#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Antidiabetika v prevenci CMP


Autoři: Michal Klíma 1, 2;  Aleš Tomek 2;  Ondřej Škoda 1
Vyšlo v časopise: CMP jour., 7, 2025, č. 1, s. 22-25
Kategorie: Prevence

Úvod

Diabetes mellitus (DM) 2. typu je dobře známý rizikový faktor ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) a také prediktor horšího výsledného stavu a vyššího rizika recidivy po již proběhlé mozkové příhodě [1]. Tuto skutečnost potvrzuje fakt, že pacienti s diabetem mají přibližně 2× vyšší riziko prodělání CMP než jedinci bez diabetu [2]. Nová antidiabetika však mohou toto riziko podstatně snížit a hrají tak důležitou roli v prevenci CMP.

Léčba hypertenze, fibrilace síní, karotické stenózy nebo dyslipidémie je neurologům poměrně blízká. Management léčby diabetu však často přenecháváme jiným odbornostem. Nicméně vzhledem k recentním poznatkům, tykajících se především nových antidiabetik, jež se mohou uplatnit v primární i sekundární prevenci CMP, je velmi důležité, aby se neurologové orientovali rovněž v této oblasti.

Diabetes se na vzniku CMP podílí několika mechanismy, mezi které patří makroangiopatie, mikroangiopatie a kardioembolismus.

Ateroskleróza krčních a intrakraniálních tepen se řadí mezí hlavní příčiny iCMP. Z našeho pohledu je nyní podstatné, že DM 1. i 2. typu se považuje za nezávislý rizikový faktor rozvoje aterosklerózy [4]. Hyperglykémie a inzulinová rezistence v kombinaci s dyslipidémií vytváří řadu biochemických změn, jež mimo jiné ústí v produkci LDL a konečných produktů pokročilé glykace [3]. Tyto změny působí celkově prozánětlivě a v konečném důsledku hrají významnou roli v rozvoji aterosklerotického plátu.

Hyperglykémie se také podílí na rozvoji tzv. onemocnění malých tepen (SVD –⁠ small vessel disease). Jedním z klíčových faktorů v rámci tohoto patologického procesu je zvýšení cévní tuhosti, které vede k vystavení malých cév v mozku abnormálním pulzacím [4]. Dalším faktorem je mikrovaskulární endotelová dysfunkce, jež úzce souvisí se zvýšením oxidativního stresu a zánětu, na kterém se diabetes opět signifikantně podílí [5].

V neposlední řadě je nutné zmínit fibrilaci síní (FiS), jež představuje nejčastější příčinu kardioembolismu [6]. Pacienti s DM 2. typu mají celkově o 35 % vyšší riziko FiS. Ačkoliv přesný mechanismus, kterým se diabetes podílí na rozvoji FiS vyžaduje další výzkum, i zde se předpokládá vliv konečných produktů pokročilé glykace a volných kyslíkových radikálů [7].

Možnosti léčby diabetu

Vzhledem k poměrně rychle se zvyšující incidenci diabetu [8] získává na důležitosti také správný management léčby vedoucí k celkovému snížení kardiovaskulárního (KV) rizika.

Pokud se pacient, který prodělá CMP, již léčí s diabetem, měli bychom zjistit, zda může být tato terapie dále vhodně upravena. U pacientů po CMP/TIA bez známé historie diabetu je dle doporučení AHA/ASA vhodné provedení základních screeningových vyšetření (hodnota glykovaného hemoglobinu /HbA1c/, orální glukozový toleranční test /oGTT/) [9].

Dle České diabetologické společnosti ČLS JEP je na základě algoritmu farmakologické léčby vycházejícího z konsenzu ADA/EASD lékem 1. volby metformin. Jiné antidiabetikum se použije buď při jeho intoleranci, nebo po zvážení indikace příslušné skupiny, nevyžaduje-li závažnost poruchy glykoregulace či klinický stav pacienta použít zpočátku inzulin (resp. inzulinová analoga).

Antidiabetika

V dnešní době je známo mnoho skupin používaných antidiabetik. V rámci provedených rozsáhlých studií však některé z nich prokázaly snížení KV rizika a pozitivní efekt v primární i sekundární prevenci iCMP. Jde především o agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA), inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2i, tj. glifloziny) a thiazolidindiony (pioglitazon).

1. GLP-1RA

GLP-1RA řadíme mezi tzv. inkretinovou léčbu, tedy terapii využívající účinků střevního hormonu GLP-1. Mezi jejich hlavní metabolické dopady patří stimulace sekrece inzulinu, a naopak redukce sekrece glukagonu, což vede ke snížení glykémie. Receptory pro GLP-1 jsou kromě gastrointestinálního traktu (GIT) přítomné také v centrálním nervovém systému (CNS), myokardu, buňkách hladké svaloviny cév, endotelových buňkách a makrofázích.

Mechanismy, jež při jejich podávání vedou ke snížení celkového KV rizika, lze zjednodušeně popsat jako kombinaci zvýšené neuroprotekce a snížení rizika mozkové aterosklerózy [10–12]. Hlavní vliv má jednak redukce prozánětlivých složek v procesu aterosklerózy, a zároveň úprava endotelové funkce a podpora angiogeneze a neurogeneze. Na snížení rizika CMP se dále podílejí svým antihypertenzním efektem, redukcí tělesné hmotnosti, korekcí hodnot HbA1c a úpravou hladiny lipidů.

    

Obr. 1  Přínosy GLP-1RA v redukci rizika CMP u diabetiků 2. typu

   

Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že ne všechny látky ze skupiny GLP-1RA prokázaly snížení KV rizika v rámci klinických studií. Příznivý efekt byl doložen u semaglutidu, dulaglutidu a liraglutidu.

Tato data vycházejí z velkých CVOT (cardiovascular outcome trials) u pacientů s DM 2. typu s primárním endpointem MACE (závažné KV nežádoucí příhody), mezi něž patří nefatální infarkt myokardu (IM), nefatální CMP a úmrtí z KV příčin. V rámci 2 studií (REWIND a SUSTAIN6) prokázaly dulaglutid a semaglutid významný pokles jak primárního endpointu MACE, tak i předem definovaného sekundárního endpointu nefatálních CMP [13, 14]. Zatímco podávání dulaglutidu bylo provázeno snížením KV rizika o 12 % a nefatálních mozkových příhod o 24 %, semaglutid snížil KV riziko o 26 % a nefatálních mozkových příhod o 39 %. Provedené metaanalýzy CVOT s GLP-1RA odhalily statisticky významný pokles fatálních i nefatálních CMP, pokles MACE, úmrtí z KV příčin, fatálních i nefatálních IM a hospitalizací pro srdeční selhání [15].

2. Glifloziny

SGLT2i (kanagliflozin, dapagliflozin, empagliflozin, ertugliflozin a v Česku nedostupný sotagliflozin) částečně blokují reabsorpci glukózy v proximálních tubulech ledvin. Společným mechanismem působení gliflozinů je navození terapeutické glykosurie doprovázené osmotickou diurézou. Glykosurie vede k poklesu glykémie a zlepšení kompenzace diabetu.

Dostupná data vycházejí především ze studií EMPA-REG OUTCOME, CANVAS a DECLARE. Souhrnně lze říct, že byl prokázán benefit užívání SGLT2i v rámci snížení rizika MACE u pacientů s prokázanou KV chorobou [16]. Oproti tomu efekt na snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání a progrese renálního onemocnění byl na prokázaném KV onemocnění či srdečním selhání nezávislý.

    

Data, která z daných studií s GLP-1RA a SGLT2i máme, se již propsala do nejnovějších doporučení odborných společností. Z těch vyplývá, že GLP-1RA se mají zvážit u pacientů s DM, kteří jsou zároveň ve vysokém riziku nebo s již prokázaným KV onemocněním. Glifloziny potom u diabetiků se srdečním selháním a chronickým onemocněním ledvin (CKD).

3. Pioglitazon

Posledním lékem, který můžeme v této souvislosti zmínit, je pioglitazon. Tento lék je inzulinovým senzitizérem ze skupiny thiazolidindionů zvyšujícím citlivost tkání k účinku endogenního inzulinu, což vede k poklesu plazmatické hladiny glukózy. Thiazolidindiony jsou vysoce selektivními a potentními agonisty receptoru aktivovaného peroxisomovými proliferátory (PPAR) s lokalizací na jádře buněk. Tyto receptory jsou obsaženy v různých tkáních, s čímž je spojen rozmanitý efekt této lékové skupiny.

Důležitá klinická data máme především ze studie PROactive, jež prokázala snížení celkové mortality a výskytu nefatálních IM a CMP o 16 %. Dalším benefitem bylo rovněž významné snížení recidivy IM a CMP [17].

Shrnutí a závěr

V rámci provedených klinických studií a jejich metaanalýz prokázaly některé skupiny nových antidiabetik významný pokles kardiovaskulárního rizika, a mohou se tak uplatnit v rámci primární i sekundární prevence CMP. Mezi nejvýznamnější patří látky ze skupiny GLP-1RA, při jejichž podávání byl zjištěn statisticky významný pokles fatálních i nefatálních CMP. Tato terapie se tak dostala i do odborných doporučení, kdy u pacientů s diabetem a po prodělané CMP/TIA nebo v jejich vysokém riziku má být zváženo její nasazení.


Zdroje

1. Zhou Z, Lindley RI, Radholm K et al. Canagliflozin and stroke in type 2 diabetes mellitus. Stroke 2019; 50 : 396–404.

2. Kernan WN, Viscoli CM, Inzucchi SE et al. Prevalence of abnormal glucose tolerance following a transient ischemic attack or ischemic stroke. Arch Intern Med 2005; 165 : 227–233.

3. Poznyak A, Grechko AV, Poggio P et al. The diabetes mellitus –⁠ atherosclerosis connection: the role of lipid and glucose metabolism and chronic inflammation. It J Mol Sci 2020; 21 : 1835.

4. Chen R, Ovbiagele B, Feng W. Diabetes and stroke: epidemiology, pathophysiology, pharmaceuticals and outcomes. Am J Med Sci 2016; 351 : 380–386.

5. van Sloten TT, Sedaghat S, Carnethon MR et al. Cerebral microvascular complications of type 2 diabetes: stroke, cognitive dysfunction, and depression. Lancet Diabetes Endocrinol 2020; 8 : 325–336.

6. Kamel H, Healey JS. Cardioembolic stroke. Circ Res 2017; 120 : 514–526.

7. Bohne LJ, Johnson D, Rose RA et al. The association between diabetes mellitus and atrial fibrillation: clinical and mechanistic insights. Front Physiol 2019; 10 : 135.

8. IDF Diabetes Atlas. Diabetes around the world in 2021. International Diabetes Federation, Brussels, 2021. Dostupné na: https://diabetesatlas.org

9. Kleindorfer DO, Towfighi A, Chaturvedi S et al. 2021 Guideline for the prevention of stroke in patients with stroke and transient ischemic attack: a guideline from the American Heart Association / American Stroke Association. Stroke 2021; 52: e364–e467.

10. Maskery MP, Holscher C, Jones SP et al. Glucagon-like peptide-1 receptor agonists as neuroprotective agents for ischemic stroke: a systematic scoping review. J Cereb Blood Flow Metab 2021; 41 : 14–30.

11. Sharma A, Verma S. Mechanisms by which glucagon-like peptide 1 receptor agonists and sodium-glucose cotransporter 2 inhibitors reduce cardiovascular risk in adults with type 2 diabetes mellitus. Can J Diabetes 2020; 44 : 93–102.

12. Muscogiuri G, DeFronzo RA, Gastaldelli A, Holst JJ. Glucagon-like peptide-1 and the central/peripheral nervous system: crosstalk in diabetes. Trends Endocrinol Metab 2017; 28 : 88–103.

13. Marso SP, Bain SC, Consoli A et al.; SUSTAIN-6 Investigators. Semaglutide and cardiovascular outcomes in patients with type 2 diabetes. N Engl J Med 2016; 375 : 1834–1844.

14. Gerstein HC, Colhoun HM, Dagenais GR et al; REWIND Investigators. Dulaglutide and cardiovascular outcomes in type 2 diabetes (REWIND): a double-blind, randomised placebo-controlled trial. Lancet 2019; 394 : 121–130.

15. Sattar N, Lee MMY, Kristensen SL et al. Cardiovascular, mortality, and kidney outcomes with GLP-1 receptor agonists in patients with type 2 diabetes: a systematic review and meta-analysis of randomised trials. Lancet Diabetes Endocrinol 2021; 9 : 653–662.

16. Zelniker TA, Wiviott SD, Raz I et al. SGLT2 inhibitors for primary and secondary prevention of cardiovascular and renal outcomes in type 2 diabetes: a systematic review and meta-analysis of cardiovascular outcome trials. Lancet 2019; 393 : 31–39.

17. Dormandy JA, Charbonnel B, Eckland DJ et al. Secondary prevention of macrovascular events in patients with type 2 diabetes in the PROactive study (PROspective pioglitazone clinical trial in macrovascular events): a randomized controlled trial. Lancet 2005; 366 : 1279–1289.

18. Goldenberg RM, Cheng AYY, Fitzpatrick T et al. Benefits of GLP-1 (glucagon-like peptide 1) receptor agonists for stroke reduction in type 2 diabetes: a call to action for neurologists. Stroke 2022; 53 : 1813–1822.

Štítky
Interní lékařství Kardiologie Neurochirurgie Neurologie Radiodiagnostika Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

CMP journal

Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Mepolizumab v reálné klinické praxi kurz
Mepolizumab v reálné klinické praxi
nový kurz
Autoři: MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

BONE ACADEMY 2025
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#