Analýza výskytu ohrožení nemocí z povolání v České republice v letech 2001–2007*


Analysis of the occurrence of occupational disease risk in the Czech Republic in 2001–2007

In 2001–2007, 445 cases of occupational disease risk were reported in the Czech Republic which represented 4.4% of all occupational diseases reported in this period. Workers from the Moravia and Silesia Region formed 47% cases and workers in the field of mining coal, lignite and peat formed 31% cases. The most frequent causes of exposure were vibrations and a longterm excessive load on extremities (35.3% and 29.4% cases). The most frequent was the syndrome of a carpal tunnel (37.1% cases). In the paper, authors compare data on occupational disease risks to occupational diseases reported in the same period and analyze the data according to gender, diagnoses, professions, age and exposure length. They conclude that the number of reported occupational disease risks show a stable trend in last seven years. Authors recommend that instead of using the category of occupational disease risk the criteria for assessing occupational diseases were diminished in selected items on the list of occupational diseases in near future.

Key words:
occupational disease risk, diagnosis, profession, age, exposure, development trend, list of occupational diseases


Autoři: Z. Fenclová 1,2;  T. Navrátil 3;  P. Urban 1,2;  P. Brhel 4;  D. Pelclová 2
Působiště autorů: Odbor hygieny práce a pracovního lékařství, SZÚ Praha, vedoucí doc. MUDr. Pavel Urban, CSc. 1;  Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Klinika nemocí z povolání 1. LF UK a VFN přednosta prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. 2;  Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, Praha, ředitel prof. RNDr. Zdeněk Samec, DrSc. 3;  Klinika pracovního lékařství LF Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně přednosta prof. MUDr. Petr Brhel, CSc. 4
Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 61, 2009, No. 1, s. 12-17.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

V letech 2001–2007 bylo v České republice hlášeno celkem 445 případů ohrožení nemocí z povolání, což představovalo 4,4 % všech profesionálních onemocnění hlášených v tomto období. Onemocněli zejména pracovníci z Moravskoslezského kraje (47,0 % případů) a pracovníci v odvětví ekonomické činnosti těžba uhlí, lignitu a rašeliny (31,0 % případů). Nejčastější příčinou ohrožení byly vibrace a dlouhodobá nadměrná jednostranná zátěž končetin (35,3 % a 29,4 % případů). Nejvíce byl zastoupen syndrom karpálního tunelu (37,1 % případů). V práci autoři srovnávají ohrožení nemocí z povolání s nemocemi z povolání, hlášenými ve stejném časovém období, a analyzují je podle pohlaví, diagnóz, profesí, věku a délky expozice. Závěrem konstatují, že počty hlášených ohrožení nemocí z povolání v posledních sedmi letech ukazují stabilní trend, a doporučují, aby se v dohledné budoucnosti místo ohrožení nemocí z povolání u vybraných položek seznamu nemocí z povolání zmírnila dosud platná kritéria pro uznávání nemocí z povolání.

Klíčová slova:
ohrožení nemocí z povolání, diagnóza, profese, věk, expozice, trendy vývoje, seznam nemocí z povolání

Úvod

Termín ohrožení nemocí z povolání (dále jen „ohrožení“) byl v České republice poprvé použit v zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) v roce 1965. První definice ohrožení nemocí z povolání se objevila v zákoníku práce až v roce 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 155/2000 Sb. Podle této definice se ohrožením nemocí z povolání rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemocí z povolání. V § 271 uvedeného zákona byla vláda zmocněna stanovit nařízením, které změny zdravotního stavu jsou ohrožením nemocí z povolání. První neoficiální seznam ohrožení nemocí z povolání a návrh kritérií pro jejich uznávání připravila pro MZ ČR a MPSV ČR již v roce 2000 Společnost pracovního lékařství ČLS JEP [1]. S uvedeným návrhem se posléze nic nedělo (i když od roku 2001 slouží jako neoficiální návod pro posuzování a uznávání ohrožení nemocí z povolání v České republice), a až v únoru 2008 ministerstvo zdravotnictví vytvořilo pracovní skupinu, která byla pověřena vypracováním seznamu ohrožení nemocí z povolání a kritérií pro jejich uznávání [2]. Vzhledem k tomu, že někteří odborníci pro nemoci z povolání již delší dobu považují ohrožení nemocí z povolání za nestandardní nástroj v naší legislativě, který nemá obdobu v žádném jiném státě EU [2, 4], diskutuje se mezi odborníky pro nemoci z povolání stále častěji o otázce jeho zrušení.

V naší práci jsme se pokusili na základě analýzy ohrožení nemocí z povolání, hlášených do Národního registru nemocí z povolání v České republice v letech 2001–2007, stanovit vývojové trendy u jednotlivých diagnostických jednotek a vytipovat určité společné charakteristiky (pohlaví, profese, věk, délku expozice), které by mohly být využity jako pomocné ukazatele pro zavádění preventivních opa-tření u nejvíce ohrožených pracovníků, popř. i pro cílené vyhledávání nemocných osob.

Metodika

Údaje o výskytu hlášených ohrožení nemocí z povolání v České republice za období let 2001–2007 byly získány z databáze Národního registru nemocí z povolání, jehož zpracovatelem je Odbor hygieny práce a pracovního lékařství SZÚ v Praze. U každého jednotlivého případu byla sledována diagnóza, pohlaví, profese, věk a délka expozice. Data byla následně ve stejných parametrech srovnávána s nemocemi z povolání hlášenými ve stejném časovém období. Výsledky byly statisticky zpracovány za použití dvouvýběrového t-testu  (rovnost rozptylu byla testována dvouvýběrovým F-testem), lineární korelace a dvouvýběrového K-S testu.

Výsledky

Tabulka 1 uvádí absolutní počty a incidenci nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášených v České republice v posledních sedmi letech. V letech 2001–2007 bylo uznáno celkem 445 ohrožení nemocí z povolání, což představovalo 4,4 % ze všech profesionálních onemocnění hlášených v tomto období. Největší procentuální zastoupení (5,4 %) bylo zjištěno v roce 2006, nejmenší (3,0 %) v roce 2001. Incidence ohrožení nemocí z povolání byla v rozmezí od 1,1 případů na 100 tisíc pojištěnců (rok 2001) do 1,7 případů na 100 tisíc pojištěnců (rok 2003).

Tab. 1. Nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášená v České republice v letech 2001–2007
Nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášená v České republice v letech 2001–2007
NzP – nemoc z povolání, ONzP – ohrožení nemocí z povolání Poznámka: *nemocensky pojištění zaměstnanci podle zákona č. 54/1956 Sb.

Z tabulky je dále patrné, že zatímco celkové počty hlášených nemocí z povolání v České republice od roku 2001 každoročně mírně klesají (nárůst o 6,8 % hlášených případů byl zaznamenán pouze v roce 2007), počty hlášených ohrožení nemocí z povolání ukazují trend stabilní. Mírný nárůst ohrožení (po 10 případech) byl zaznamenán v letech 2001–2007 u nemocí periferních nervů z vibrací a u nemocí periferních nervů z přetěžování končetin. Naopak, pokles o 15 případů oproti roku 2001 a o 12 případů oproti roku 2002 byl zaznamenán u ohrožení sluchu z hluku a u artróz kloubů z vibrací.

Nejméně ohrožení nemocí z povolání bylo hlášeno z Karlovarského kraje (celkem dva případy), nejvíce z kraje Moravskoslezského (celkem 211, tj. 47,0 % všech případů). V dalších 12 krajích se počty uznaných ohrožení pohybovaly v rozmezí od 3 do 47 případů.

Nejčastěji bylo ohrožení diagnostikováno u pracovníků v odvětví ekonomické činnosti těžba uhlí, lignitu a rašeliny (OKEČ CA10 – celkem 138, tj. 31,0 % hlášených případů ohrožení). Odvětví výroba základních kovů a hutních výrobků (OKEČ DJ27) a odvětví výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (OKEČ DJ28) s 64 a 53 hlášenými případy, obsadily druhé a třetí místo. V dalších 31 odvětvích vzniklo celkem 1–34 případů ohrožení nemocí z povolání.

Nejpočetnější kategorii ohrožení nemocí z povolání představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory (celkem 387, tj. 87,0 % hlášených případů ohrožení). Nejčastější příčinou ohrožení nemocí z povolání byly vibrace, dále dlouhodobá nadměrná a jednostranná zátěž končetin a hluk (celkem 35,3 %, 29,4 % a 22,2 % případů). Chemické látky a alergeny vyvolaly ohrožení nemocí z povolání méně často (celkem 8,1 % a 4,9 % případů). Nejčastěji hlášeným ohrožením nemocí z povolání podle jednotlivých diagnostických jednotek byl lehký syndrom karpálního tunelu (celkem 165, tj. 37,1 % případů) a artróza loketního kloubu (celkem 81, tj. 18,2 % případů).

Počty ohrožení nemocí z povolání a počty nemocí z povolání hlášených v České republice v letech 2001–2007 podle jednotlivých položek seznamu nemocí z povolání uvádí tabulka 2.

Tab. 2. Ohrožení nemocí z povolání hlášená v České republice v letech 2001–2007, rozdělení podle položek seznamu nemocí z povolání
Ohrožení nemocí z povolání hlášená v České republice v letech 2001–2007, rozdělení podle položek seznamu nemocí z povolání
DNJZ – dlouhá, nadměrná, jednostranná zátěž končetin, m – měsíce, d – dny

Z tabulky je evidentní, že celkové počty hlášených ohrožení i nemocí z povolání, vznikajících v důsledků působení chemických látek (položky I.01–I.40), byly v posledních sedmi letech nízké. Nejčastěji byly nemoc z povolání z chemických látek i ohrožení intoxikací diagnostikovány u osob exponovaných v práci olovu a jeho sloučeninám. Postiženi byli zejména pracovníci při výrobě autobaterií – 12krát byla diagnostikována intoxikace olovem, 4krát bylo hlášeno ohrožení intoxikací. Nejvíce ohrožení nemocí z povolání i nejvíce intoxikací olovem vznikalo v prvním roce práce v riziku olova (celkem 41,0 % a 50,0 % hlášených případů).

U ohrožení vznikajících v důsledku působení fyzikálních faktorů (položky II. 4–II.10) byla nejčastěji zjišťována porucha sluchu z hluku. U postižených pracovníků bylo ve sledovaném období ohrožení hlášeno při celkové ztrátě sluchu podle Fowlera od 27,2 do 47,5 %. Poruchou sluchu z hluku byli ohroženi zejména zámečníci, horníci-lamači a brusiči-cidiči odlitků (17,2 %, 16,2 % a 7,1 % případů). Porucha sluchu z hluku jako nemoc z povolání byla zjišťována také častěji u zámečníků (22,2 % případů), dále u brusičů-cidičů odlitků a u kovářů-lisařů (celkem 11,7 % a 6,1 % případů). Nejčastěji byla porucha sluchu z hluku – jako ohrožení i jako nemoc z povolání – diagnostikována u pracovníků ve věkové skupině 55–59 let (celkem 39,4 % a 42,8 % případů). Průměrný věk pracovníků (52,6 let) s hlášeným ohrožením poruchou sluchu z hluku byl statisticky významně nižší než průměrný věk (54,8 let) pracovníků s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Nejčastěji onemocněli pracovníci, kteří byli exponováni nadměrnému hluku celkem 35–39 let (17,2 % případů u ohrožení a 16,7 % případů u nemoci z povolání).

V letech 2001–2007 bylo poškození cév rukou z vibrací hlášeno jako ohrožení i jako nemoc z povolání zejména u brusičů-cidičů odlitků (54,5 % a 36,0 % případů), u zámečníků (9,0 % a 23,4 % případů) a u horníků-lamačů (9,0 % a 12,9 % případů). Ohrožení poruchou cév z vibrací bylo diagnostikováno rovnoměrně u pracovníků ve věku 25–56 let, u nemocí z povolání častěji onemocněli pracovníci ve věkové skupině 50–54 let (21,7 % případů). Raynaudův syndrom jako ohrožení i jako nemoc z povolání nejčastěji vznikal po 5–14 letech práce v riziku vibrací (celkem 55,0 % a 40,0 % případů).

Zatímco ohrožení i nemoci periferních nervů z přetěžování končetin častěji vznikaly u žen (50,5 % a 58,0 % případů), ohrožení i nemoci periferních nervů z vibrací byly zjišťovány převážně u mužů (96,0 % a 94,5 % případů). Jak u ohrožení, tak i u nemocí z povolání byl nejčastěji postižen nervus medianus v oblasti karpálního tunelu (celkem 96,0 % a 90,6 % případů u onemocnění z vibrací a 91,4 % a 92,9 % případů u onemocnění z přetěžování končetin). Nervus ulnaris v oblasti lokte nebo v oblasti Guyonova kanálu byl v důsledku působení nadlimitních vibrací nebo v důsledku přetěžování končetin izolovaně postižen méně často (u vibrací celkem 90krát, z toho 3krát bylo hlášeno ohrožení; u přetěžování končetin celkem 92krát, z toho 8krát bylo zjištěno ohrožení). Zatímco u ohrožení i u nemocí periferních nervů z vibrací byli převážně postižení horníci-lamači (36,1 % a 19,4 % případů), zámečníci (14,5 % a 14,9 % případů) a brusiči-cidiči odlitků (10,8 % a 12,8 % případů), u ohrožení i u nemocí periferních nervů z přetěžování končetin onemocněli zejména montážní dělníci (18,3 % a 13,9 % případů), brusiči skla (17,2 % a 5,7 % případů) a horníci- -lamači (11,8 % a 5,1 % případů ).

Lehký syndrom karpálního tunelu (ohrožení) a nej-méně středně těžký syndrom karpálního tunelu z vibrací (nemoc z povolání) častěji vznikaly u pracovníků ve věkové skupině 50–54 let (celkem 26,3 % a 27,5 % případů), kteří byli exponováni nad-měrným vibracím nejméně 5–19 let (celkem 69,0 % a 53,0 % případů). U ohrožení i u nemocí z povolání pro syndrom karpálního tunelu z přetěžování končetin onemocněli častěji pracovníci ve věkové skupině 45–54 let (celkem 58,8 %, respektive 55,8 % případů), kteří byli exponováni nadměrné zátěži 5–14 let (celkem 36,5 % a 39,0 % případů). Průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením pro syndrom karpálního tunelu z vibrací (44,2 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (47,8 let) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Také průměrná doba expozice nadlimitním vibracím (12,3 roku) byla u pracovníků s hlášeným ohrožením pro syndrom karpálního tunelu z vibrací statisticky významně nižší než průměrná expozice u pracovníků (15,5 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01).

Poškození kloubů z vibrací a poškození kloubů z přetěžování končetin bylo diagnostikováno jako ohrožení nemocí z povolání nejčastěji u horníků-lamačů (76,2 % a 82,2 % případů). Také nemocí z povolání pro artrózu kloubů z vibrací i z přetěžování končetin onemocněli převážně horníci- -lamači (celkem 30,3 % a 19,9 % případů). Z kloubů postižených v důsledků působení nadměrných vibrací nebo přetěžováním končetin byl nejčastěji zastoupen loketní kloub (59krát a 22krát u ohrožení, respektive 118krát a 62krát u nemocí z povolání). Ohrožení onemocněním kloubů z vibrací i z přetěžování končetin bylo nejčastěji diagnostikováno u pracovníků ve věkové kategorii 40–49 let (celkem 61,9 % a 60,7 % případů). Poškození kloubů z vibrací i z přetěžování končetin diagnostikované jako nemoc z povolání se vyskytovalo převážně u pracovníků o 10 let starších, tj. ve věkové kategorii 50–59 let, v 62,6 % a 63,7 % případů. Průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením artrózou kloubů končetin z vibrací (44,9 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (51,4 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Také průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením artrózou z přetěžování končetin (45,2 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (51,6 let) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Průměrná doba expozice nadlimitním vibracím (14,4 roku) u pracovníků s hlášeným ohrožením pro artrózu kloubů z přetěžování končetin byla statisticky významně nižší než průměrná expozice (19,2 roku) u pracovníků s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Ohrožení pro artrózu kloubů bylo častěji diagnostikováno u pracovníků, kteří pracovali v riziku vibrací nebo v riziku přetěžování končetin 15–19 let (celkem 31,8 % a 28,6 % případů). U artróz hlášených jako nemoc z povolání častěji onemocněli pracovníci, kteří pracovali v riziku vibrací 30–34 let (celkem 21,2 % případů) nebo v riziku přetěžování končetin 10–15 let (celkem 20,5 % případů).

Nemoci šlach a šlachových úponů z přetěžování končetin (tendinitidy, entezopatie, impingement syndrom) byly diagnostikovány v letech 2001–2007 jako ohrožení u dvou montážních dělnic, u dvou lesních dělníků, dále u brusiče skla, brusiče kovů, čalouníka, zedníka, dělníka při výrobě klavíru a u seřizovače strojů. Nemoc z povolání vznikla především u foukačů-brusičů skla (75krát) a u montážních dělníků (63krát). V obou skupinách onemocněli převážně pracovníci ve věkové skupině 45–54 let (60,0 % případů u ohrožení a 53,7 % případů u nemocí z povolání). U ohrožení nejčastěji onemocněli pracovníci po expozici nadměrné zátěži 35–39 let (celkem 30,0 % případů). U nemocí z povolání onemocnění častěji vznikalo po 5–9 letech práce v riziku (21,5 % případů).

Ohrožení byla hlášena i v případě plicních onemocnění. V letech 2001–2007 bylo v České republice hlášeno ohrožení astmatem 18krát a ohrožení alergickou rýmou 4krát. Astma jako nemoc z povolání bylo diagnostikováno 333krát izolovaně a 80krát ve spojení s alergickou rinitidou. Alergická rýma vznikla samostatně jako nemoc z povolání celkem 216krát. Nejčastěji vzniklo ohrožení astmatem nebo rýmou u montážních dělníků (6krát), dále u pekařů a traktoristů (po třech případech). Nejčastějším vyvolavatelem astmatu a rýmy byla u ohrožení nemocí z povolání mouka, kravský prach, seno, sláma, zplodiny pájení a organická rozpouštědla. Nemoc z povolání pro astma a alergickou rýmu se také častěji zjišťovala u pekařů (250krát), ošetřovatelů zvířat (84krát) a u montážních dělníků (29krát). Zatímco ohrožení bylo častěji diagnostikováno u pracovníků ve věkové kategorii 35–44 let (celkem 40,9 % případů), nemoc z povolání vznikala zejména ve věkové kategorii 45–54 let (celkem 33,5 % případů). Nejvíce ohrožení astmatem i alergickou rýmou i nejvíce nemocí z povolání pro tyto diagnózy vznikalo po 5–9 letech práce s alergenem (31,8 %, respektive 27,3 % případů).

Ve všech kapitolách a diagnostických skupinách, u ohrožení i u nemocí z povolání, u mužů i u žen, byla prokázána statisticky významná pozitivní korelace mezi věkem a délkou expozice (p ≤ 0,001). Lze tedy konstatovat, že se vzrůstajícím věkem se expozice prodlužuje, což znamená, že nižší věk vede ke vzniku onemocnění po kratší expozici. Jedinou výjimku tvoří ohrožení u artróz z přetížení končetin (skupina mužů), kde statisticky významná korelace mezi věkem a délkou expozice prokázána nebyla.

Diskuse

Naše analýza ukázala, že ohrožení nemocí z povolání je nejčastěji hlášeno u horníků-lamačů, zámečníků, brusičů-cídičů odlitků, montážních dělníků a brusičů skla, ve věkové skupině 40–54 let, kteří byli exponováni zejména vibracím a přetěžování končetin po dobu 5–19 let.

Průměrný věk mužů s hlášeným ohrožením (46,5 roku) byl statisticky významně nižší než průměrný věk mužů (47,5 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,04). Průměrná doba expozice (16,0 let) byla u pracovníků s hlášeným ohrožením nemocí z povolání statisticky významně delší než průměrná doba expozice (14,6 roku) u osob s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,02).

Jak ukazují naše výsledky, celkové roční počty hlášených ohrožení nemocí z povolání se v průběhu posledních sedmi let výrazně neměnily, přestože dosud nejsou stanovena jednotná a závazná kritéria pro jejich posuzování a uznávání. Předložený „Návrh seznamu ohrožení nemocí z povolání a podmínky pro vydání lékařského posudku“, který byl uveřejněn v časopise Pracovní lékařství v roce 2008 [2] se od původního návrhu uveřejněného v roce 2000 [1] liší jen v tom, že se nadále nebudou moci hlásit ohrožení u profesionálních kožních nemocí (ve sledovaném období nebylo toto ohrožení hlášeno ani jednou). Nepředpokládáme proto, že by se schválením navrhovaného seznamu ohrožení nemocí z povolání v budoucnosti dramaticky zvýšily počty hlášených ohrožení, jak na to ve svých článcích upozorňují někteří autoři [2, 4]. Na druhou stranu je pravdou, že pojem ohrožení nemocí z povolání není kromě Slovenské republiky [3] pro další země EU srozumitelný a především s ničím srovnatelný. To ve svých důsledcích přispívá k tomu, že počty hlášených profesionálních onemocnění v České republice lze s okolními státy obtížně srovnávat a v zásadě je třeba počty ohrožení nemocí z povolání přičíst k nemocem z povolání.

Musíme však zdůraznit, že kritéria pro hlášení nemocí z povolání jsou v jednotlivých státech EU velmi odlišná, a to jak klinická, tak i hygienická [5].Je proto velmi žádoucí, aby se diagnostická kritéria sjednocovala a aby se sblížily i sociálně ekonomické dopady pro nemocné v zemích EU. Navrhujeme, aby se v případě, že by bylo zrušeno ohrožení nemocí z povolání, v co nejkratším čase novelizoval seznam nemocí z povolání a aby se u vybraných položek (např. u poruchy sluchu z hluku) také zmírnila kritéria pro hlášení nemocí z povolání, přinejmenším tak, jak je tomu např. v Německu (http://arbmed.med.uni-rostock.de/bkvo/bekvo.htm#Liste) nebo v některých dalších zemích EU [6].

Závěr

Provedená analýza ukazuje, že situace, pokud jde o počty hlášených ohrožení nemocí z povolání v České republice, není nijak dramatická. Předpokládáme proto, že sjednocením vybraných kritérií pro přiznávání nemocí z povolání s okolními státy EU, ale také doplněním seznamu nemocí z povolání o nové položky (např. o rakovinu plic u silikózy, nádorová onemocnění vznikající po expozici cytostatikům, volnou položku pro chemické látky apod.) se situace na poli profesionálních onemocnění značně vylepší.

Práce byla provedena s podporou MSM 0021620807.

Došlo dne 17. 12. 2008.

Přijato do tisku dne 15. 1. 2009

Kontaktní adresa:

MUDr. Zdenka Fenclová, CSc.

Klinika nemocí z povolání VFN

Na Bojišti 1

120 00 Praha 2

e-mail: zdenka.fenclova@lf1.cuni.cz

*Předneseno ve zkrácené verzi na IV. kongresu nemocí z povolání s mezinárodní účasti v Luhačovicích dne 24. 10. 2008.


Zdroje

1. BRHEL, P., HEJLEK, A. Ohrožení nemocí z povolání (závěry vnitroodborové diskuze). České pracov. Lék., 2000, 1, 2, s. 124–125.

2. BRHEL, P. Potřebujeme ohrožení nemocí z povolání a jejich seznam? Pracov. Lék., 2008, 60, 2, s. 79–83.

3. BUCHANCOVÁ, J. et al. Pracovné lekárstvo a toxikológia. 1. vyd., Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2003, 1133 s., ISBN 80-8063-113-1.

4. HRNČÍŘ, E. Uznávání ohrožení nemocí z povolání. Pracov. Lék., 2008, 60, 2, s. 47–50.

5. PELCLOVÁ, D., AMEILLE, J., URBAN, P., FENCLOVÁ, Z., LEBEDOVÁ, J. Les maladies professionnelles en République tchéque: critŹres de reconnaissance et dęindemnisation. Arch. Mal. prof., 2001, 62, 8, s. 629–633.

6. PELCLOVÁ D., FENCLOVÁ, Z., LEBEDOVÁ, J. Occupational diseases in the Czech Republic in the year 1998. The need for unifying european standards/criteria for all occupational diseases. Centr. Eur. J. publ. Health, 2000, 8, 1, s. 49–52.

Štítky
Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Pracovní lékařství

Číslo 1

2009 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se