K životnímu jubileu farmakologa prof. MUDr. Vladimíra Geršla, CSc. (*28. 8. 1946)


Autoři: Jaroslav Květina
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2011; 150: 577
Kategorie: Osobní zprávy

Příležitost, že se další z vědeckých osobností – mně profesionálně hodně blízkých – dožívá zralého věku, mě provokuje nejen k příslušnému holdu, ale i k subjektivnímu až nostalgickému zavzpomínání na vynikající atmosféru vědecké party, která fungovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století mezi farmakology lékařské a farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Nezapomenutelná je pro mne tehdejší bezkonf1iktní jednolitost jak při společném výzkumném tahu na branku, tak při ladění mezifakultních výukových koncepcí a neformálnost vzájemných vztahů, která stírala, jestli je ten který na postu pedagogickém, vědeckém či aspirantském a jestli je honorován z lékařského anebo farmaceutického děkanátu. Mám tak při životním výročí profesora Geršla šanci, abych poděkoval jednak všem těm, kteří z tohoto kolektivu vyšli, a jednak svému příteli, učiteli a pozdějšímu týmovému partnerovi profesoru MUDr. Vojtěchu Grossmannovi (1922 až 2004), se kterým jsme se pár let před tím pokusili přenést do Hradce kus entusiastického badatelského podhoubí z pražské poválečné farmakologické školy profesorky Heleny Raškové.


Jedním z těch odchovanců zmíněného hradeckého mezifakultního souručenství, kteří si v něm začali farmakologické zkoumání jako své celoživotní profesionální poslání namlouvat, byl právě i letošní oslavenec, současný předseda České farmakologické společnosti* Vladimír Geršl. Měl jsem tak a mám tu čest sledovat jeho profesionální curriculum od vědecké elévské etapy až po současné vrcholy. Celá jeho pregraduální a postgraduální vysokoškolská kariéra je spjata s rodným Hradcem Králové. Během studií začal sice koketovat s klinickou perspektivou (jako studentská vědecká síla na interně), hned po promoci v roce 1970 se však upsal farmakologii na své mateřské lékařské fakultě a zůstal jí celoživotně věrný. Jeho života běh má klasickou stupňovitost od postu asistenta, pak odborného asistenta, kandidáta lékařských věd (dizertaci „Farmakologie některých kardiotropních látek při experimentálně navozených patofysiologických stavech“ obhájil v roce 1978) přes docenturu v roce 1989 až k univerzitní profesuře (2003). Vědomí, že jednou z podstat předklinické experimentální farmakologie jsou klinické aplikace, ho přivedlo k atestování z vnitřního lékařství (1976).

Již od počátku se zaměřil zejména na oblast kardiovaskulární farmakologie, především na mechanizmy vlivu látek na experimentálně navozená poškození funkcí myokardu. Absolvoval půlroční stáž (1979) ve švédském Karolinska Institutet u mezinárodně uznávané farmakologické autority, profesora B. Uvnäse a – v návaznosti na zde získané impulzy – se zabýval studiem úlohy a významu peptidických hormonů ve fyziologii myokardu. V posledním více než dvacetiletí je jeho výzkum orientován na jednu z dlouhodobě aktuálních farmakoterapeutických problematik, na kadiotoxicitu antracyklinových a dalších antineoplastik, na možnosti farmakologické kardioprotekce a na molekulární mechanismy kardiotoxicity.

V návaznosti na tuto koncepci se mu podařilo vytvořit širší výzkumnou skupinu, a to nejen ze spolupracovníků ústavu, v jehož čele stál (nejprve jako zástupce přednosty, od roku 2006 jako přednosta). K originalitám, které nejen inicioval, ale osobně i experimentálně rozpracovával, patří série technik navozujících v animálních pokusech kardiální dekompenzace při akutním srdečním přetížení a s nimi související soubory funkčních a diagnostických markerů. Z hlediska potenciální praktické využitelnosti jsou mezinárodně zvlášť ceněny Geršlovy testace originálních chelátorů železa cílených jako kardioprotektiva vůči antracyklinové kardiotoxicitě. Ty koordinoval ve spolupráci s pracovištěm z montrealské McGill univerzity. Výsledky těchto studií včetně těch, které cílily na obecnější mechanismy kardioprotekce, byly řešeny v rámci řady grantových projektů a byly zúročeny jednak v mnoha z téměř stovky publikací Geršlových kolektivů (z nich třetina s IF) a jednak jako náplň dizertačních prací jím vedených postgraduálních doktorandů. Je spoluautorem několika monografií.

Postupné dotváření Geršlovy badatelské osobnosti se zobrazilo i v šíři jeho pedagogické působnosti. Již během asistentské éry zajišťoval v plném rozsahu komplex farmakologické výuky posluchačů stomatologie a podílel se na všech formách další výuky, v posledním desetiletí pak studentů všeobecného lékařství jak tuzemských, tak zahraničních. Části, jím osobnostně zpracovaných, didaktických sylabů vyšly ve formě vysokoškolských skript vydaných Univerzitou Karlovou.

Vysokoškolská autorita profesora Geršla nezůstala ohraničena jen na farmakologii. Svůj organizační talent osvědčil ve funkci proděkana pro rozvoj, a to jak při realizování řady fakultních investičních projektů (výstavba výukového centra, rekonstrukce areálu fakultní knihovny), tak při prosazování perspektivního univerzitního kampusu v blízkosti hradecké fakultní nemocnice. Svou širokou odbornost osvědčil v řadě významných funkcí celospolečenského charakteru, kterými byl školskými autoritami pověřován, ať již jako předseda Akademického senátu Univerzity Karlovy (2000–2002), Akademického senátu hradecké lékařské fakulty (1999 až 2003), jedné z oborových komisí Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, nebo jako zástupce Rady VŠ v Akreditační komisi vlády ČR (1990–1996), člen oborové komise biomedicínských věd Grantové agentury ČR, vědeckých rad lékařských fakult v Hradci Králové a v Olomouci a brněnské Univerzity obrany, několika oborových rad DSP.

O uznání širokého spektra osobnosti profesora Geršla svědčí nejen řady formálních poct (medaile Ministerstva školství a tělovýchovy ČR, Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého, královéhradecké Lékařské fakulty UK), ale především jeho neformální autorita jak mezi svými nejbližšími kolegy, tak v institucích, ve kterých měl příležitost působit.

Jako ten, který toho ve farmakologii, a i mimo ní, nějak moc pamatuje, bych rád čerstvému pětašedesátníkovi co nejupřímněji poděkoval za vše, co v oboru dosud vykonal a neméně upřímně mu popřál pohodovou kondici do dalšího ať již laboratorního či manažérského konání.

prof. RNDr. Dr.h.c. Jaroslav Květina, DrSc.

*Česká společnost pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii ČLS JEP


Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se