Doc. MUDr. Monika Kneidlová, CSc. – blahopřání k 65. narozeninám

Ženy jsou úžasné bytosti, zvláště některé. Je pozoruhodné, když lze jejich život vyjádřit pomocí vzestupných či sestupných číselných řad. Znám ženu, která právě dovršila 65 let, ale od věku 55 let se nezměnila, přičemž vypadá, jako kdyby jí bylo nanejvýš 45 let. Je energická, jako kdyby jí bylo 35 let, plány má, jako kdyby jí nebylo ještě ani 25 let, nové věci se učí a chápe tak rychle, jako kdyby jí bylo právě 15 let a paměť má tak dokonalou, že ví přesně, co se odehrálo, když jí bylo 5 let. A to není všechno! Tato žena má 1 dceru, 2 vnuky, 3 tituly, navštívila 4 kontinenty, číslo 5 je spojeno s nějakým jejím tajemstvím, které nikdy nikomu nesděluje, bydlí ve vilce, která má 6 pokojů, pečuje o 7 králíků a 8 slepic, cesta vlakem z místa bydliště do Prahy jí trvá 9 minut a v den svých narozenin vyšetřila právě 10 pacientů. Takové číselné posloupnosti přece nemohou být náhodné! Je vůbec možné, aby takhle záhadná žena existovala? Věřte nebo ne, skutečně je tomu tak.

Dne 18. 2. 2009 se v plném zdraví a v plné pracovní aktivitě dožila 65 let paní docentka MUDr. Monika Kneidlová, CSc. Narodila se v Radotíně v rodině právníka a profesorky jazyků. V roce 1968 vystudovala Lékařskou fakultu hygienickou Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1969 na ní dosud pracuje, a to postupně v různých funkcích. V roce 1981 získala titul kandidátky lékařských věd, v roce 1986 se stala docentkou. Nyní je zástupkyní přednosty Kliniky pracovního a cestovního lékařství pro výuku, vědu a výzkum. Je také zástupkyní vedoucího redaktora časopisu Pracovní lékařství, členkou atestačních komisí v oborech pracovní lékařství a hyperbarická medicína a oxygenoterapie, zakladatelkou Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP a členkou její České komise pro posuzování nemocí z povolání, členkou akreditační komise pro obor pracovní lékařství a hlavně všeobecně uznávanou autoritou a učitelkou. V odborných lékařských časopisech uveřejnila celkem 72 sdělení, je spoluautorkou 5 monografií, přednesla nespočetné množství příspěvků na vědeckých konferencích a podílela se na velkém množství vědeckovýzkumných projektů. Vedle toho je obětavou maminkou i babičkou, vyzná se v kultuře a historii, plynule hovoří třemi jazyky a několik desetiletí je úspěšnou chovatelkou kvalitních psů, kteří získali řadu mezinárodních ocenění. Dokáže vysvětlovat své názory a postoje takovým způsobem, že je při jejich prosazování téměř vždy úspěšná, a to někdy i tak, že „křičí tím, že mlčí“ (Cicero). Je drobná, milá, půvabná, inteligentní, tichá, pracovitá a obětavá –⁠ prostě pořád stejná. Čas, který ostatní lidi devastuje, je proti ní bezmocný, protože ji prakticky vůbec nedokáže změnit ani ovlivnit.

Vážená paní docentko, milá Moniko, do dalších let života Vám jménem svým, jménem kolektivu Vašeho pracoviště, jménem redakční rady časopisu Pracovní lékařství, jménem lékařů sdružených ve Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP, jménem těch, které jste učila, kterým jste radila, kterým jste pomáhala řešit jejich problémy, i těch, kteří dnes užívají toho, co jste v životě vytvořila a dokázala prosadit, přeji hodně zdraví, dobrých přátel, pohody a spokojenosti, pracovního elánu a dalších životních úspěchů.

Doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA