Komparace couhousingů ve vybraných zemích EU v kontextu péče o seniory 65+


Comparison of cohousing in selected EU countries in the context of care for seniors 65+

Aim: The aim of the qualitative research was to describe cohousing in selected EU countries, i.e. Denmark, Austria and Germany, on the basis of established criteria, focusing on the philosophy and functioning of cohousing as a shared way of living.

Methods: Qualitative research was conducted from February to April 2019 in 2 couhousines in Denmark, 2 cohousines in Austria and 1 cohousing in Germany. The method of questioning and the technique of semi-structured interview, which was conducted with 5 inhabitants or workers of the given cohousing, were chosen.

Results: The common goals and visions of cohousing in these facilities are the same. The population in a given cohousing depends on its type and location and is about 80 to 200 people. Residential and non-residential premises within cohousing are also very different. The management of the cohousing community is usually based on the interaction of the population. Funding for the establishment and operation of a cohousing community is usually planned as a private facility owned by its residents. Social interactions arise from the nature of cohousing, but they are very individual. Problems in coexistence in the cohousing community are not too great. People do not perceive the shortcomings, but rather emphasize its contribution. Difficulties included problems related to the limit of one’s own privacy and boundaries or the maintenance of order.

Conclusion: In the Czech Republic, cohousing is less well known and is not a matter of course as a way of life and shared living. The findings of our qualitative research have contributed to the description of this shared living and its philosophy. The benefits of senior cohousing are not only active living in the community, mutual support and help, gaining a sense of security and safety, but also maintaining and promoting social contacts with other people. From our perspective, senior cohousing can also be seen as one of the ways to prevent social exclusion in old age.

Keywords:

cohousing – senior cohousing – seniors – Denmark – Germany – Austria – senior care


Autoři: L. Motlová 1;  M. Trešlová 2;  V. Stasková 2;  M. Zeman 3
Působiště autorů: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Děkanka: Mgr. Ivana Chloubová, Ph. D. ;  Ústav sociálních a speciálně-pedagogických věd, Ředitelka: doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph. D. 1;  Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Ředitelka: prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph. D. 2;  Ústav fyzioterapie a vybraných medicínských oborů, Ředitelka: MUDr. Mgr. Marcela Míková, Ph. D. 3
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2021; 101(1): 21-26
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Cíl: Cílem kvalitativního výzkumu bylo popsat couhousing bydlení ve vybraných zemích EU, tj. v Dánsku, Rakousku a Německu, na základě stanovených kritérii, a to se zaměřením na filozofii a fungování cohousingu jako sdíleného způsobu bydlení.

Metodika: Kvalitativní výzkum byl realizován v období únor až duben 2019 ve dvou couhousingových bydleních Dánsku, ve dvou couhousincích v Rakousku a jednoho cohousingu v Německu. Zvolena byla metoda dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru, který byl proveden s pěti obyvateli či pracovníky/vedoucími daného cohousingu.

Výsledky: Společné cíle a vize cohousingů ve zmíněných zařízeních jsou stejné. Počet obyvatel v daném cohousingu záleží na jeho typu a umístění a jedná se o 80 až 200 osob. Bytové a nebytové prostory v rámci cohousingů jsou též velmi odlišné. Řízení chodu cohousingového společenství je obvykle založeno na vzájemné interakci obyvatel. Financování vzniku a chodu cohousingového společenství je obvykle plánováno jako soukromé zařízení ve vlastnictví jeho obyvatel. Sociální interakce vyplývají z podstaty cohousingu, ale jsou hodně individuální. Problémy v soužití v cohousingovém společenství nebývají příliš velké. Lidé nevnímají nedostatky, spíše vyzdvihují jeho přínos. Mezi obtíže byly uváděny problémy související s limitem vlastního soukromí a hranic či udržování pořádku.

Závěr: V České republice je cohousing méně známý a není jako způsob života a sdíleného bydlení samozřejmou záležitostí. Zjištění našeho kvalitativního výzkumu přispěla k popsání tohoto sdíleného bydlení a jeho filozofie. Přínos seniorského couhousingu spočívá nejen v aktivním životu v komunitě, ve vzájemné podpoře a pomoci, získání pocitu jistoty a bezpečí, ale i udržování a podpoře sociálních kontaktů s druhými lidmi. Na senior cohousing je z našeho pohledu možné pohlížet také jako na jednu z možností jak předcházet sociálnímu vyloučení ve stáří.

Klíčová slova:

couhousing – senior couhousing – senioři – Dánsko – Německo – Rakousko – péče o seniory

Úvod

V souvislosti s demografickým stárnutím populace se odborníci ve zdravotně sociální oblasti dlouhodobě zabývají otázkou kvality života seniorů. Problematika kvality života lidí 65+ je však daleko širší a zahrnuje celý proces stárnutí tak, jak jej známe v holistickém pojetí. Týká se tedy nejen aktivního stárnutí, se kterým souvisí postupné ubývání sil, zhoršování soběstačnosti a sebeobsluhy, ale také způsobu bydlení ve stáří. Je nezbytné, aby pro seniory byly koncepčně připraveny nejrůznější možnosti komplexních služeb tak, aby senioři byli maximálně spokojeni s kvalitou vlastního života a mohli zůstat ve svém domácím prostředí a komunitě jak nejdéle je to možné, a to s ohledem na jejich potřeby, přání a zdravotní stav.

Způsob bydlení seniorů 65+ se v posledních letech stává aktuálním tématem nejen v evropských zemích. V této souvislosti je potřebné si položit otázku: Jak si lze uchovat ve stáří soukromí domácího přirozeného prostředí a současně žít v sousedství, v komunitě a být v sociálním kontaktu s dalšími lidmi, kteří se navzájem znají a v případě potřeby si mohou navzájem pomoci?

Jedním z možných způsobů řešení této situace je cohousing jako druh komunitního bydlení. Pojem cohousing lze přeložit rovněž jako spolubydlení, sdílené bydlení či blízké sousedské bydlení.

Cohousing jako sdílené bydlení je způsob bydlení v komunitě, které vzniklo v sedmdesátých letech 
20. století v Dánsku a zaznamenalo v této zemi během dalších let velký rozvoj (8). V devadesátých letech 20. století pak byly jeho myšlenky přeneseny do dalších zemí. Jedná se o způsob života, který nabízí soukromí a nezávislost, ve vlastním soukromém bytě a zároveň i ve skupině dalších obyvatel (10). Cohousing vznikl jako reakce na běžné anonymní formy bydlení a rovněž z pragmatických důvodů, mezi které patří participace, spolupráce a vzájemná výpomoc (1). Cohousing je vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost (1). V cohousingu má 
každá domácnost plně zařízenou a zcela soběstačnou soukromou bytovou jednotku a zároveň je užitková plocha bytu výrazným způsobem rozšířena o společné prostory (interiéry a exteriéry), které společně sdílejí všichni lidé žijící v cohousingu (1). Základním a podstatným principem cohousingu je aktivní zapojení všech obyvatel sdíleného bydlení. Někteří z nich často stojí u zrodu myšlenky a realizace cohousingu, ostatní se do tohoto typu společného bydlení přistěhují později.

Celosvětově existuje celá řada cohousingového bydlení a cohousingových komunit, pro které je velmi důležitá a charakteristická tzv. hierarchie prostorů, která napomáhá na jedné straně chránit soukromí a na straně druhé vede k podpoře mezilidských vztahů a bezpečí v rámci sdíleného bydlení (1). Mezi tyto prostory patří soukromé (byty/rodinné domky), polosoukromé (verandy, pavlače, předzahrádky), společné (společenský či centrální dům obsahující sdílené prostory, společné nádvoří, náměstí, ulice) a poloveřejné a veřejné-náměstí, ulice, obec (2). Pozitiva vzájemné výpomoci v rámci cohousingu spočívají například v identifikaci s prostředím a z toho vyplývajícím pocitem bezpečí, v efektivnějším využití času, ve sdílení společného vybavení, v dostatku sociálních kontaktů a jiných inspirativních podnětů, v různých formách pomoci jako hlídání dětí, podpora seniorů apod. (1).

Senior cohousing se do českého jazyka volně překládá jako koncept aktivního stárnutí v komunitě, a jde tedy o věkově zúženou variantu vícegeneračního cohousingu 50+, 55+ či 60+ (3). Senior cohousing jako sdílené bydlení v komunitě je označován také jako koncept stárnutí v komunitě a lze jej zařadit mezi nové a moderní trendy v péči o seniorskou populaci. Mezi principy senior cohousingu patří aktivní participace seniorů na životě ve sdíleném bydlení. Senior cohousing je charakterizován tím, že senioři zůstávají sociálně aktivní, sdílejí své zájmy, nabízejí si vzájemnou podporu i pomoc. Mezi hlavní aktivity v rámci cohousingu patří vaření a stravování, které jsou často sdílené několikrát týdně. Samotná organizace v cohousingu je flexibilní a jedinec si určuje, do jaké míry chce být sám zapojen. Neočekává se, že jedinec bude vždy zapojen do všech aktivit. Cohousing může být také vícegenerační nebo jsou to centra, kde obyvatelé preferují život bez dětí (7).

Cíl

Cílem kvalitativního výzkumu bylo popsat cohousing ve vybraných zemích EU, tj. v Dánsku, Rakousku a Německu, na základě stanovených kritérii, a to se zaměřením na filozofii a fungování cohousingu jako sdíleného způsobu bydlení.

Metodika

Kvalitativní výzkum byl realizován v období únor až duben 2019 ve dvou cohousingových bydleních v Dánsku, dvou v Rakousku a jednoho cohousingu v Německu. Zvolena byla metoda dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru, který byl proveden s pěti obyvateli či pracovníky daného cohousingu. Otázky byly zaměřeny na společné cíle a vize cohousingu, počet obyvatel sdíleného bydlení, věkový průměr obyvatel, velikost soukromých prostor pro jednu bytovou jednotku, organizační zajištění chodu společenství, velikost a vybavení společných prostor, využívání společných prostor, příležitosti k sociálním interakcím, řešení případných problémů v komunitě, způsob propojení s místní/sousedskou komunitou, způsob financování bydlení, běžný provoz cohousingového bydlení, provoz a financování cohousingu.

Výsledky

Zjištěné výstupy se vztahují ke dvěma zařízením v Dánsku – konkrétně zařízení Lange Eng (LE) v Albertslund a Munksoegaard (MG) v Roskilde. A dále ke dvěma zařízením v Rakousku – konkrétně Cohousing Lebensraum (CL) v Gänserndorf-Süd nedaleko Vídně a zařízení LeNa (LN) u Gallneukirchen. Posledním, pátým zařízením je Frauen Wohnen (FW) v Mnichově v Německu.

Společné cíle a vize cohousingu

Společné cíle a vize společenství jsou ve zmíněných zařízeních podobné, neřkuli stejné. Základem je funkční bydlení, založené na principech sdílení společného prostoru a vybavení, na samostatné a demokratické organizaci a fungování komunity, na participaci při procesu návrhu a výstavbě obytného souboru. Filozofií cohousingu je zaměření na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a zároveň na zachování osobní nezávislosti, kterou podporuje. Do určité míry zachovává to, co nabízel běžný život v tradičních vesnických společenstvích, a snaží se tento model přenést do 21. století. Obyvatelé se obvykle podílejí na plánování projektu a na budoucí podobě svého domova i pravidel jeho fungování. Klíčovou myšlenkou je vytvořit komunitu, která integruje technologie a postupy šetrné k životnímu prostředí, a to jak při výstavbě domů, tak i při provozu (MG). Hlavním cílem je tedy společné bydlení v komunitě, kontakt s ostatními, vzájemná podpora ve stárnutí, sdílení zkušeností a radostí a starostí. Významnou součástí společné koexistence je systém společného stravování. Obvykle se jedná o večeře, v LE je to 6krát týdně, v MG 3krát týdně. Lidé plánují a rozhodují společně, dohromady, to znamená, že lidé, kteří sem přicházejí žít, o tom přemýšlejí, než se to začne stavět. V případě, že po ukončení stavby někdo přednese návrh na nějakou změnu, např. dodatečné vybudování hřiště, bazénu apod., společně se všemi rozhodnou, zda se návrh přijme a také, kdo a jak tento návrh bude financovat. Je to společné souhlasné rozhodnutí (CL).

Počet obyvatel cohousingu

Počet obyvatel v daném cohousingu záleží na jeho typu a umístění. Navštívená zařízení v Dánsku byla co do počtu obyvatel rozsáhlejší, zhruba 200 osob, v Rakousku to bylo okolo 80 osob. Věkové rozpětí je široké, ale v průměru největší část tvoří rodiny s menšími dětmi. Jsou zde i senioři kolem 60 nebo 70 let, neúplné rodiny (matka s dětmi apod.). Zařízení však primárně nejsou zaměřena na poskytování zdravotní péče, a to ani v Rakousku ani v Dánsku. Sousedi pomáhají, ale když někdo potřebuje neustálou pozornost, tak je péče zajištěna v rámci rakouského zdravotního systému, tedy pomoc z venku. Naše společenství je mezigenerační, takže ti mladší mohou pomáhat těm starším (CL). V případě zhoršení zdravotního stavu probíhá péče za pomoci ostatních v komunitě, případně standardním způsobem (lékař, nemocnice). Obrovskou výhodou je bezprostřední přítomnost ostatních obyvatel komunity, i děti si často všimnou podle jiného výrazu tváře, že něco není s daným člověkem zdravotně v pořádku, ptají se dospělých a situace se může hned řešit. To je samozřejmě v domácím prostředí u osamělých lidí nemožné (LE).

Velikost soukromých prostor pro jednu bytovou jednotku

Bytové a nebytové prostoryrámci cohousingu jsou též velmi odlišné. Architektonické řešení jednotlivých zařízení se vždy snaží respektovat přítomnost středové linie či společného prostoru, analogicky „návsi“ na vesnici, které je určeno pro setkávání obyvatel. Velikost jednotlivých bytových jednotek je různá. Např. v zařízení Lange Eng jsou čtyři základní typy bytů: 72, 95, 115 nebo 130 m2. Byty mají vždy přístup zvenku (z ulice) i zevnitř, tj. do společných prostor (jídelna, herny, zahrada). Byty jsou hodně prosluněné s obrovskými okny bez žaluzií. Problém „soukromí“ není v Dánsku příliš aktuální, i v běžných domech se nepoužívají záclony, závěsy, rolety. Má to možná historický původ, „podezřelé“ aktivity odbojových skupin za války byly vždy prováděny v utajení za závěsy, každý se proto snažil demonstrovat svou bezúhonnost tím, že nechal v domech svítit, aby byl viditelný – a to přetrvalo do současnosti. Ve společných místnostech je moderní, jednoduché a funkční vybavení. Určitě je pozitivní přítomnost většího množství rodin s dětmi – mohou si společně hrát, pomáhat, předávat zkušenosti apod. Je to taková velká rodina, kdo chce sociální kontakt, nemá problém ho navázat, kdo chce být více v soukromí, může být (LE). V zařízeních orientovaných více na ekologii, což je rozhodně cohousingový model v Munksoegaard, není žádné ohraničení pozemků (ploty apod.), jednotlivé bytové jednotky (o velikosti v průměru cca 130 m2) působí spíše jako chaty. V přiléhajících prostorách jsou venkovní zastřešené sušárny, kolárny, altány, prostory pro pěstování plodin a chov hospodářských zvířat a herní prvky pro děti. Náš způsob cohousingu je na první pohled více individualistický, žijeme v bytech v blocích budov a společně trávíme čas ve společenském domě při jídle nebo kulturních akcích, ale hlavně při práci na zahradách a polích a při péči o zvířata (MG). Velikosti bytových jednotek v rakouském cohousingu jsou obvykle menší, 70 m2 pro menší rodiny až 90 m2 pro větší rodiny. Ideou cohousingu je, že soukromé byty jsou menší než obvykle venku, protože disponuje rozlehlou společnou místností, která by měla být používaná. Obyvatelé by neměli být uvnitř v bytě, ale měli by jít ven.“ (CL).

Organizační zajištění chodu cohousingu

Řízení chodu cohousingového společenství je obvykle založeno na vzájemné interakci obyvatel. V některých zařízeních existuje funkční systém „intranetu“, kde jsou všechny aktuální informace o plánování společných večeří, úklidu, oprav a dalších akcí. Všichni spolupracují. Lidé se tu hodně dobře znají, takže není potřeba „oficiálně“ řídit společenství, využívání místností pro pohybové a kondiční aktivity, místnosti s možností promítání kina i dětských prostor je intuitivní a bezproblémové (LE). Jinde existuje „formálnější“ organizace řízení, kde jsou dány pracovní skupiny zaměřené na specifické společné činnosti (údržba silnici a cest, odklízení sněhu, hospodářskou činnost). V čele je valná hromada a představenstvo zvolené rezidenty, které spravují majetek a zajišťují provoz, např. rozvod tepla, čistírnu odpadních vod, stanici na recyklaci odpadů, zemědělské budovy, společné prostory atd. Každá z pěti bytových skupin má samostatné sdružení, které řídí jejich činnost. Schází se obvykle každý měsíc. Každý druhý měsíc se koná společné zasedání všech skupin, kde se diskutují otázky obecného charakteru (MG). V rakouském cohousingu je obdobný model. „Pracujeme systémem skupin. Je zřízena manažerská skupina, která se mění každé 2 roky. Je to malá asociace s předsedou, předsedkyní a radou a ti lidé se mění každé 4 roky. Takže ideálně se postupně každý účastní toho managementu. Dále jsou vytvořeny úkolové skupiny, např. na úklid, péči o květiny, zahradu, kuchyň, skupina pro organizaci venkovních dní – například kosení trávy, shrabování sněhu. Další skupina organizuje aktivity pro děti, skupiny jako umění, sport apod. Společně se také organizují párty a oslavy.“ (CL).

Financování cohousingu

Financování vzniku a chodu cohousingového společenství je obvykle plánováno jako soukromé zařízení ve vlastnictví jeho obyvatel. Ti se obvykle podíleli na jeho vzniku a financovali projekt i výstavbu ve smyslu rozsahu svého bydlení. Provozní náklady, tj. údržba společných prostor, náklady na společné stravování apod., se řeší rozpočítáním na jednotlivé obyvatele. Co se týče dalších nákladů, např. údržba infrastruktury, na to jsou najímány externí firmy, financováno opět rozpočítáním na obyvatele. Někdy je možné využít pomoci státu, pokud projekt zachovává ekologický rozměr. Taková výstavba pak výrazně snižuje provozní náklady.

Příležitosti k sociálním interakcím

Sociální interakce vyplývají z podstaty cohousingu, ale jsou hodně individuální. Některý cohousing je interaktivnější, jiný méně. Záleží také na obyvatelích žijících v blízkém okolí. I někteří z nich se rádi stýkají s obyvateli z cohousingu, jiní vůbec ne. Společné aktivity se odehrávají zejména ve společných prostorách a jídelně, v případě příznivého počasí i na zahradě. Pořádají se nejrůznější kulturní akce, na které dorazí i lidé zvenčí. Zde také probíhají kontakty s rozšířenou rodinou, návštěvy apod. Občas se konají veřejné kulturní akce, které bývají plánovány a spolufinancovány městem nebo městskými částmi. Některá cohousingová zařízení jsou trochu více uzavřená, kvůli svému umístění mimo městskou zástavbu mohou fungovat spíše jako „turistický“ cíl. Je to tak, že hodně lidí zvenčí se sem jede podívat, jak to tady funguje, hlavně co se týká té ekologie. Jsme vlastně takovým aktivním živým modelem, jak by to mohlo fungovat. Např. náš unikátní systém recyklace živin a odpadků – kdy se moč obyvatel shromažďuje v separačních toaletách a skladuje se ve venkovních podzemních skladovacích nádržích a rozkládá se na blízkých zemědělských polích jako organické hnojivo. Odpad je rozdělen do mnoha frakcí pro recyklaci, zbytky potravin a zahradní odpady jsou kompostovány, máme také prostor pro recyklaci oblečení a dalších věcí (MG). Často se lze také setkat se systémem sdílení automobilů (carsharing), které nabízí členům cohousingového společenství možnost rezervovat si různá auta on-line a platit na základě jejich využití (hodiny a km). Sdílení automobilů podstatně snižuje používání auta ve srovnání s vlastním.

Obtíže týkající se sdíleného bydlení

Problémy v soužití v cohousingovém společenství nebývají příliš velké. Lidé nevnímají nedostatky, spíše vyzdvihují přínos, který je např. v systému společného stravování ve společenských místnostech. Interakce obyvatel od vzniku komplexů je na velmi dobré úrovni. Mám pocit, že i děti méně zlobí, protože vidí v okolí ostatní děti a rodiny a vnímají, jak třeba jejich chování ovlivňuje životy ostatních. Jsou určitě ohleduplnější, uvědomují si svou provázanost v komunitě. Znají a snaží se respektovat pravidla (LE). V rakouském cohousingu se setkávají s problémem limitu vlastního soukromí a hranic, což je problém spojený s větším množstvím dětí v zařízení. Možným problémem je i vnímání udržování pořádku. Protože jde o to, „jaká je vaše představa o tom, co je uklizené a jakou představu o pořádku mají druzí“. K předcházení konfliktů z těchto důvodů se určují pravidla, hranice. Existují seznamy, rozpisy, v jakých časových rozmezích si děti mohou hrát. Večer se nemá běhat a křičet. Také jsou všichni vyzýváni k tomu, aby řekli cokoliv, co jim vadí. Například, jestli děti křičí před domem určité osoby, může je okřiknout a něco jim říct (CL).

DISKUZE

Cohousing je jedním z možných způsobů bydlení, který je charakterizován určitým druhem společenství, tedy komunitě (8, 10). Nejčastěji je přirovnáván k tradičnímu životu ve společenstvích žijících na vesnicích: Lidé plánují a rozhodují společně, dohromady, to znamená, že lidé, kteří sem přicházejí žít, přemýšlejí o tom, než se to začne stavět. V případě, že po ukončení stavby někdo přednese návrh na nějakou změnu, např. dodatečné vybudování hřiště, bazénu apod., společně se všemi rozhodnou, zda se návrh přijme a také, kdo a jak tento návrh bude financovat. Je to společné souhlasné rozhodnutí (CL). Je nutné upozornit, že skrze studii provedenou v Rakousku v letech 2014–2015 byla zjištěna nedostatečná iniciativa ze strany státu ve vztahu ke společnému bydlení (9).

V těchto komunitách nejčastěji žijí osoby v širokém věkovém rozpětí, avšak lze shledat i cohousingy, které jsou určeny pro samostatnou seniorskou komunitu. Cohousing se rozděluje na dva základní typy, a to: integrovaný cohousing a senior cohousing (10). Není výjimkou, že senior 65+ je součástí komunity, a to v případě, že nevyžaduje významnou zdravotní či sociální pomoc či péči. Péče o seniory, kteří nevyžadují takto intenzivní pomoc, je poskytována vzájemnou podporou, což vyplynulo z rozhovorů jak v Rakousku, tak Dánsku: Sousedi pomáhají, ale když někdo potřebuje neustálou pozornost, tak je péče zajištěna v rámci rakouského zdravotního systému, tedy pomoc z venku. Naše společenství je mezigenerační, takže ti mladší mohou pomáhat těm starším (CL). V této souvislosti je potřeba doplnit, že bydlení v cohousingu pomáhá obyvatelům žít v optimálním rozsahu lidského fungování a vzájemně se podporovat (4).

Z šetření dále vyplynulo, že cohousingy jako komplex jsou vybaveny byty o velikosti 72–150 m2, které jsou obsazeny dle počtu rodiny, obyvatel a dalšími společnými prostory, které jsou využívány jako ve standardních domácnostech, tj. kuchyně, jídelna, herna, obývák. Mezi venkovní prostory se řadí hřiště, zahrádka, parková úprava, eventuálně náměstíčko. Je možné využití i kaple nebo jakékoliv jiné duchovní podpory (6).

V některých cohousingových společenstvích je spiritualita soukromou záležitostí a návštěva mší či bohoslužeb a dalších církevních aktivit, tedy není součástí společných aktivit. Samotné řízení cohousingu je zpravidla založeno na vzájemné interakci obyvatel, dokonce existují pracovní skupiny zaměřené na specifické společenské činnosti: Pracujeme systémem skupin. Je zřízena manažerská skupina, která se mění každé 2 roky. Je to malá asociace s předsedou, předsedkyní a radou a ti lidé se mění každé 4 roky. Takže ideálně se postupně každý účastní toho managementu. Dále jsou vytvořeny úkolové skupiny např. na úklid, péči o květiny, zahradu, kuchyň, skupina pro organizaci venkovních dní – např. kosení trávy, shrabování sněhu. Další skupina organizuje aktivity pro děti, skupiny jako umění, sport apod. Společně se také organizují párty a oslavy (CL). Neexistuje jediný model, který by popisoval architektonické uspořádání a každodenní život v cohousingu (10). S ohledem na skutečnost, že se obyvatelé cohousingu rozhodli pro tento způsob bydlení, vstupují do něho s ochotou a uvědoměním si pravidel, která bude potřeba dodržovat. V praxi to znamená, že se podílejí na řízení a chodu tohoto bydlení: Všichni spolupracují. Lidé se tu hodně dobře znají, takže není potřeba „oficiálně“ řídit společenství, využívání místností pro pohybové a kondiční aktivity, místnosti s možností promítání kina, i dětských prostor je intuitivní a bezproblémové (LE).

Podobně je to i s financováním. Jelikož se jedná o soukromé zařízení, je placen nájem, který obsahuje částku za byt a finanční podíl na společných prostorách včetně půdy a okolí budov, které jsou součástí výměry pozemku. Obecně lze uvést, že finanční náklady jsou nižší než ve městě, což může být důvodem volby bydlení v cohousingu. Je nutné upozornit, že stěžejním specifikem cohousingu je sociální interakce všech věkových skupin, jednotlivých rodin či jednotlivců. Tuto skutečnost potvrzují i autoři švédské studie (8, 10), která provedla dotazníkové šetření v Dánsku. Mezi pravidla tohoto bydlení patří účast na společných aktivitách, a to jak kulturních a společenských, tak především účast na společné přípravě pokrmů, stravování, rozdělení úkolů a podíl na péči o společné prostory, opravách budov a zařízení v případě, že to lze uskutečnit svépomocí. Mimo společných aktivit je srdcem cohousingu společná kuchyně (10).

Doprava je organizována podle toho, kde se komplex cohousingu nachází a také s ohledem na filozofii ochrany životního prostředí. Zajímavý systém je realizován v místě Cohousing Lebensraum v Rakousku, kde je taxi služba organizovaná obyvateli cohousingu. Vždy má někdo službu jako řidič a na zavolání odveze spoluobyvatele, kam je třeba. Místní doprava tam není zavedena. Na nákup běžných potravin je možné také jet na kole jen několik kilometrů. Tak jako v každém jiném soužití se i obyvatelé cohousingu setkávají s některými problémy. Ty však nebývají závažné či příliš časté. Mezi stěžejní problémy lze např. uvést úklid, jehož úroveň mohou jednotlivci vnímat rozdílně, a hlučné děti, které je následně potřeba řešit úpravou společných pravidel, eventuálně napomenutím. Mnoho pozitivních výhod senior cohousingu je uváděno následovně: lepší fyzické, duševní, emoční a duchovní zdraví; přátelství a přístupné sociální kontakty; bezpečnost a zabezpečení; dostupnost a sdílené zdroje (5).

ZÁVĚR

V České republice je cohousing méně známý a není jako způsob života a sdíleného bydlení samozřejmou záležitostí. Zjištění našeho kvalitativního výzkumu přispěla k popsání tohoto sdíleného bydlení více méně pro osoby, kterým tento způsob bydlení vyhovuje, nebo ho dokonce vyhledávají. Přestože je potřeba dodržovat v cohousingu nastavená pravidla, je ve svém důsledku svobodný a je v něm i velká míra tolerance. Člověk, který by chtěl v takovém soužití žít, by se měl v prvé řadě dobře seznámit s jeho filozofií a uvědomit si, zda by byl schopen a spokojen žít v tomto společenství. Přínos tohoto způsobu bydlení spatřujeme ve vysoké míře participace, tolerance, respektu i odpovědnosti, kterou obyvatelé v cohousingu dodržují.

Je zřejmé, že senior cohousing je alternativou jednak k péči v pobytových sociálních službách, jako jsou domovy pro seniory, jednak ke stárnutí v domácím prostředí. Přínos seniorského cohousingu spočívá nejen v aktivním životu v komunitě, ve vzájemné podpoře a pomoci, získání pocitu jistoty a bezpečí, ale i v udržování a podpoře sociálních kontaktů s druhými lidmi. Na senior cohousing je z našeho pohledu možné pohlížet také jako na jednu z možností jak předcházet sociálnímu vyloučení ve stáří.

Získané výsledky kvalitativního výzkumu se týkají pěti oslovených cohousingů v Dánsku, Rakousku, v Německu a jako autoři jsme si vědomi limitace výsledků tohoto výzkumu.

Článek byl podpořen projektem TAČR s názvem Model péče o seniory v pobytových zařízeních v konceptu třístupňového bydlení, reg. č. TL 01 0000 32.

 Konflikt zájmů: žádný

adresa pro korespondenci:

PhDr. Lenka Motlová, Ph.D.

Zdravotně sociální fakulta JU ČB

Ústav sociálních a speciálně-pedagogických věd

J. Boreckého 27, 370 11 České Budějovice

e-mail: motlova@zsf.jcu.cz


Zdroje

  1.    Cohousing CZ. Co je cohousing [online]. 2011. Dostupný na: https://www.cohousing.cz/co-je-cohousing/ [cit. 2020-03-20].

  2.    Cohousing CZ. Jak vypadá? [online] 2011. Dostupný na: https://www.cohousing.cz/jak-vypada [cit. 2020-03-20].

  3.    Cohousing CZ. Senior cohousing, cohousing 50+/55+, stárnutí v komunitě [online] 2011. Dostupný na: https://www.cohousing.cz/senior-cohousing2 [cit. 2020-03-20].

  4.    Critchlow M, Moore A. When do we begin to flourish in senior cohousing? Communities. Winter 2012; (157): 60–61.

  5.    Durrett C. The senior cohousing handbook: a community approach to independent living. 2nd Ed. Gabriola Island: New Society Publishers 2009.

  6.    Dvořáčková D, Mojžíšová A. Modern trends in the care of seniors in the residential facilities of the social services. Kontakt 2019; 21(1): 93–97.

  7.    Killock J. Is cohousing a suitable housing typology for an ageing population within the UK? 2014 [online]. Dostupné na: http://kollektivhus.nu/pdf/BoydAugerScholarship2011FinalReport.pdf [cit. 2020-03-20].

  8.    Kelleris A. The great experiment: everyday life in senior cohousing in Denmark. Communities 2014; (163): 73.

  9.    Lang R, Stoeger H. The role of the local institutional context in understanding collaborative housing models: empirical evidence from Austria. IJHP 2018; 18(1): 35–54.

10.    Sandstedt E, Westin S. Beyond Gemeinschaft and Gesellschaft. Cohousing Life in Contemporary Sweden. Housing. Theory and Society 2015; 32(2): 131–150.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 1

2021 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se