Recenze

Přátele nedávné české historie, českou lékařskou ale i laickou veřejnost, obdivovatele a příznivce, žáky i spolupracovníky českého chirurga profesora Jaroslava Procházky upoutá kniha,

Jaroslav Procházka –⁠ chirurg,

která nás provází více než půlstoletím historie české medicíny. Kniha, kterou po smrti II. přednosty chirurgické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové prof. MUDr. Jaroslava Procházky, DrSc., uspořádala docentka Jitka Procházková, vyšla z pera jednak samotného profesora Procházky, jednak z pera několika desítek jeho nejbližších spolupracovníků, žáků a přátel. Kniha nám přibližuje dobu dětství a mládí profesora Procházky i léta jeho lékařských studií, jeho medicínské začátky a jeho osobní cestu za dalším lékařským a chirurgickým poznáním. Cestu, která vedla až k samotným vrcholům české hrudní a srdeční chirurgie, jejichž průkopníkem a pionýrem profesor Procházka byl a které také ztělesňoval.

Samotné osobní vzpomínky Jaroslava Procházky seznamují poutavou formou s atmosférou doby jeho dětství, mládí a rané dospělosti, pro kterou byl charakteristický i všestranný rozvoj našeho novodobého českého a československého státu. Dobu, která byla dobou nových nadějí a předsevzetí a která ovlivnila i osobní Procházkův vývoj. V knize je zachycena i tristní atmosféra období druhé světové války a protektorátu i poválečné období, spojené s dobou vzniku a rozvoje lékařské fakulty v Hradci Králové. Poutavým způsobem přibližuje profesor Procházka lidskou a vědeckou stránku osobnosti svého učitele akademika Jana Bedrny. Informované seznamuje s poválečným vývojem medicíny u nás, zvláště pak s rozvojem československé plicní chirurgie a kardiochirurgie, na jejímž počátku byla první srdeční operace u nás, provedená profesorem Bedrnou v Hradci Králové v roce 1951. V závěru svých vzpomínek seznamuje profesor Procházka i s posledními léty svého působení na klinice, která byla poznamenána obdobím tzv. normalizace. Osobní vzpomínky Procházkovy vhodným způsobem doplňují články jeho nejbližších spolupracovníků a žáků, které přibližují profesora Procházku nejen jako přednostu chirurgické kliniky, vynikajícího odborníka a uznávaného vysokoškolského učitele, ale i jako člověka. Jeho spolupracovníci a žáci vzpomínají na jeho osobní zásluhy o rozvoj naší plicní chirurgie, kardiochirurgie ale i jiných chirurgických oborů a dosvědčují Procházkovu lékařskou mnohostrannost a široký odborný rozhled.

Osobnost profesora Procházky by nebyla vzpomenuta úplně, kdyby byl opominut vztah profesora Procházky k našemu veřejnému životu a jeho příkladný vztah k umění. O svém nevšedním vztahu k umění nakonec vypovídá profesor Procházka v knize nejlépe sám. Jeho výpověď dokreslují vzpomínky vynikajících osobností z našeho uměleckého a kulturního života, s nimiž byl profesor Procházka v osobním a často i velice přátelském kontaktu.

V knize, kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství Galén a která má 311 stran nalezneme i životopis profesora Procházky, výčet jeho členství v domácích a zahraničních odborných společnostech, soupis vyznamenání a poct, kterých se prof. Procházkovi dostalo i seznam jeho publikovaných prací. Text knihy doplňují četné barevné i černobílé obrázky a fotografie.

Doporučujeme všem lékařům, zvláště pak chirurgům, všem příznivcům naší nedávné historie, všem přátelům Hradce Králové a jeho lékařské fakulty.

Zbyněk Vobořil