Aqua-aerobik v prevenci funkční deteriorace pohybového systému seniorek


Aqua-aerobics in prevention of musculoskeletal system deterioration among elderly women

The aim of this study was to verify the effects of a 24-week water-based aerobic exercise on flexibility of the lower back and hamstring muscles, and the lower extremity muscle strength level of elderly women. The study included 37 women at an average age of 67.2 ± 4.8 years who attended the Lukáš Senior Club in Prague 13. Participants were divided into the experimental and control group. The experimental group (n = 21) completed an organized water-based group exercise program. The control group (n = 16) did not participate in the physical program. The level of joint mobility was assessed by the trunk forward flexion test in a sitting position (Sit and Reach Test). The lower extremity muscle strength level was measured by the 30-Second Chair Stand Test. This study discovered that upon completing the intervention program in the water, the experimental group achieved improvement in the results of the sit-and-reach test by 1.8 cm (i.e. by 8.49 %, p < 0.05). The control group achieved smaller improvement – by 1.7 cm (i.e. by 7.46 %), yet this improvement is not statistically significant. Upon completing the physical program in the water, the muscle strength of both groups increased. There weren’t statistically significant differences between the groups, yet a better result was observed in the experimental group than in the control group. The experimental group exhibited the improvement by 24.1 %, while the control group by 20.67 % (p < 0.01). The physical program in the water seems to be a safe and effective way of increasing the functional condition of musculoskeletal system during activities of daily living (ADL) of elderly women.

KEYWORDS:
ageing – activities of daily living – exercise – water environment


Autoři: V. Kramperová
Působiště autorů: Katedra plaveckých sportů, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK Praha
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2016, 5, č. 2: 90-95
Kategorie: Původní práce/studie

Souhrn

Cílem této studie bylo ověření účinnosti 24týdenní pohybové intervence s prvky aqua-aerobiku na rozsah pohyblivosti v lumbální části páteře, svalové pružnosti bedrokyčlostehenních flexorů a na úroveň svalové síly dolních končetin žen seniorek. Do studie bylo zařazeno 37 žen průměrného věku 67,2 ± 4,8 let navštěvujících klub seniorů Lukáš v Praze 13. Soubor byl rozdělen na experimentální a porovnávací skupinu. Experimentální skupina (n = 21) absolvovala organizovaný pohybový program ve vodě formou skupinového cvičení. Porovnávací skupina (n = 16) nebyla zařazena do pohybového programu. Úroveň kloubní pohyblivosti byla hodnocena pomocí motorického testu Hloubka předklonu v sedu („Sit and Reach Test“). Úroveň svalové síly dolních končetin byla měřena pomocí motorického testu Sed-vztyk ze židle za 30 sekund („30-Second Chair Stand Test“). V této studii bylo zjištěno, že po absolvování intervenčního programu ve vodě dosáhla experimentální skupina zlepšení v testu Hloubky předklonu v sedu v průměru o 1,8 cm (tj. o 8,49 %, p < 0,05). Porovnávací skupina dosáhla menšího zlepšení o 1,7 cm (tj. o 7,46 %), toto zlepšení není statisticky významné. Po pohybovém programu ve vodě došlo ke zvýšení svalové síly v obou skupinách. Mezi skupinami nebyly statisticky významné rozdíly, přesto byl v experimentální skupině zaznamenán lepší výsledek oproti skupině porovnávací. Experimentální skupina vykázala zlepšení o 24,1 % a porovnávací skupina o 20,67 % (p < 0,01). Pohybový program s prvky aqua-aerobiku se jeví jako bezpečný a účinný prostředek pro zvýšení funkčního stavu pohybového systému v aktivitách denního života (ADL) žen seniorek.

Klíčová slova:
stárnutí – aktivity denního života – cvičení – vodní prostředí

Úvod

Obecným rysem stárnutí je podle Kalvacha et al. atrofie, která postihuje všechny orgány a tkáně v organismu(1). V hybném systému dochází v seniorském věku k výrazným změnám na úrovni kostní, kloubní, vazivové, svalové a nervové. Dochází k ubývání kostní hmoty a k narušení kostní struktury a řídnutí kostí – osteoporóze. Kosti jsou křehčí a dochází častěji k zlomeninám, které jsou způsobeny pádem i nadměrnou námahou. K degenerativním změnám dochází v důsledku opotřebování kloubů – osteoartrózy, což způsobuje postupné zmenšování kloubního rozsahu(2). Stárnutí svalu je charakterizováno zmenšením objemu, poklesem síly, výdrže, poddajnosti a rychlosti kontrakce – to vše významně zvyšuje riziko pádu. Úbytek svaloviny je zčásti kryt zmnožením tukové tkáně. Histologicky je prokazována atrofie myocytů se selektivním úbytkem rychlých vláken 2. typu, zmnožením vaziva a ukládáním lipofuscinu, detailní osvětlení procesů spjatých s tzv. apoptózou myocytu však zatím nemáme(3). Vedou se také diskuse o vzájemných souvislostech dynapenie a sarkopenie – zda prvotní je omezení pohybu s následným postižením svalu, či naopak(4).

Nedostatek kloubního rozsahu a svalové síly ve stáří vede v důsledku zhoršení rovnováhy k poruchám držení těla, zhoršení funkční zdatnosti, zvýšeného rizika pádů, snížení rychlosti chůze a zhoršení výkonu v každodenních činnostech. Z tohoto pohledu představuje péče o svalový systém významný regulovatelný faktor kontroly kvality života seniorů(5). Řada studií dokládá pozitivní působení pohybové aktivity seniorské populace s různým zdravotním stavem, a to i u velmi křehkých jedinců. Pravidelnou pohybovou aktivitou lze docílit zlepšení mobility, výkonu v každodenních činnostech, rychlosti chůze, ke snížení rizika pádu, zvýšení množství kostní hmoty a zlepšení osobní pohody(6,7).

Zvýšená úroveň pravidelné tělesné aktivity ve vyšším věku má důležitou roli v prevenci svalové atrofie a vzniku sarkopenie, která je akcentovaná věkem a dále i imobilitou(8). Pravidelná pohybová intervence přiměřená aktuálnímu stavu seniora je důležitým předpokladem pro zachování celkové tělesné zdatnosti a také pro zachování svalové hmoty. Dále pohybová intervence ve formě skupinového cvičení přináší seniorům možnost komunikace, sociální integraci a prožitek(9).

Omezená pohyblivost a strach z pádu u seniorů mohou být důvodem nezařazení pohybových aktivit do denního režimu. Pohybové programy realizované ve vodním prostředí tyto překážky mohou minimalizovat(10,11). Fyzikální vlastnosti vodního prostředí mohou zabránit pádu u osob s poruchami rovnováhy. Předpokládá se, že viskozita a vztlak vody mohou zlepšit rovnovážné funkce(12) díky stimulaci proprioceptorů(13) a hlubokých svalů(14) ve vodě. Autoři Katsura et al. ve své studii prokázali významné zlepšení dynamické rovnováhy (testováno pomocí „Timed Up and Go“ testu) u seniorů starších 65 let po osmitýdenní intervenci ve vodě při frekvenci 3× týdně 90 minut(15). Autoři Stevenson et al. dospěli k závěru, že pohybová intervence ve vodě pozitivně ovlivňuje kardiovaskulární a neuromuskulární funkce u seniorů podobně jako aerobní cvičení na suchu(16). Pohybové programy ve vodě přinášejí benefity pro seniory se zvýšeným rizikem pádů, sníženou mobilitou či trpící artritidou(17). Pohyb ve vodě je často jednodušší a méně bolestivý než na souši. Díky hydrostatickému vztlaku vody nejsou klouby příliš zatěžovány a pacienti trpící artritidou mohou vykonávat pohyb s menším úsilím a ve větším rozsahu(18). Existují studie, které prokazují zlepšení aerobní zdatnosti a mobility po intervenci ve vodě u seniorů s revmatoidní artritidou (19,20). Obdobné výsledky zaznamenali i další autoři, kteří prokázali zlepšení aerobní a svalové zdatnosti u osob starších 60 let po 8 až 12 týdnech pohybové intervence ve vodě(21,22). Autoři Wang et al. dále prokázali u pacientů s osteoartritidou významné zlepšení flexibility v kolenním a kyčelním kloubu po 12týdenním intervenčím programu ve vodě, při frekvenci 3× týdně 50 minut(23).

V pohybových programech ve vodě se využívá odporových a odrazových cvičení. Studie, která sledovala rekreačně aktivní mladé ženy, zjistila, že pohybový program ve vodě zahrnující dynamická cvičení (např. odrazová cvičení) vede k významnému zlepšení v oblasti funkční mobility, svalové síly a rychlosti pohybu(24). Autoři Kieffer et al. se v nedávném výzkumu zabývali vlivem pohybového programu ve vodě na funkční stav pohybového systému seniorů. Jednalo se o randomizovanou studii, které se zúčastnilo 26 seniorů (15 žen a 11 mužů) průměrného věku 76,3 ± 5,6 roků. Experimentální skupina seniorů (n = 15) absolvovala pohybový program ve vodě, který zahrnoval aerobní, posilovací a odrazová (plyometrická) cvičení. Kontrolní skupina (n = 11) absolvovala pod dohledem instruktora cvičební program na suchu, který zahrnoval chůzi, nízký aerobik (bez poskoků), tanec a posilovací cvičení bylo v této skupině záměrně vynecháno. Oba pohybové programy byly realizovány po dobu 8 týdnů při frekvenci 2× týdně 30–40 minut. Funkční stav pohybového systému seniorů byl hodnocen pomocí motorických testů Sed-vztyk ze židle za 30 sekund („30-Second Chair Stand Test“), flexe v loketním kloubu s činkou („Arm Curl Test“) a Stoj-chůze-sed na vzdálenost 2,44 m („8 Foot Up and Go Test“). Výsledky této studie ukázaly, že krátkodobý cvičební program ve vodě, zahrnující dynamické pohybové činnosti, výrazněji zvyšuje funkční zdatnost (svalovou zdatnost, mobilitu) seniorů než cvičební program na suchu. U skupiny, která absolvovala pohybový program ve vodě, došlo k významnému zlepšení ve všech hodnocených motorických testech. Kontrolní skupina se zlepšila pouze v testu „30-Second Chair Stand Test“. Dále je zajímavé, že skupina cvičící ve vodě vykazovala významné zlepšení v testu „Arm Curl Test“. Autoři tedy naznačují, že pestrý dynamický pohybový program ve vodě zvyšuje nejen sílu dolních končetin, ale i sílu horních končetin. Vykonávání aktivit denního života, jako jsou vstávání ze židle nebo chůze do schodů, je úzce spjato s úrovní svalové síly a její produkcí. Dynamické pohybové programy ve vodě mohou sloužit k udržení nebo rozvíjení tělesné zdatnosti seniorů. Některá posilovací cvičení realizovaná na suchu nemusí být vhodná pro seniory z důvodu nárazů a přetížení kloubů(25). Efekt cvičebního programu v mělké vodě (hladina vody dosahuje úrovně prsou) na kloubní pohyblivost a sílu dolních končetin u žen seniorek vyšetřovali Sandersová et al. Kvaziexperimentální výzkumné studie se zúčastnilo 66 žen (věkové rozmezí 60–89 let), které byly rozděleny do dvou skupin. První skupina (n = 48) podstoupila organizovaný pohybový program ve vodě v délce trvání čtyř měsíců (3 cvičební jednotky/týden v délce 45 min), druhá skupina (n = 18) se žádnému pravidelnému pohybu nevěnovala. Úroveň kloubní pohyblivosti byla hodnocena pomocí testu Hluboký předklon v sedu („Sit and Reach Test“) a úroveň svalové síly dolních končetin byla posuzována pomocí testu Sed-vztyk ze židle za 30 sekund („30-Second Chair Stand Test“). U cvičící skupiny bylo ve srovnání s kontrolní skupinou zaznamenáno významné zlepšení flexibility dolní části zad a hamstringů o 8 % (před = 25,59 ± 6,47 cm; po = 27,66 ± 6,9 cm) a významné zvýšení svalové síly dolních končetin o 30,5 % (před = 10,77 ± 3,06 počet stojů; po = 14,06 ± 3,95 počet stojů). Autoři konstatují, že cvičení ve vodě se jeví jako bezpečný a efektivní způsob pro zlepšení fungování ve všedních denních činnostech (ADL – „Activities of Daily Living“) žen seniorek(26).

Cílem této studie bylo ověření účinnosti pohybové intervence s prvky aqua-aerobiku na rozsah pohyblivosti v lumbální části páteře, svalové pružnosti bedrokyčlostehenních flexorů a na úroveň svalové síly dolních končetin žen seniorek.

Metodika

Jednalo se o jednofaktorový, meziskupinový a vnitroskupinový kvaziexperiment s pretest a posttest designem. Do studie bylo zařazeno 37 žen průměrného věku 67,2 ± 4,8 let navštěvujících klub seniorů Lukáš v Praze 13. K zařazení do studie musely probandky splňovat následující kritéria: věk nad 60 let, adherence k pohybovému programu ve vodě, vyšetření sledovaných ukazatelů, absence organizovaného pohybového programu v předchozích 6 měsících. Vylučovacími kritérii byla imobilita, inkontinence moči nebo stolice a kognitivní poruchy (demence). Experiment trval 24 týdnů. Probandky byly nerandomizovaně rozděleny do dvou skupin: experimentální a porovnávací. Skupina experimentální (n = 21) – probandky, které absolvovaly 1× týdně pohybový program ve vodě ve formě skupinového cvičení (délka cvičební jednotky 60 minut, celkem 24 lekcí). Porovnávací skupina (n = 16) – probandky, které neabsolvovaly skupinové cvičení ve vodě. Tabulka 1 znázorňuje průměrné hodnoty základních parametrů experimentální a porovnávací skupiny se směrodatnou odchylkou.

Tab. 1. Charakteristika základních parametrů experimentální a porovnávací skupiny
Charakteristika základních parametrů experimentální a porovnávací skupiny
Měřené hodnoty jsou uvedeny jako průměry se svými směrodatnými odchylkami (±); p < 0,05; BMI = Body Mass Index

I přes nerandomizovaný design této studie nebyly u probandek s ohledem na základní demografické ukazatele prokázány signifikantní rozdíly mezi experimentální a porovnávací skupinou.

Pohybová intervence

Probandky podstoupily šestiměsíční pohybový program v mělké vodě (hladina vody dosahuje úrovně prsou) s frekvencí 1× týdně pod dohledem zkušené lektorky aqua-aerobiku. Pohybový program ve vodě probíhal v prostorách Základní školy Praha 5 – Košíře, Weberova 1/1090 a byl realizován v období listopad 2013 – duben 2014. Základní škola disponuje vlastním bazénem o velikosti 25×10 m. Teplota vody se pohybovala kolem 29 °C.

Obsah a struktura cvičební jednotky byla následující:

  • Rozcvičení – zahřátí (10 min) – plavání, jednoduché lokomoční pohyby ve vodě (chůze, běh, poskoky);
  • Hlavní část (40 min) – cviky aerobního charakteru, zapojování práce paží a nohou, posilovací a mobilizační cviky s využitím plavecké nudle (obr. 1, 2);
  • Závěrečná část (10 min) – vyplavání, protažení, uvolnění.

Inventář vybraných cviků aerobního charakteru bez pomůcky (zdroj: vlastní)
Obr. 1. Inventář vybraných cviků aerobního charakteru bez pomůcky (zdroj: vlastní)
a) běh na místě; b) „nůžky“ – ze stoje spojného poskokem do podřepu rozkročného levou vpřed a poskokem výměna nohou; c) „jumping jack“ – ze stoje spojného poskokem do podřepu rozkročného a zpět, d) „twist“ – poskoky snožmo na místě s přetáčením boků, e) poskokem pokrčit přednožmo dovnitř levou a výměna; f) poskokem přednožit pravou a výměna; g) poskokem unožit pokrčmo pravou, levá ruka se dotýká pravé paty a výměna; h) poskokem pokrčit zánožmo povýš pravou zkřižmo a výměna; i) „kyvadlo“ – poskok na pravou, unožit poníž levou a naopak; j) „zakopávání“ – skrčování zánožmo; k) „houpací koník“ zanožit pokrčmo pravou, předpažit, poskokem přednožit pokrčmo levou, zapažit; l) odrazem snožmo výskok do polohy skrčmo

Inventář vybraných posilovacích cviků s využitím plavecké nudle (zdroj: vlastní)
Obr. 2. Inventář vybraných posilovacích cviků s využitím plavecké nudle (zdroj: vlastní)
a) poskokem unožit pokrčmo levou, pokrčit upažmo poníž, poskokem unožit pokrčmo pravou, připažit (plaveckou nudli stlačit směrem dolů); b) „jumping jack“ s držením plavecké nudle za zády; c) „nůžky“ s držením plavecké nudle; d) přednožit pokrčmo levou, plavecká nudle pod chodidlem (sešlápnutí plavecké nudle směrem dolů); e) „kyvadlo“ s držením plavecké nudle; f) sed přednožný, skrčit a zpět; g) leh na boku, střídavé přenášení dolních končetin přes polohu skrčmo; h) leh na levém boku roznožný levou vpřed; i) při běhu na místě zapažit a stlačovat plaveckou nudli; j) poskokem přednožit pokrčmo levou, pod levým stehnem stlačit konce plavecké nudle k sobě; k) střídavá flexe-extenze loketního kloubu (držení plavecké nudle podhmatem); l) sed přednožný, roznožit a zpět; m) jízda na kole

Testování

Probandky podstoupily základní antropometrické vyšetření (tělesná výška, tělesná hmotnost). K posouzení úrovně kloubní pohyblivosti byl vybrán standardizovaný motorický test Hloubka předklonu v sedu („Sit and Reach Test“) s cílem zhodnotit rozsah pohyblivosti v lumbální části páteře, kyčelního kloubu a svalové pružnosti bedrokyčlostehenních flexorů. Měření flexibility testem předklon v sedu je tradiční součástí testových baterií zdravotně orientované zdatnosti(27). Test byl proveden podle metodiky testové baterie Eurofit pro dospělé(28). Vyšetřovaná osoba sedí na podlaze, nohy jsou napjaté a snaží se dosáhnout oběma rukama co nejdále dopředu. Měření se provádí pomocí speciálního měřicího zařízení. Nezbytné je předchozí rozcvičení, např. několik hlubokých předklonů vykonaných bez maximálního úsilí. Test je prováděn bez obuvi. Je předvedena názorná ukázka testu. Vyšetřovaná osoba provádí dva pokusy s maximálním úsilím. Přitom je zapotřebí kontrolovat, zda obě nohy jsou v průběhu maximálního předklonu nataženy. Hloubka (vzdálenost) dosahu obou rukou se měří na centimetrovém měřítku. Rozhodující po záznam výsledku je nejdelší dosah konečky prstů obou ruku, přičemž maximální předklon by měl být proveden pozvolna, s výdechem a s výdrží v délce 2–3 sekundy. Ze dvou pokusů byl započítáván ten lepší, který vykazoval vyšší hodnotu (přesnost měření na 1 cm). Úroveň svalové síly dolních končetin byla zjišťována pomocí motorického testu Sed-vztyk ze židle za 30 sekund („30-Second Chair Stand Test“). Vyšetřovaný sedí na židli, s chodidly na šířku ramen, paže jsou překřížené na prsou a je instruován, aby se během testu neopíral zády o židli. Vyšetřovaný opakuje co nejrychleji vztyk ze sedu na židli po dobu 30 sekund. Test je proveden jedenkrát a započítává se celkový počet vzpřímených stojů za 30 sekund(29). Tato metoda podle autorů vykazuje vysokou reliabilitu, r = 0,79–0,93(30,31).

Statistická analýza dat

Výsledky měření před a po intervenčním programu byly statisticky zpracované pomocí Wilcoxonova neparametrického párového testu a porovnání vysledků mezi experimentální a porovnávací skupinou pomocí Mann-Whitney U testu. Ke kvantifikování velikosti účinku intervenčního programu, tj. k hodnocení věcné významnosti, byl použit biseriální korelační koeficient r. Hladina významnosti byla stanovena na úrovni p < 0,05. Pro výpočty a zpracování dat byl použit program SPSS 21,0.

Výsledky

Obrázek 3 znázorňuje naměřené průměrné hodnoty motorického testu Hloubka předklonu v sedu před a po intervenčním programu ve vodě. Na začátku měření nebyl mezi skupinou experimentální a porovnávací statisticky významný rozdíl (21,2 ± 6,2 cm vs. 22,8 ± 7,2 cm). Po intervenčním programu ve vodě se u experimentální skupiny zlepšil výkon v testu ohebnosti na 23 ± 6,2 cm (tj. o 8,49 %). U experimentální skupiny byl rozdíl statisticky významný (p < 0,05); u porovnávací skupiny nebyly naměřené hodnoty statisticky významné.

Průměrné hodnoty motorického testu 
Hloubka předklonu v sedu u experimentální a porovnávací skupiny na počátku měření a po intervenci
Obr. 3. Průměrné hodnoty motorického testu Hloubka předklonu v sedu u experimentální a porovnávací skupiny na počátku měření a po intervenci

Měření svalové síly dolních končetin neprokázalo na začátku výzkumu statisticky významný rozdíl mezi experimentální a porovnávací skupinou (16,6 ± 2,4 stojů vs. 17,9 ± 3,4 stojů). Obrázek 4 znázorňuje průměrný rozdíl hodnot před a po intervenci. U skupiny experimentální došlo po ukončení pohybového programu ve vodě k významnému zlepšení svalové síly dolních končetin na 20,6 ± 3,9 stojů (p < 0,01). Skupina porovnávací také dosáhla zlepšení v úrovni svalové síly dolních končetin. Výkon se zvýšil na 21,6 ± 4,4 stojů (p < 0,01). Rozdíl mezi hodnotami testu Sed-vztyk ze židle za 30 sekund před pohybovým programem ve vodě a po něm byl u obou skupin statisticky významný, přesto u experimentální skupiny došlo k výraznějšímu zlepšení oproti skupině porovnávací (tj. o 24,1 % vs. 20,67 %).

Průměrné hodnoty motorického testu 
Sed-vztyk ze židle za 30 sekund u experimentální a porovnávací skupiny na počátku měření
a po intervenci
Obr. 4. Průměrné hodnoty motorického testu Sed-vztyk ze židle za 30 sekund u experimentální a porovnávací skupiny na počátku měření a po intervenci
 

Tabulka 2 znázorňuje procentuální rozdíl výkonů před a po aplikaci pohybového programu ve vodě v jednotlivých testech. Pravidelnou účastí na skupinovém cvičení ve vodě dosáhla na konci výzkumu experimentální skupina zlepšení Hloubky předklonu v sedu v průměru o 1,8 cm (tj. o 8,49 %, p < 0,05). Porovnávací skupina dosáhla menšího zlepšení o 1,7 cm (tj. o 7,46 %), toto zlepšení není statisticky významné. Po pohybovém programu ve vodě došlo ke zvýšení svalové síly v obou skupinách. Mezi skupinami nebyly statisticky významné rozdíly, přesto byl v experimentální skupině zaznamenán lepší výsledek oproti skupině porovnávací. Experimentální skupina vykázala zlepšení o 24,1 % a porovnávací skupina o 20,67 % (p < 0,01).

Tab. 2. Výsledky motorických testů před a po intervenčním programu ve vodě
Výsledky motorických testů před a po intervenčním programu ve vodě
Měřené hodnoty jsou uvedeny jako průměry se svými směrodatnými odchylkami (±); * p < 0,05; ** p < 0,01; % = procentuální rozdíl mezi vstupním a výstupním měřením; [r] = biseriální korelační koeficient hodnotící velikost účinku intervence a rozdíl mezi skupinami (r = 0,1 malý efekt; r = 0,3 střední efekt; r = 0,5 velký efekt)

Diskuse

Vykonávání aktivit denního života jako jsou např. vstávání ze židle nebo chůze do schodů je úzce spjato s úrovní svalové síly a její produkcí. Dynamické pohybové programy ve vodě mohou sloužit k udržení nebo rozvíjení tělesné zdatnosti seniorů. Některá posilovací cvičení realizovaná na suchu nemusí být vhodná pro seniory z důvodu nárazů a přetížení kloubů(25). Cílem pohybových programů ve vodě (příkladem mohou být kondiční plavání, aqua-jogging, aqua-aerobik a další) by mělo být především pozitivní ovlivňování celkové tělesné zdatnosti, od mírných podnětů k podpoře zdraví, přes udržení stávající úrovně tělesné zdatnosti až po stimulaci k rozvoji tělesné zdatnosti(32).

Naše výsledky prokázaly příznivý vliv pohybového programu ve vodě na funkční stav pohybového systému žen seniorek. Po absolvování intervenčního programu ve vodě u experimentální skupiny došlo k výraznějšímu zlepšení v motorickém testu Hloubka předklonu v sedu (cm) oproti skupině porovnávací (8,49 % vs. 7,46 %). Zlepšení míry flexibility v oblasti dolní poloviny těla po aplikaci pohybového programu ve vodě je v souladu i s dalšími studiemi(26,33,34). Autoři uvádějí, že k tomuto efektu dochází v souvislosti s fyzikálními vlastnostmi vodního prostředí, které umožňuje provádět pohyby v kloubech (např. čelní a boční kopy) v daleko větším rozsahu než při provedení na suchu. Neomezená pohyblivost dolní poloviny těla (zejména v kyčelních kloubech) a svalová symetrie svalstva dolních končetin je nezbytná k zajištění správného držení těla, k prevenci svalových zranění, funkčních bolestí páteře a v redukci rizika pádu(29).

V naší studii byl dále prokázán pozitivní vliv pohybového programu ve vodě na úroveň svalové síly dolních končetin. Po aplikaci pohybového programu ve vodě se úroveň svalové síly dolních končetin zvýšila o 24,1 %. K posouzení míry svalové síly dolních končetin byl použit motorický test Sed-vztyk ze židle za 30 sekund (počet). Naše výsledky odpovídají výsledkům některých autorů. Kieffer et al. zaznamenali zlepšení míry síly dolních končetin o 29,36 %(25) a ve studii Sandersové et al. bylo zjištěno zlepšení o 30,55 %(26).

Stárnutí je spojeno s postupným poklesem svalové hmoty a sníženou produkcí svalové síly. Pohybové aktivity ve vodním prostředí mohou udržet mobilitu a zvýšit úroveň funkčního stavu pohybového systému(22). Mobilita představuje schopnost pohybovat se bez cizí pomoci, je rozhodující pro udržení soběstačnosti a zvládání lokomočních činností (chůze na vzdálenost 400 m, chůze do schodů, vstávání ze židle)(35). Mnohé studie ukazují, že svalová síla je prediktorem funkční zdatnosti, nicméně produkce svalové síly (rychlost vykonávaného pohybu) může lépe predikovat výkon v každodenních činnostech(35). Měření výkonů v motorických testech jako jsou např. sed-vztyk ze židle, udržení stoje, rychlost chůze se uplatňují v objektivizačních metodách pro diagnostiku všedních denních činností (ADL), které vyžadují svalový výkon(35).

Závěr

Na podkladě získaných výsledků byl potvrzen významný přínos pravidelné pohybové intervence s prvky aqua-aerobiku seniorek. Bylo prokázáno, že pravidelné skupinové cvičení ve vodě pod vedením cvičitelky významně zlepšilo pohyblivost páteře, pružnost bedrokyčlostehenních flexorů a úroveň svalové síly dolních končetin seniorek pro výkon v aktivitách denního života (ADL). Pohybový program s prvky aqua-aerobiku se jeví jako bezpečný a účinný prostředek pro zvýšení funkčního stavu pohybového systému v aktivitách denního života (ADL) žen seniorek.

Studie byla realizována s podporou Specifického vysokoškolského výzkumu SVV 2016 – 260346 a projektu PRVOUK P38.

Autorka prohlašuje, že v souvislosti s publikací článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny farmaceutickou firmou.

Mgr. Veronika Kramperová

Katedra plaveckých sportů,

Fakulta tělesné výchovy a sportu UK Praha


Mgr. Veronika Kramperová

e-mail: kramperova@ftvs.cuni.cz


Absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, obor Tělesná výchova a sport. V současné době dokončuje doktorský studijní program Kinantropologie na FTVS UK v Praze. Tématem její disertační práce je Vliv pohybové intervence s prvky aqua-aerobiku na funkční tělesnou zdatnost a kvalitu života seniorek. Od roku 2014 působí na katedře plaveckých sportů FTVS UK v Praze jako asistentka, kde zajišťuje výuku v oblasti zdravotního plavání a aqua-fitness.


Zdroje

1. Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, Zavázalová H, Sucharda P. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada 2004.

2. Valešová M, Valeš J. Využití kinezioterapie v domácí péči. Medicína pro praxi 2010; 7(4): 199–200.

3. Marzetti E, Privitera G, Simili V, et al. Multiple pathways to the same end: mechanisms of myonuclear apoptosis in sarcopenia of aging. Scientific World Journal 2010; 19(10): 340–349.

4. Clark BC, Manini TM. Functional consequences of sarcopenia and dynapenia in the elderly. Current Opinion in Clinical Nutriton & Metabolic Care 2010; 13(3): 271–276.

5. Evans W, Rosenberg I. Biomarkers. New York: Simon & Schuster 1991.

6. Province MA, Hadley EC, Hornbrook MC, et al. The effect of exercise on falls in the elderly patients. A preplanned meta-analysis of the FICSIT trial. Frailty and injuries: Cooperative Studies of Intervention Tecniques. Journal of the American Medical Association 1995; 273(17): 1341–1347.

7. Daley MJ, Spinks WL. Exercise, mobility and aging. Sports Medicine 2000; 29(1): 1–12.

8. Cheetham G, Green D, Collis J et al. Effect of aerobic and resistance exercise on central hemodynamic responses in severe chronic heart failure. Journal of Applied Physiology 2002; 93(1): 175–180.

9. Miner J. The Effects of Physical Activity and Excerise On Well-being. The Review: A Journal of Undergraduate Student Research 2003; 6(7): 26–35.

10. Skelton D, Dinan SM. Exercise for falls management: Rationale for an exercise programme aimed at reducing postural instability. Physiotherapy Theory and Practice 1999; 15: 105–120.

11. Hauer K, Specht N, Schuler M et al. Intensive physical training in geriatric patients after severe falls and hip surgery. Age and Aging 2002; 31: 49–57.

12. Suomi R, Koceja DM. Postural sway characteristics in women with lower extremity arthritis before and after aquatic exercise intervention. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation 2000; 81: 780–785.

13. Tokuno CD, Garland SJ, Carpenter MG, et al. Sway-dependent modulation of the triceps surae H-reflex during standing. Journal of applied physiology 2008; 104(5): 1359–1365.

14. Kaneda K, Wakabayashi H, Sato D, et al. Lower extremity muscle activity during deep-water running on self-determined pace. Journal of electromyography and kinesiology 2008; 18(6): 965–972.

15. Katsura Y, Yoshikawa T, Ueda SY, et al. Effects of aquatic exercise training using water-resistance equipment in elderly. European journal of applied physiology 2010; 108(5): 957–964.

16. Stevenson J, Tacia S, Thompson J, Crane C. A comparison of land and water exercise programs for older individuals. Medicine & Science in Sports and Exercise 1988; 20: 537.

17. Simmons V, Hansen PD. Effectiveness of water exercise on postural mobility in the well elderly: an experimental study on balance enhancement. Journals of Gerontology, Series A: Biological Sciences and Medical Sciences 1996; 51(5): 233–238.

18. Konlian C. Aquatic therapy: making a wave in the treatment of low back injuries. Orthopaedic nursing 1999; 18(1): 11–20.

19. Harkcom TM, Lampman RM, Banwell BF, Castor CW. Therapeutic value of graded aerobic exercise training in rheumatoid arthritis. Arthritis and rheumatism 1985; 28(1): 32–9.

20. Minor MA, Webel RR, Anderson SK, Kay DR. Efficacy of physical conditioning exercise in patients with rheumatoid arthritis and osteoarthritis. Arthritis and rheumatism 1989; 32(11): 1396–1405.

21. Taunton JE, Rhodes EC, Wolski LA, et al. Effect of land-based and water-based fitness programs on the cardiovascular fitness, strength and flexibility of women aged 65-75 years. Gerontology 1996; 42(4): 204–210.

22. Takeshima N, Rogers ME, Watanabe E, Brechue WF et al. Water-based exercise improves health-related aspects of fitness in older women. Medicine & Science in Sports and Exercise 2002; 34(3): 544–551.

23. Wang T, Belza B, Elaine Thompson F, et al. Effects of aquatic exercise on flexibility, stregth and aerobic fitness in adults with osteoarthritis of the hip or knee. Journal of advanced nursing 2007; 57(2): 141–152.

24. Robinson EL, Devor ST, Merrick MA, Buckworth J. The effects of land vs. aquatic plyometrics on power, torque, velocity, and muscle soreness in women. Journal of Strength and Conditioning Research  2004; 18(1): 84–91.

25. Kieffer HS, Lehman MA, Veacock DM, Korkuch L. The Effects of a Short Term Novel Aquatic Exercise Program on Functional Strength and Performance of Older Adults. International Journal of Exercise Science 2012; 5(4): 321–333.

26. Sanders ME, Takeshima N, Rogers ME, et al. Impact of the S.W.E.A.T.™ water-exercise method on activities of daily living for older women. Journal of Sports Science and Medicine 2013; 12(4): 707–715.

27. Kabešová H. Rozvoj flexibility jako komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Studia Sportiva 2011; 5(1): 75–83.

28. Oja P, Tuxworth B. Eurofit pro dospělé. Hodnocení zdravotních komponent tělesné zdatnosti. Praha: Karolinum 1997.

29. Rikli RE, Jones CJ. Senior Fitness Test Manual. Champaign, IL: Human Kinetics 2001.

30. Rikli RE, Jones CJ. Development and validation of a functional fitness test for community-residing older adults. Journal of aging and physical activity 1999; 7: 129–161.

31. Boneth M, Ariza CL, Angarita A, Parra J. Reliability of Arm Curl and Chair Stand tests for assessing muscular endurance in older people. Revista Ciencias de la Salud 2012; 10(2): 179–193.

32. Houdová V, Čechovská I. Srdeční frekvence jako indikátor pohybového zatížení ve vodě. Česká kinantropologie 2012; 16(3): 11–25.

33. Alves RV, Mota, J, Costa MC, Alves JGB. Aptidão física relacionada à saúde de idosos: influência da hidroginástica. Brazilian Journal of Sports Medicine 2004; 10(1): 31–37.

34. Tsourlou T, Benik A, Dipla K, et al. The effects of a twenty four weeks aquatic training program on muscular strength performance in healthy elderly women. Journal of Strength and Conditioning Research 2006; 20(4): 811–818.

35. Reid KF, Fielding R. Skeletal muscle power: A critical determinant of physical functioning in older adults. Exercise and Sport Sciences Review 2012; 40(1): 4–12. 

Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé Protetika

Článek vyšel v časopise

Geriatrie a Gerontologie

Číslo 2

2016 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se