové kategorie, byl z publikovaných průměrných hodnot v příslušných věkových kategoriích vypočítán vážený aritmetický průměr (X) (34). Z uvedeného důvodu také byly upraveny věkové kategorie sledovaného souboru Muži 2015 a Ženy 2015 tak, aby bylo možné porovnání probandů stejného stáří.

K porovnání průměrných hodnot sledovaného souboru Muži 2015 a Ženy 2015 a referenčních souborů ČSS a CAV, kde byly vypočítány vážené aritmetické průměry, byl použit jednostranný t-test. Pro statistické zhodnocení meziročních přírůstků v tělesné výšce a hmotnosti mužů a žen byla použita jednofaktorová analýza rozptylu (ANOVA) a Scheffeho post-hoc test. Statistické testy byly prováděny na hladině významnosti α = 0,05 (*p < 0,05) a α = 0,01 (**p < 0,01) (34). Při hodnocení statistické významnosti zjištěných rozdílů ve velikosti znaků je nutné brát v úvahu, že při porovnávání skupin o vysokém počtu probandů vycházejí jako významné i velmi malé rozdíly. Z uvedených důvodů je nutné, jak uvádí Bláha a kol. (35), výsledky nepřeceňovat a brát v úvahu především skutečný biologický význam zjištěných rozdílů. Statistické zpracování výsledků bylo provedeno programem STATISTICA 12 CZ.

Výsledky

Tělesná výška je nejčastěji zjišťovaným somatickým rozměrem při antropologických výzkumech. Tab. 1 a 2 prezentují souhrnné statistické charakteristiky souborů Muži 2015 a Ženy 2015. Z výsledků vyplývá, že ve 36 letech věku je muž průměrně 178,58 cm vysoký (Me = 179 cm) a váží průměrně 80,86 kg (Me = 80,83 kg). Průměrně vysoká žena ve věku 34 let měří 165,99 cm (Me = 166 cm) a dosahuje průměrné hmotnosti 65,67 kg (Me = 63,75 kg) (viz tab. 1 a 2). Z hlediska sexuálního dimorfismu činí rozdíl ve prospěch dospělého muže v porovnání s dospělou ženou v tělesné výšce 12,59 cm a v hmotnosti 15,19 kg.  

Tab. 3 a obr. 1 uvádějí porovnání sexuálního dimorfismu v tělesné výšce mužů a žen od 19 do 89 let. Ve výsledcích uvádíme také věkovou kategorii senilis (75,00–89,99 roku) a u mužů i věkovou kategorii kmetský věk (≥ 90 let), i když věková kategorie nesplňuje požadavek tzv. biologického minima. Hlavním důvodem tak nízkého počtu mužů a žen v uvedených věkových kategoriích je jejich zdravotní stav, možnosti dopravy a někdy také nezájem o vlastní měření. Považujeme za vhodné ponechat uvedené kategorie v předkládané studii, protože dokládají určité vývojové trendy ve vývoji tělesné výšky a hmotnosti v nejstarším období ontogenetického vývoje (viz tab. 3 a 4, obr. 1 a 2).

Prvním důležitým poznatkem je, že u obou pohlaví dochází k postupnému snižování tělesné výšky v celém sledovaném věkovém období, avšak s rozdílným tempem. Vývoj tělesné výšky od období adultus (19,00–29,99 let) do období maturus II (45,00–59,99 let) ukazuje na stejné trendy u mužů a žen. V uvedeném období je u mužů snížení tělesné výšky nepatrné (viz tab. 3 a obr. 1). Ani u žen nebyl zjištěn významný pokles mezi obdobím maturus I (30,00–44,99 let) a maturus II (viz tab. 3, obr. 1). Za uvedené období 41 let je snížení tělesné výšky u mužů o 0,92 cm a u žen o 1,67 cm.

Druhý poznatek vyplývá z trendu vývoje tělesné výšky mezi obdobím maturus II (45,00–59,99 roku) a presenilis (60,00–74,99 roku). U obou pohlaví byla zjištěna inflexe ve vývoji tělesné výšky, která se manifestuje jejím zřetelnějším poklesem. Mezi 60. a 74. rokem bylo zjištěno významné snížení tělesné výšky o 5,20 cm u mužů a o 3,95 cm u žen (viz tab. 3 a obr. 1) v porovnání s obdobím maturus II. Pokles tělesné výšky u mužů a žen je výrazný i v následujícím období senilis (75,00–89,99 let). Z porovnání průměrných tělesných výšek mužů a žen v celém sledovaném období je zřetelný sexuální dimorfismus. Muži jsou ve věku 19–59 let ve všech věkových obdobích vyšší než ženy o 12,91–13,72 cm. Postupné snižování intersexuálního rozdílu je pak zaznamenáno v období presenilis (12,47 cm) a senilis (12,70 cm) (viz tab. 3 a obr. 1). Celkové výsledky ukazují, že průměrná tělesná výška za sledované období 19–89 let se u mužů snížila o 11,05 cm a u žen o 10,78 cm.

Výše uvedené snížení tělesné výšky od 19,00 do 89,99 let věku, tj. v průběhu 70 let života, je výsledkem společného působení genetických faktorů, životního stylu, zdravotního stavu jedince a v neposlední řadě anatomických a fyziologických involučních změn ve stáří (zvětšení hrudní kyfózy, atrofie meziobratlových plotének, kloubních chrupavek apod.).

Tab. 3. Porovnání tělesné výšky (cm) 19–89letých mužů a žen
Porovnání tělesné výšky (cm) 19–89letých mužů a žen
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; SD = směrodatná odchylka; diff = rozdíl průměrných hodnot sousedních věkových kategorií a jejich statistická významnost (ANOVA); d = rozdíl průměrných hodnot mezi muži a ženami v příslušné věkové kategorii; t-test = hladina významnosti; **p < 0,01.
  

Intersexuální dimorfismus v tělesné výšce (cm)
Obr. 1. Intersexuální dimorfismus v tělesné výšce (cm)

Na rozdíl od tělesné výšky, která vykazuje u obou pohlaví trvale sestupný trend, se u tělesné hmotnosti mezi 19 a 89 lety věku projevují odlišné vývojové tendence u mužů a žen (viz tab. 4, obr. 2) s tím, že křivka průměrných hodnot má u obou pohlaví konvexní průběh. Na rozdíl od tělesné výšky dochází k jejímu postupnému zvyšování − u mužů do období maturus II, v případě žen i v období presenilis. Přitom přírůstky v tělesné hmotnosti jsou výrazně vyšší než u tělesné výšky, u níž dochází k postupnému snižování (viz tab. 4 a obr. 2). Tím se také výrazně mění proporční vztahy, např. hmotnostně-výškový poměr a poměr jednotlivých komponent tělesného složení, u mužů a žen. V dalších obdobích dochází u mužů k opačnému trendu, tj. ke snižování průměrné hmotnosti v období presenilis, u žen je zaznamenán obrat v průběhu křivky, kdy dochází ke snižování tělesné hmotnosti, až v období senilis (viz tab. 4 a obr. 2). Z hlediska sexuálního dimorfismu mají muži v porovnání se stejně starými ženami ve sledovaných obdobích průměrnou hmotnost vždy vyšší. Největší mezipohlavní rozdíl byl zjištěn v období maturus I (30,00–44,99 let), kdy muži mají průměrnou hmotnost o 18,20 kg vyšší než ženy (viz tab. 4 a obr. 2).  

Tab. 4. Porovnání tělesné hmotnosti (kg) 19–89letých mužů a žen
Porovnání tělesné hmotnosti (kg) 19–89letých mužů a žen
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; SD = směrodatná odchylka; diff = rozdíl průměrných hodnot sousedních věkových kategorií a jejich statistická významnost (ANOVA); d = rozdíl průměrných hodnot mezi muži a ženami v příslušné věkové kategorii; t-test = hladina významnosti; **p < 0,01.
  

Intersexuální dimorfismus v tělesné hmotnosti (kg)
Obr. 2. Intersexuální dimorfismus v tělesné hmotnosti (kg)

Z předkládaných výsledků rovněž vyplývá, že finální průměrnou tělesnou výšku a hmotnost mužů a žen z celé sledované populace ovlivňuje výběr věkových kategorií, ze kterých jsou vypočítány, jak dokládají tab. 3 a 4. Výsledky ukazují, že zahrnutí věkových období presenilis, senilis a kmetský věk do stanovení průměrné tělesné výšky a hmotnosti populace, může konečné hodnoty sledovaných základních parametrů podstatně ovlivnit.

Diskuse

Tělesná výška a hmotnost představují základní ukazatele tělesného stavu a současně se jedná o multifaktoriální znaky, které odrážejí genetické faktory a komplex životních podmínek minulé a současné populace.

Vývoj tělesné výšky v populaci dobře dokumentuje sledování tělesné výšky branců. Matiegka (9) uvádí, že průměrná tělesná výška českých 20letých branců „jest asi 165,7 čili okrouhle též 166 cm(sic) a je hned za Jihoslovany (Slovinsko, Chorvatsko). Za nimi následují Němci a další evropské národy a na posledním místě jsou pak Rusíni a Poláci.

Prokopec (36) podává přehled vývoje tělesné výšky u 18letých od roku 1921 do roku 1969. V roce 1921 byla průměrná tělesná výška branců 166,4 cm, v roce 1928 dosahovala 167,1 cm, v roce 1955 činila 170,1 cm a v roce 1969 byla průměrná tělesná výška 174,1 cm. Údaje o tělesné výšce branců pak Prokopec (37) doplňuje výzkumem tělesné výšky 18letých branců v Praze. Zjistil, že průměrná tělesná výška v 10 obvodech Prahy se pohybuje v rozmezí od 176 do 178,3 cm. Prokopec (38) dále provedl rozdělení tělesné výšky u souboru 20–49letých mužů a žen z výzkumu v letech 1967–1971, kde uvádí střední tělesnou výšku v rozmezí u mužů 160–169 cm a u žen 149–158 cm.

Průměrné hodnoty tělesné výšky 665 branců, měřených v letech 2001–2002, uvádí Jirkovský (39). Z výsledků vyplývá, že průměrná tělesná výška 18–19letých branců (n = 430) je 179,5 cm a u 20–24letých branců (n = 225) dosahuje 180,38 cm. Z výše uvedených výsledků je patrné, že průměrná tělesná výška 20letých mužů/branců se od roku 1895 do roku 2001 zvýšila o 14,38 cm. Prezentované údaje ze zaběhnutého systému sledování a z odvodů 18–20letých branců dokumentují postup sekulárního růstu průměrné tělesné výšky na našem území.

Vývojové změny v tělesné výšce mužů a žen od roku 1895 do roku 2015, tj. za posledních 120 let, prezentují tab. 5 a 6. Než přistoupíme k analýze vývoje tělesné výšky, upřesňujeme, že při analýze publikovaných dat jsme se potýkali s problematikou určení věkových kategorií a průměrných hodnot tělesné výšky a hmotnosti dospělé populace, které byly zjišťovány v rámci prezentovaných výzkumů (viz tab. 5 a 6).

Uváděné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti u mužů a žen, které byly antropometricky vyšetřeny v roce 1895 (9) a v letech 1990–1991 (26), jsou prezentovány jako aritmetické průměry (M) tak, jak je autoři uvádějí ve svých odborných publikacích. V případě Mezinárodního biologického výzkumu (dále jen IBP) (24) a československých spartakiád 1955, 1960, 1965 (18), 1975 (19), 1980 (20) a 1985 (23) byly uváděny rozdílné konečné věkové kategorie a nejsou k dispozici ani celkové průměrné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti pro všechny věkové kategorie u měřené dospělé populace. Z těchto důvodů byly z publikovaných dat vypočítány vážené aritmetické průměry (X), které jsou uváděny u příslušných věkových kategorií. V případě průměrných hodnot tělesné výšky a hmotnosti mužů a žen, jež byly získány formou dotazníkového šetření samotnými probandy z 5. CAV 1991 (27) a 6. CAV 2001 (28), se také jedná o vážené aritmetické průměry (X) uváděných věkových kategorií. U sledovaného souboru mužů (dále jen Muži 2015) a žen (dále jen Ženy 2015) byly aritmetické průměry vypočítány vždy vzhledem k příslušným věkovým kategoriím uváděných výzkumů.

Tab. 5 a 6 ukazují, že průměrné hodnoty tělesné výšky a hmotnosti u mužů a žen od roku 1895 do roku 2015 postupně rostou, i když se vyskytují období stagnace či poklesu. Logicky nejvyšší rozdíl v tělesné výšce mužů a žen vykazuje období mezi roky 1895 a 1955. Za uvedené období 60 let se zvýšila průměrná tělesná výška mužů o 3,41 cm a žen o 3 cm. V následujícím období 1955–1960 dochází u mužů ke zvýšení tělesné výšky, které je vystřídáno obdobím stagnace, kdy v letech 1960 a 1965 dosahují účastníci československé spartakiády shodné tělesné výšky (viz tab. 5). Určitý pokles tělesné výšky u mužů (–2,09 cm) a žen (–1,27 cm) můžeme zaznamenat z výsledků výzkumu z let 1990–1991 (26) (viz tab. 5 a 6). Vysvětlení uvedeného poklesu tělesné výšky u obou pohlaví lze spatřovat také v tom, že do výzkumu byly podle autorů (26) zahrnuty převážně oblasti střední Moravy a jen v omezeném rozsahu i další české a slovenské lokality. Naproti tomu v námi prezentovaných výsledcích se jedná o referenční soubory, které byly změřeny nebo dotazovány na území celé České republiky.

Poslední antropologické výzkumy v roce 1991 (27) a 2001 (28), kdy oslovení rodiče měřených dětí pouze uváděli hodnoty své tělesné výšky a hmotnosti (samohodnocení tělesné výšky a hmotnosti), již naznačují postupnou stabilizaci a vyhasínání sekulárního trendu růstu tělesné výšky (2, 4). Pokud srovnáme antropometricky změřenou průměrnou tělesnou výšku našeho souboru mužů a žen s výsledky dotazníkového šetření z 6. CAV 2001, lze konstatovat, že dochází ke stagnaci tělesné výšky dospělé populace v důsledku vyznívání sekulárního trendu, tzn. dosahování vyšších finálních hodnot tělesné výšky, resp. i jiných znaků, a dovršení geneticky determinované tělesné výšky ve vzájemné interakci s environmentálními faktory.

Sekulární trend ukazuje na odlišný vývoj v tělesné hmotnosti u mužů a žen od roku 1895 do roku 2015 (viz tab. 5 a 6). Prvním zajímavým zjištěním je, že v případě tělesné hmotnosti v roce 1955 (18, 19) byl u mužů zjištěn přírůstek 2,53 kg (viz tab. 5) proti výsledkům z roku 1895 (9), zatímco u žen byla v uvedeném roce zjištěna nižší tělesná hmotnost o 2,87 kg v porovnání se stejně starými ženami v roce 1895 (viz tab. 6).

U mužů pak v dalších obdobích pozorujeme kontinuální přírůstky v tělesné hmotnosti až do roku 2015, s výjimkou roku 1960 a 1980, kdy byl zaznamenán pokles v porovnání s předcházejícím obdobím. Ten lze vysvětlit jednak výběrem cvičenců na spartakiády podle obtížnosti skladeb, jak uvádí Bláha a kol. (20), a dále rozdílnými věkovými kategoriemi, které byly do uvedených výzkumů zahrnuty (ČSS 1975: věková kategorie 19,00–64,99 roku; ČSS 1980: věková kategorie 19,00–34,99 roku), tj. ze kterých byly vypočítány vážené aritmetické průměry (viz tab. 5). U žen se naopak sekulární trend za celé sledované období v tělesné hmotnosti neprojevil (viz tab. 6). Jak již bylo uvedeno, u žen měřených v roce 1955 byla zjištěna nižší tělesná hmotnost o 2,87 kg v porovnání se stejně starými ženami z roku 1895. Tuto skutečnost můžeme vysvětlit výběrem cvičenek a přípravou na spartakiádní cvičení (fyzická zátěž v průběhu pravidelného nácviku spartakiádní skladby) a pravděpodobně i důsledky válečného a poválečného období ve smyslu nedostatečného zásobování obyvatelstva potravinami.

V následujícím období od roku 1955 do roku 2015 pozorujeme, že vážené aritmetické průměry (X-H) u uváděných antropologických výzkumů a aritmetické průměry (M-H) našeho souboru Ženy 2015 (viz tab. 6) dosahují nižších nebo shodných průměrných hodnot v porovnání se ženami z roku 1895 (9). Na tento trend zeštíhlování postavy u žen již upozornili ve svých výzkumech Bláha a kol. (20, 22) a Vignerová a kol. (28), především u mladších věkových skupin žen, jak ukazují tab. 4 a 6. Prokopec (40) v této souvislosti uvádí, že průměrná hmotnost 18letých žen se za 40 let od roku 1951 do roku 1991 prakticky nezměnila.

Dalším významným projevem sekulárního trendu je věk dosažení adultní, dospělé tělesné výšky mužů a žen. Podle výsledků antropologických výzkumů od roku 1895 do roku 2015 nejen roste průměrná tělesná výška obyvatelstva, ale také se zrychluje tělesný růst, tzn. určité hodnoty tělesné výšky se objevují v ontogenetickém období dříve, než tomu bylo u předcházejících generací.

Matiegka (9) při hodnocení tělesné výšky 20letých mladíků-branců uvádí, že „ještě několik let porostou (asi do 30–32 roků)(sic). Podle Prokopce (36) u současné generace kulminuje růst mužů v 19 a u žen v 17 letech. Bláha a kol. (20) na základě výsledků ČSS 1980 uvádějí kulminaci tělesné výšky mužů v 18 letech a u žen mezi 16. a 17. rokem. Tyto výsledky jsou potvrzeny měřením chlapců/mužů a dívek/žen v roce 1985 (22, 23), v roce 2001 (28) a v roce 2014 (41).

Zajímavým projevem sekulárního trendu je rozdíl mezi průměrnou tělesnou výškou a hmotností u mužů a žen. V průběhu sekulárního trendu od roku 1895, kdy byl průměrný intersexuální rozdíl dospělých v tělesné výšce 11,90 cm a v hmotnosti 6 kg, dochází k postupnému zvyšování rozdílu v těchto základních somatických parametrech (viz tab. 5 a 6). Ukazuje se, že uvedený věk 16–17 let u žen a 18 let u mužů hraje významnou úlohu při hodnocení tělesné výšky. V roce 1955 (18) dosahoval průměrný rozdíl mezi mužem a ženou 12,31 cm a 11,40 kg, v roce 1985 (23) 13,22 cm a 15,34 kg a námi již uváděný rozdíl mezi současným mužem a ženou je 12,59 cm a 15,19 kg. Výsledky tak ukazují, že se rozdíl mezi dospělým mužem a ženou v tělesné výšce (resp. procentuální nárůst) za posledních 120 let (1895–2015) zvýšil o cca 0,7 cm (tj. cca o 6 %), ale u tělesné hmotnosti vzrostl o více než 9 kg (tj. cca o 153 %).

Uvedený sekulární trend zvyšování tělesné hmotnosti u dospělých mužů již také potvrdila Vignerová a kol. (28). Podle výsledků 6. CAV 2001 (28) je podíl otců měřených dětí v kategoriích BMI > 25 (kg/m2) podstatně vyšší než podíl matek. Tento trend souvisí se zvyšováním procentuálního podílu mužů v kategoriích nadváha a obezita (29–31, 42, 43).

Tab. 5. Sekulární trend tělesné výšky (cm) a hmotnosti (kg) u mužů od roku 1895 do roku 2015
Sekulární trend tělesné výšky (cm) a hmotnosti (kg) u mužů od roku 1895 do roku 2015
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; X = vážený aritmetický průměr; TV = tělesná výška (cm); H = tělesná hmotnost (kg), * p < 0,05; ** p < 0,01 – t-test = hladina významnosti.
  

Tab. 6. Sekulární trend tělesné výšky (cm) a hmotnosti (kg) u žen od roku 1895 do roku 2015
Sekulární trend tělesné výšky (cm) a hmotnosti (kg) u žen od roku 1895 do roku 2015
Pozn.: n = počet probandů; M = aritmetický průměr; X = vážený aritmetický průměr; TV = tělesná výška (cm); H = tělesná hmotnost (kg), * p < 0,05; ** p < 0,01 – t-test = hladina významnosti.

Závěr

Výsledky antropologického výzkumu dokumentují, že sexuální dimorfismus v tělesné výšce a hmotnosti současných mužů a žen se projevuje v celém období dospělosti. Průměrná tělesná výška a hmotnost, která byla určena u sledovaného souboru současných 19–94,99letých mužů, je 178,58 cm a 80,86 kg, u 19–86letých žen činí 165,99 cm a 65,67 kg. Je zřejmé, že celkovou průměrnou tělesnou výšku a hmotnost populace snižují věkové kategorie probandů, kteří svým chronologickým věkem spadají do kategorií presenilis, senilis, případně kmetský věk. Právě v období presenilis dochází u obou pohlaví k poklesu tělesné výšky. U tělesné hmotnosti je pokles mírnější. Pokud přihlédneme k tomuto faktu, můžeme konstatovat, že průměrná tělesná výška a hmotnost ve věkové kategorii adultus (19,00–29,99 roku) je u muže 179,85 cm a 77,45 kg a u ženy 166,88 cm a 62,67 kg.

Z hlediska sexuálního dimorfismu v tělesné výšce osciluje rozdíl mezi mužem a ženou ve věkovém rozmezí 19–89,99 let v tělesné výšce od 12,47 do 13,72 cm a s postupujícím věkem vykazuje klesající tendenci. V případě tělesné hmotnosti se rozdíly pohybují v rozmezí 11,98−18,20 kg. Souhrnně můžeme uvést, že „zaostávání“ průměrné tělesné výšky a hmotnosti žen za průměrnou tělesnou výškou a hmotností mužů činí 12,59 cm a 15,19 kg.

Porovnání průměrných hodnot dospělých mužů a žen z reprezentativních výzkumů za období 1895−2015 potvrzuje pozitivní sekulární trend v tělesné výšce, který však již od roku 1991 vykazuje postupné vyhasínání až stagnaci. Naopak u tělesné hmotnosti byl zaznamenán rozdílný trend u mužů a u žen. U žen se za posledních 120 let tělesná hmotnost nezměnila a pohybuje se okolo 65 kg. U mužů se tělesná hmotnost zvýšila v průměru o 9 kg.

Z analýzy výsledků vyplývá, že při hodnocení sekulárního trendu je nutné brát zřetel na faktory, které ovlivňují změny v tělesné výšce a hmotnosti u dospělé populace. Změny ve sledovaných základních somatických parametrech jsou dány jednak faktory na úrovni sledovaného jedince (genetické faktory, životní styl, zdravotní stav, životní prostředí, socioekonomické faktory, involuční změny), jež na dotyčného působí od období dospělosti, a za druhé na úrovni sledované populace (tzn. které věkové kategorie jsou zařazeny do celkového hodnocení vývoje tělesné výšky a hmotnosti).

Výsledky vývoje tělesné výšky mužů a žen naznačují, že v současné době dochází ke zpomalení až zastavení zvyšování tělesné výšky v důsledku vyčerpání růstového genetického potenciálu v interakci se socioekonomickými podmínkami a ekologickými faktory. Nelze však vyloučit, že pozitivní trend v tělesné výšce se může opět projevit v budoucím období v důsledku nástupu mladší generace mužů a žen, kteří budou zahrnuti do antropologických výzkumů. Uvedený sekulární trend, a to buď ve smyslu stagnace, nebo naopak pokračujícího zvyšování tělesné výšky a případně i hmotnosti, mohou potvrdit jen další antropologické transverzální výzkumy dospělé populace.

Seznam použitých zkratek

BMI   body mass index

CAV   Celostátní antropologický výzkum

ČSS   Československá spartakiáda

IBP   Mezinárodní biologický program

WHO   Světová zdravotnická organizace

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.

Ústav pro studium odborných předmětů a praktických dovedností

Fakulta zdravotnických věd

Univerzita Palackého v Olomouci

Hněvotínská 3

775 15  Olomouc

Tel.: 585 632 811

e-mail: miroslav.kopecky@upol.cz


Zdroje

1. Hermanussen M et al. Auxology – Studying Human Growth and Development. Schweizerbart Science Publisher, Stuttgart, 2013.

2. Bodzsár EB, Susanne C. Secular growth changes in Europe. Eötvös University Press, Budapest, 1998.

3. Ulijaszek SJ, Johnston FE, Preece MA. The Cambridge encyclopedia of human growth and development. Cambridge University Press, 1998.

4. Bláha P, Susanne C, Rebato E. Essentials of Biological Anthropology. Karolinum, Praha, 2007.

5. Cole TJ. Secular trends in growth. Proc Nutr Soc 2000; 59: 317–324.

6. Vignerová J, Bláha P, Riedlová J. Antropologické parametry dětí a sociálně-ekonomické podmínky. Psychologie v ekonomické praxi 2005; 15(1–2): 57–63.

7. Tanner JM. Growth as a target-seeking function. Catch-up and catch-down growth in man. In: Falkner F, Tanner JM (eds). Human Growth. Plenum Press, London, 1986: 167–179.

8. Tanner JM. Growth as a measure of the nutritional and hygienic status of a population. Horm Res 1992; 38(suppl. 1): 106–115.

9. Matiegka J. Tělesné vlastnosti Českého lidu. Nakl. Jos R. Vilímek, Praha, 1918.

10. Matiegka J. Somatologie školní mládeže. Česká akademie věd a umění, Praha, 1927.

11. Haškovec L, Matiegka J. Příspěvek k antropologii obyvatelstva země české. Národopisný sborník českoslovanský 1895; IV.

12. Suchý J. Vývojová antropologie obyvatelstva ČSR. Univerzita Karlova, Praha, 1972.

13. Malý J. Rovnocennost lidských plemen po stránce tělesné. Česká akademie věd a umění, Praha, 1934.

14. Dokládal M. Antropometrie Hlučíňanů. Spisy Přírodovědecké fakulty MU 1953; 343.

15. Pavelčík J. Městys Nivnice. Zprávy Antropologické spol. 1948; 1(4): 3–5.

16. Prokopec M. Tělesné rozměry lesních dělníků a jejich změny s věkem. Práce výzk. ústavů lesnických 1958; 14: 13–16.

17. Suchý J. Oblastní rozdíly v tělesné stavbě lesních dělníků. Práce výzk. ústavů lesnických 1959; 14: 37–53.

18. Fetter V, Suchý J. Základní tělesné rozměry cvičenců III. CS ve srovnání s rozměry cvičenců I. CS a II. CS. Teorie a praxe tělesné výchovy 1966; 14: 248.

19. Klementa J, Machová J, Menzelová M. Základní tělesné rozměry cvičenců ČSS 1975 ve srovnání s rozměry cvičenců I., II. a III. ČSS. Teorie a praxe tělesné výchovy 1976; 24(4): 685–700.

20. Bláha P a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 35 let. Československá spartakiáda 1980. OZZ VS, Praha, 1982.

21. Bláha P a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 35 let. Československá spartakiáda 1980. OZZ VS ÚNZ NVP, Praha, 1984.

22. Bláha P a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. Československá spartakiáda 1985. Díl I, část 1. ÚNZ VS, Praha, 1986.

23. Bláha P a kol. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. Československá spartakiáda 1985. Díl I, část 2. ÚNZ VS, Praha, 1986.

24. Seliger V, Bartůněk Z. Tělesná zdatnost obyvatelstva ČSSR ve věku 12–55 r. Univerzita Karlova, Praha, 1977.

25. Ošancová K, Hejda S. Problém otylosti u obyvatelstva. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha, 1974.

26. Šteigl J, Krátoška J, Zieglerová H. Příspěvek k rozměrové a tvarové charakteristice české populace mužů a žen. In: Sborník referátů z 11. antropologických dnů – září 1998. Univerzita Palackého, Olomouc, 1999: 123–148.

27. Lhotská L, Bláha P, Vignerová J a kol. V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991 (České země). Zpracování dotazníků pro rodiče. Státní zdravotní ústav, Praha, 1995.

28. Vignerová J, Riedlová J, Bláha P a kol. 6. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 Česká republika. Přírodovědecká fakulta UK, Státní zdravotní ústav, Praha, 2006.

29. Životní styl a obezita – longitudinální epidemiologické studie prevalence obezity v ČR. Zpráva o projektu. Praha, leden 2006. Dostupné na: www.khsova.cz/03_plneni/files/obezita_dospeli.pdf

30. Matoulek M, Svačina Š, Lajka J. Výskyt obezity a jejích komplikací v České republice. Vnitřní lékařství 2010; 56(10): 1019–1027.

31. Obézních Čechů nepřibývá, roste ale počet dívek s podváhou! Tisková zpráva, 10. 4. 2013. Dostupné na: www.simar.cz/assets/media/Clanky/TZ_STEMMARK_Vyzkum.pdf

32. Kopecký M, Krejčovský L, Švarc M. Anthropometric Measuring Tools and Methodology for the Measurement of Anthropometric Parametres. 1st ed. Univerzita Palackého, Olomouc, 2014.

33. InBody 720. The precision body composition analyzer. Biospace 2008 [cit. 8. dubna 2015]. Dostupné na: www.inbody.pt/uploads/2/4/7/6/24760791/_inbody_720_eng.pdf

34. Hendl J. Přehled statistických metod zpracování dat. Portál, Praha, 2004.

35. Bláha, P, Krejčovský L, Jiroutová L a kol. Somatický vývoj současných českých dětí. Semilongitudinální studie. Univerzita Karlova, Státní zdravotní ústav, Praha, 2006.

36. Prokopec M. Tělesný vývoj dospělého obyvatelstva ČSSR v uplynulých desítiletích. Zprávy Čs. společnosti antropologické při Čs. akademii věd 1971; XXIV (1–2): 5–8.

37. Prokopec, M. Výška osmnáctiletých mužů v jednotlivých obvodech Prahy. Zprávy Čs. společnosti antropologické při Čs. akademii věd 1979; XXXII (1–2): 6–11.

38. Prokopec M. Antropologická charakteristika obyvatelstva Československé socialistické republiky produktivním věku. Zprávy Čs. společnosti antropologické při Čs. akademii věd 1978; XXX (1–2): 41–46.

39. Jirkovský D. Tělesná výška a hmotnost mladých mužů ve věku 18–25 let v druhé polovině 20. století. Vojenské zpravodajské listy 2003; LXXII (5): 217–220.

40. Prokopec M. Antropologický monitoring obyvatel ČR ve 20. století. In: Sborník referátů z 11. antropologických dnů – září 1998. Univerzita Palackého, Olomouc, 1999; 95–122.

41. Kopecký M, Kikalová K, Tomanová J a kol. Somatický stav 6–18letých chlapců a dívek v Olomouckém kraji. Česká antropologie 2014; 64(Suppl): 12–19.

42. Hainer V a kol. Základy klinické obezitologie. Grada Publishing, Praha, 2011.

43. Lipowicz A, Lopuszanska M, Kołodziej H et al. Secular trends in BMI and the prevalence of obesity in zone Polish males from 1965 to 2010. Eur J Public Health 2014; 12: 1–4.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se