Náhradní mateřství: stav v české republice a odpovědnost praktického lékaře


Surrogacy in the Czech Republic: current status and the responsibility of the general practicioner

Introduction:

Surrogate motherhood (NM in the text) is the procedure whereby a woman undergoes assisted reproduction, pregnancy and childbirth in order to transfer parental rights and obligations, after giving birth, to someone previously appointed. According to the recommendation of the Assisted Reproduction Section of the ČGPS ČLS, a NM adept should have a written recommendation of a GP. The article describes the situation in the Czech Republic, defines tasks of the GP.

Methods:

The presented results are based on 4 data sources: 1. communication with Czech maternity hospitals and neonatology about their experience with NM; 2. communication with Czech centres of assisted reproduction on their experiences with NM; 3. analysis of websites of Czech centres of assisted reproduction; 4. analysis of forums and online portals.

Results:

Interest in NM is growing steeply in the Czech Republic. Czech maternity hospitals come together with the births of surrogate mothers, some of them have developed their own legal procedures. Applicants are looking for a substitute mother mostly over the Internet, usually a single or divorced woman from a lower socio-economic class. After delivery, the applicant’s partner is usually registered as a father (regardless of the child’s genetic origin), his partner applies for adoption.

Conclusion:

With the social acceptance of the procedure, the number of cycles continues to grow. The GP gets into the role of an expert, co-responsible of the process. S/he can not only judge the health status of her/his registered patient, but also take into account the psychosocial, ethical and legal context of the situation.

KEYWORDS:

surrogate motherhood – responsibility – general practitione


Autoři: H. Konečná 1;  K. Nováková 2;  L. Prudil 3;  I. Honzová 3;  L. Prudilová 3
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2018; 98(6): 270-274
Kategorie: Právo a medicína

Souhrn

Úvod:

Náhradní mateřství (NM) je procedura, kdy asistovanou reprodukci, těhotenství a porod podstoupí žena s cílem převést po porodu rodičovská práva a povinnosti na někoho předem domluveného. Podle doporučení Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS má mít adeptka na NM písemné doporučení praktického lékaře. Článek popisuje situaci v ČR, úkoly pro praktického lékaře.

Metodika:

Prezentované výsledky vycházejí ze čtyř zdrojů dat: 1. komunikace s českými porodnicemi a neonatologiemi o jejich zkušenostech s NM; 2. komunikace s českými centry asistované reprodukce o jejich zkušenostech s NM; 3. analýza webů center asistované reprodukce; 4. analýza diskuzních fór a online portálů.

Výsledky:

Zájem o NM strmě narůstá. České porodnice se s porody náhradních matek setkávají čím dál častěji, některé mají vypracované vlastní právní postupy. Žadatelé hledají náhradní matku většinou přes internet, bývá to osamělá žena nižší socioekonomické třídy. Po porodu se obvykle jako otec přihlásí partner žadatelky (bez ohledu na genetický původ dítěte), jeho partnerka žádá o adresné osvojení.

Závěr:

Se společenskou akceptací procedury počty cyklů stále rostou. Praktický lékař se dostává do role odborníka, který je za výsledek procesu spoluodpovědný. Nemůže posuzovat čistě jen zdravotní stav své registrované pacientky, ale měl by zohledňovat také psychosociální, etický a právní kontext situace.

KLÍČOVÁ SLOVA:

náhradní mateřství – odpovědnost – praktický lékař

ÚVOD

Jako náhradní mateřství (někdy také surogátní; dále označujeme zkratkou NM) označujeme proces, kdy asistovanou reprodukci, těhotenství a porod podstoupí žena s cílem se dítěte pak vzdát, převést rodičovská práva a povinnosti na někoho jiného, předem domluveného. Tradičně se rozlišují dvě základní formy NM: 1. s použitím vajíčka náhradní matky nebo 2. s použitím vajíčka jiné ženy. Použití vlastního vajíčka náhradní matky však odborné společnosti nedoporučují (3, 12). V textech popisujících proceduru je obvykle implicitní předpoklad, že o proceduru žádá heterosexuální pár a že k oplodnění náhradní matky je využito embryo (či embrya) vzniklé z vajíčka a spermie tohoto žadatelského páru; tak proceduru definuje i Právní zpravodaj (2009) informující o tehdejším záměru Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva spravedlnosti proceduru legálně v ČR ukotvit: Jedná se o případy, kdy dítě manželského páru odnosí a porodí jiná žena (11). Je však technicky možné a často se to i provádí, že jedna a zcela výjimečně i obě gamety jsou od dárců. Dítě pak nemá genetickou vazbu ani k žadatelům či osamělému žadateli (např. ve Velké Británii může o NM žádat i osamělá osoba) ani k náhradní matce.

Právní úprava NM je napříč legislativami velmi různorodá (2, 10). Některé země NM považují za nelegální (např. Francie, Německo, Španělsko), jiné jej naopak povolují a konkrétní praxi upravují zákonem (např. Izrael, Velká Británie, Řecko, nejnověji od roku 2017 Portugalsko). Třetí skupinou zemí, do které spadá i ČR, jsou státy, které NM neregulují zákonem. Asistovanou reprodukci řeší v ČR především zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Ten v § 10 ustanovuje povinnost poskytovatele zajistit zachování vzájemné anonymity anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a dítěte narozeného z asistované reprodukce. Explicitně NM zmiňuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 804): Osvojení je vyloučeno mezi osobami příbuznými v přímé linii a sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství. Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále jen „ČGPS“) vydala v roce 2012 doporučení, aby se neprovádělo NM s darovanými gametami, aby se NM provádělo výhradně ze zdravotních důvodů (chybění dělohy či její vážná dysfunkce nebo primární nemoc ženy – žadatelky, zabraňující jí podstoupit bezpečné těhotenství a porod), a aby se neimplantovalo více než jedno embryo. Složitost procedury přináší mnoho právních problémů. Hlavními jsou určení právního rodičovství, vymahatelnost dohod uzavřených před porodem dítěte či před zahájením léčby, registrace novorozence, informování dítěte (5). V ČR jsou dohody nevymahatelné, jakékoliv dokumenty typu smlouva by mohly být považovány za obchod se ženami a dětmi. Významnými problémy jsou také akceptovatelnost cest získávání náhradní matky a akceptovatelnost kompenzací. Medializovaná vlna zájmu českých politiků o NM se objevila v létě 2015 po zveřejnění případu porodu hendikepovaného chlapečka náhradní matkou a odmítnutí žadatelů si ho převzít, přičemž oba byli genetickými rodiči dítěte (9).

Zájem o proceduru v ČR poslední dobou velmi narůstá, jak ukazují zkušenosti advokátní kanceláře, v níž pracují spoluautoři této studie. V roce 2016 vydala Sekce asistované reprodukce ČGPS doporučení koho akceptovat jako náhradní matku. V souladu se zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nesmí její věk překročit 49 let, musí mít občanství ČR a musí předložit tyto dokumenty: vyjádření registrujícího gynekologa; vyjádření registrujícího praktického lékaře, případně dalších specialistů; výsledky psychologického vyšetření; potvrzení o poučení právníkem o všech právních souvislostech procedury. Praktický lékař se tak stává osobou spoluodpovědnou za průběh procedury (1).

METODY A CÍLE PRÁCE

Předložený text je jedním z výsledků probíhajícího tříletého projektu „Náhradní mateřství v ČR: právní, psychosociální a etická analýza“. Základním cílem je poskytnout nejlepší možné odborné podklady pro ukotvení nebo zamítnutí institutu „náhradní mateřství“ v české legislativě. Používáme velmi různé metody získávání dat (např. studium zdravotnické dokumentace a nejrůznějších statistik a odborných i neodborných textů, rozhovory, pozorování, emailovou korespondenci, internetové chaty, …), metodami zpracování dat jsou kromě kvalitativních analýz nejrůznějších textů a zápisů i základní deskriptivní statistika.

Protože z průběžných výsledků projektu vyplývalo, že se žadatelé s náhradní matkou vyhledávají převážně přes internet, provedli jsme analýzu diskuzních fór a online inzertních portálů věnujících se náhradnímu mateřství v období mezi listopadem 2017 až únorem 2018. Výsledky této analýzy jsme už publikovali (7). Pro tuto dílčí studii jsme využili průběžné výsledky naší převážně emailové komunikace s českými porodnicemi a neonatologiemi o jejich zkušenostech s NM, průběžné výsledky naší emailové a osobní komunikace s českými centry asistované reprodukce o jejich zkušenostech s NM, analýzu všech webů center asistované reprodukce se záměrem zjistit zda na webu proceduru nabízejí.

VÝSLEDKY

Výsledky je nutné brát jako orientační sondu. Téma je nesmírně citlivé, legislativně neukotvené, proto náš dotaz byl obecnější (jaké máte zkušenosti), abychom požadavkem na detailnější údaje neodradili adresáta od alespoň nějaké reakce (např. „zkušenosti máme“), protože i ta má za současného stavu velkou výpovědní hodnotu. Některá pracoviště odpověděla velmi stručně (proceduru ne/nabízíme, ne/známe), jiná poslala i nějaké anonymizované údaje o aktérech procedury či o jejím průběhu. Tabulky 1 a 2 proto zobrazují jen smysluplně kvantifikovatelné výsledky, další data jsme analyzovali pouze kvalitativně, s případným využitím slovních kvantifikátorů (většina, málo atd.), protože v kontextu orientační sondy, reprezentativnosti dat a záměru této studie nemá přesná kvantifikace smysl. V několika málo případech uvádíme jako ilustraci autentickou výpověď (kurzívou), protože v tématech na hranicích zákona má větší výpovědní hodnotu než pokusy o kvantifikaci neúplných dat

Tab. 1. Nabízení procedury centry asistované reprodukce
Nabízení procedury centry asistované reprodukce

Tab. 2. Náhradní mateřství v porodnicích a na online fórech
Náhradní mateřství v porodnicích a na online fórech

Nabízení procedury

V ČR bylo k 30. 4. 2018 registrováno 49 center asistované reprodukce. K dnešnímu dni nám odpovědělo 20 center, oficiální odpovědi jejich zástupců shrnuje tabulka 1. přímo na svých webových stránkách proceduru nabízí šest pracovišť (i když některá ji mají jen v ceníku služeb). Další dvě je jen nějak zmiňují, například jako velmi eticky problematickou proceduru. Z 20 center, která se zatím vyjádřila k našemu dotazu, se k poskytování NM přihlásilo 12 (přičemž jen dvě z nich proceduru na webu inzerují), zbylá odepsala, že jim právník NM nabízet nedoporučil či přímo zakázal. Ze svého působení v oboru víme, že NM poskytují i další centra, byť třeba jen minimálně; pouze o proceduře nemluví přímo na svém webu. V českém online prostředí jsou v souvislosti s NM nejčastěji zmiňována centra asistované reprodukce v Brně, Olomouci a Zlíně; všechny tyto kliniky se kryjí s těmi, které proceduru inzerují na svém webu. Z článku spoluřešitelů výzkumného projektu, kolegů z Kliniky reprodukční kliniky ve Zlíně, připraveném k uveřejnění v Biomedical Papers, vyplývá, že v období 2004–2017 provedli 130 cyklů NM.

Přímí aktéři

Tak označujeme v tomto textu náhradní matku a žadatele, i když fakticky by mohlo být za přímé aktéry považováno víc osob, např. budoucí dítě či dárci gamet.Kromě center asistované reprodukce jsme s dotazem oslovili i všechny české porodnice a neonatologie, každé pracoviště zvlášť, ale v tabulce 2 porodnici a neonatologii vedeme jako jednu jednotku, danou sídlem (někdy nám totiž odpověděli z neonatologie, jindy z porodnice, málokdy z obou pracovišť zároveň). Na online fórech se objevují jak inzeráty nabídky, tak inzeráty poptávky NM.

Žadatelé a jejich představy a požadavky

Z reakcí z porodnic a neonatologií a z odpovědí center asistované reprodukce vyplývá, že žadateli, kterým byla procedura poskytnuta, a pracoviště o tom ví (pracoviště totiž vůbec nemusí tušit, že u nich rodí náhradní matka), byli zatím společně žena a muž různého socioekonomického statusu, a že důvod byl medicínský (obvykle neexistence či nefunkčnost dělohy). Ve výše zmíněné studii spoluřešitelů ze Zlína je všech 130 cyklů NM provedeno výhradně z medicínských důvodů a výhradně pro heterosexuální páry. Odmítnutými žadateli ale byly podle center asistované reprodukce kromě heterosexuálních párů bez akceptovatelného důvodu proceduru podstoupit (jako důvod žádosti o proceduru byl uveden např. nedostatek času na těhotenství kvůli náročnému zaměstnání) také osamělé osoby (jako důvod bylo u osamělého žadatele uvedeno úmrtí manželky a její předsmrtný souhlas s využitím společných zmrazených embryí) či homosexuální páry.

Inzeráty na online fórech hledající náhradní matku dávají ve valné většině ženy, narazili jsme však i na dva uveřejněné mužem; partnerka jednoho prodělala onkologickou léčbu, která poškodila její plodnost a partnerka druhého opakovaně potratila a další těhotenství jí lékaři nedoporučili. Tyto inzeráty byly spíše informativního charakteru, kdy jejich autoři zjišťovali, jak vše vlastně probíhá a jaká je přibližná cena. Mezi lidmi hledajícími náhradní matku převažují heterosexuální páry, ve kterých žena ze zdravotních důvodů nemůže otěhotnět/odnosit dítě. V inzerátech se jako příčina hledání náhradní matky nejčastěji objevuje z vážných zdravotních důvodů. Pokud jsou tyto důvody podrobněji rozepsány, jedná se typicky o nález na děloze – jak vrozený, tak pooperační – či její absenci; nález na vaječnících; často se jedná také o vyléčené onkologické pacientky. Objevují se i inzeráty homosexuálních párů, ojediněle single jedinců.

Z výše uvedených právních důvodů (možnost určení žadatele jako otce hned po narození dítěte) převažuje preference nesezdané náhradní matky. Nejčastěji je hledána mladá svobodná žena, která již má vlastní dítě. Velký důraz je typicky kladen na psychické i fyzické zdraví. Za ideální je také považována blízkost bydliště, která je vnímána jako pojistka častého kontaktu a účasti na těhotenství.

Zřídka je možné setkat se také s inzeráty hledajícími ženu ochotnou otěhotnět přímo s mužem ze žadatelského páru.

Náhradní matka

Laická představa (a také původní představa prvních oficiálních českých poskytovatelů procedury, centra ve Zlíně) byla, že náhradní matkou bude žena velmi blízká žadatelům – sestra, maminka, celoživotní kamarádka. Z odpovědí z porodnic a neonatologií i z center asistované reprodukce ovšem vyplývá, že je to spíš případ výjimečný. Náhradní matkou bývá málokdy žena blízká žadatelům, i když se to velmi těžko zjišťuje, jak potvrzuje i zkušenost právníků, spoluautorů tohoto článku. Jako doklad uvádíme odpověď z jednoho pracoviště: Jak se doopravdy obě ženy seznámily, to nám neřeknou, ale nejčastěji o sobě ví díky sociální síti. Řeknou jen, že už se znaly dříve. Chrání si svá tajemství, což se nedivím. Ale i případy NM u blízkých osob porodnice i centra asistované reprodukce znají, např. příbuzná žadatelky či velmi blízká kamarádka (Poslední „případ“ byla situace, kdy žena „odnosila“ dítě pro svou sestřenici).

Protože centra asistované reprodukce náhradní matku nezprostředkovávají, tedy alespoň oficiálně o tom nevíme, a agentury u nás neexistují, je hledání náhradní matky na žadatelích. Podle našich dat se tak děje téměř výhradně přes internet. Inzeráty nabízející odnošení dítěte jsou téměř výhradně anonymní, zveřejněné pod přezdívkou s účelovou emailovou kontaktní adresou. Často se vyskytují totožné inzeráty na několika fórech zároveň. Naopak inzeráty hledající náhradní matku jsou osobnější, zpravidla s uvedeným celým jménem, e-mailem i telefonním číslem. Inzeráty poptávající náhradní matku mírně převažují nad těmi, ve kterých se ženy jako náhradní matky nabízejí. Pracovali jsme s celkem 87 inzeráty, přičemž poptávajících náhradní mateřství jich bylo 49, nabídkových 38.

Žena online nabízející na internetu odnošení dítěte jakožto náhradní matka je typicky svobodná, ve věku mezi 20–30 lety, sama již dítě má. Většinou je to matka samoživitelka, pro kterou je náhradní mateřství evidentně únikem ze sociální/finanční nouze. Často je k rozhodnutí stát se náhradní matkou vedena potřebou zabezpečit své vlastní děti, resp. rodinu – téměř v polovině nabídkových inzerátů se explicitně vyskytují odkazy na reciprocitu celého procesu, resp. finanční úplatu výměnou za dítě. Nezřídka se jedná o studentky. Některé náhradní matky nabízejí odnošení dítěte opakovaně, přičemž tento fakt prezentují jako přednost.

Informace z porodnic o sociodemografických charakteristikách náhradních matek odpovídají situaci na internetu. (Pokud jde o náhradní matky, je  důvodem většinou tíživá ekonomická situace.) Na českých diskuzních fórech se hojně objevují i slovenské inzeráty žen, které náhradní mateřství nabízejí.

Kompenzace

Finanční kompenzace náhradní matce za odnošení dítěte je běžnou praxí. Centra asistované reprodukce se o finanční transakce cíleně nezajímají. Z informací z porodnic vyplývá, že aktéři přiznali kompenzace ve výši 200 000 až 800 000 Kč.

Pokud jde o online prostředí, konkrétní ceny ve většině inzerátů uvedeny nebyly; náhradní matky odkazovaly na sdělení po e-mailu/telefonu pouze vážným zájemcům. Kde něco uvedeno bylo, jako kompenzace byly požadovány nemalé finance, ale např. i poskytnutí bydlení. Kompenzace tedy mohou být i ve formě služby či výpomoci. Dle našich informací z terénu a na základě informací uvedených v nabídkách, v nichž požadovaná výše finanční úplaty zveřejněna byla, se cena, již žadatelský pár zaplatí náhradní matce, pohybuje mezi 200 000 Kč až „za barák“. K této sumě může být ještě potřeba připočíst výdaje na umělé oplodnění, léky, kontrolní vyšetření apod. Finanční kompenzace bývá náhradní matce vyplácena v průběhu těhotenství a zpravidla doplacena po porodu a předání dítěte. Zkušenosti z AK spoluautorů tohoto článku ukazují, že zájem o proceduru projevují čím dál častěji i žadatelé s výrazně omezenými finančními zdroji, kteří již dopředu velmi pečlivě zvažují každý výdaj.

Finance nejsou tématem pouze v případech, v nichž jde o nezištnou pomoc, tedy kdy mezi zúčastněnými zpravidla existuje úzký (příbuzenský) vztah.

Předání dítěte

Matkou dítěte je v ČR dle § 775 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žena, která dítě porodila, bez ohledu na genetický původ gamet. Změna právního rodičovství dítěte se v NM děje prostřednictvím adresného osvojení, kdy náhradní matka se dítěte vzdá ve prospěch konkrétně určených osob. Některé porodnice a neonatologie popisují, že pracoviště byla kontaktována náhradní matkou nebo žadateli ještě před porodem, zdravotníkům byly předloženy psané právní analýzy postupu. Většinou to probíhalo tak, že k dítěti se jako genetický otec přihlásil muž ze žadatelského páru, náhradní matka ho jako otce potvrdila a sama vyjádřila úmysl dát dítě k osvojení. (Probíhá to skutečně tak, jak popisujete: Otec žadatelského páru se přihlásí jako otec dítěte, náhradní matka se dítěte vzdá, oba podepíší souhlasné prohlášení o otcovství dítěte a o adopci požádá později matka z žadatelského páru. Je to i pro nás takto nejjednodušší.) V některých případech náhradní matka jako osobu, která se má starat o porozené dítě, označila i partnerku onoho muže. Ti se pak o dítě starali už v porodnici. Některé porodnice mají vypracované postupy, jiné náhradní mateřství neakceptují a trvají na tom, aby z porodnice s dítětem odcházela rodička. (Při propuštění dítě zásadně předáváme mamince, tedy ženě, která dítě porodila. Ta potom další řeší výhradně s OSPOD a jeho prostřednictvím  se soudem.) Z jedné porodnice přišel popis případu, kdy si náhradní matka už domluvený porod v porodnici rozmyslela, dítě si chtěla ponechat. Žadatelský pár s podporou porodnice pátral v porodnicích v okruhu stovek kilometrů, nakonec náhradní matku našel, dítě bylo předáno.

Porodnice a neonatologie ani nemusí vědět, že u nich rodila náhradní matka, protože po porodu odejde s dítětem domů ona, předání dítěte se děje mimo ně.

DISKUZE

NM je velmi problematická procedura, jejíž přijatelnost v českém právním řádu není uznávána všemi. Nenabízejí ji ani všechna česká centra, ne všechny porodnice a neonatologie proceduru akceptují. Praktický lékař se stává, jistě bez velkého nadšení, součástí týmu proceduru zprostředkovávajícího, protože podle doporučení Sekce asistované reprodukce ČGPS má být centry asistované reprodukce požadováno jeho vyjádření ke způsobilosti náhradní matky tuto proceduru podstoupit. Nejde zatím o zákonnou povinnost, ale pokud se situace vyvine tak, že NM náš právní řád bude garantovat, vyjádření praktického lékaře bude velmi pravděpodobně právně ukotveno. K nutnosti právní regulace nás velmi přiblíží, pokud Parlament ČR schválí vládou předloženou novelu občanského zákoníku (sněmovní tisk 201/0, část 1/4), týkající se přístupu homosexuálních párů k manželství a rodičovství.

Praktický lékař je jistě schopen posoudit zdravotní rizika, která jsou u jeho konkrétní pacientky spojena s podstupováním asistované reprodukce, těhotenstvím a porodem. Vyjádření jsou a budou vyžadována i od psychologa a právníka, takže za psychickou schopnost adeptky zvládnout proceduru a za její dobrou informovanost „ručí“ někdo jiný. Praktický lékař však pravděpodobně ze všech zúčastněných posuzovatelů zná adeptku nejlépe.

Na co by si měl dát pozor? Z předložených českých dat i ze zahraničních zkušeností vyplývá, že jen menší část procedur NM je takových, kdy pomůže velmi blízká žena (4). I v takových případech je ale nutné být velmi ostražitý, protože nejlépe se vydírá v rodinách. Máme zprávy o případech, kdy do náhradního mateřství tlačila ženu její tchýně (že prý pro švagrovou to přece musí udělat) a jinou ženu její zaměstnavatel (měl pocit, že je čest, že si právě ji s manželkou vybrali pro odnošení svého dítěte).

Náhradní matky bývají ženy z nižších socioekonomických vrstev, obvykle v nějaké tíživé osobní či finanční situaci. Zákon č. 40/2009, trestní zákoník, stanoví v § 168, že (1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá dítě, aby ho bylo užito a) jiným k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) jiným k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, …. d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání, bude potrestán odnětím svobody na 2 léta až 10 let. (2) Stejně bude potrestán, kdo jinou osobu než uvedenou v odstavci 1 za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje, přijme nebo vydá, aby jí bylo užito … Praktický lékař by při svém rozhodnutí měl takové okolnosti zvažovat.

Podle čl. 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně nesmí být lidské tělo a jeho části jako takové zdrojem finančního prospěchu. Vysvětlující zpráva k Úmluvě o biomedicíně (1996) připouští kompenzace: … tento článek nebrání osobě, jíž byly orgán nebo tkáň odebrány, aby nepřijala určitou kompenzaci, která nepředstavuje odměnu, nýbrž přiměřené odškodnění za výdaje nebo ušlý příjem (např. v důsledku hospitalizace), podobně český zákon č. 285/2002 Sb. transplantační zákon (§ 28b): Dárci orgánu náleží náhrada účelně a prokazatelně vynaložených výdajů (dále jen „náhrada výdajů“) a rozdíl mezi ušlým výdělkem a obdrženou náhradou mzdy, platu nebo odměny a obdrženým nemocenským z nemocenského pojištění, který mu vznikl dočasnou pracovní neschopností v souvislosti s odběrem orgánu a poskytováním zdravotních služeb, které si tento odběr vyžádal (dále jen „ušlý výdělek“). Pro asistovanou reprodukci jsou kompenzace zpřesněny v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (§ 11): Za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu. Poskytovatel, který odběr provedl, hradí anonymnímu dárci na základě jeho žádosti účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk. Jejich náhradu může požadovat na příjemkyni, které má být provedeno umělé oplodnění, nebo na poskytovateli, kterému byly zárodečné buňky nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce předány. O náhradním mateřství tu není ani slovo, nicméně lze dle ducha zákona odhadnout, jaké by asi mohly být kompenzace za NM. Dárcům krve je v ČR propláceno cestovné, dostanou den placeného volna na odběr a rekonvalescenci po něm, a často po odběru jako podporu rekonvalescence dostanou ještě vitaminy, poukázku na oběd, případně lístek do sauny. (Jen pro zajímavost dodáváme, že ve Francii je dárcovství vajíček legální, ale kompenzace se vyplácejí skutečně jen takové, jaké se předloží účtenky; dárkyň mají obrovský nedostatek.) Je otázkou, nakolik je praktický lékař odpovědný za tuto stránku problému; je v pozici odborníka zvažujícího „obecné blaho“, nebo je advokátem jediné osoby – své pacientky?

Změna právního rodičovství dítěte se děje prostřednictvím adresného osvojení. Pokud náhradní matka není vdaná, žadatel – muž se většinou hned k dítěti hlásí jako právní otec, bez ohledu na původ spermií, jak hlásí porodnice a neonatologie. Převod rodičovských práv a povinností z náhradní matky na žadatelku – ženu je soudně potvrzen až po několika měsících od podepsání formulářů nutných k osvojení; dokud neproběhlo soudní řízení, je právně matkou náhradní matka. Všechny předem uzavřené smlouvy jsou právně nevymahatelné, mohly by být považovány za obchod s lidmi. Náhradní matka má právo si dítě ponechat, i kdyby bylo geneticky příbuzné žadatelům. Měla by to vědět, a měla by být ve svém rozhodnutí akceptována (a její praktický lékař by měl stát na její straně). Také by měla vědět, že ani právním aktem osvojení její role náhradní matky nekončí (6). Občanský zákoník jednak stanovuje povinnost osvojitele informovat dítě o faktu osvojení (§ 836): Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky, jednak umožňuje dítěti poznat totožnost přinejmenším ženy, který ho porodila (§ 838): Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení. Náhradní matka tedy může být třeba po 18 letech dítětem kontaktována, v některých zemích i dříve (4), a k podobné praxi se pomalu blíží i ČR dle nového Modelu osvojování (8). Tuto skutečnost si žadatelé a náhradní matka neuvědomují, i když je o ní právníci informují. Měl by ji zmínit i praktický lékař, který svým způsobem asistuje ženě po dlouhou část jejího života. Pro zájemce o bližší informace byla vydána v roce 2017 v Mladé frontě v edici Postgraduální medicína knížka „Rodičem kdykoliv a jakkoliv? Průvodce asistovanou reprodukcí a náhradní rodinnou péčí“ (5).

ZÁVĚR

Pro doporučení k praktickému lékaři se zatím vydává pravděpodobně jen část potenciálních náhradních matek, nicméně praktický lékař může být před úkol vyjádřit se k proceduře reálně postaven. Dostává se tedy do role odborníka, který je za výsledek procesu spoluodpovědný. Nemůže posuzovat čistě jen zdravotní stav své registrované pacientky, ale měl by odhadnout i její schopnost porozumět proceduře. Měl by rozhodně posoudit, zda situace nemá známky nějakého nepřijatelného jednání.

Článek prezentuje dílčí výsledky projektu GA ČR 17-07753S „Náhradní mateřství v ČR: právní, psychosociální a etická analýza“. Výzkum byl schválen Etickou komisí Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS a Etickou komisí Zdravotně sociální fakulty JU.

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Zdravotně sociální fakulta

J. Boreckého 27, 370 11 České Budějovice

e-mail: hkonecna@zsf.jcu.cz


Zdroje

1. Císařová D, Sovová O. Náhradní mateřství v právní praxi. Čas. zdr. práva bioet. 2015; 5(2): 13–24.

2. Fertility Europe and European Society of Human Reproduction and Embryology. A policy audit on fertility. Analysis of 9 EU countries [on line]. Dostupný z: www.fertilityeurope.eu/wp-content/uploads/2018/03/EPAF_FINAL.pdf [cit. 2018-09-29].

3. FIGO Committee for the Study of Ethical Aspects of Human Reproduction and Women’s Health. Ethical Issues in Obstetrics and Gynecology. London: FIGO House 2009.

4. Jadva V, Blake L, Casey P, Golombok S. Surrogacy families 10 years on: relationship with the surrogate, decisions over disclosure and children‘s understanding of their surrogacy origins. Hum Reprod 2012; 27(10): 3008–3014.

5. Konečná H. Rodičem kdykoliv a jakkoliv? Průvodce asistovanou reprodukcí a náhradní rodinnou péčí. Praha: Mladá fronta 2017.

6. Konečná H, Klůfa J, Doskočil O, Bubleová V. Anonymní dárcovství gamet a anonymní porody: společné etickopsychosociální a právní aspekty. Prakt. Lék. 2012; 92(10–12): 546–550.

7. Nováková K, Konečná H, Sudová M. Náhradní mateřství v České republice: způsoby hledání náhradní matky. Čas. zdr. práva bioet. 2018; 8(2): 32–42.

8. Paleček J, a kol. Model osvojování. Praha: Středisko náhradní rodinné péče 2017.

9. Pektorová M, Ventruba P. Surogace, ano či ne? Kazuistika. Čes. Gynek. 2015; 80(4): 299–301.

10. Pilka L, Rumpík D, Pilka R, a kol. Surogátní mateřství – literární názory a praxe. Čes. Gynek. 2009; 74(2): 144–147.

11. Právní zpravodaj Vydavatelství C. H. Beck. Spolupráce ministryní spravedlnosti a zdravotnictví v oblasti náhradního mateřství [online]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/spoluprace-ministryni-spravedlnosti-a-zdravotnictvi-v-oblasti-nahradniho-materstvi/ [cit. 2018-09-29].

12. Shenfield F, Pennings G, Cohen J, et al. ESHRE task force on ethics and law 10: surrogacy. Hum Reprod 2005; 20(10): 2705–2707.

13. van den Akker OBA. Surrogate motherhood: A critical perspective. Exp Rev Obstet Gynecol 2010; 5(1): 5–7.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 6

2018 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Pacient na antikoagulační léčbě v akutní situaci
nový kurz
Autoři: MUDr. Jana Michalcová

Kopřivka a její terapie
Autoři: MUDr. Petra Brodská

Uroinfekce v primární péči
Autoři: MUDr. Marek Štefan

Roztroušená skleróza a plánování těhotenství
Autoři: MUDr. Radek Ampapa

Alergenová imunoterapie v léčbě inhalačních alergií
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se