#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Chirurgická léčba aktivní infekční endokarditidy: 8leté zkušenosti


Surgical Treatment of Infective Endocarditis: 8 Year Experience

Background.
A retrospective study analysing effects of surgical treatment of active infective endocarditis was performed in our centre between January 1998 and December 2005. 

Methods and Results.
57 consecutive patients with infective endocarditis underwent surgical intervention in active phase of infection (fulfilment of Durack diagnostic criteria, persisting elevation CRP at the time of cardiac surgery, indications for surgery according to actual guidelines of the Czech Society of Cardiology). Male to female ratio was 38:19. The patients’ mean age was 52.5 years without any significant differences among men and women. The most frequent causative agents were staphylococci – 28.1 % and streptococci – 19.3 %. 26 cases of aortic valve involvement were the most frequent, followed by 21 cases of mitral endocarditis, and 7 cases were both aortic and mitral valve endocarditis. 3 cases of tricuspid endocarditis were also observed. Native valve endocarditis prevailed over the prosthetic ones – 49 versus 8. Surgery was most often performed using a mechanical prosthesis (45 cases), bioprostheses were implanted in 13 patients and 6 patients underwent mitral or tricuspid valve repair operation. In 1 patient, the procedure was complemented with mitral valve annuloplasty, and in 5 patients, the operation was completed with tricuspid annuloplasty - because of significant regurgitation of other aetiology. Coronary artery bypass surgery (at the same time) was necessary in 9 patients. Surgery was followed by a significant shift from classes III and IV to classes I and II of NYHA classification. Relapsing or recurrent endocarditis developed in 7 %. Thirtyday mortality of patients who had undergone surgery for active infective endocarditis was 15.8 %, 9 patients died. During follow up period 7 patients died, the overall mortality was 28.1 %. Survivors were followed up for 0.5-90 (median 40) months. 

Conclusions.
Operation for active infective endocarditis carries a relatively higher mortality in comparison with elective surgery. Nevertheless, this is acceptable because the operation in active phase is enforced by life-threatening complications and it also reduces assumed mortality at conservative therapy. Our results are comparable with data from other studies. 

Key words:
infective endocarditis, surgery, valve replacement, valve repair.


Autoři: M. Kolek;  R. Brát
Působiště autorů: Kardiochirurgické centrum FNsP, Ostrava
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2006; 145: 718-724
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Východisko.
Provedení retrospektivní studie s posouzením efektu chirurgické léčby aktivní infekční endokarditidy na našem pracovišti v období od 1/1998 do 12/2005. 

Metody a výsledky.
Soubor tvoří 57 konsekutivních nemocných s infekční endokarditidou operovaných v aktivní fázi infekce (splnění Durackových diagnostických kritérií, přetrvávající elevace CRP v době kardiochirurgického výkonu, indikace k výkonu dle platných doporučení České kardiologické společnosti). Početně převažovali muži nad ženami (38/19). Věkový průměr nemocných byl 52,5 let, bez významného rozdílu mezi muži a ženami. Nejčastějším etiologickým agens byly stafylokoky – 28,1 %, následovaly streptokoky – 19,3 %. Nejčastěji byla postižena aortální chlopeň (26 případů endokarditidy), mitrálních endokarditid bylo 21, v dalších 7 případech se jednalo o současné postižení aortální i mitrální chlopně. Zaznamenali jsme také 3 trikuspidální endokarditidy. Celkově samozřejmě převažovaly endokarditidy nativních chlopní nad protetickými (49 versus 8). Endokarditida byla obvykle řešena náhradou chlopně mechanickou protézou – 45x, bioprotéza byla použita u 13 nemocných, záchovná operace na mitrální nebo trikuspidální chlopni byla provedena v 6 případech endokarditidou postižených chlopní. Výkon byl doplněn 1x anuloplastikou mitrální chlopně a 5x trikuspidální plastikou pro současnou významnou regurgitaci jiné etiologie. Současná chirurgická revaskularizace byla nutná u 9 nemocných. U většiny nemocných došlo po operaci ke zlepšení funkční třídy NYHA klasifikace, všichni přeživší nemocní, kteří byli původně ve třídě NYHA III–IV, se přesunuli do třídy NYHA I–II. Relaps a recidiva endokarditidy činí souhrnně 7 %. Třicetidenní mortalita nemocných operovaných pro aktivní endokarditidu je 15,8 %, zemřelo 9 nemocných. V dalším sledování zemřelo 7 pacientů, celková mortalita je 28,1 %. Doba sledování nemocných, kteří přežili operaci, je 0,5–90 (medián 40) měsíců. 

Závěry.
Operace infekční endokarditidy v aktivní fázi mají relativně vysokou mortalitu ve srovnání s elektivními výkony. Nicméně tato je akceptovatelná, neboť operace v aktivní fázi je vynucena závažnými komplikacemi a umožňuje snížit předpokládanou mortalitu při konzervativní léčbě. Naše výsledky jsou srovnatelné s literárními údaji. 

Klíčová slova:
infekční endokarditida, chirurgická léčba, náhrada chlopně, záchovná operace chlopně.


Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých

Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#