Defekační rituály a turecké záchody


Autoři: Z. Mařatka
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2009; 89(2): 100-101
Kategorie: Aktuality/zprávy/recenze

Entropa, výtvarná výzdoba bruselského sídla Rady Evropské unie, odhalená v rámci předsednictví České republiky, vzbudila diskusi v denním tisku zvláště pro protest Bulharska, parodovaného v tomto díle tzv. tureckými záchody. Tato alegorie byla považována za projev despektu k civilizační úrovni tohoto státu, a ten požadoval její odstranění nebo alespoň zakrytí.

V souvislosti s tím byly uveřejněny i příspěvky, týkající se způsobů praktikovaných při defekačním aktu a jejich fyziologického a patofyziologického významu (1, 2). V nich se objevily sporné názory svědčící o rozporech a nerespektování medicinské stránky tohoto problému. Nutno ovšem přiznat, že v odborné literatuře najdeme málo informací o defekačních zvyklostech.

Některé živočišné druhy mají typické defekační pozice, např. psi. Lze předpokládat, že předchůdci člověka a primitivní lidé defekovali ve dřepu, ale již v raných civilizacích byly nalezeny známky, že si elitní kruhy zajišťovaly pohodlnější způsob vyprazdňování střev. V palácích starověkého Egypta byly nalezeny desky s otvory, z nichž je patrno, že již před 4 tisíci lety si vládci zvyšovali pohodlí defekací vsedě. V římských městech byly nalezeny pozůstatky společných veřejných záchodů se sedátky.

Vývoj záchodů se odehrával v rámci civilizačního procesu, při němž se člověk začal oblékat, obouvat, připravovat si pokrmy, zajišťovat hygienu atd. Všecky tyto vymoženosti mu opatřovaly ochranu, pohodlí a potěšení, ale současně ho zbavovaly výhod otužování, odolnosti, vzdalovaly ho jeho biologickým příbuzným, takříkajíc ho rozmazlovaly. Defekace vsedě byla oceněna jako pohodlnější a příjemnější a byla zaváděna ve vyšších společenských kruzích. U některých osob se vyvinul defekační rituál spojený s jinou činností, např. se čtením. Přesto se ve většině světa do dnešní doby udržel i původní způsob defekace ve dřepu, a to i v zemích vysoce civilizovaných.

Slušelo by se podat objektivní statistický přehled o tom, v kterých světadílech a regionech se zachovávají různé defekační zvyklosti a jaké procento lidí jak kterým dává přednost. Bohužel se mi nepodařilo získat spolehlivé údaje a za eventuální informace bych byl vděčný.

Z různých pramenů soudím, že defekace v přísném soukromí vsedě na klozetové míse, je téměř výlučnou zvyklostí v zemích tzv. západní (euro-americké) populace. Ale v Evropě východní a jižní, v zemích asijských a na Dálném východě se defekuje téměř výhradně ve dřepu. Tento zvyk platí i v zemích civilizačně vyspělých, např. v Japonsku, kde v nemocnicích – jak jsem se sám přesvědčil – jsou záchody obojího druhu a jsou používany podle osobní predilekce.

V současné době jsou tedy u lidí rozšířeny dva typy defekačního aktu:

  • defekace ve dřepu, a 
  • defekace vsedě.

Pokusme se shrnout jejich přednosti a zápory.

Defekace ve dřepu je pravděpodobně fyziologičtější a vhodnější, zvláště při obtížnější evakuaci tuhé stolice a při nedostatečném defekačním reflexu. Ohlašovací fáze defekačního aktu je zahájena defekačním reflexem, při němž se objeví nucení na stolici. Po vyhledání klozetu a zaujetí defekační polohy se dostaví fáze vypuzovací, pří níž se vyprázdní stolice propulzní motilitou tračníku, napřímením konečníku, stahem břišního svalstva (břišním lisem a tlakem bránice při zadržení dechu. Tlakový gradient tvořený bránicí, břišní stěnou a zádovými svaly se přenáší na pánevní dno za současného povolení řitních svěračů. Tyto pochody pozice ve dřepu usnadňuje, a to zvláště při zácpě (3, 4). Nevýhodou je obtíž zaujmout tuto posici a její labilita, zvláště při otylosti, omezení pohyblivosti a celkové ochablosti, při cévních poruchách dolních končetin, eventuálně při nechuti odříci si požitek z pohodlí defekace vsedě, případně z kouření nebo čtení.

Zaujetí polohy ve dřepu a hluboké dýchání doporučuji i v rámci komplexní terapie dráždivého tračníku a spastické zácpy nejen při stolici, nýbrž i mimo ni, např. při močení. Je to jedna z rad, která některým nemocným ulevuje a pomáhá k vypuzení plynů lépe než léky.

Defekace ve dřepu se odehrává ve volné přírodě bez jakýchkoli pomůcek nebo na tzv. tureckých záchodech. Při pobytu v Syriimi imponovaly tamější turecké záchody se šlapkami pro nohy, opěradlem pro ruku a s gumovou hadicí, pomocí  níž se po defekaci opláchla a očistila řiť. Ideál fyziologické a hygienické defekace!

Defekace vsedě je sice pohodlná, ale ve všech ostatních parametrech nevýhodnější. Zaprvé je méně vhodná pro uskutečnění fyziologických podmínek defekačního reflexu, což se projeví zvláště u dětí, jejichž dolní končetiny nedosahují na zem a neposkytují oporu trupu. Řitní svěrače se dosti neuvolňují, eventuálně reflektoricky se stahují a brání prostupu stolice řitním kanálem. Při použití cizích a veřejných klozetů je styk nahého těla se sedátkem nehygienický, umožňuje přenos choroboplodných zárodků a u mnoha osob budí odpor. Použitím papírové podložky se spíše jen symbolicky zabrání styku genitálu se sedátkem nebo mísou. Při pádu skybala do mísy může voda z mísy vystřiknout do otevřené řiti a přenést infekci. Mnozí lidé za těchto okolností volí raději defekaci vstoje nad mísou s pokrčenýma nohama, což je pro defekaci nevhodné.

Léčebný vliv defekační polohy ve dřepu je významný zvláště u zácpy podmíněné oslabením svalových mechanismů, tj. při útlumu střevní motility a oslabení břišního lisu – v pokročilém věku, u celkových nemocí, při poruchách bránice, např. u zvýšeného plicního objemu. Přední břišní stěna může být porušena otylostí, ochablostí po těhotenství, náhlým zhubnutím, kýlou, ascitem, nervovými chorobami. Činnost pánevního dna záleží hlavně na síle řitních zdvihačů, trpí zvláště při a po těhotenství.

U osob, jež by rády využily defekace ve dřepu, ale nejsou toho schopny pro tělesná omezení nebo chorobu, lze doporučit kompromis záležející v úpravě výšky sedátka pod 40 cm. Hurst ve své slavné monografii o zácpě (5) doporučoval jen výšku 25 cm, ale to se těžko realizuje. Sám v tom případě doporučuji defekovat buď vsedě na nočníku, nebo při sedu na míse si dát stoličku pod nohy. Zaujme se pozice v předklonu se stehny přitaženými k břichu. Horní končetiny objímají zespodu stehna, hruď se na ně tlačí seshora. Levá ruka eventuálně masíruje střídavě levou jámu kyčelní, čímž přispívá k postupu obsahu ze sestupného tračníku do rekto-sigmoidea. Když je obsah v konečníku, pomáhá tlak ruky mezi kostrčí a řití, čímž podněcuje defekační reflex a napomáhá prostupu skybala řitním kanálem (6).

Z nahodilých postřehů v cestopisech a z vlastních cestovatelských zkušeností soudím, že v současném světě většina lidí defekuje ve dřepu, a to zvláště v zemích vývojových, s nižší civilizační úrovní, vzácně i v zemích s úrovní vyšší. Převaha defekace vsedě v  zemích euro-americké civilizace je pravděpodobně způsobena výchovou, kdy se dítě od malička posazuje na hrníček, a tato zkušenost se mu vštípí do denní rutiny. Mnoho lidí nalézá v pobytu na záchodě potěšení, které jim v domácím prostředí poskytuje privátnost, pohodlí, duševní uvolnění a pohodu v očekávání zbavení se nevítaného střevního obsahu, což patří k detumescenčním pocitům jako vyprázdnění moči či semene. Tuto pohodu si někteří zpříjemňují kouřením nebo čtením denního tisku a oblíbené literatury. Nic proti těmto lidským snahám zpříjemnit si život, pokud se ovšem nestřetávají s fyziologickými požadavky. Záchod není čítárna a odvádění pozornosti od jeho účelu může být příčinou obtíží, např. zácpy.

Jisté procento lidí se v dospívání a v dospělosti uchýlí k defekaci ve dřepu, většinou pro odpor ke styku s klosetovou mísou používanou cizími lidmi, někdy asi i proto, že poznají výhody defekace ve dřepu. Z uvedeného vyplývá, že defekace ve dřepu a užívání tureckých záchodů není bulharským specifikem, je tradiční v mnoha zemích a má jisté fyziologické a hygienické přednosti.

prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc.

U páté baterie 40

162 00 Praha 6

E-mail: maratka@email.cz


Zdroje

1. Mařatka, Z. Jako Bulhar bych byl na turecký záchod pyšný. Lidové noviny 20. 1. 2009, s. 10.

2. Vainert, L. Prkénko, nebo šlapky? Lidové noviny 22. 1. 2009, s. 17.

3. Mařatka, Z. Zácpa. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1957.

4. Mařatka, Z. Gastroenterologie. Praha: nakladatelství Karolinum, 1999, s. 233.

5. Hurst, A.F. Constipation and allied intestinal disorders. 2nd ed. London: Oxford Medical Publications, 1921.

6. Mařatka, Z. Trávicí obtíže v lékařské praxi. Praha: Galén, 2007, s. 148.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 2

2009 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se