Poznámky a náčrty k plicní anatomii


Remarks to and drawings of lung anatomy

Core of this text are drawings of transversal sections of lungs showing the usual boundaries between individual lung segments and a brief overview of the most common anatomic variation of lung structure and a notice on the development of their Czech nomenclature.

Key words:
lung, lobus, segment, SPECT


Autoři: Tomáš Kolín
Působiště autorů: Oddělení nukleární medicíny, Nemocnice Mladá Boleslav
Vyšlo v časopise: NuklMed 2012;1:26-29
Kategorie: Atlas

Souhrn

Základem stati jsou náčrty transverzálních řezů plic s vyznačením obvyklých hranic mezi jednotlivými plicními dílci (segmenty) a stručný přehled nejčastějších variací anatomického uspořádání plic a upozornění na vývoj jejich názvosloví.

Klíčová slova:
plíce, lalok, lobus, dílec, segment, SPECT


Rozvoj a šířící se dostupnost SPECT/CT kamer zcela mění pohled na každodenní úkoly a otázky, které přináší nukleární medicína. Jednou z měnících se oblastí je i využití SPECT/CT při perfuzní scintigrafii plic.

Jsou pracoviště, která řeší spíše problémy s poklesem vyšetření perfuze plic, naopak jiná si počty vyšetření udržují. V „soutěži“ s retngenology považuji za vhodné si osvěžit některé pojmy a variace dělení plic. Autorovi přímo dostupná literatura je poměrně skoupá, nicméně velký přehled prací, které se touto tématikou zabývaly, lze nalézt na internetu 1.

Základní dělení plic je jednoduché - 2 plíce (pulmo, též plicní křídla); v každém po 10 dílcích (segmenta bronchopulmonalia), které jsou vpravo seskupeny do 3 a vlevo do 2 laloků (lobi) 2, 3. Na povrchu plic jsou patrny štěrbiny oddělující jednotlivé laloky. V prvé řadě vyniká fissura obliqua (česky šikmá štěrbina; v českém lékařském slangu velké interlobium (vpravo) nebo pouze interlobium (vlevo)) oddělující dorzobazálně uložené dolní laloky. Vpravo se ventroapikální část plíce ještě dělí na horní a střední lalok - odděluje je fissura horizontalis pulmonis dextri (vodorovná štěrbina pravé plíce, v lékařském slangu malé interlobium). Hranice mezi dílci na povrchu plic nejsou patrné 2, 4 (Tab. 1), (Obr. 1 - 4).

Tab. 1. Anatomické dělení plic.
Anatomické dělení plic.

Hranice laloků a dílců (segmentů) na planárních scintigramech plic. Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou. Tento náčrt i oba následující byly vytvořeny za využití literatury <sup>1, 4, 5, 6, 7</sup>, zdrojů z internetu a vlastního pozorování nálezů.
Obr. 1. Hranice laloků a dílců (segmentů) na planárních scintigramech plic. Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou. Tento náčrt i oba následující byly vytvořeny za využití literatury <sup>1, 4, 5, 6, 7</sup>, zdrojů z internetu a vlastního pozorování nálezů.

Příčný low dose CT řez hrudníkem. Šipky ukazují CT obraz štěrbin mezi plicními laloky.
Obr. 2. Příčný low dose CT řez hrudníkem. Šipky ukazují CT obraz štěrbin mezi plicními laloky.

Příčné řezy plícemi (apikální část). Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou.
Obr. 3. Příčné řezy plícemi (apikální část). Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou.

Příčné řezy plícemi (bazální část) - varianta s chybějícím přístředním základnovým dílcem (S7). Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou.
Obr. 4. Příčné řezy plícemi (bazální část) - varianta s chybějícím přístředním základnovým dílcem (S7). Dvojitá čára - obvyklé hranice laloků, dvojitá červeno-černá čára - hranice atypického laloku odděleného štěrbinou.

Atypická dělení plic

V praxi se lze setkat i s dalšími laloky, obvykle se jedná o části plic oddělené anatomickou štěrbinou na základě zevní struktury (cévy) či vytvoření samotné anatomické štěrbiny bez jasného vyvolávacího momentu. Především na rtg plic mohou atypické fissury vyvolávat dojem patologického procesu a proto je třeba uvažovat (po vyloučení patologie) i o této možnosti 2, 4 . Výskyt některých z nich je tak častý, že jej zcela určitě potkáváme běžně ve své praxi, ale bez klinických projevů (např. lobus infracardialis se v některých souborech vyskytuje u desítek procent zkoumaných plic) 1.

Variace dělení pravé plíce

  • a/ lalok oddělený cévou
    Lobus venae azygos (Wrisbergi) - lalok liché žíly; jedná se o část horního laloku oddělenou obloukem v. azygos (lichá žíla) na facies mediastinalis (mezihrudní ploše) pravé plíce nad jejím hilem.
  • b/ lalok oddělený pouze štěrbinou
    Lobus apicalis (hrotový lalok) - hrotový dílec (S1) tvoří samostatný lalok vydělený z horního laloku.
    Lobus infracardialis - totožný s lobus v. cavae inferioris a lobus paracardialis; přístřední základnový dílec (S7) tvoří samostatný lalok vydělený z dolního laloku; tento lalok je prý ve veterinární medicíně běžný a nazývá se lobus cardiacus.
    Lobus medius posterior (zadní střední lalok) - totožný s lobus posterior; horní dílec (S6) tvoří samostatný lalok vydělený z dolního laloku.
    Lobus paracardialis - totožný s lobus v. cavae inferioris a lobus infracardialis.
    Lobus posterior (zadní lalok) - totožný s lobus medius posterior.
    Lobus v. cavae inferioris (lalok dolní duté žíly) - totožný s lobus infracardialis a lobus paracardialis.
  • c/ variační segmenty
    Segmentum subapicale; segmentum subsuperius - oddělená kraniální část zadního základnového dílce (S10).
    Společný segment S7+8.

Variace dělení levé plíce

  • a/ laloky
    Lobus lingularis - jazýčkové dílce (S4 a S5) vyděleny z horního laloku.
    Lobus posterior (zadní lalok), lobus medius posterius (zadní střední lalok) - horní dílec (S6) tvoří samostatný lalok vydělený z dolního laloku, shodně s pravou plící.
  • b/ segmenty v hrotu levé plíce
    V hrotu levé plíce mohou hrotový a zadní dílec být i rozděleny obdobně straně pravé, i být jednotné, jak uvedeno v tabulce.
  • c/ abnormální segment
    Segmentum subapicale; segmentum subsuperius - oddělená kraniální část zadního základnového dílce (S10), shodně s pravou plící.
  • d/ chybějící segment
    Přístřední základnový dílec (S7, segmentum basale mediale, cardiacum) velmi často (většinou) chybí.

Akcesorní plicní dílce

Jsou též známy pod pojmem plicní sekvestrace, obvykle se jedná o cystický útvar vyplněný hlenem. Z morfologického pohledu jsou popisovány jako plicní dílec různé velikosti (obvykle) bez vyvinutého spojení s bronchiálním stromem. Popisně plicní sekvestry dělíme na základě stupně vývoje pleurálního obalu do tří skupin:

  • a/ intralobární - bez svého pleurálního obalu a tedy splývající s okolní plicní tkání. Arteriální zásobení je obvykle větví aorty.
  • b/ extralobární - s vlastním pleurálním obalem, který sekvestr odděluje od ostatní plicní tkáně. Arteriální zásobení je z větve aorty, žilní drenáž povodím liché a dolní duté žíly.
  • c/ akcesorní plíce - s vlastním pleurálním obalem a rudimentárním bronchem. Tento někdy může ústit do průdušnice či do jícnu.

Ve všech případech může též dojít k sekundárnímu provalení tlakem hlenových hmot do dýchacích cest. Zmínku o přítomnosti či nepřítomnosti funkčního plicního oběhu (který je právě z pohledu nukleární medicíny důležitý) v akcesorních plicních dílcích jsem v dostupných zdrojích nenašel 4, 7.

Adresa pro korespondenci:

Tomáš Kolín

Oddělení nukleární medicíny, Nemocnice Mladá Boleslav

tomas.kolin@onmb.cz


Zdroje

1. Bergman RA, Afifi AK, Miyauchi R. Illustrated Encyclopedia of Human Anatomic Variation: Opus IV: Organ Systems: Respiratory System [online]. 2012. [cit. 2012-05-05]. Dostupné na: http://www.anatomyatlases.org/AnatomicVariants/OrganSystem/Text/LungsTrachea.shtml

2. Borovanský L a kol. Soustavná anatomie člověka I. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1967, 590 s

3. Kachlík D, Čech P, Musil V, Báča V. České tělovědné názvosloví. Brno, nákladem autora, 2010, 169 s

4. Kolek V, Kašák V, Vašáková M a kol. Pneumologie. Praha, Maxdorf, 2011, 552 s

5. Neuwirth J. Kompendium diagnostického zobrazování. Praha, Triton, 1998, 835 s

6. Pafko P, Lischke R et al. Plicní chirurgie. Operační manuál. Praha, Galén, 2010, 147 s

7. Votava V. Pneumologie v praxi. Praha, Galén, 1996, 279 s

8. Zatloukal P, Petruželka L. Karcinom plic. Praha, Grada, 2001, 367 s

Štítky
Nukleární medicína Radiodiagnostika Radioterapie

Článek vyšel v časopise

Nukleární medicína

Číslo 2

2012 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se