#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Aktuality z odborného tisku


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2019; 32(1): 76-77
Kategorie: Aktuality z odborného tisku

Cabozantinib in Patients with Advanced and Progress­ing Hepatocellular Carcinoma

Abou-Alfa GK, Meyer T, Cheng AL et al.

N Engl J Med 2018; 379(1): 54-63. doi: 10.1056/NEJMoa1717002.

Kabozantinib inhibuje tyrozinkinázy receptorů vaskulárních endoteliálních růstových faktorů 1, 2 a 3, MET a AXL, které se podílejí na progresi hepatocelulárního karcinomu (hepatocellular carcinoma – HCC) a na vývoji rezistence na sorafenib, standardní počáteční léčbu pokročilého onemocnění. Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze III hodnotila léčbu kabozantinibem ve srovnání s placebem u dříve léčených pa­cientů s pokročilým HCC. Celkem 707 pa­cientů bylo náhodně rozděleno v poměru 2 : 1 k léčbě kabozantinibem (60mg/1× denně) nebo placebem. Zařazeni byli nemocní v předchozím léčení sorafenibem, kteří měli progresi onemocnění po alespoň jedné systémové léčbě HCC. Bylo prokázáno signifikantně delší celkové přežití (over­all survival – OS) při léčbě kabozantinibem než u placeba. Průměrné OS bylo 10,2 měsíce s kabozantinibem a 8,0 měsíce s placebem (HR 0,76; 95% CI 0,63–0,92; p = 0,005). Medián přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) onemocnění byl u pa­cientů léčených kabozantinibem 5,2 měsíce a 1,9 měsíce u placeba (HR 0,44; 95% CI 0,36–0,52; p < 0,001); objektivní odpověď byla 4 vs. < 1 % (p = 0,009). Nežádoucí účinky stupně 3 nebo 4 se vyskytly u 68 % pa­cientů ve skupině léčené kabozantinibem a 36 % ve skupině s placebem. Nejčastěji se objevily palmo-plantární erytrodyzestezie, hypertenze, únava a průjem. U pa­cientů s dříve léčeným pokročilým HCC vedla léčba s kabozantinibem k delšímu OS a PFS než při podávání placeba.

Updated Results of the BEACON CRC Safety Lead-In: Encorafenib + Binimetinib + Cetuximab for BRAFV600E-Mutant Metastatic Colorectal Cancer

Kopetz S, Grothey A, Yaeger R et al.

J Clin Oncol 2019; 37 (Suppl 4): abstr. 688.

Mutace BRAFV600E se vyskytuje u 10–15 % pa­cientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (colorectal carcinoma – CRC) a znamená špatnou prognózu tohoto onemocnění. BEACON CRC je tříramenná studie fáze III s terapeutickou trojkombinací inhibitorem BRAF encorafenibem (ENCO) + MEK inhibitorem binimetinibem (BINI) a anti EGFR protilátkou cetuximabem (CETUX) v porovnání s podáním ENCO + CETUX vs. kontrolní rameno (irinotekan/FOLFIRI + CETUX) u nemocných s BRAFV600E metastatickým CRC v 2. nebo 3. linii léčby. Nemocní byli léčeni terapií ve složení ENCO 300mg 1× denně + BINI 45mg 2× denně + CETUX standardní týdenní dávka. Mezi 30 pa­cienty měl jeden nemocný mutaci BRAFnonV600E a nebyl zahrnut do analýz účinnosti. Medián doby sledování byl 18,2 měsíce. Objektivní odpověď a medián přežití bez progrese zůstávají nezměněny dle předchozích výsledků (celková četnost odpovědí 48 %; 95% CI 29,4–67,5; přežití bez progrese 8,0 měsíce; 95% CI 5,6–9,3 měsíce). Medián celkového přežití byl 15,3 měsíce (95% CI 9,6 měsíce – nebylo dosaženo). Nejčastější stupeň toxicity 3–4 byla únava, anémie, elevace kreatinfosfokinázy, aspartát-aminotransferáza a infekce močových cest. Závěrem autoři uvádí, že v této studii došlo k prodloužení mediánu přežití bez progrese a nyní i mediánu celkového přežití oproti historickým datům pro aktuální standardní možnosti péče.

CCTG CO.26 trial: a Phase II Randomized Study of Durvalumab Plus Tremelimumab and Best Supportive Care Versus BSC Alone in Patients with Advanced Refractory Colorectal Carcinoma

Chen E, Jonker DJ, Kennecke HF et al.

J Clin Oncol 2019; 37 (Suppl 4): abstr. 481.

Durvalumab (D) je humánní monoklonální protilátka, která inhibuje vazbu PD-L1 na jeho receptor. Tremelimumab (T) je pak monoklonální protilátka namířená proti proteinu 4 cytotoxického T lymfocytu (CTLA-4). Cílení na PD-L1 a CTLA-4 může mít synergickou aktivitu protinádorového působení. Tato studie hodnotila, zda kombinace PD-L1 a CTLA-4 inhibice vede ke zlepšení přežití nemocných oproti nejlepší podpůrné péči (best supportive care – BSC) u refrakterního kolorektálního karcinomu (colorectal carcinoma – CRC). Pa­cienti s pokročilým CRC byli náhodně rozděleni 2 : 1 do ramene kombinace D + T a do ramene s BSC, poté co selhaly všechny standardní režimy obsahující fluoropyrimidin, irinotekan a oxaliplatinu (a inhibitor EGFR v případě RASwt). Byla akceptována i předchozí terapie anti-VEGF nebo TAS-102. Studiová léčba sestávala z podání durvalumabu v dávce 1 500mg den 1 každých 28 dní a tremelimumabu v dávce 75 mg den 1, čtyři cykly. V období 2016–2017 bylo randomizováno 179 nemocných, nebyl zařazen žádný pa­cient se známým defektem mismatch repair. Medián sledování byl 15,2 měsíce, medián celkového přežití byl 6,6 měsíce pro D + T a 4,1 měsíce pro BSC (p = 0,07; HR 0,72; 90% CI 0,54–0,97). Přežití bez progrese bylo 1,8 měsíce a 1,9 měsíce resp. (HR 1,01; 90% CI 0,76–1,34; p = 0,97). Míra kontroly nemocí byla 22,7 % u kombinace D + T a 6,6 % u BSC (p = 0,006). Nežádoucí účinky stupně 3–4 byly nejčastější v podobě bolestí břicha, únavy, lymfocytózy a eozinofilie v rameni D + T. Prodloužení celkového přežití v rameni D + T s dobrou tolerancí léčby ukazuje, že kombinace PD-L1 a CTLA-4 inhibice prodlužuje přežití u nemocných s pokročilým refrakterním CRC.

Does a Longer Wait­ing Period after Neoadjuvant Radiochemother­apy Improve the Oncological Prognosis of Rectal Cancer? Three-Year Follow-Up Results of the GRECCAR-6 Randomized Multicenter Trial

Lefevre JH, Mineur L, Cachanado M et al.

J Clin Oncol 2019; 37 (Suppl 4): abstr. 483.

Existují kontroverzní údaje o vlivu delší čekací doby mezi radiochemoterapií a resekcí rekta pro karcinom na míru úplné patologické odpovědi (pathological complete response – pCR) (pCR = ypT0N0). Vliv na onkologickou prognózu je také neznámý. Ve studii GRECCAR6 – multicentrická, randomizovaná, otevřená, kontrolovaná studie fáze III – byli nemocní stadia cT3/T4 nebo s TxN+ tumory dle magnetické rezonance a/nebo endosonografie, kteří dostávali radiochemoterapii (45–50 Gy s intravenózním 5-fluoracilem nebo kapecitabinem), randomizováni do čekací doby 7 nebo 11 týdnů do operace rekta. V období 2012–2015 bylo zařazeno celkem 265 pa­cientů z 24 center. Celkem 253 nemocných podstoupilo resekci rekta. Míra pCR byla 17 % (43/253), 3leté celkové přežití (over­all survival – OS) bylo 89 %. Tříleté přežití bez nemoci (dis­ease-free survival – DFS) bylo 67,7 %. Skupina randomizace neměla žádný vliv na OS (p = 0,9486) a DFS (p = 0,8672), vzdálenou (p = 0,8589) ani lokální (p = 0,5780) recidivu. Pa­cienti s pCR měli vynikající prognózu s OS 94,5 vs. 87,9 % ve 3 letech (p = 0,232) a DFS 89,6 vs. 63,4 % (p = 0,0025). Čekání delší o 4 týdny po radiochemoterapii do operace nemá žádný vliv na onkologické výsledky léčby T3/T4 karcinomu rekta.

Sequential Versus Combination Ther­apy of Metastatic Colorectal Cancer Us­ing Fluoropyrimidines, Irinotecan, and Bevacizumab: a Randomized, Controlled Study –  XELAVIRI (AIO KRK0110)

Modest DP, Fischer von Weikersthal L, Decker T et al.

J Clin Oncol 2019; 37(1): 22–32. doi: 10.1200/JCO.18.00052.

Studie XELAVIRI zkoumala optimální léčbu u pa­cientů s metastatickým kolorektálním karcinomem. Byla testována noninferiorita iniciální léčby fluoropyrimidin + bevacizumab s následným přidáním irinotekanu po první progresi (rameno A) vs. kombinace fluoropyrimidin + irinotecan + bevacizumab (rameno B) v randomizované kontrolované studii fáze III v poměru 1 : 1. Celkem bylo hodnoceno 421 pa­cientů (rameno A, n = 212; rameno B, n = 209). Medián věku byl 71 a 69 let. Pa­cienti s nádory RAS/BRAFwt profitovali z iniciálně kombinované chemoterapie (HR 0,61; 90% CI 0,46–0,82; p = 0,005), zatímco pa­cienti s RAS mutovanými tumory (HR 1,09; 90% CI 0,81–1,46; p = 0,58) neprofitovali. Noninferiorita sekvenční eskalační terapie ve srovnání s počáteční kombinovanou chemoterapií nebyla prokázána (HR 0,86; 90% CI 0,73–1,02). Stav RAS se zdá být v této strategii důležitý, neboť efekt léčby pa­cientů s iniciálně kombinovanou terapií byl zřetelně lepší u nádorů RAS/BRAFwt, zatímco sekvenční eskalace chemoterapie poskytuje srovnatelné výsledky u pa­cientů i s mutovaným typem RAS.

Články vybrala a komentovala

MUDr. Jana Halámková, Ph.D.

Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo 1

2019 Číslo 1
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

BONE ACADEMY 2025
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D, doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Hypertrofická kardiomyopatie: Moderní přístupy v diagnostice a léčbě
Autoři: doc. MUDr. David Zemánek, Ph.D., MUDr. Anna Chaloupka, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#