Haškovcová H. Fenomén stáří (vydání druhé, podstatně přepracované a doplněné). Praha: Havlíček Brain Team 2010, 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9.

Renomovaná autorka, která se dlouhou řadu let profesně i lidsky zabývá problematikou stárnutí, umírání a smrti, zveřejňuje znovu Fenomén stáří (1. vydání v roce 1990 v nakladatelství Panorama). Dle jejích vlastních slov je toto druhé zpracování jinou knihou, a to nejen kvůli mnoha změnám, k nimž v naší vlasti od té doby došlo, ale i proto, že interpretaci faktů ovlivňuje z nemalé části její vlastní životní zkušenost. Ze všech kapitol vyzařuje ústrojné spojení dokonalého vhledu do obtížné a rozsáhlé problematiky s mimořádným bohatstvím nejrůznějších úhlů pohledu a souvislostí –⁠ a samozřejmě i s lehkostí názorných formulací, která k Heleně Haškovcové neodmyslitelně patří.

V jednotlivých kapitolách a podkapitolách, jejichž následující výčet není zdaleka úplný, se střídají i prolínají různé aspekty v celé své šíři: Fáze lidského života přibližuje členění životního času člověka. Stáří v nás a kolem nás se věnuje i otázkám humanizmu, který nelze jen předstírat, konceptu lidských práv, rozličnému třídění stařeckého věku a délkou lidského života (podkapitoly Kdo je vlastně starý člověk? Čarování s čísly, Žít jako Metuzalém? Pomohou nám elixíry?). Názvy jiných kapitol (Jak stáří vypadá, Pohledy na stáří historicky a dnes, Mýty o stáří, Image stáří v mediích, Psychologie stáří, Úspěšné stárnutí a zdravé stáří, Příprava na stáří, Péče o staré lidi v historii) vyjadřují jejich hlavní náplň, nemohou však postihnout bohatost zpracování tématu. Kapitola Funkce rodiny a její proměny (s pododdíly Tradiční evropská rodina, Socialistická rodina, Současná rodina a její budoucnost) je příkladem zakotvení celé problematiky do širšího kontextu. V řadě kapitol se autorka zabývá i otázkami „politickými“ (Společná starost –⁠ s odkazy na významná mezinárodní prohlášení nejrůznějších organizací, Sociální a zdravotní politika, Péče o seniory v době socialismu, Zdravotnická péče o seniory po roce 1989, Perspektivní strategie péče o staré lidi). Značný prostor věnuje i „životnímu programu“ (kapitoly První životní program a penzionování, Individuální radost –⁠ druhý životní program; pozornost zde zaměřuje i na Univerzity třetího věku). Jiné kapitoly seznamují čtenáře s vědou o stárnutí a stáří i s těmi, kteří seniory ošetřují (Gerontologie a geriatrie s pododdílem Vznik gerontologie a geriatrie u nás, Ošetřující v geriatrii, Péče rodiny i těch z okolí). Kapitola Dnešní problémy péče o seniory(s podkapitolami Pacient nebo klient?, Nemocné stáří, Potřeby nemocných, Rizikoví senioři, Kvalita života v nemoci, Když stůně duše, Demence –⁠ tichá epidemie 21. století, Důstojnost) je nepochybně v současné době velmi důležitá. Za pozornost jistě stojí i kapitola Násilí na seniorech.

Není snad ani možné nepřiblížit poněkud podrobněji skvělou kapitolu Závěr života, z níž doslova čiší vyzrálá moudrost autorčina. Fenomén smrti byl přece jejím tématem (kniha Rub života –⁠ líc smrti vyšla již v roce 1975 a Thanatologie je snad zdravotnické obci dostatečně známa). V uvedené kapitole shrnuje na několika stránkách své postoje a klade otázky týkající se přijetí vlastní konečnosti a rovněž otázky, zda je vůbec možno vzdělávat někoho v tomto smyslu: „Samozřejmě, že zdravotníci umějí pečovat o umírající lépe než laici, kteří se to ovšem v případě zájmu mohou „snadno“ naučit. To, co spojuje zdravotníky i laiky, jsou obecně lidské otázky vážící se k závěru života a na ty opravdu nemá vzdělání „nikdo“. Právě proto má však každý nejen právo, ale i lidskou povinnost zaujmout stanovisko ke svému budoucímu umírání a ke své třeba zatím vzdálené, ale dozajista jednou přišedší smrti. Taková povinnost zakládá zralou, vědomou, tvořivou lidskou bytost.“ V dalším textu mistrně odhaluje příčiny neúspěchů z výuky „jak se chovat“ a „co říkat“: „Slova musí mít oporu ve vlastním názoru a nemohou být účinná v případě, že se je jen naučíme. Lékaři minulosti dobře zvládali komunikaci u lůžka umírajícího, prostě proto, že je těžký život prostý zázraků vědy a techniky naučil moudrosti.“

Kniha obsahuje obrazovou přílohu, jmenný a věcný rejstřík a 275 literárních odkazů.

Helena Haškovcová se „netají přáním, aby její text posloužil … studentům, kteří se chtějí profesně angažovat v tzv. pomáhajících profesích a prakticky se starat o potřebné seniory.“ Knihu je však třeba vřele doporučit i lékařům. Rozšíří jejich obzory v mnoha směrech a připomene jim i to, že bio-psycho-socio-spirituální přístup k nemocným (a to nejen ke starým nemocným) je třeba vždy respektovat a rozvíjet. I oni totiž mohou přispívat nemalou měrou k tomu, aby stáří nebylo vnímáno jen jako období smutku s čekáním na smrt. Fenomén stáří je čtivou knihou s takřka encyklopedickým zaměřením, která nepostrádá optimismus a humor a která si od svého zcela nedávného vydání již našla čtenáře. Mizí z knihkupeckých pultů a v knihovnách je díky výpůjčkám takřka nedostupná.

prof. MUDr. Marta Munzarová, CSc.
www.med.muni.cz
e-mail: mmunzar@med.muni.cz

Doručeno do redakce: 3. 2. 2011