Souhrny kongresových sdělení


Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 60, 2008, No. 3, s. 125-132.
Kategorie: IV. kongres nemocí z povolání s mezinárodní účastí

(Abstrakta dodaná do redakční uzávěrky jsou uvedena v abecedním pořadí podle příjmení prvního autora.)

ABSTRAKTA PŘIHLÁŠENÝCH SDĚLENÍ – LÉKAŘSKÁ SEKCE

Bartizalová, Š.

Klinika pracovního lékařství, FN Plzeň-Lochotín

Drogy v pracovním zařazenízaměření na profesionální řidiče

Na klinice pracovního lékařství vyšetřujeme řadu profesionálních řidičů. Práce přináší přehled základního vyšetření u řidičů. Otázkou blízké budoucnosti je zaměřit vyšetření také na přítomnost drog v organismu řidiče. 

Počet zjištěných případů jízdy pod vlivem návykové látky stále stoupá – v r. 2005 to byly jen ojedinělé případy, v r. 2006 se jednalo o 57 řidičů a v r. 2007 už to bylo 122 řidičů; nejčastěji jde o kombinaci pervitinu s marihuanou.

Při vyšetřování osob na přítomnost drog od roku 1985 byla zjištěna nejvíce přítomnost derivátů amfetaminu – pervitin, dále canabinoidy, benzodiazepiny, tramal. U řidičů byl v r. 2007 nejpočetněji zastoupen metamfetamin (51 % ) a canabinoidy (42 % ). Jednalo se především o muže ve věku 20–29 let.

Průkaz návykové látky je možný z moče (imunochemický záchyt analyzátorem AxSYM od firmy ABBOTT), z krve (plynová chromatografie s hmotnostní spektrometrií) a také ze slin a potu (testy DRUGWIPE 5).

Test DRUGWIPE 5 stanoví 5 skupin drog – amfetamin, kokain, canabinoidy, opiáty, metamfetamin. Tento test je využíván policií ČR při silniční kontrole.

Novými kombinovanými testy jsou DynexTest SalivaScreen, který umožňuje stanovit 5 nejběžnějších drog ze slin vyšetřované osoby, a Dynex Test, kterým se stanoví drogy z moči vyšetřované osoby.

Účinky drog jsou u řidičů velice nebezpečné, protože prodlužují reakční čas, zhoršují paměť, vedou k poruchám zrakového vnímání i koordinace, takže výsledkem je chybné řízení. Vzhledem k tomu, že věk osob, které užívají drogy, klesá, měli bychom v rámci preventivní prohlídky tato vyšetření provádět zcela běžně.

Bátora, I., Grellneth, D.

Klinika pracovného lekárstva a toxikológie LF UK a FNsP, Dérerova nemocnica, Bratislava

Choroba z povolania z expozície pesticídom?

Pesticídy stále predstavujú potenciálne zdravotné riziko pre človeka, hoci ich spotreba, napr. v SR, je v posledných rokoch výrazne nižšia v porovnaní s obdobím intenzívneho socialistického poľnohospodárstva v 80-tych rokoch: v r. 1980 19 016 ton; v r. 2003 už len 3 579 ton. V blízkej budúcnosti sa ale predpokladá nárast ich spotreby.

V pracovnom lekárstve sú stredobodom záujmu predovšetkým následky po akútnej expozícii vysokej dávke (akútna intoxikácia) a stále sporné, nie presne definované následky dlhodobej expozície nízkym koncentráciám pesticídov (long-term low-level exposure).

V súčasnosti sú pomerne dobre definované nie akútne efekty expozície organofosforovým pesticídom: intermediárny syndróm (Intermediate Syndrome), neskorá neuropatia (Organophosphorus Induced Delayed Neuropathy) a chronická neuropsychiatrická porucha (Chronic Organophosphate Induced Neuropsychiatric Disorder).

Na základe výsledkov klinických štúdií sa množia dôkazy o chronickom efekte dlhodobej expozície nízkym koncentráciám aj iným, nie len organofosforovým pesticídom bez anamnézy akútnej intoxikácie. Najčastejšími symptómami podľa dotazníkov sú: bolesť hlavy, únava, pocit napätia, nespavosť, závraty, depresia a ďalšie.

Medzi možné chronické efekty niektorých pesticídov patria: niektoré formy rakoviny, vrodené defekty, ochorenia krvi, neurologické ochorenia/poruchy, vývojové defekty.

Batériou psychologických testov lze objektívne odhaliť subtílne kognitívne a neurobehaviorálne poruchy [Kamel, F., Hoppin, J. A. Association of pesticide exposure with neurologic dysfunction and disease. Environ. Health Perspect., 2004, 112, s. 950–958].

Kľúčovými problémami v posúdení chronického efektu pesticídov v pracovnom lekárstve pri použití dotazníkov je odhad expozície (prevažne expozícia viacerým pesticídom) a validita referovaných symptómov.

Doterajšie ojedinelé pokusy o odškodnenie poruchy zdravia z chronickej expozície pesticídom v SR zlyhávajú na absencii spoľahlivých dát o expozícii a dominantnej polymorbidite pacientov evidentne nesúvisiacej s expozíciou pesticídom.

Bejčková, H.1, Teřl, M.2

1Klinika pracovního lékařství, FN Plzeň;

2TRN klinika, Plzeň

Profesionální asthma bronchiale u lékaře

Profesionální bronchiální astma je vyvolané inhalací škodlivých nox, kterým je pracovník vystaven při práci. Typické profese pro vznik onemocnění jsou pekaři, cukráři, dělníci ve mlýnech, pracovníci v zemědělství apod.

V kazuistice uvádíme méně typický případ profesionálního astmatu lékaře zdravotního ústavu, u kterého se vyvinulo onemocnění po opakované vakcinaci očkovací látkou proti klíšťové encefalitidě. Souvislost byla potvrzena specifickými bronchomotorickými testy.

Nemoc byla uznána jako nemoc z povolání, ale proti posudku se odvolal zaměstnavatel. Případ byl proto projednán na Odborné komisi MZ ČR pro posuzování nemocí z povolání a náš posudek byl potvrzen jako správný.

Bubeníčková, J., Boušová, K.

Klinika nemocí z povolání, FN Hradec Králové

Zajímavé aspekty při posuzování profesionality alergických onemocnění

V práci jsou popsány kazuistiky tří pacientů vyšetřených na naší klinice v letech 2007 a 2008, u kterých byla posuzována profesionalita alergického onemocnění. Jedná se o ne zcela typické případy.

V prvním případě jde o ženu pracující na poště v novinovém stánku. Tato pacientka byla dlouhodobě neúspěšně léčena pro neinfekční konjunktivitidu. Naším komplexním vyšetřením byla zjištěna a nazálním provokačním testem potvrzena diagnóza alergické rinitidy, která pak byla hlášena jako nemoc z povolání.

Druhý případ reprezentuje muž, který pracoval jako seřizovač strojů na pracovišti s vyhlášeným rizikem textilního prachu. Pacient byl odeslán k posouzení profesionality perzistující rinitidy s ne zcela typickou vazbou k pobytu na pracovišti. V průběhu našeho vyšetření bylo diagnostikováno bronchiální astma a potvrzena profesionalita obou alergických onemocnění.

Ve třetím případě posuzování profesionality ještě probíhá; výsledek bude znám a zpracován na podzim tohoto roku. Jedná se o pacientku s chronickou hypertrofickou rinitidou a typickou vazbou zdravotních obtíží k pobytu na pracovišti. Pacientka pracuje jako dělnice v prostředí, kde jsou kladeny zvýšené nároky na čistotu, a přichází zde do kontaktu s dezinfekčními přípravky. Vzhledem k přetrvávající těžké nosní obstrukci nebylo možno provést nespecifický nazální provokační test. Pacientka je indikována k chirurgické léčbě, po které bude provedena kontrolní rinomanometrie. Podle výsledku pak bude následovat nespecifický a specifický nazální provokační test.

Kazuistiky byly vybrány tak, aby poukázaly na diagnostická úskalí při vyšetřování pacientů s možnou profesionální alergií.

Čechová, H.

Klinika pracovního lékařství, FN Plzeň

Problematika lepidel v pracovním lékařství

Přednáška se zabývá druhy lepidel, která se v problematice profesionálních onemocnění vyskytují v současné době nejčastěji. Je podán přehled druhů lepidel – disperzní, tavná, plošná, kašírovací, anaerobní, kontaktní a další – ve vztahu k jejich zdravotním účinkům.

Dastychová, E.

I. dermatovenerologická klilnika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Atopický ekzém a pracovní zařazení

Atopický ekzém náleží k dermatózám, které mohou být provokovány nepříznivými vlivy zevního prostředí, včetně prostředí pracovního. Velmi významná se proto jeví volba pracovního zařazení, respektive učebního oboru bez přítomnosti iritantů (např. tenzidy, dezinfekční prostředky, deriváty ropy, vápno, cement a další) i významných kontaktních alergenů (nikl, chrom, kobalt, terpeny, epoxidové pryskyřice, gumárenské chemikálie a další).

Iritanty vedou k vývinu iritační dermatitidy s následnou provokací atopického ekzému, kontaktní alergeny mohou vyvolat kontaktní senzibilizaci (funkčně nedokonalá kožní bariéra). Na ambulanci pro profesionální dermatózy na I. dermatovenerologické klinice tvořili pacienti se základní diagnózou atopický ekzém v průběhu 20 let (1984–2003) 18 % všech vyšetřených (1403 z 7 807), mužů bylo vyšetřeno 476 (průměrný věk 30,4 roku), žen 927 (průměrný věk 32,7 roku). Kontaktní senzibilizace byla zjištěna u 768 pacientů, tj. v 54,7 % se atopický ekzém kombinoval s ekzémem kontaktního typu. Nejčastější příčinou kontaktní senzibilizace byl nikl 13,3 % (muži: 5 %; ženy: 17,6 %), chrom 7,5 % (muži: 11,1 %; ženy 5,7 %), kobalt 6,3 % (muži: 6,1 %; ženy: 6,4 %), formaldehyd 5,8 %, Peru balzám 3,5 %, kalafuna 2,8 %, epoxidy 2,5 %; méně často se uplatnily další kontaktní alergeny. U 198 pacientů, tj. ve 25,8 %, souvisel vznik kontaktní senzibilizace s výkonem povolání a splňoval kritéria nemoci z povolání. Nejvíce profesionálních kontaktních ekzémů u pacientů se základní diagnózou eczema atopicum vzniklo: v kovoprůmyslu 65, v zemědělství 27, ve zdravotnictví 25 a ve stavebnictví 13. Ke změně zaměstnání ze zdravotních důvodů pro exacerbace atopického ekzému v důsledku iritace pracovními vlivy došlo u 433 pacientů, tj. 30,9 % souboru (mužů bylo přeřazeno 159/476, tj. 33,4 %; žen 274/927, tj. 29,6 %). Nejčastější příčinou iritace byly deriváty ropy a tenzidy. Nejvíce přeřazených ze zdravotních důvodů bylo v kovoprůmyslu 61/186 (32,8 %), ve zdravotnictví 35/142 (24,6 %) a v zemědělství 34/108 (31,5 %).

Pro pacienty s diagnózou atopický ekzém je vhodná práce čistá, v bezprašném prostředí, bez iritantů a agresivních alergenů a bez nutnosti častého mytí a čištění kůže. K nevhodným profesím patří např. kadeřník, kožešník, krejčí, kuchař, malíř, obráběč kovů, ošetřovatel dobytka, pekař, stolař, uklízečka, veterinář, zahradník, zámečník, zdravotní sestra, zedník.

Dobešová, J.

Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Olomouc

Atopická dermatitida a pracovní prostředí

Problematika atopického ekzému ve vztahu k pracovnímu prostředí se může posuzovat v různých rovinách. Zásadní je otázka zařazení pacienta s atopickým ekzémem do pracovního prostředí, zvážit všechny relativní i absolutní kontraindikace. Velmi často nevhodně zvolené pracovní prostředí vyvolá masivní exacerbaci dosud mírné formy atopického ekzému a zhorší trvale sociálně ekonomické postavení pacienta. Jindy na atopický ekzém – u pracovníka nevhodně zařazeného do prostředí s látkami alergické nebo iritační povahy – nasedne profesionální kontaktní iritační nebo alergická dermatitida. V literatuře se uvádí, že až 60 % profesionálních ekzémů rukou vzniká na atopickém podkladě. V ambulanci pro posuzování kožních nemocí z povolání FN v Olomouci autorka retrospektivně vyhodnotila výskyt profesionálních kontaktních dermatitid rukou ve vztahu k atopické dermatitidě ve dvou 10letých obdobích v různých ekonomických podmínkách. V období let 1997–2007 bylo nahlášeno celkem 363 profesionálních kontaktních dermatitid, z nichž 16 % se diagnostikovalo u pacientů, kteří měli buď anamnesticky v rodině, nebo aktuálně sami klinické projevy atopického ekzému. Nejčastěji to byla alergická dermatitida rukou po kontaktu se solemi chromu, niklu a antioxidanty gumy. Poměrně velkou skupinu tvořili pacienti s prokázanou alergií na epoxidy a chladící kapalinu. V období 1981–1990 bylo nahlášeno 410 profesionálních dermatitid a jen 5,1 % z nich bylo na atopické bázi. Nejčastěji byl identifikován jako alergen Thiuram a epoxidy. Vyšší procento výskytu atopické dermatitidy u nahlášených kožních nemocí z povolání v posledních 10 letech souvisí se změněnými ekonomickými podmínkami (nedostatek pracovních příležitostí, nekvalitní vstupní prohlídky, nedostatečná edukace).

Závěr: Atopická dermatitida je rizikovým terénem pro vznik kontaktní profesionální dermatitidy. Profesionální dermatitida často vede ke vzplanutí dosud relativně klidné atopické dermatitidy a k jejímu dlouhodobému přetrvávání, někdy je příčinou až trvalého vyřazení z pracovní činnosti. Je tedy nutné tyto pacienty již od mládí edukovat, soustavně mít jejich léčbu pod kontrolou a citlivě zvažovat jejich pracovní zařazení.

Dršata, J.1, Chaloupka, J.2, Lánský, M.1, Zborayová, K.1,Hudíková, M.1

1Klinika ušní nosní krční, FN Hradec Králové;

2Klinika nemocí z povolání, FN Hradec Králové

Význam balneoterapie u nemocí hlasivek

Balneoterapie je důležitá součást konzervativní léčby, zejména profesionálních onemocnění a léčby pooperačních stavů. Foniatr sleduje při balneoterapii především tyto cíle: 1. eutonie psychická (důležitá hlavně u pacientů s psychickým stresem a psychologickým aspektem onemocnění – především učitelé, duchovní, zpěváci, pacienti s neurotickou komorbiditou); 2. eufonie svalová (uvolnění dýchacích svalů, ramenního pletence a zevních fixátorů laryngu, důležitý požadavek u dysfonie z hlasového abúzu a špatné hlasotvorby); 3. fyzikální účinek (léčebné inhalace a pitné kúry, klimatoterapie jsou v popředí zejména u pacientů s komorbiditou organického onemocnění horních a dolních cest dýchacích a horních cest trávicích); 4. hlasová hygiena (hlasový klid, dietní stravování, pravidelný režim dne, prospěšný pro všechny skupiny pacientů).

Podle zákona č. 48/1997 Sb., odst. 33 podává „Návrh na lázeňskou péči“ většinou na základě doporučení foniatra praktický lékař. Málokdy je bohužel využívána možnost pokračování pooperačního hojení lázeňskou léčbou formou návrhu ošetřujícím lékařem ještě před ukončením hospitalizace. Indikačními skupinami k lázeňské léčbě v ORL a foniatrii jsou (podle vyhlášky č. 58/1997 Sb.) především V/1 (stavy po operacích horních a dolních dýchacích cest s výjimkou operace krčních a nosních mandlí, nosní přepážky) a V/3 (pro diagnózy J37.x, J38.x – poškození hrtanu/hlasivek/hlasovým přetížením: učitelé, duchovní ap.) za podmínky dlouhodobé či opakované pracovní neschopnosti. Indikace V/2 (chronická sinusitida, sinobronchitida, ozéna) a V/4 (J30.4 – alergické rýmy) jsou indikací vzácnější. Kontroverzní otázkou je paréza zvratného nervu – typická komplikace operací štítné žlázy a mediastina, kde motivace pro přiznání lázeňské léčby je posilována snahou „odškodnit“ pacienta za iatrogenní poškození, indikace (VI/6) však spadá do kompetence neurologa. Lázeňská léčba z foniatrické indikace typicky trvá 21 dní, indikovanými lázněmi jsou Karlova Studánka, Lázně Jeseník a Lázně Luhačovice; Mariánské Lázně nejsou z důvodů omezené indikace a spádovosti na našem pracovišti doporučovány.

V letech 2006–2007 bylo z Foniatrického oddělení ORL FNHK odesláno k balneoterapii 11 pacientů. Jednalo se o 8 hlasových profesionálů (učitelky – 2krát, již mimo povolání), průměrného věku 49 let (při celkovém rozmezí 32–64 let), z toho 2 nemocné s chronickým zánětem hrtanu, 2 pacientky po operaci hlasivkových uzlíků, 3 nemocné s funkční hlasovou insuficiencí, v jednom případě papilom hrtanu (bez vztahu k profesi). Dále absolvovali lázně 3 nemocní bez profesního zatížení (1 muž a 1 žena po operaci Reinkeho edémů hlasivek, 1 žena po operaci hlasivkového polypu). Komplexní péče byla přitom indikována 9krát, příspěvková 1krát. Léčba proběhla 8krát v Karlově Studánce, 2krát v Luhačovicích. Všichni pacienti vykázali zlepšení po balneoterapii: vzhledem k základní diagnóze bylo zlepšení nemocnými udáváno v průměru o 27 %, zlepšení vzhledem k celkovému stavu průměrně o 22,5 %.

Závěrem lze shrnout, že lázeňská léčba je nedílnou součástí foniatrické léčby, a v indikovaných případech je zdravotními pojišťovnami takto akceptována. Balneoterapií sleduje foniatr několik cílů, jejichž vyhovění by mělo být podmínkou volby lázeňského zařízení. Výsledky našeho hodnocení potvrzují prospěšnost lázeňské léčby v indikovaných případech.

Eichlerová, A., Stuchlík, D., Šalandová, J., Ivančáková, K.

Centrum pracovního lékařství a dermatovenerologické oddělení Pardubické krajské nemocnice, a. s.

Hromadný výskyt kožních nemocí z povolání u obráběčů kovů v závodě na výrobu automobilových součástek

V období říjen 2005 až duben 2008 uznalo Cen-trum pracovního lékařství celkem 20 kožních nemocí z povolání u zaměstnanců závodu na výrobu součástek do automobilů. Postižení byli pracovníci obráběcího centra, jednalo se o 5 mužů a 15 žen, průměrného věku 40 let. Průměrná doba expozice byla 8 měsíců, převažovaly hlavně kratší expozice do půl roku. V 7 případech byla diagnostikována iritativní dermatitida, ve 13 případech kontaktní alergický ekzém. Nejčastějšími příčinami onemocnění byly technologické kapaliny, které se při vzniku nemoci uplatnily jednotlivě nebo v různých kombinacích. U menšího počtu postižených byla příčinou onemocnění přecitlivělost na mycí pastu nebo ochranné pracovní rukavice. Důvodem hromadného výskytu bylo porušování zásad hygieny a ochrany zdraví při práci ze strany podniku, o čemž svědčila i lokalizace kožních projevů.

Fárková, P.

Klinika pracovního lékařství, FN Plzeň

Profesionální astma bronchiale u pekařekazuistika

Profesionální asthma bronchiale je pojem medicínsko-právní. V České republice je definováno přílohou k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, a to v kapitole III, položce 10. Za nemoc z povolání se považuje průduškové astma, které vzniká při práci, u níž je prokázána expozice prachu nebo plynným látkám s alergizujícími nebo iritujícími účinky.

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Je patofyziologicky zahájeno eozinofilním zánětem v dýchacích cestách po stimulaci alergenem. Tento zánět zvyšuje hyperreaktivitu bronchů, jejímž výsledkem jsou projevy bronchiální obstrukce, reverzibilní spontánně nebo vlivem léčby. Etiologická agens profesionálního astmatu jsou rostlinného původu (k nejvýznamnějším u nás patří mouka, především pšeničná nebo žitná, ale i mouka z jiných zdrojů, pohanka, sója), živočišného původu, enzymy, chemické látky. Ke klinickým příznakům astmatu patří hvízdavé dýchání, pískoty, sípání, dráždivý kašel, dušnost. Při diagnostice profesionálního astmatu odpovídáme postupně na 3 základní otázky: zda má posuzovaný klient skutečně astma, zda je na pracovišti exponován agens schopnému onemocnění způsobit a zda je vznik astmatu v příčinné souvislosti s expozicí podezřelé etiologické noxe z pracovního prostředí. Jasná klinická diagnóza asthma bronchiale je naprostou nezbytností. Pokud je podezření na souvislost s pracovním prostředím, je nutné pacienta odeslat na ambulanci KPL, kde bude komplexně vyšetřen (fyzikální, plicní, alergologické vyšetření, prostudování zdravotnické dokumentace praktického lékaře, eventuálně spádového plicního nebo alergologického lékaře). Po těchto vyšetřeních následuje rozhodnutí o provedení hygienického šetření či po zvážení kontraindikací průkaz kauzálního vztahu mezi agens z pracovního prostředí a vznikem astmatu reexpozičním testem a poté hygienické šetření. Po splnění podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání, uznáváme a hlásíme onemocnění jako profesionální, vyjádříme se k dalšímu pracovnímu zařazení a pacienta dispenzarizujeme. Léčba profesionálního asthma bronchiale se od neprofesionálního neliší. Primární léčba spočívá v přerušení další expozice vyvolávajícímu agens.

Kazuistika předkládá případ muže s diagnózou profesionální bronchiální astma (mouka pšeničná a žitná). V roce 2006 byl na naší ambulanci vyšetřen muž, který v posledních deseti letech pracoval jako pekař v Pekařství Kučera. Udával asi rok trvající dechové potíže, kašel s expektorací, epistaxe a suchost v nose při práci s moukou. Bylo provedeno komplexní klinické vyšetření, plicní, ORL a alergologické vyšetření. Podle alergologického vyšetření byla stanovena diagnóza asthma bronchiale, následovalo hygienické šetření, které potvrdilo splnění podmínek pro vznik nemoci z povolání a v srpnu 2006 jsme hlásili nemoc z povolání asthma bronchiale profesionale; následovalo bodování bolestného a ztíženého společenského uplatnění. Pacient je nadále dispenzarizován, nyní je mimo kontakt profesionálnímu alergenu, dechové obtíže jsou mírnější.

Fenclová, Z.1, 2, Navrátil, T.3, Urban, P.1, 2, Brhel, P.4, Pelclová, D.2

1Centrum pracovního lékařství, SZÚ Praha; 2Klinika nemocí z povolání 1. LF UK a VFN, Praha; 3Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i., Praha; 4Klinika pracovního lékařství FN u sv. Anny v Brně

Analýza výskytu ohrožení nemocí z povolání hlášených v ČR v letech 2001–2007

V letech 2001–2007 bylo v České republice hlášeno celkem 445 případů ohrožení nemocí z povolání (362 u mužů a 83 u žen), což představovalo 4,4 % všech profesionálních onemocnění hlášených v tomto období. Nejvíce ohrožení nemocí z povolání bylo zjištěno v roce 2003 (celkem 75 případů), nejméně v roce 2001 (celkem 51 případů). Incidence ohrožení nemocí z povolání byla v rozmezí od 1,1 případů na 100 000 pojištěnců (rok 2001) do 1,7 případů na 100 000 pojištěnců (rok 2003).

Nejvíce ohrožení nemocí z povolání bylo hlášeno z Moravskoslezského kraje (celkem 211, tj. 47,0 % všech případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci v odvětví ekonomické činnosti těžba uhlí, lignitu a rašeliny (OKEČ CA10 – 138, tj. 31,0 % případů).

Nejčastěji vyvolaly ohrožení nemocí z povolání vibrace, dlouhodobá nadměrná jednostranná zátěž končetin a hluk (157, 131 a 99, tj. 35,3 %, 29,4 % a 22,2 % případů). Chemické látky a alergeny vyvolaly ohrožení nemocí z povolání méně často (36 a 22, tj. 8,1 % a 4,9 % případů).

Nejčastěji bylo ohrožení nemocí z povolání hlášeno u syndromu karpálního tunelu (celkem 165, tj. 37,1 % případů) a artrózy loketního kloubu (celkem 81, tj. 18,2 % případů). Ohrožení nemocí z povolání, hlášená v České republice v letech 2001–2007, jsou dále srovnávána s nemocemi z povolání hlášenými ve stejném časovém období a analyzována podle pohlaví, diagnóz, profesí, věku a délky expozice.

Kombinace hlášených ohrožení nemocí z povolání a kombinace hlášených ohrožení nemocí z povolání a nemocí z povolání byla zaznamenána u 11 a u 68 osob. Nejčastější kombinací (celkem 20 případů) byl syndrom karpálního tunelu hlášený jako ohrožení na jedné ruce a jako nemoc z povolání na druhé ruce.

Závěrem autoři konstatují, že zatímco celkové počty nemocí z povolání od roku 2001 mírně klesají, počty hlášených ohrožení ukazují stabilní trend. Nárůst ohrožení (po 10 případech) byl v letech 2001 až 2007 zaznamenán u nemocí periferních nervů z vibrací a u nemocí periferních nervů z DNJZ. Pokles ohrožení – o 15 případů proti roku 2001 a o 12 případů proti roku 2002 – byl zaznamenán u poškození sluchu z hluku a u artróz kloubů horních končetin z vibrací.

Ideálním stavem by bylo, kdyby se v budoucnosti hlásilo více ohrožení nemocí z povolání než nemocí z povolání, protože ohrožení nemocí z povolání má pro pracovníky význam jak z hlediska jejich ochrany zdraví, tak také ekonomicky. Podle zákoníku práce (§ 67, zákona č. 262/2006 Sb.) přísluší pracovníkovi při skončení pracovního poměru pro nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Jedním z důvodů, proč počty ohrožení nevykazují vzestupný trend, je také to, že dosud nejsou stanovena jednotná kritéria pro všechna ohrožení, i když první snahy o sjednocení postupů byly položeny SPL ČLS JEP již v roce 2000 (Brhel, P., Hejlek, A.: Ohrožení nemocí z povolání – závěry vnitroodborové diskuze. České pracovní lékařství, č. 2, 2000, s. 124–125).

Práce byla provedena s podporou Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva ČR.

Golisová, J.1, Nakládalová, M 2

1Klinika nukleární medicíny FN Ostrava; 2Klinika pracovního lékařství LF UP a FN Olomouc

Radiační zátěž zdravotnických pracovníků při detekci sentinelové uzliny

Zavedení metody detekce sentinelové uzliny nese s sebou vedle pozitivních přínosů v diagnostice, především onkologických onemocnění, také určitá rizika. Se zaváděním do praxe se často diskutuje o otázce radiační bezpečnosti z hlediska ochrany zdraví zaměstnanců.

Cílem sdělení je prezentovat metodu detekce sentinelové uzliny se zaměřením na riziko ionizujícího záření.

Na detekci sentinelové uzliny participují často odborníci různých medicínských oborů – nukleární medicína, gynekologie, chirurgie, plastická chirurgie, laryngologie, patologie a další. U skupin exponovaných zdravotnických pracovníků byly dozimetricky měřeny hodnoty ionizujícího záření při práci. Výsledky svědčí ve shodě s literárními údaji o velmi nízkých dávkách radiační zátěže vzhledem ke stanoveným limitům.

Vzhledem k naměřeným dozimetrickým hodnotám není podle našeho názoru nutné, aby zaměstnanci (kromě zaměstnanců nukleární medicíny) používali osobní dozimetry, pokud se nezmění způsob detekce sentinelových uzlin, organizace práce a používaný druh radiofarmaka nebo se nevyskytne faktor, který by zvýšil radiační zátěž při vyšetřování sentinelových uzlin.

Radiační zátěž pracovníků při vyšetřování touto metodou je tedy potřeba i nadále sledovat a věnovat se způsobu a rozsahu optimálního zajištění ochrany zdraví zaměstnanců.

Gromnica, R., Janásková, T., Urbanec, J.

Oddělení nemocí z povolání, Hornická poliklinika, s. r. o., Ostrava

Reklasifikované uhlokopské pneumokoniózy u skupiny horníků OKR, kteří nebyli pro ohrožení nemocí z povolání přeřazeni původně na práci mimo důl

Autoři prezentují výsledky dlouhodobého sledování skupiny cca 500 bývalých horníků OKR, u kterých bylo do roku 1990 postupně hlášeno ohrožení nemocí z povolání uhlokopskou pneumokoniózou.

Od ostatních podobně postižených bývalých horníků se tato skupina odlišuje tím, že po ohlášení ohrožení nemocí z povolání tito pracovníci nebyli vyřazeni na povrch, tj. do kategorie 1 (mimo riziko fibrogennímu prachu), ale pouze byli přeřazeni na jiné důlní pracoviště s nižší expozicí fibrogennímu prachu.

Výsledky studie jednoznačně dokumentují, že u vysokého počtu pacientů z  této rizikové skupiny (cca 30 %) byla následně, v období 1990–2008, prokázána progrese uhlokopské pneumokoniózy do závažnějších forem a stadií onemocnění.

Práce by měla být mementem pro současnou praxi, kdy důlní pracovníci – u kterých byl prokázán RTG nález četnosti p2,q1,r1 podle ILO a kteří nesplňují nesprávně stanovená kritéria pro přiznání uhlokopské pneumokoniózy podle dynamiky onemocnění – jsou ponecháváni bez opatření na rizikových pracovištích v dolech OKR.

Autoři si dovolují věnovat svou práci památce našeho vzácného kolegy a přítele, emeritního primáře Jirky Slepičky, který byl vynikajícím a respektovaným odborníkem v  oblasti posuzování nemocí z  povolání v  průmyslovém regionu severní Moravy a Slezska

Hejlek, A.

Oddělení pracovního lékařství, Nemocnice České Budějovice

Syndrom vyhoření I – profesní syndrom, úvod do problematiky

Syndromem vyhoření se v posledních letech zabývá stále více medicínských prací, ale i prací z psychosociální oblasti. Navíc je tento syndrom velmi „popularizován“ pro laickou veřejnost. Dochází tak k prezentaci celé šíře názorů, často i sporných. Autor uvádí přehled vývoje tohoto syndromu až do současnosti, z jakých zdrojů vyrostl a co vše bývá do této oblasti dnes zahrnováno. To dokladuje na celé řadě definic syndromu vyhoření. Pozornost věnuje moderní teorii stresu a přehledu profesí s rizikem vzniku tohoto syndromu. Dále popisuje důsledky tohoto jevu ve vztahu k sobě a k pracovní činnosti. Příznaky v oblasti psychické a fyzické i sociálních vztahů nemusí být zdaleka specifické. Velmi zajímavý je výčet jak rizikových, tak protektivních faktorů.

Houšková, M.

Klinika pracovního lékařství, FN Plzeň,

Syndrom vyhoření

Na klinice pracovního lékařství v Plzni se bude v příštích několika letech provádět výzkumný záměr doktorandského studia na téma: „Zdravotní stav pracovníků ve zdravotnictví“. Na oblast zdravotnictví se zaměříme úmyslně, protože právě tento obor patří již několik desítek let mezi odvětví s nejvyšším počtem hlášených nemocí z povolání. Zdravotníci představují skupinu pracovníků, kteří jsou vystaveni působení celé řady rizikových faktorů. Patří mezi okruh lidí, kteří pracují převážně s jinými lidmi a jejichž profese je přímo závislá na mezilidské komunikaci. Může se proto u nich snadno vytvořit „syndrom vyhoření“, na který se chceme speciálně zaměřit.

Syndrom vyhoření lze definovat jako ztrátu motivace a zájmu o práci u pomáhajících profesí. Tento stav signalizuje celá řada příznaků, např. se člověk cítí celkově špatně, je duševně i tělesně vyčerpaný. Má pocit beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života. Stav je výsledkem dlouhodobě působícího stresu a nepřiměřeného vypořádání se s psychickou zátěží. Existuje řada jeho příčin a příznaků, které na jeho vznik upozorňují. Má několik fází, nejedná se tedy o náhlou událost, ale jde o postupný proces. Syndrom vyhoření je termín, který se objevuje stále častěji v souvislosti s moderní dobou plnou pracovního nasazení a vypětí, což je pro zdravotnictví charakteristické.

Hrnčíř, E., Kneidlová, M.

Klinika pracovního a cestovního lékařství 3. LF UK a FNKV, Praha

Rozhodování o existenci nemoci z povolání u soudů

Nemoc z povolání je právní pojem. O tom, které odchylky od normálního zdravotního stavu mají být uznány za nemoci z povolání, rozhodují platné předpisy. Jejich výklad však může být nejednoznačný, což ovšem neznamená, že rozdílná posudková řešení téže věci mohou být správná. Za správnou interpretaci předpisů je nutné považovat tu, kterou provádějí soudy, a to i v případě, když není v souladu s lékařskými posudkovými zásadami. V praxi je tedy třeba znát výklad předpisů, který používají soudy, zejména Nejvyšší soud České republiky, a řídit se jím. Jedině tak se lze vyvarovat situacím, kdy soudy na základě jiného výkladu stejných předpisů, které používají zdravotníci, dospívají k jiným závěrům o existenci nemoci z povolání, než které učinilo zdravotnické zařízení.

Hubinková, J., Šalandová, J.

Česká preventivní, s. r. o, Pardubice

Zhodnocení zdravotního stavu řidičůprofesionálů

Chaloupka, J.

Klinika nemocí z povolání LFUK a FN Hradec Králové

Vývoj plicních funkcí u osob pracujících v expozici prachu s obsahem SiO2

Součástí pracovnělékařské péče o zaměstnance, kteří jsou profesně exponovaní prachu s obsahem volného krystalického SiO2, je kromě RTG snímků plic a dalších vyšetření i vyšetření plicních funkcí. Vyšetření se provádí v závislosti na míře expozice jednou ročně až jednou za dva roky. S útlumem hornictví v Královéhradeckém kraji se v současné době těžiště naší práce v této oblasti přesunuje směrem k jiným exponovaným profesím – kameníkům a slévačům. Práce se zabývá zhodnocením výtěžnosti vyšetření plicních funkcí a sledováním vývoje jednotlivých měřených parametrů v čase.

V rámci pracovnělékařské péče sledujeme dlouhodobě zdravotní stav kameníků pracujících v kamenolomech při dobývání a v dílnách při dalším zpracování hořického a božanovského pískovce. Další skupinou sledovaných osob jsou pracující slévárny šedé litiny. Přípustný expoziční limit stanovený pro respirabilní frakci prachu s obsahem SiO2 je 0,1 mg/m3. Podle údajů KHS jsou PEL překračovány v podniku na zpracování hořického pískovce a ve slévárně, práce zde jsou zařazeny do 3. kategorie pro faktor prachu. V závodě na těžbu a zpracování božanovského pískovce nebyly hodnoty PEL pro respirabilní frakci prachu překračovány, pracoviště byla zařazena do 2. kategorie pro faktor prachu. Od roku 1999 do roku 2007 jsme vyšetřili opakovaně plicní funkce u 31 osob z prvního podniku (průměrný věk 39,5 ± 11,0 let, BMI 28,0 ± 4,4 kg/m2), získali jsme od nich celkem 145 měření. Z druhého podniku jsme získali 93 měření od 24 osob (věk 39,2 ± 8,9 let, BMI 27,7 ± 4,5 kg/m2), ze slévárny jsme hodnotili 126 měření od 27 osob (věk 43,2 ± 10,8 let, BMI 25,6 ± 2,2 kg/m2). Expozice činila u jednotlivých souborů v průměru 13,6 ± 9,1 let, 8,7 ± 6,6 a 10,2 ± 9,6 let. Jako kontrolní jsme použili soubor 39 zemědělských dělníků mimo riziko prachu s obsahem SiO2 (věk 40,2 ± 11,8 let, BMI 28,1 ± 5,0 kg/m2). V exponovaných souborech bylo 55 %, 29 % a 48 % kuřáků, v kontrolním souboru kouřilo 48 % osob. Žádná z osob se neléčila pro onemocnění dýchacích cest nebo plic.

Exponované soubory se oproti kontrolám nelišily ve velikosti vitální kapacity plic, měly však statisticky významně nižší forsírovanou vitální kapacitu plic (4,52 ± 1,02 l, 4,37 ± 0,68 l, 4,35 ± 0,70 l, kontroly 5,18 ± 1,68 l). Průměrná hodnota FEV1 byla u všech souborů exponovaných prachu s obsahem SiO2 nižší než u kontrolního souboru, statistické významnosti však bylo dosaženo pouze u skupiny kameníků z oblasti Božanova. Při opakovaných vyšetřováních docházelo ke snižování vitální kapacity i FVC s věkem i s délkou expozice. Korelační koeficienty závislosti FVC na věku byly -0,565, -0,623 a -0,430 u exponovaných a -0,436 u kontrolního souboru. Závislosti FVC na délce expozice byly -0,391, -0,280 a -0,448. Pouze ve slévárně je tedy těsnější závislost mezi hodnotou FVC a délkou expozice než mezi FVC a věkem. Zajímavé jsou i hodnoty korelačního koeficientu mezi naměřenou hodnotou VC a odhadnutým počtem vykouřených cigaret. U všech souborů jsou tyto hodnoty vyšší než korelace mezi VC a délkou pracovní expozice. Pokles hodnoty FEV1 u kameníků závisí nejvíce na věku, méně na délce expozice a počtu vykouřených cigaret; u slévačů závisí nejvíce na délce expozice a na věku, méně na počtu vykouřených cigaret. Také hodnota odporu v periferii dýchacích cest závisí více na věku osob než na dalších faktorech. Porovnání vývoje hodnot plicních funkcí v časové řadě upozorní na odchylky nalezené u citlivých jedinců.

Spirometrické vyšetření plicních funkcí metodou průtok-objem je důležitým vyšetřením umožňujícím odlišení citlivějších jednotlivců. Analýza naměřených dat poskytuje podrobnější údaje o vývoji hodnot plicních funkcí u osob exponovaných prachu s obsahem SiO2a o možných příčinách jejich snižování v čase.


Štítky
Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Pracovní lékařství

Číslo 3

2008 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se