Zemřel MUDr. Zděnek Rychter, CSc. (1924–2011)

Dne 31. srpna 2011 zemřel ve věku 87 let po delší vážné nemoci jeden ze zakladatelů československé experimentální embryologie a teratologie MUDr. Zděnek Rychter, CSc. Řadu let pracoval v Anatomickém a později v Histologickém ústavu 1. LF UK v Praze, aby později působil jako vedoucí vědecký pracovník ve Fyziologickém ústavu ČSAV.

Uvádíme smuteční proslov, který přednesl dne 8. září 2011 ve velké obřadní síni pražského krematoria jeden z jeho mnoha žáků prof. MUDr. B. Ošťádal, DrSc.

Milá Vlasto, milí přátelé, vážení hosté,

sešli jsme se, abychom se naposledy rozloučili  s vzácným člověkem, dr. Zdeňkem Rychterem. Byl osobností vskutku renesanční, s obrovskou šíří záběru od milované embryologie, přes literaturu, filozofii, kočičky až k aktivitám sportovním, člověkem s velkým smyslem pro humor.

Jeho laboratoř budila úctu a úžas: čistota až sterilní, tužky srovnané pečlivě podle velikosti, velké množství nejrůznějších nástrojů, které si sám vyráběl a sloupce pečlivě srovnaných knih. Co teprve pohled do mikroskopu: Zdeňkovy netřesoucí se ruce prováděly s neomylnou přesností experimentální zákroky na kuřecích zárodcích, operace, které ho v odborném světě tak proslavily. Je jen velmi málo těch, o kterých se dá říci, že svým dílem významně přispěli do světové vědecké pokladnice, ba co víc, že stáli u zrodu vědního oboru. To je s klidným svědomím možné říci o Zdeňkovi, který se stal zakladatelem experimentální embryologie srdečního svalu, jako první pochopil nutnost spojení morfologa a fyziologa pro vývoj srdce. Impulzem mu jistě bylo intelektuální prostředí Anatomického ústavu a dlouholetá inspirující spolupráce s dr. Lemežem. Jeho práce o experimentální embryologii aortálních oblouků, uveřejněná v prestižních Advances in Morphogenesis již v roce 1962, byla daleko první svého druhu a nejméně o 20 let předběhla svou dobu. Tím samozřejmě výčet Zdeňkových vědeckých výsledků, které neodnesl čas, nekončí. Patří sem bezesporu první stanovení objemu cirkulující krve v kuřecím zárodku, popis septace srdeční a vytvoření experimentálních modelů vrozených vad srdečních, jejichž použití významně přispělo k pochopení patogeneze vzniku kritických vad u dětí. A to nehovořím o jeho plodném setkání s jinými oblastmi embryologie a teratologie, o jeho četných žácích a spolupracovnících, o těch, jimž poradil a pomohl. Jen ti, co s ním pracovali, mohou ocenit věcnou, fundovanou a tvůrčí atmosféru všech setkání. Zdeněk nikdy nebyl epigonem, vždy hledal nové, často intelektuálně i metodicky velmi obtížné cesty. To nutně vedlo i k návratům a novému hledání, ale taková je již cesta těch, pro něž se touha po poznání stala cílem života.

Zdeňkovo charisma vedlo k tomu, že byl stále obklopen velkým množstvím lidí nejrůznějšího stáří. Znali jsme ho jako zapáleného sportovce, organizoval albertovská utkání ve fotbale a volejbale. Nezapomenutelné jsou vzpomínky na jeho každoroční pobyt v univerzitním  dobronickém táboře, kde tak zvaní Rychtrovci tvořili několik let družstvo o více než 30 členech. V Dobronicích se Zdeněk měnil ve všeuměla, bez kterého se neobešlo nic podstatného. Již teď mu tam visí virtuální pamětní deska. Termín Rychtrovci jsme hrdě nosili i poté, co se Zdeněk s Vlastou a kočičkami uchýlil do milovaného domku na Vysočině.

V centru Zdeňkova zájmu byla však vždy především milovaná Vlasta. Věrně ho provázela časy radostnými i obtížnými, bez její starostlivé péče jsme si Zdeňka nedovedli představit. Všichni, co jsme s Rychterovými prožívali část života, víme, jak velká ztráta Vlastu postihla. Mírnit krutou bolest snad mohou jen krásné vzpomínky na společná léta. A snad i to, že nejsi, Vlasto, ve svém žalu sama; nám všem bude Zdeněk strašně chybět.

Čest Tvojí památce!