Nanobiotechnologie a očkování

Metody spojené s rozvojem nanobiotechnologie v nejrozmanitějších oborech nalezly uplatnění i na úseku diagnostiky nemocí a terapie. Samostatným úsekem je sledování chování molekul  v oblasti nanoprocesů při vakcinaci. Například hepatitida B postihuje celosvětově 350 mil. lidí. Může závažně poškozovat zdraví a ovlivňovat život nemocných. Očkování bylo k dispozici již v roce 1982 s 95% účinností, což se nemohlo výrazněji uplatnit v rozvojových zemích s nedostatkem financí na zajištění nákupu vakcíny, její distribuci, uchovávání v chladu, dále nákupu sterilních jehel a zajištění opakovaného očkování. Proto je vítaným výsledkem výzkumu na úseku nanotechnologie umožnění provádět ochranu obyvatel bez uvedených finančních a organizačních nároků. Vakcína se podává do nosu očkovaných v podobě emulze, skládající se ze sójového oleje, alkoholu, vody a pomocných detergentů umožňujících emulgaci do kapek menších než v průměru 400 nanometrů. Tyto částice se mísí s původcem nemoci. Vakcína dobře proniká nosní sliznicí a vyvolává silnou ochrannou imunitní reakci.

Podobně lze uvažovat o očkování proti neštovicím, chřipce a antraxu. Zbývá otázka, jejíž řešení je velmi důležité pro obecné rozšíření uváděné technologie. Nanočástice by mohly proniknout touto cerstou do olfaktorických bulbů a do mozku a vyvolávat nežádoucí komplikace. V nanoprocesech mohou mít totiž miolekuly různé, dosud nezjištěné vlastnosti při reakcích s jednotlivými součástmi buněk.

Prof. MUDr. Antonín Nauš, DrSc.