Patogeneze, diagnostika a léčba dny


Pathogenesis, diagnostics and therapy of gout

Gout refers to heterogeneous group of metabolic diseases characterized by production of deposits of sodium urate crystals in tissues. Gout manifests as acute gouty arthritis with classic clinical picture, or as chronic gouty arthropathy with periarticular and subcutaneous deposits of sodium urate crystals, i.e. tophi. As for kidney, gout is manifested as acute or chronic gouty nephropathy and urolithiasis. These manifestations occur separately or they are combined. Hyperuricemia of primary gout is caused rather by impaired renal secretion than overproduction of uric acid. Secondary hyperuricemia is associated with many pathological conditions; it is also connected with the use of various medicaments. Pathogenesis of gouty arthritis is critically influenced by sodium urate crystals and inflammatory processes they induce. Hyperuricemia is part of metabolic syndrome X which is associated with unanswered question of the relationship between uric acid and atherosclerosis. Although gouty arthritis is the most frequent inflammatory disease of joints in men over 50 years of age, it is often diagnosed and treated inadequately. On that account, the indication of long-term hypouricemic therapy should be always based on the following criteria: secondary causes of hyperuricemia have to be excluded first; frequency of gout attacks and the risk of their recurrence should be taken into consideration; then it is necessary to search for renal manifestations of gout; and last but not least, we should check whether there are any associated diseases classified in metabolic syndrome X.

Key words:
gout – hyperuricemia – gouty arthritis – chronic tophaceous gout – asymptomatic hyperuricaemia – therapy of gout


Autoři: M. Žurek
Působiště autorů: III. interní klinika Lékařské fakulty UP a FN Olomouc, přednosta prof. MUDr. Vlastimil Ščudla, CSc.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2006; 52(7-8): 736-741
Kategorie: 130. internistický den – Revmatologie v klinické praxi

Souhrn

Dna je termín označující heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba depozit krystalů natrium urátů ve tkáních. Dna se manifestuje jednak jako akutní dnavá artritida s klasickým klinickým obrazem, jednak jako chronická dnavá artropatie s periartikulárními a subkutáními depozity krystalů natrium urátů - tofy. V oblasti ledvin je to akutní či chronická dnavá nefropatie a urolitiáza. Tyto projevy se vyskytují izolovaně nebo se mohou vzájemně kombinovat. V případě primární dny je hyperurikemie způsobena častěji poruchou renálního vylučování než nadprodukcí kyseliny močové, sekundární hyperurikemie je spojena s celou řadou chorobných stavů i s podáváním léků. V patogeneze dnavé artritidy hrají zásadní roli krystaly natrium urátu a zánětlivá reakce organizmu na ně. Nález hyperurikemie je součástí metabolického syndromu X a s tím souvisí nevyřešená otázka vztahu kyseliny močové k ateroskleróze. Přestože je dnavá artritida nejčastějším zánětlivým kloubním onemocněním u můžu do 50 let, bývá mnohdy nesprávně diagnostikována a léčena. Při rozhodování o indikaci dlouhodobé hypourikemické terapie je nutné nejprve vyloučit sekundární příčiny hyperurikemie, přihlédnout k frekvenci atak dnavé artritidy a riziku jejich rekurence, následně cíleně pátrat po ledvinných projevech dny, v neposlední řadě je vhodné zaměřit pozornost na možnou přítomnost asociovaných onemocnění ze skupiny metabolického syndromu X.

Klíčová slova:
dna - hyperurikemie - dnavá artritida - chronická tofózní dna - asymptomatická hyperurikemie - léčba dny

Úvod

Dna je onemocnění charakterizované tvorbou depozit krystalů natrium urátu ve tkáních a zánětlivou reakcí organizmu na ně. Dna se manifestuje buď jako bolestivá akutní artritida, jako chronická artritida s depozity krystalů natrium urátu v měkkých tkáních, nebo v oblasti ledvin jako akutní dnavá nefropatie a urolitiáza.

Epidemiologie

Hyperurikemie se vyskytuje v populaci v rozmezí 2,3-41,4 %. V dospělosti bývá asociována se zvýšenou hladinou urey, kreatinu, s vyšší tělesnou hmotností a výškou, věkem a vyššími hodnotami krevního tlaku. Hladiny kyseliny močové jsou u žen až do menopauzy významně nižší než u stejně starých mužů. Nižší hladiny kyseliny močové u premenopauzálních žen jsou důsledkem působení pohlavních hormonů a relativně vyšší urikosurie při snížené tubulární resorpcí urátů. Incidence manifestní dny v populaci se pohybuje mezi 1-15,3 %, stoupá s věkem a hladinou kyseliny močové [1]. Roční incidence dnavého záchvatu je 4,9 % u pacientů s hladinou kyseliny močové nad 530 µmol/l, naproti tomu při hladině kyseliny močové pod 416 μmol/l je roční incidence 0,1 % [2].

Patogeneze hyperurikemie

Koncentrace kyseliny močové v tělesných tekutinách je dána rovnováhou mezi produkcí a eliminací urátů. Hyperurikemie může být způsobena zvýšenou produkcí urátů, sníženým ledvinným vylučováním kyseliny močové či kombinací obou mechanizmů. Primární hyperurikemie má v 90 % případů příčinu ve sníženém ledvinném vylučování kyseliny močové, toto může být způsobeno sníženou filtrací kyseliny močové zvýšenou reabsorpcí nebo sníženou tubulární sekrecí. Přesná lokalizace poruchy není známa. Zvýšená produkce kyseliny močové bývá nalezena pouze v 10 % případů primární dny. Sekundární hyperurikemie se sníženou exkrecí kyseliny močové provází ledvinná onemocnění spojená s poklesem glomerulární filtrace. Snížené vylučování kyseliny močové je podstatou vzniku léky indukované hyperurikemie. Tímto mechanizmem vzniká hyperurikemie při léčbě thiazidovými diuretiky, nízkými dávkami aspirinu, etambutolu, pyrazinamidu, ale také u abúzu alkoholu. Podobným způsobem vzniká hyperurikemie u hypoparatyreózy, hypertyreózy i hypotyreózy. Nadprodukce kyseliny močové je přítomna u vrozených enzymových poruch metabolizmu purinů, jako jsou deficity hypoxantifosforybosyl-transferázy (Lesh-Nyhanův syndrom), glukózo-6-fosfatázy (von Gierkeho nemoc), fruktózo-1-fosfatázy nebo zvýšenou aktivitou fosforibosylpyrofosfat-syntázy (PRPP-syntázy). Dále bývá hyperurikemie nacházena u onemocnění spojených se zvýšeným buněčným obratem, jako jsou myeloproliferativní a lymfoproliferativní choroby, mnohočetný myelom, hemolytické anémie, některé solitární tumory a psoriáza [3]. Přehled klasifikace dny a hyperurikemie z patogenetického hlediska udává tab. 1.

Tab. 1. Rozdělení dny a hyperurikemie podle patogeneze.
Rozdělení dny a hyperurikemie podle patogeneze.

Patogeneze akutní dnavé artritidy

Urátové krystaly jsou příčinou dnavé artritidy. V akutní fázi bývají krystaly přítomny především intracelulárně fagocytované leukocyty. Krystaly natrium urátu jsou nacházeny v synoviální membráně a bývají uloženy na jejím povrchu, odkud se snadno uvolňují. Zvýšená koncentrace urátu v kloubní tekutině je jednou z podmínek vzniku akutní artritidy. K faktorům ovlivňujícím tvorbu krystalů natrium urátu patří teplota, změny pH kloubní tekutiny, přítomnost imunoglobulinů proteoglykanů v kloubní tekutině [3]. Faktory spouštějící zánětlivou reakci organizmu na přítomnost krystalů natrium urátu nejsou zcela známé. Krystaly natrium urátu bývají nacházeny v synoviálním výpotku a zčásti i fagocytované leukocyty v období interkritické fáze dny stejně jako v kloubech bez známek artritidy. Prozánětlivé vlastnosti krystalů závisejí na jejich tvaru a povrchu. Urátové sferulity, což jsou nově tvořící se krystaly natrium urátu, jsou schopny indukovat zánětlivou odpověď mnohem více než typické jehlovité formy [4]. Dále je známo že krystaly natrium urátu získané in vivo např. z tofů mají mnohem větší schopnost indukovat zánět než krystaly synteticky připravené. Tento nález může souviset s tím, že krystaly vzniklé in vivo mají na svém povrchu vázané IgG a apolipoproteiny [5]. Monocyty produkují prozánětlivé cytokiny zejména TNFα (tumor nekrotizují faktor α), interleukin-1, interleukin-6 a interleukin-8, polymorfonukleáry se dostávají do místa zánětu pomocí E-selektinu, ICAM-1 (intercelulární adhezivní molekula) a VCAM-1 (vaskluární adhezivní molekula) molekuly, jejichž expresi stimuluje IL-1 a TNFα produkovaný monocyty [6]. Polymorfonukleráry produkují další prozánětlivé látky (leukotrien B4, kininy, latentní kolagenázu, kalikrein, prostaglangin E2 a interleukin-1) [7]. Zánět trvá po dobu přítomnosti prozánětlivě cytokiny produkujících leukocytů. Trvání zánětlivé artritidy je regulováno apoptózou leukocytů, kterou indukuje TNFα a přesuny IgG z povrchu krystalů na lyzovaný materiál leukocytů se snížením schopnosti indukovat zánět. Na ukončení akutního zánětu se může podílet zlepšení rozpustnosti krystalů při zvýšené teplotě, zamezení vzniku nových krystalů a jejich odbourávání myeloperoxidázou. Superoxidázové anionty produkované zánětem mohou dále měnit strukturu krystalů stejně jako vlastnosti proteinů vázaných na jejich povrch [8]. Další roli v regulaci zánětlivého procesu může hrát diferenciace monocytů na zralé makrofágy, které jsou schopny fagocytovat krystaly a apoptotické mononukleáry bez produkce prozánětlivých cytokinů [9].

Klinický obraz

Asympotmatická hyperurikemie

Stadium asymptomatické hyperurikemie je charakterizováno laboratorním nálezem zvýšené hladiny kyseliny močové v séru bez manifestace dnavé artritidy či přítomnosti urolitiázy. Toto stadium trvá v průměru 20 let a končí první atakou dnavé artritidy nebo nálezem urolitiázy. Renální koliku ještě před první atakou dny prodělá asi 10-40 % pacientů [3].

Akutní dnavá artritida

První ataka dnavé artritidy se obvykle objevuje u mužů ve věku 40-60 let, u žen po menopauze většinou po 60. roce věku. Pokud se objeví manifestní dna před 25. rokem věku, je nutno pomýšlet na sekundární formy dny, jako jsou vrozené poruchy metabolizmu purinů, renální choroby nebo užívání cyklosporinu. První ataka bývá v 85-90 % monoartikulárního typu, polyartritida je jako první projev dny spíše vzácná a objevuje se u 3-14 % nemocných. Typickou lokalizací dnavé artritidy je metatarzofalangeální kloub palce nohy, který je postižen u 90 % nemocných [3]. Dnavá artritida se převážně projevuje na kloubech nohy, kotníku, patě, zápěstí, kloubech prstů rukou a loktech. Velmi vzácně bývají postiženy ramena, kyčle, páteř, sakroiliakální skloubení, akromioklavikulární kloub a kloub temporomandibulární. Dnavá burzitida prepatelární a olekranické bursy se rovněž vyskytují sporadicky. Začátek artritidy je náhlý, s intenzivní bolestí a s výraznými ostatními známkami zánětu - s otokem, zarudnutím a lokálně zvýšenou teplotou nad postiženým kloubem. Občas se může objevit lymfangoitida. Průběh neléčené dny je různý, projevy mírné ataky mohou ustoupit do několika hodin či do 1-2 dnů, těžší ataky dnavé artritidy mohou perzistovat několik dnů až týdnů. V laboratorním obraze nacházíme nespecifické zvýšení laboratorních ukazatelů zánětu (sedimentace erytrocytů, leukocytózu, CRP). K provokujícím faktorům dnavého záchvatu patří faktory, které vedou ke kolísání hladiny urikemie - dietní chyba, exces v požití alkoholu, trauma, chirurgický zákrok, vlivy léků jako jsou thiazidová diuretika, intravenózní podání heparinu, allopurinol, cyklosporin a podání radiokontrastních látek.

Interkritická fáze dny

Jako interkritická fáze dny bývá označováno asympotmatické období mezi záchvaty dnavé artritidy. Frekvence atak dnavé artritidy se zvyšuje u neléčených pacientů, ataky v dalším průběhu dny mají méně náhlý začátek, jsou častěji polyartikulární, průběh je delší, nicméně dochází ještě ke kompletnímu vymizení potíží.

Chronická tofózní dna

V chronické fázi dny nacházíme často tofy, což jsou depozita krystalů natrium urátu v měkkých tkáních. Tofy se objevují u poloviny nemocných za 10 let od první ataky dnavé artritidy, ve většině případů se však jedná pouze o minimální depozita krystalů. Tvorba tofů souvisí s dobou trvání a stupněm hyperurikemie, k častější tvorbě tofů jsou náchylní jedinci s onemocněním ledvin a nemocní užívající dlouhodobě thiazidová diuretika. Tofy bývají zřídka přítomny v období první ataky dnavé artritidy, pokud tomu však tak je, je třeba vyloučit sekundární příčiny dny, jako jsou myeloproliferativní choroby, glykogen střádající onemocnění, vrozené poruchy metabolizmu purinů (Lesh-Nyhanův syndrom). Časně se vyskytující tofy bývají také u nemocných po transplantacích orgánů užívajících cyklosporin. Tofy se mohou objevit v různých lokalizacích především periartikulárně v oblasti drobných kloubů nohou, rukou, kotníků, kolen a předloktí a v oblasti zevního ucha. Pro tuto fázi choroby jsou typické akutní rekurentní ataky mono-, oligo- až polyartritidy a chronická artritida s nevýraznými známkami zánětu a s deformitami způsobenými periartikulárními tofózními depozity [3].

Renální manifestace dny

V oblasti ledvin se dna může manifestovat jako akutní urátová nefropatie, chronická intersticiální urátová nefropatie a urátová nefrolitiáza. K poškození ledvinných funkcí zřejmě vedou hodnoty urikemie trvale přesahující u mužů hladinu 770 μmol/l, u žen 600 μmol/l [3].

Akutní urátová nefropatie je způsobena precipitací krystalů natrium urátu v renálních duktech a ureterech. Tento syndrom bývá pozorován u nemocných s tumory s vysokým buněčným obratem či při rozpadu buněk nádorů při jejich léčbě. Chronická intersticiální urátová nefropatie je charakterizována tvorbou depozit krystalů natrium urátu v intersticiu a obrovskobuněčnou reakcí. Tato nozologická jednotka je dokumentována, avšak role hyperurikemie v její patogenezi není patrně zásadní a spíše souvisí s neléčenou hypertenzí a ev. jiným disponujícím renálním onemocněním. Urátová nefrolitiáza se objevuje u 10-25 % nemocných s primární dnou [3].

Dna a ostatní asociovaná onemocnění

Výskyt dny bývá asociován typicky s obezitou, dále rovněž s hypertriacylglycerolemií. Ta se zjišťuje v 75-80 % pacientů, hyperurikemie pak provází hypertriaclyglycerolemii v 80 %. Diabetes mellitus bývá spojen s nálezem hyperurikemie ve 2-50 % případů, dnavá artritida je popisována u 0,1-9 % diabetiků. Hyperurikemie se nachází u 22-38 % pacientů s neléčenou hypertenzí, naopak se hypertenze vyskytuje u 20-50 % nemocných s dnou [3]. Nález hyperurikemie u hypertoniků může souviset s relativně nižší perfuzí ledvin u hypertenzní nefropatie. Navíc nálezy u laboratorních zvířecích modelů svědčí pro stimulační vliv kyseliny na proliferaci hladké svaloviny [10]. Hyperurikemie je součástí metabolického syndromu, její role v patogenezi aterosklerózy však není jasná. Výsledky studií zabývajících se vztahem aterosklerózy a hyperurikemie jsou rozporuplné [11]. Hyperurikemie se také často nachází i u nemocných se srdečním selháním a souvisí zřejmě se sníženou perfuzí tkání. Zvýšené hladiny kyseliny močové jsou u nemocných s chronickým srdečním selháním a u nemocných po infarktu myokardu spojeny s vyšší mortalitou [12,13].

Diagnostika dny

Nález hyperurikemie u pacienta s akutními nebo chronickými kloubními potížemi je, zvláště ve vyšším věku, relativně častý a rozhodně nelze pouze na základě laboratorního nálezu hyperurikemie a kloubních potíží diagnostikovat dnu. V období akutního dnavého záchvatu bývá až v 1/3 případů nacházena normální nebo dokonce snížená hladina kyseliny močové. Pro definitivní diagnózu dny má zásadní význam analýza kloubního výpotku s průkazem krystalů natrium urátu při vyšetření polarizačním mikroskopem. Výpotek je obvykle zánětlivý, někdy až septického charakteru, proto je nutné vždy doplnit bakteriologické vyšetření výpotku k vyloučení infekční etiologie artritidy, přičemž se dnavá a septická artritida mohou vyskytovat i současně. V ostatních laboratorních vyšetřeních nacházíme nespecifickou elevaci zánětlivých markerů (sedimentace erytrocytů, CRP, leukocytů), které nijak nepřispívají k diferenciální diagnostice etiologie kloubních potíží. Radiografické vyšetření prokazuje u prvních atak akutní dnavé artritidy otok měkkých periartikulárních tkání. V oblasti metatarzofalangeálního kloubu palce nohy jsou nacházeny erozivní změny někdy i bez anamnézy předchozích potíží. Charakteristickým RTG-nálezem jsou defekty oválného tvaru, „průbojníkem vyražené“, se sklerotickým okrajem, které však nejsou pro dnu patognomonické a podobné změny se objevují u revmatoidní či psoriatické artritidy [14]. Klinický obraz zůstává základem pro diagnostiku dnavé artritidy. Existuje několik souborů různých diagnostických kritérií založených na klinických nálezech, laboratorním vyšetření a průkazu urátových krystalů v kloubní tekutině (tab. 2). Diferenciálně diagnosticky bývá nutno odlišit od dny v případě akutní artritidy se zarudnutím především pseudodnu, septickou artritidu, reaktivní artritidu či psoriatickou artritidu. Chronická tofózní dna může imitovat v případě dominujícího postižení v oblasti proximálních a metakarpofalangeálních kloubů revmatoidní artritidu, tofy v oblasti předloktí mohou napodobovat revmatoidní noduly. Při převažujícím postižení distálních interfalangealních kloubů nebo při obrazu parkovitého otoku prstu je třeba pomýšlet na psoriatickou či chronickou reaktivní artritidu. Dnavé tofy v oblasti prstů rukou se mohou podobat hydroxyapatitovým depozitům u systémové sklerodermie, tyto však jsou na rozdíl od tofů radiograficky kontrastní [15].

Tab. 2. Diagnostická kritéria dny podle Wallace et al [26].
Diagnostická kritéria dny podle Wallace et al [26].

Terapie dny

V terapii dny lze vymezit několik oblastí: 1. léčba akutního dnavého záchvatu, 2. prevence rekurence dnavé artritidy, 3. zabránění tvorby depozit krystalů natrium urátu v kloubech, ledvinách a ostatních měkkých tkáních a 4. léčba asociovaných onemocnění, jako je obezita, hypertenze a hypertriacylglycerolemie. Přítomnost asymptomatické hyperurikemie ve většině případů není indikací k farmakoterapii.

Léčba akutního dnavého záchvatu

U akutní dnavé artritidy je cílem léčby zmírnění symptomů a zkrácení doby trvání dnavého záchvatu. Z nefarmakologických opatření je namístě relativní klid postiženého kloubu a lokální aplikace chladu. Dávka léků ovlivňujících hladinu kyseliny močové nemá být v průběhu akutního dnavého záchvatu upravována, protože náhlé změny urikemie mohou záchvat samy vyvolat nebo zhoršit a prodloužit jeho průběh. Ve farmakoterapii akutního záchvatu užíváme nesteroidní antiflogistika (NSA), kolchicin a v případě jejich kontraindikací glukokortikoidy.

Nesteroidní antiflogistika jsou často považována za lék první volby. Indometacin je tradičním lékem volby v této indikaci. Používá se iniciálně v dávce 50-75 mg, dále 50 mg po 6-8 hodinách do celkové maximální denní dávky 200 mg/den. V této dávce se podává 1-2 dny a poté se přechází na udržovací terapii 3krát 50 mg. Rovněž ostatní NSA - piroxicam, ibuprofen, naproxen, sulindac mají klinicky prokázaný efekt [16]. Použité dávky mohou krátkodobě překročit maximální doporučené denní dávky. Intraartikulární podání glukokortikoidů je vhodné u pacientů s monoartiukulárním postižením v případě přítomnosti ledvinné nedostatečnosti, nebo když jsou ostatní léky plných dávkách relativně kontraindikovány. Glukokortikoidy lze podat také perorálně, například prednison v dávce 30-50 mg/den s rychlou detrakcí a vysazením během 6-9 dnů [17].

Kolchicin působí snížení motility leukocytů efektem na jejich mikrotubuly - inhibuje E-selektinem mediovanou adhezi leukocytů, snižuje chemotaxi, IL-1 expresi, inhibuje expresi ICAM-1 na povrchu endoteliálních buněk, a snižuje expresi TNFα na povrchu makrofágů [18]. Kolchicin se užívá perorálně v iniciální dávce 1 mg, a poté opakovaně v hodinových intervalech po 0,5 mg do: 1. ústupu kloubních potíží, 2. pokud se neobjeví nežádoucí účinky - nevolnost, zvracení nebo průjem, 3. do max. dávky 5-6 mg/den. Nežádoucí účinky GIT se objevují u 50-80 % pacientů a při jejich objevení je třeba podávání kolchicinu ihned ukončit. Kolchicin lze podávat i intravenózně 1-2 mg a tuto dávku je možno 1-2krát opakovat za 6 hodin. Tento způsob podání je spojen s vyšším rizikem rozvoje nežádoucích účinků. Kolchicin je nevhodný u pacientů s leukopenií a u pacientů a závažným ledvinným nebo jaterním onemocněním.

Prevence opakování dnavých záchvatů a prevence vytváření depozit krystalů natrium urátů ve tkáních

Nefarmakologická opatření

Dieta s nízkým obsahem purinů většinou nevede k většímu poklesu urikemie něž 60 μmol/l.

Hlavní opatření je vyloučení potravin s vysokým obsahem purinů ze stravy. Redukce hmotnosti může vést k potenciaci renální exkrece urátů [19]. Restrikce příjmu alkoholu má zásadní význam zvláště v případech jeho abúzu [20]. Dostatečný příjem tekutin s dostatečnou diurézou více než 1400 ml/den usnadňuje renální vylučování urátů.

Farmakologická opatření

Při rozhodování o zahájení hypourikemické terapie je nutno přihlédnout k výšce hladiny kyseliny močové a k přítomnosti potenciálně reverzibilních faktorů vedoucích k hyperurikemii. Indikací k dlouhodobému podávání léků snižujících urikemii je: 1. vyšší frekvence atak dnavé artritidy, tj. více než 2-3 ataky dnavé artritidy za rok, 2. prodělaná ataka dnavé artritidy a hladina kyseliny močové trvale vyšší než 540 μmol/l, 3. erozivní změny v RTG-obraze postižených kloubů, 4. dále chronická tofozní dna, 5. nález urolitiázy. Cílem hypourikemické terapie je dosažení hladiny kyseliny močové pod 360 µmol/l. Urikemie trvale nižší než 300 μmol/l by mohla zřejmě vést ke zmenšení velikosti tofů [21]. Hypourikemická terapie se zahajuje vždy až po kompletním ústupu známek zánětu kloubu a často se při zahájení hypourikemické léčby používá kolchicin v dávce 1-2krát 0,5 mg denně v profylaxi recidivy dnavé artritidy při poklesu urikemie [22], jako alternativu kolchicinu lze použít i nesteroidní antiflogistika.

Allopurinol

Allopurinol jako izomer hypoxantinu, po konverzi na oxypurinol snižuje koncentraci urátů cestou inhibice xantinoxidázy. Allopurinol se dobře vstřebává ve střevě, maximum účinku se objevuje po 4-14 dnech pravidelného užívání a po vysazení jeho efekt na metabolizmus urátů přetrvává 3-4 dny. Z lékových interakcí allopurinolu je významná inhibice metabolizmu azathioprinu, 6-merkaptopurinu a cyklofosfamidu, která vede ke zvýšenému riziku nežádoucích účinků. Zvýšeno je také riziko vzniku exantému při podání ampicilinu nemocným dlouhodobě léčeným allopurinolem. Dávky allopurinolu používané v léčbě hyperurikemie se pohybují mezi 100-600 mg/den, vzhledem k renálnímu vylučování oxpurinolu ledvinami je nutné dávku redukovat při podle snížené glomerularní filtraci. Nejčastějším nežádoucím účinkem je izolovaná kožní reakce charakteru makulopapulózního exantému, velmi vzácně se může objevit exfoliativní dermatitida s horečkou, lymfadenopatií, artralgiemi a eozinofilií. Tato život ohrožující reakce se většinou objevuje u pacientů s poškozenými funkcemi jater a ledvin [23]. Dalším nežádoucím účinkem je gastrointestinální intolerance, kterou lze vyřešit podáváním allopurinolu s jídlem. Indikací k dlouhodobému podávání allopurinolu jsou: 1. recidivující ataky dnavé artritidy (více než 3 ataky ročně), 2. dnavá artritida a urikemie nad 540 μmol/l, 3. chronická tofózní dna, 4. prevence akutní urátové nefropatie.

Urikosurika

Podání urikosurik je indikováno u pacientů mladších 60 let, bez renálního onemocnění, bez urolitiázy, s prokázaným snížením vylučováním kyseliny močové pod 1,8 mmol/ den [24]. Doporučuje se zpočátku podávat nízké dávky a postupně je zvyšovat. Vhodná je alkalizace moči pomocí natrium bikarbonátu v dávce 4krát denně 500 mg , dále je nutný dostatečný příjem tekutin s diurézou 1400 ml/den. Z urikosurik lze využít sulfinilpyrazon či benzbromaron. Urikosurika nejsou v současné době v České republice registrována.

Asympotmatická hyperurikemie

Léčba hyperurikemie u pacientů s recidivující dnavou artritidou, nebo při přítomnosti tofů je oprávněná. V současné době není prokázaný přínos léčby asymptomatické hyperurikemie, pokud hodnoty urikemie nepřesahují 600 μmol/l. U nemocných, u kterých hladina kyseliny močové opakovaně přesahuje 600 μmol/l, je relativně vysoké riziko vzniku urolitiázy [25]. Léčba je také indikovaná v situacích akutní nadprodukce urátů (tumor lysis syndrom) s rizikem vzniku akutní urátové neuropatie.

Závěr

Dna se svými kloubními a ledvinnými projevy patří mezi často se vyskytující onemocnění v interní či revmatologické ambulanci, přesto bývá často nesprávně diagnostikována a léčena.

Diagnóza dnavé artritidy je založena především na typickém klinickém nálezu s eventuelním průkazem krystalů natrium urátů v kloubní tekutině. Akutní dnavá artritida je dobře léčitelná NSA a kolchicinem, v prevenci opakovaných dnavých záchvatů či při renální manifestaci dny je nutno pečlivě zvážit indikaci podání hypourikemické terapie. Samotná asymptomatická hyperurikemie není indikací k farmakoterapii. V případě laboratorního nálezu hyperurikemie či diagnózy dny nutno v neposlední řadě aktivně pátrat a léčit přidružená onemocnění ze skupiny metabolického syndromu X.

MUDr. Martin Žurek

www.fnol.cz

e-mail: martin.zurek@fnol.cz

Doručeno do redakce: 8. 3. 2006


Zdroje

1. Ghei M, Mihailescu M, Levinson J et al. Pathogenisis of hyperuricemia. Recent advances. Curr Rheumatol Rep 2002; 4: 270-274.

2. Campion EW, Glynn RJ, deLabry LO. Asymptomatic hyperuricemia: the risks and consequences. Am J Med 1987; 82: 421-426.

3. Hartus E, Budd R, Firestein G et al. Kelley's Textbook of Rheumatology. 7. ed. Místo vydání: WB Saunders 2004: 1402-1425.

4. Fam AG, Schumacher HR Jr, Clayburne G et al. A comparison of five preparations of synthetic monosodium urate monohydrate crystals. J Rheumatol 1992; 19: 780-787.

5. Stankovic A, Front P, Barbara A et al. Tophus-derived monosodium urate monohydrate crystals are biologically much more active than synthetic counterpart. Rheumatol Int 1991; 10: 221-226.

6. Chapman PT, Yarwood H, Harrison AA et al Endothelial activation in monosodium urate monohydrate crystal-induced inflammation: in vitro and in vivo studies on the roles of tumor necrosis factor alpha and interleukin-1. Arthritis Rheum 1977; 40: 955-965.

7. Roberge CJ, Brassi J, de Medicis R et al. Crystal-neutrophil interactions lead to interleukin-synthesis. Agents Actions 1994; 34: 38-41.

8. Tudan C, Fong D, Duronio V et al. The inhibition of spontaneous and tumor necrosis factor-α induced neutrophil apoptosis by crystals of calcium pyrophosphate dihydrate and monosodium urate monohydrate. J Rheumatol 2000; 27: 2463-2472.

9. Landis RC, Yagnik DR, Florey O et al. Safe disposal of inflammatory monosodium urate monohydrate crystals by differentiated macrophages. Arthritis Rheum 2002; 46: 3026-3033.

10. Kang DH, Nakagawa T, Feng L et al. A role for uric acid in the progression of renal disease. J Am Soc Nephrol 2002; 13: 2288-2297.

11. Culleton BF, Larson MG, Kannel WB et al. Serum uric acid and risk for cardiovascular disease and death: the Framingham Heart Study. Ann Intern Med 1999; 131: 7-13.

12. Bettencourt P, Ferreira A, Dias P et al. Predictors of prognosis in patients with stable mild to moderate heart failure. J Card Fail 2000; 6: 306-313.

13. Bigger JT, Heller CA, Wenger TL et al. Risk stratification after acute myocardial infarction. Am J Cardiol 1978; 42: 202-210.

14. Pavelka K. Is diagnosis and therapy of gout a simple matter? Vnitř Lék 1993; 39: 1073-1079.

15. Hochberg MC, Silman AJ, Smolen JS. Rheumatology. 3. ed. Doplnit místo vydání: Mosby 2003: 1920-1921.

16. Schlesinger N, Baker DG, Schumacher HR Jr. How well have diagnostic tests and therapies for gout been evaluated? Curr Opin Rheumatol 1999; 11: 441-445.

17. Fernandez C, Moguera R, Gonzalez JA et al. Treatment of acute attacks of gout with a small dose of intraarticular triameenalone acetonide. J Rheumatol 1999; 26: 2285-2286.

18. Iacobuzio-Donahue CA, Lee EL, Abraham SC et al. Colchicine toxicity. distinct morphologic findings in gastrointestinal biopsies. Am J Surg Path 2001; 25: 1067-1073.

19. Scott JT, Higgens CS. Diuretic induced gout: a multifactorial condition. Ann Rheum Dis 1992; 51: 259-261.

20. Eastmond CJ, Garton M, Robins S et al. The effects of alcoholic beverages on urate metabolism in gout sufferers. Br J Rheumatol 1995; 34: 756-759.

21. McCarthy GM, Barthelemy CR, Veum JA et al. Influence of antihyperuricemic therapy on the clinical and radiographic progression of gout. Arthritis Rheum 1991; 34: 1489-1494.

22. Yu TF. The efficacy of colchicine prophylaxis in articular gout - a reappraisal after 20 years. Semin Arthritis Rheum 1982; 12: 256-263.

23. Singer JZ, Wallace SL. The allopurinol hypersensitivity syndrome: unnecessary morbidity and mortality. Arthritis Rheum 1986; 29: 82-87.

24. Pavelka K. Dna (arthritis urica). In: Pavelka K, Rovenský J. Klinická revmatologie. Praha: Galén 2003: 447-458.

25. Pavelka K. Terapie dny. In: Pavelka K et al. Farmakoterapie revmatických onemocnění. Praha: Grada 2005: 349-350.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 7-8

2006 Číslo 7-8

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se