Sebereflexe potřeb pacientů s tělesným znevýhodněním v průběhu hospitalizace


Self-reflection of needs of patients with physical disabilities during their hospitalization

The theoretical knowledge speaks about the wide range of needs that change depends on health condition and length of hospitalization. Our research reflects subjective experience with hospitalization in patients with physical disability focused on their age. It is natural for healthcare professionals to monitor these needs as standard in patients with age 65+, but from the point of view of patients in the 18–40 age group, monitoring is not performer as standard. Patients in the group of 18–40 years of age do not consider some of the monitored need as a priority and their monitoring by medical staff is not essential for them. Needs satisfaction has an effect to the mental condition during the treatment, and therefore sleep, defecation, activity, stress, self-perception, and interpersonal relationships are monitored more in patients 65+.

Keywords:

geriatric – physical disability – hospitalization – needs – self-reflection


Autoři: J. Neugebauer;  J. Doležalová;  V. Tóthová;  V. Olišarová
Působiště autorů: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích ;  Zdravotně sociální fakulta ;  Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče ;  Ředitelka: prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D.
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2021; 101(1): 17-20
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Teoretické poznatky hovoří o širokém spektru potřeb, které se mění v závislosti na zdravotním stavu a délce hospitalizace. Náš výzkum reflektuje subjektivní prožívání hospitalizace u pacientů s tělesným znevýhodněním se zaměřením na věk. Pro zdravotnický personál je přirozené standardně monitorovat zmíněné potřeby u pacientů ve věku 65+, avšak z pohledu pacientů ze skupiny 18–40 let není monitorace standardně prováděna. Pacienti ze skupiny 18–40 let nepovažují některé ze sledovaných potřeb za prioritní a není pro ně zásadní jejich monitorace zdravotnickým personálem.

Uspokojení potřeb má vliv na psychický stav i průběh léčby, a proto je u pacientů 65+ více monitorován spánek, vyprazdňování, aktivita, stres, vnímání sama sebe i mezilidských vztahů.

Klíčová slova:

geriatrie – tělesné znevýhodnění – hospitalizace – potřeby – sebereflexe

ÚVOD

Tělesné znevýhodnění je jedním z moderních výrazů vyplývající ze soběstačnosti nebo závislosti pacientů (13). Nejvyšší počet pacientů s tělesným znevýhodněním je evidován zejména v geriatrické populaci a již od devadesátých let 20. století je řešena individualita a autonomie hospitalizovaných pacientů s tělesným znevýhodněním (3). Při poskytování profesionální ošetřovatelské péče se dbá zejména na biologické potřeby a při prognóze dlouhodobé hospitalizace se následně monitorují i psychické a sociálně-spirituální potřeby (9). Z dostupných zdrojů víme, že spánek, aktivita, vylučování, stres, vnímání sama sebe a mezilidské vztahy přispívají zejména k navození psychické harmonie a tím mohou ovlivnit průběh léčby (1, 4, 5, 7, 8, 11, 15). I přes značné úsilí zdravotnických pracovníků nemusí být monitorování a uspokojování těchto potřeb vnímáno pacientem jako uspokojivé a nedochází k již zmíněné harmonizaci organismu.

V průběhu onemocnění i hospitalizace dochází k modifikování základních potřeb a pacient je nucen přehodnotit své priority. Zdravotnický personál by na tento fakt měl pružně reagovat a být schopen monitorovat, kdy má pacient základně modifikovanou potřebu „uzdravit se“ a kdy již dochází k opětovnému přehodnocování a nastavování si jiných priorit (17). Psychické zdraví se odvíjí zejména od subjektivního vnímání uspokojování právě aktuálních potřeb. Je tedy nedílnou součástí ošetřovatelské péče monitorovat aktuální potřeby pacientů, ať jsou již typické, nebo specifické (16).

METODIKA

Pro účely této studie byla vybrána kvantitativní forma výzkumného šetření. Technikou byl nestandardizovaný dotazník zaměřující se na subjektivní hodnocení pacientů, mimo jiné v oblastech: aktivita, vylučování, spánek, stres, sebeúcta a mezilidské vztahy.

Průběh výzkumného šetření

Sběr dat probíhal v období duben 2019 až prosinec 2019. Kompletní dotazníky byly vkládány do programu SASD a vyhodnoceny pomocí frekvenčních tabulek s přehledy četností jednotlivých odpovědí. Participanti byli seznámeni s možností odstoupit od výzkumného šetření, s jeho anonymitou a nutností postupovat čistě subjektivně, nikoliv tak, „jak by se očekávalo“.

Charakteristika zkoumaného souboru

Výzkumný soubor tvořily dvě cílové skupiny – pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let a pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více. Všichni pacienti museli být hospitalizováni a schopni vyplnit dotazník.

Analýza dat

Dotazník byl koncipován do tří částí:

1. evidenci věku, hospitalizace a přítomnost tělesného znevýhodnění

2. spokojenost s poskytovanou péčí

3. subjektivní hodnocení priority potřeb v průběhu hospitalizace

VÝSLEDKY

Kategorie 1: skupina pacientů s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let

Spánek

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci spánku spíše záporně, konkrétně 53,2 % (n = 114) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich spánku zdravotnickým personálem, a 46,8 % (n = 100) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich spánku.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu spánku jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 8,8 % (n =  19) pacientů kladně, 36,4 % (n = 78) neutrálně a 54,7 % (n = 117) záporně.

Aktivita

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci aktivity spíše záporně, konkrétně 94 % (n = 202) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich aktivity zdravotnickým personálem, a 5,6 % (n = 12) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich aktivity.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu aktivity jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 5,6 % (n = 12) pacientů kladně, 77,6 % (n = 166) neutrálně a 16,8 % (n = 36) záporně.

Vyprazdňování

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci vyprazdňování spíše záporně, konkrétně 70,1 % (n = 150) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich vyprazdňování zdravotnickým personálem, a 29,9 % (n = 64) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich vyprazdňování.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu vyprazdňování jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 33,7 % (n = 72) pacientů kladně, 30,8 % (n = 66) neutrálně a 35,5 % (n = 76) záporně.

Stres

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci stresu záporně, konkrétně 95,8 % (n = 205) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich stresu zdravotnickým personálem, a 4,2 % (n = 9) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich stresu.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu řešení stresových situací jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 33,6 % (n = 72) pacientů kladně, 26,2 % (n = 56) neutrálně a 40,2 % (n = 86) záporně.

Vnímání sebe sama

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci vnímání sebe sama spíše záporně, konkrétně 72,9 % (n = 156) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich vnímání sebe sama zdravotnickým personálem, a 27,1 % (n = 58) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich vnímání sebe sama.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu vnímání sebe sama jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 44,9 % (n = 96) pacientů kladně, 6,5 % (n = 14) neutrálně a 48,6 % (n = 104) záporně.

Mezilidské vztahy

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let hodnotí monitoraci mezilidských vztahů spíše záporně, konkrétně 97,7 % (n = 209) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich mezilidských vztahů zdravotnickým personálem, a 2,3 % (n = 5) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich mezilidských vztahů.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu mezilidských vztahů jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 28,5 % (n = 61) pacientů kladně, 28,5 % (n = 61) neutrálně a 43 % (n = 92) záporně.

Kategorie 2: skupina pacientů s tělesným znevýhodněním ve věku 65 a více let

Spánek

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci spánku spíše kladně, konkrétně 56 % (n = 279) odpovědělo, že subjektivně pociťuje dostatečnou monitoraci jejich spánku zdravotnickým personálem, a 44 % (n = 219) pacientů se cítí nedostatečně.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu spánku jako prioritní, odpovědělo 42,2 % (n = 210) pacientů kladně, 31,3 % (n = 156) neutrálně a 26,5 % (n = 132) záporně.

Aktivita

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci aktivity spíše kladně, konkrétně 54 % (n = 269) odpovědělo, že subjektivně pociťuje dostatečnou monitoraci jejich aktivity zdravotnickým personálem, a 46 % (n = 229) pacientů se cítí nedostatečně.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu aktivity jako prioritní, odpovědělo 30,7 % (n = 154) pacientů kladně, 36,1 % (n = 180) neutrálně a 33,1 % (n = 165) záporně.

Vyprazdňování

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci vyprazdňování spíše kladně, konkrétně 73,1 % (n = 364) odpovědělo, že subjektivně pociťuje dostatečnou monitoraci jejich vyprazdňování zdravotnickým personálem, a 26,9 % (n = 134) pacientů se cítí nedostatečně.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu aktivity jako prioritní, odpovědělo 50,2 % (n = 250) pacientů kladně, 22,9 % (n = 114) neutrálně a 26,9 % (n = 134) záporně.

Stres

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci stresu spíše záporně, konkrétně 63,3 % (n = 315) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich stresu zdravotnickým personálem, a 36,7 % (n = 183) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci stresu.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu řešení stresových situací jako prioritní, odpovědělo 23,3 % (n = 116) pacientů kladně, 27,3 % (n = 136) neutrálně a 49,4 % (n= 246) záporně.

Vnímání sebe sama

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci vnímání sebe sama spíše záporně, konkrétně 78,1 % (n = 389) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich sebepojetí zdravotnickým personálem, a 21,9 % (n = 109) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci sebepojetí.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu vnímání sebe sama jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 25,1 % (n = 125) pacientů kladně, 31,1 % (n = 155) neutrálně a 43,8 % (n = 218) záporně.

Mezilidské vztahy

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65 let a více hodnotí monitoraci mezilidských vztahů spíše záporně, konkrétně 57 % (n = 284) odpovědělo, že subjektivně pociťuje nedostatečnou monitoraci jejich mezilidských vztahů zdravotnickým personálem, a 43 % (n = 214) pacientů pociťuje dostatečnou monitoraci jejich mezilidských vztahů.

Na otázku, jestli pacienti vnímají potřebu mezilidských vztahů jako prioritní při hospitalizaci, odpovědělo 30 % (n = 149) pacientů kladně, 26,2 % (n = 131) neutrálně a 43,8 % (n = 218) záporně.

DISKUZE

Spánek jako jeden z důležitých faktorů napomáhajících k úspěšné léčbě pacienta je v nemocničním prostředí mnohdy podceňován. U pacientů s tělesným znevýhodněním v obou věkových kategoriích jsou přítomny poruchy, ať už z důvodu bolesti, stresu či jiné patologie. Touto problematikou se zabývalo několik autorů, kteří referují o spánku jako o velice důležité potřebě, zejména v intenzivní péči. Považují za nutné, aby tato potřeba byla v praxi monitorována a při přítomnosti patologie včas řešena, ať už farmakologicky nebo nefarmakologicky (14). Na základě výsledků našeho výzkumu můžeme potvrdit, že pacienti 65+ považují potřebu spánku za jednu z prioritních, kdežto pacienti ve věku 18–40 let tuto potřebu nemají. Monitorace pomocí hodnotícího nástroje by mohla napomoci k rozlišení individuálního pojetí pacientovo potřeby spánku. Jedním z těchto nástrojů by mohla být Visual Analog Sleep Scale, která má dobré hodnocení ve světové literatuře a v zahraniční klinické praxi je již používána (2, 5).

Mezi další faktory podporující úspěšnou léčbu pacienta patří aktivita a vyprazdňování. Zahraniční publikace hovoří o nutnosti hodnocení těchto potřeb, neboť jsou vedeny jako prediktory vzniku dekubitů, pádů nebo geriatrické křehkosti či sarkopenie (5, 6, 17). 
Náš výzkum potvrzuje, že u geriatrických pacientů je hodnocení aktivity spíše prováděno, avšak u pa­cientů ve věku 18–40 ve většině případů toto hodnocení chybí i přesto, že se jedná o pacienty s tělesným znevýhodněním. Vyprazdňování je pacienty stejně jako aktivita u geriatrických pacientů hodnocena, avšak u druhé skupiny je nejspíše považováno, že žádná patologie nebude přítomna, a proto není nutné tyto oblasti hodnotit. Zahraniční výzkumy ovšem potvrzují naše tvrzení, že pacienti s tělesným znevýhodněním mívají v průběhu dlouhodobé i krátkodobé hospitalizace problémy s aktivitou i vyprazdňováním (16). S těmito fakty přímo souvisí přítomnost stresu a reakce na něj. Ten je přítomen prakticky vždy, když je pacient hospitalizován ve snesitelné míře, avšak další faktory míru stresu zvyšují. Náš výzkum potvrzuje názory odborníků a z pohledu pacientů není dostatečně monitorován a řešen (18). Z výsledků naše výzkumu je patrné, že obě skupiny nepovažují řešení stresu v průběhu hospitalizace jako prioritní.

Dalšími dílčími faktory, které bývají v zahraničí standardně monitorovány pro komplexní hodnocení pacientů, patří mezilidské vztahy a vnímání sebe sama. Pacienti s tělesným znevýhodněním, nejen ve věku 65+, jsou znevýhodnění i v navozování nebo udržování mezilidských vztahů a mají patologické vnímání sebe sama (18). Výsledky našeho výzkumu potvrzují, že v klinické praxi se tyto faktory spíše nemonitorují. Pacienti z kategorie 65+ nepovažují monitoraci za prioritní, oproti tomu polovina pacientů 18–40 považuje vnímání sama sebe za důležitou.

ZÁVĚR

Pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 18–40 let mají jiné spektrum priorit než pacienti s tělesným znevýhodněním ve věku 65+. Obě skupiny se domnívají, že spánek, vyprazdňování a aktivita jsou v ošetřovatelské péči monitorovány a jsou brány jako prioritní i pro samotného pacienta. Vnímání sebe sama, mezilidské vztahy a přítomnost stresu hrají při poskytování profesionální péče také důležitou roli. Jejich monitorace u pacientů s tělesným znevýhodněním není dostatečná, avšak sami pacienti je nepovažují za prioritní a důležité. Možností pro zlepšení dosavadní poskytované péče by mohlo být zvýšení monitorace spánku, aktivity, vyprazdňování i pojetí sebe sama. Tento proces může být podpořen některým ze standardizovaných a v praxi používaných nástrojů.

Projekt je podporován Grantovou agenturou Jiho­české Univerzity v Českých Budějovicích (projekt registrovaný jako: GAJU 058/2018/s).

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:

Mgr. Jan Neugebauer

Zdravotně sociální fakulta JU ČB

Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče

J. Boreckého 1167/27, 370 11 České Budějovice

e-mail: neugebauer@zsf.jcu.cz


Zdroje

  1.    Angelini E, Baranto A, Brisby H, et al. Healthcare practitioners’ experiences of postoperative pain management in lumbar spine surgery care: A qualitative study. J Clin Nurs 2020; 29(9–10): 1662–1672.

  2.    Çetinkaya F, Karabulut N. Validity and reliability of the Turkish version of the Visual Analog Sleep Scale. Kontakt 2016; 18(2): 84–89.

  3.    Cohen SA. The elderly mystique: constraints on the autonomy of the elderly with disabilities1. Gerontologist 1988; 28(Suppl): 24–31.

  4.    Davillas A, Pundey S. Biomarkers as precursors of disability. Econ Hum Biol 2020; 36: 100814.

  5.    Gellerstedt L, Medin J, Kumlin M. Nursing care and management of patients’ sleep during hospitalisation: A cross‐sectional study. J Clin Nurs 2019; 28(19–20): 3400–3407.

  6.    Haugan G, Kuven BM, Eide WM, et al. Nurse-patient interaction and self-transcendence: assets for a meaningful life in nursing home residents? BMC Geriatr 2020; 20: 168.

  7.    Huang LK, Tsai JC, Lee HH, et al. Dementia screening for elderly in-patients and its association with nursing care satisfaction-an observational study. Medicine 2020; 99(2): e18741.

  8.    Igai Y. Concept analysis of dignity‐centered care for people with chronic progressive disease. Jpn J Nurs Sci 2020; 17(2).

  9.    Karaca A, Durna Z. Patient satisfaction with the quality of nursing care. Nurs Open 2019; 6(2): 535–545.

10.    Kim YS, Lee J, Moon Y. Development of a senior-specific, citizen-oriented healthcare service system in South Korea based on the Canadian 48/6 model of care. BMC Geriatr 2020; 20(1): 32.

11.    Krejčí M, Hill M, Jandová D, et al. Analysis of balance ability in senior age related to quality of life indicators. Kontakt 2019; 21(3): 320–325.

12.    Kurucová R, Žiaková K, Gurková E, et al. Annoying symptoms and social support in patients with cancer. Kontakt 2018; 20(3): 273–277.

13.    Laudisio A, Giovannini S, Finamore P, et al. Muscle strength is related to mental and physical quality of life in the oldest old. Arch Gerontol Geriatr 2020; 89: 104109.

14.    Locihová H, Žiaková K, Šerková D, a kol. The reliability of the Czech version of the Richards-Campbell Sleep Questionnaire. Kontakt 2019; 21(2): 128–134.

15.    Lopes AC, Ferreira R, Vieira JV, Goes M. Physical activity for elderly people after an acute myocardial infarction. Gerontechnology 2020; 174–184.

16.    Nthekang S, Steven DM, Du Plessis E. Resilience of auxiliary nurses providing nursing care to patients with intellectual disabilities at a public mental healthcare institution. Curationis 2019, 42(1): 1954.

17.    Sabolová Fabianová A, Žiaková T. Characteristics of oncology patients and their management strategy as a possible predictor of help in oncology social work. Kontakt 2018; 20(2): 144–152.

18.    Susanto T, Rasny H, Susumaningrum LA, et al. Prevalence of hypertension and predictive factors of self-efficacy among elderly people with hypertension in institutional-based rehabilitation in Indonesia. Kontakt 2019; 21(1): 14–21.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 1

2021 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se