Výběr z mezinárodních časopisů


Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2017; 71(5): 449-452
Kategorie: Komentář

Laparoscopic ileocaecal resection versus infliximab for terminal ileitis in Crohn’s disease: a randomised controlled, open-label, multicentre trial

Ponsioen CY, de Groof EJ, Eshuis EJ et al.

Lancet Gastroenterol Hepatol 2017. In press. doi: 10.1016/S2468-1253 (17) 30248-0.

Laparoskopická ileocekální resekce vs. infliximab v léčbě Crohnovy choroby terminálního ilea – randomizovaná, kontrolovaná, otevřená, multicentrická studie

Ileocekální (IC) resekce je obvykle vyhrazena pro případy pacientů s Crohnovou chorobou refrakterní k medikamentózní léčbě nebo s komplikacemi, jakými jsou klinicky významná stenóza nebo penetrující varianta onemocnění, a také platí, že k endoskopické rekurenci v oblasti anastomózy dochází do 1 roku u zhruba 1/3 pacientů. Zároveň však většina pacientů k operačnímu řešení dříve nebo později dospěje a shodně zhruba 1/3 pacientů s prvotní odpovědí na léčbu infliximabem postihne rekurence onemocnění. Nizozemsko-britská studie LIR!C se zaměřila na přímé srovnání těchto dvou léčebných modalit v rámci 29 univerzitních nemocnic a terciárních zařízení. Celkem bylo zařazeno 143 pacientů s nestenozující a nepenetrující Crohnovou chorobou terminálního ilea a postižením kratším než 40 cm, kteří neodpověděli na alespoň 3měsíční konvenční imunosupresivní terapii. Hlavním cílem bylo hodnocení kvality života spojené s chorobou pomocí dotazníku Inflammatory Bowel Disease Questionnaire (IBDQ) po 1 roce. Dalšími cíli byla celková kvalita života hodnocená dotazníkem Short Form-36 (SF-36), počet dnů na nemocenské a morbidita. Průměrné IBDQ skóre u pacientů s resekcí bylo po 12 měsících 178,1 a u pacientů na infliximabu 172,0, což představovalo statisticky nevýznamný rozdíl. Stejně tak nebyl po 1 roce statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinami v kvalitě života podle SF-36 vč. samostatně hodnocených fyzických i psychických subskóre, avšak podle autorů byl rozdíl klinicky relevantní ve prospěch pacientů po resekci. Skupina s resekcí strávila více času na nemocenské (3,4 vs. 1,8 dne; p < 0,0001), avšak počet dnů, kdy se pacienti cítili vyřazeni ze společenského života, doba plánované hospitalizace a podíly pacientů s neplánovanou hospitalizací se nelišily. Pooperační komplikace závažnosti IIIa a horší podle škály Clavien-Dindo se vyskytly u čtyř pacientů a závažné nežádoucí účinky léčby infliximabem u dvou pacientů. Během 4leté doby sledování (medián) proběhla IC resekce u 37 % pacientů ve skupině s infliximabem a naopak pouze 26 % pacientů po resekci si vyžádalo nasazení anti-TNF léčby. Vzhledem ke srovnatelným výsledkům z hlediska kvality života i výskytu a závažnosti nežádoucích příhod by podle autorů studie měla být IC resekce u pacientů s izolovanou nestenozující Crohnovou chorobou postihující IC oblast navrhována jako relevantní léčebná alternativa k nasazení anti-TNF.

Comparison of infliximab and adalimumab in biologic-naive patients with ulcerative colitis: a nationwide danish cohort study

Singh S, Andersen NN, Andersson M et al.

Clin Gastroenterol Hepatol 2017; 15 (8): 1218–1225. doi: 10.1016/j.cgh.2016.11.024.

Porovnání infliximabu a adalimumabu u biologicky naivních pacientů s ulcerózní kolitidou – dánská národní kohortová studie

Biologická léčba přípravky ze skupiny TNF inhibitorů je jedním z nejúčinnějších postupů k navození a udržení remise u pacientů s ulcerózní kolitidou (UC – ulcerative colitis). Volba mezi jednotlivými přípravky z dané skupiny je obvykle podmíněna preferencí lékaře a pacienta nebo v různých zemích omezením ze strany pojišťovny. Vzhledem k absenci head-to-head srovnávacích studií však relativní účinnost a bezpečnost jednotlivých léků není zcela známá. Mezinárodní skupina v čele se Siddharthem Singhem z University of California San Diego publikovala práci, ve které studuje komparativní účinnost infliximabu a adalimumabu u naivních pacientů s UC za využití dat z celonárodního dánského registru. Sledovány byly četnosti hospitalizací z jakýchkoli příčin a na podkladě UC, kolektomie a předpisu kortikosteroidů alespoň 60 dní po zahájení léčby anti-TNF jako parametry účinnosti a dále hospitalizace pro závažné infekce jako parametr bezpečnosti. Z celkového počtu 1 719 pacientů bylo na základě metody propensity score matching selektováno 104 pacientů léčených adalimumabem a 171 pacientů léčených infliximabem. Metoda spočívá v sestavení dvou skupin, které jsou srovnatelné ve vybraných charakteristikách s ohledem na sledovaný výstup. Zde se jednalo o základní demografické parametry, parametry onemocnění vč. závažnosti, spotřeby zdravotních služeb a komedikace. Pacienti léčení adalimumabem měli vyšší riziko hospitalizací bez ohledu na příčinu (HR 1,84; 95% CI 1,18–2,85) a sklon k vyšší četnosti hospitalizací pro UC (HR 1,71; 95% CI 0,95–3,07). Riziko operace a nutnosti užívat kortikosteroidy se mezi skupinami nelišilo. Více vyjádřeno bylo zvýšení rizik navíc v případě konkomitantní imunosuprese a u mužů. Pacienti s adalimumabem měli rovněž výrazně vyšší riziko závažných infekcí (HR 5,11; 95% CI 1,20–21,80). Na základě pozorovaných parametrů tedy ze studie infliximab vychází jako o něco účinnější a bezpečnější varianta u naivních pacientů s UC a při absenci přímého a metodicky korektního porovnání přípravků mohou tyto informace přispět ke kvalitnějšímu rozhodování při volbě nejvhodnějšího léku v dané situaci.

Effects of anticoagulants in patients with cirrhosis and portal vein thrombosis: a systematic review and meta-analysis

Loffredo L, Pastori D, Farcomeni A et al.

Gastroenterology 2017; 153 (2): 480–487. doi: 10.1053/j.gastro.2017.04.042.

Účinek antikoagulancií u pacientů s cirhózou a trombózou portální žíly – systematické review a metaanalýza

Cirhóza jater je komplikována krvácením z portální hypertenze, ale také trombózou portální žíly (PVT – portal vein thrombosis). PVT se vyskytuje přibližně u 20–50 % pacientů s cirhózou a je znakem špatné prognózy. Léčba pacientů s cirhózou pomocí antikoagulancií může být svízelná kvůli obavám z vyvolání krvácení při koexistující koagulopatii. Cílem tohoto systematického review a metaanalýzy bylo stanovit vliv antikoagulační léčby (nízkomolekulární heparin/warfarin) oproti žádné léčbě u pacientů s cirhózou a PVT na rekanalizaci, progresi PVT a výskyt variceálního a nevariceálního krvácení. Analyzováno bylo 8 studií s celkem 353 pacienty. U pacientů léčených antikoagulancii častěji došlo k rekanalizaci PVT (71 vs. 42 %; p < 0,0001) než u pacientů, kteří antikoagulancia nedostávali. Z dat ze 6 studií (zahrnujících 217 pacientů) vyplývá, že u 53 % pacientů léčených antikoagulancii došlo ke kompletní rekanalizaci oproti 33 % neléčených pacientů (p = 0,002). Z dat ze 6 studií (zahrnující 225 pacientů) vyplývá, že PVT zprogredovala u 9 % pacientů léčených antikoagulancii oproti 33 % pacientům, kteří jimi léčeni nebyli (p < 0,0001). Z dat ze 6 studií (zahrnujících 257 pacientů) vyplývá, že mezi skupinami nebyl rozdíl ve výskytu větších i menších krvácivých příhod (11 % u obou skupin). Z dat ze 4 studií (zahrnujících 158 pacientů) vyplývá, že spontánní variceální krvácení bylo významně méně časté u pacientů léčených antikoagulancii (p = 0,04). Pacienti s cirhózou a PVT, kteří jsou léčeni antikoagulancii, mají vyšší rekanalizaci a nižší progresi trombózy v porovnání s pacienty, kteří antikoagulancii léčeni nebyli, bez nárůstu větších či menších krvácivých příhod a s nižší incidencí variceálního krvácení.

norUrsodeoxycholic acid improves cholestasis in primary sclerosing cholangitis

Fickert P, Hirschfield GM, Denk G et al.

J Hepatol 2017; 67 (3): 549–558. doi: 10.1016/j.jhep.2017.05.009.

Norursodeoxycholová kyselina zlepšuje cholestázu u primární sklerozující cholangitidy

24-norursodeoxycholová kyselina (norUDCA) je homolog UDCA se zkráceným C23 postranním řetězcem, u níž byly v preklinickém myším modelu primární sklerózující cholangitidy (PSC) prokázány silné anticholestatické, protizánětlivé a antifibrogenní vlastnosti. V této randomizované kontrolované studii z 38 center z 12 evropských zemích byla hodnocena bezpečnost a účinnost tří dávek perorální norUDCA (500 mg/den, 1 000 mg/den nebo 1 500 mg/den) v porovnání s placebem u pacientů s PSC. Celkem 161 pacientů s PSC neléčených UDCA s elevací sérové alkalické fosfatázy (ALP) bylo randomizováno do 12 týdnů trvající léčby následované 4týdenním follow-up. Primárním hodnoceným parametrem účinnosti byla průměrná relativní změna v hodnotách ALP mezi vstupní hodnotou a hodnotou na konci léčby. norUDCA vedla k poklesu hladin ALP o –12,3 %, –17,3 % a –26,0 % u skupin 500, 1 000 a 1 500 mg/den (p = 0,029, p = 0,003 a p < 0,0001 v porovnání s placebem), u placeba byl pozorován vzestup +1,2 %. Podobné na dávce závislé účinky byly pozorovány i pro aktivitu alaninaminotransferázy, aspartátaminotransferázy, γ-glutamyltransferázy nebo míru pacientů, kteří dosáhli poklesu hladiny ALP < 1,5× ULN (upper limit of normal). K rozvoji vážných vedlejších účinků došlo u 7 pacientů z 500 mg/den skupiny, 5 pacientů z 1 000 mg/den skupiny, 2 pacientů z 1 500 mg/den skupiny a 3 pacientů z placebo skupiny. Mezi léčenými skupinami a placebem nebyl rozdíl v udávané míře pruritu. norUDCA významně snížila hladiny ALP v závislosti na léčebné dávce a měla výborný bezpečnostní profil srovnatelný s placebem. Tyto výsledky ospravedlňují studii fáze III s norUDCA u pacientů s PSC.

Risk factors for metachronous gastric carcinoma development after endoscopic resection of gastric dysplasia: retrospective, single-center study

Moon HS, Yun GY, Kim JS et al.

World J Gastroenterol 2017; 23 (24): 4407–4415. doi: 10.3748/wjg.v23.i24.4407.

Rizikové faktory metachronního karcinomu žaludku po endoskopické resekci žaludeční dysplazie – retrospektivní, jednocentrická studie

Žaludeční dysplazie je považována za premaligní lézi a ve většině případů ji lze úspěšně endoskopicky resekovat. K endoskopické resekci se nejčastěji používá metoda endoskopické submukózní disekce nebo endoskopické mukózní resekce. Otázkou zůstává, jak pacienty po endoskopické resekci žaludeční dysplazie správně dispenzarizovat. Autoři z Jižní Korey provedli retrospektivní studii, ve které se zaměřili na zkoumání vztahu mezi výskytem synchronních a metachronních lézí po endoskopické resekci žaludeční dysplazie. Do studie bylo zahrnuto 641 pacientů, kteří podstoupili endoskopickou resekci pro žaludeční dysplazii v letech 2007–2013 v univerzitní nemocnici v Chungnam. Průměrná doba sledování byla 33,8 měsíce. Během sledovaného období byl výskyt metachronního karcinomu žaludku 4,0 % (27 pacientů). Průměrný interval mezi výskytem metachronního karcinomu a endoskopickou resekcí dysplazie byl 34 měsíců. Nezávislé rizikové faktory spojené s výskytem metachronního karcinomu žaludku po endoskopické resekci dysplazie byly mužské pohlaví, intestinální metaplazie a přítomnost high-grade dysplazie (HGD). Navíc 24 z 27 případů karcinomů žaludku (88,9 %) se vyskytovalo v jiné lokalizaci, než byla předchozí endoskopická resekce dysplazie. V této studii byla prováděna dispenzární gastroskopie 1× ročně a během této studie byly všechny karcinomy žaludku nalezeny v časném stadiu, který je endoskopicky resekabilní. Na základě těchto zjištění autoři doporučují po endoskopické resekci žaludeční dysplazie u vysoko rizikových skupin pacientů (mužské pohlaví, přítomnost intestinální metaplazie a HGD) pečlivé endoskopické kontroly 1× ročně min. po dobu 3–4 let.

Factors associated with shorter colonoscopy surveillance intervals for patients with low-risk colorectal adenomas and effects on outcome

Anderson JC, Baron JA, Ahnen DJ et al.

Gastroenterology 2017; 152 (8): 1933–1943. doi: 10.1053/j.gastro.2017.02.010.

Faktory asociované s kratším intervalem dispenzární koloskopie u pacientů s nízkým rizikem kolorektálního adenomu a jeho efektivita

Dle evropských doporučení jsou pacienti po odstranění kolorektálního adenomu rozděleni do dvou rizikových skupin podle nálezu při vstupní (indexové) koloskopii. U pacientů s nízkým rizikem (přítomnost 1–2 adenomů do 10 mm, bez vilózní složky, bez těžké dysplazie) je doporučována kontrolní (dispenzární) koloskopie za 5–10 let. V praxi se však setkáváme s případy, kdy endoskopisté doporučují kratší intervaly u nízko rizikových skupin jedinců (většinou za 3 roky). Skupina amerických autorů provedla multicentrickou retrospektivní studii s cílem zjistit příčinu kratšího doporučujícího dispenzárního intervalu a jeho výslednou efektivitu. Do studie bylo zařazeno 1 560 jedinců ve věku 45–75 let, kteří podstoupili v letech 2004–2008 screeningovou koloskopii. Do další analýzy byli zahrnuti pouze nízko rizikoví jedinci, kteří byli rozděleni na dvě skupiny dle doporučeného intervalu kontrolní koloskopie (3 vs. 5 let). Byla sledována charakteristika pacientů, endoskopistů, endoskopického nálezu při vstupní a při kontrolní koloskopii. U 594 pacientů byl doporučen 3letý interval sledování (38,1 %). Mezi faktory, které se signifikantně podílely na doporučení 3letého místo 5letého dispenzárního intervalu, byla rasa (afroamerická), detekce dvou adenomů, detekce > 3 pilovitých lézí, nekvalitní střevní příprava a pozitivní rodinná anamnéza kolorektálního karcinomu. Při porovnávání výsledků kontrolní koloskopie mezi oběma skupinami nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly mezi 3-a 5letým doporučením. Autoři těmito výsledky potvrzují současná doporučení dispenzární koloskopie u nízko rizikových skupin jedinců.

Direct peroral cholangioscopy for diagnosis of bile duct lesions using an I-SCAN ultaslim endoscope: a pilot study

Lee YN, Moon JH, Choi HJ et al.

Endoscopy 2017; 49 (7): 675–681. doi: 10.1055/s-0043-106179.

Pilotní studie direktní perorální cholagioskopie k diagnóze lézí žlučovodů za použití I-SCAN ultratenkého endoskopu

I-SCAN je počítačový virtuální chromoendoskop postavený ke zlepšení viditelnosti kvality povrchu a cévní kresby ve žlučových cestách. Mezi metody, které vylepšují endoskopický obraz, patří např. NBI (narrow-band imaging). Jednou z limitů této metody je však ovlivnění obrazu žlučí, která se zobrazuje jako tmavě červená tekutina. I-SCAN oproti tomu není ovlivněn barvou žluči, a to proto, že užívá digitální technologii následného zpracování obrazu spíše než technologii optického vylepšení obrazu. V této studii byla hodnocena užitečnost direktní perorální cholangioskopie (POC) pomocí I-SCANU ve srovnání s konvenčním zobrazením v bílém světle (WLI – white-light image mode) u lézí žlučového stromu. Pacienti s mukózní lézí žlučového stromu detekovanou během POC byli registrováni prospektivně. Vstupními kritérii byly: 1. choledochus širší než 8 mm, 2. stav po sfinkteroplastice a/nebo balonkové dilataci papily, 3. léze žlučového stromu indikovaná k POC a k odběru biopsie, 4. abnormální léze žlučového stromu detekována POC, 5. pacienti starší 18 let. Endoskopie byla provedena ultratenkým endoskopem (EG 1690K: vnější průměr 5,4 mm, pracovní kanál 2,0 mm, Pentax Medical, Tokyo, Japonsko). POC byla prováděna 5 Fr intraduktálním balonem. Kvalita endoskopické vizualizace a diagnostiky byla posuzována I-SCAN technikou a ve WLI. Celkem bylo do studie zařazeno 20 pacientů (9 s maligní lézí a 11 benigních lézí; březen 2012 až leden 2013). Indikace POC byly 11 indeterminovaných lézí žlučového stromu, 6 defektů při plnění na cholangiografii a 3 potvrzení průchodnosti choledochu po extrakci litiázy. Kvalita endoskopického zobrazení s ISCAN byla výrazně vyšší než zobrazení ve WLI pro povrchové struktury (p = 0,04), mikroskopickou architekturu (p = 0,01) a okraje (p = 0,02). Přesnost cílené biopsie byla 84,2 %. Diagnostická přesnost ve srovnání I-SCAN zobrazení a WLI (90 vs. 75 %; p = 0,20) nebyla statisticky signifikantní. Můžeme tedy konstatovat, že POC pomocí I-SCAN se zdá být nápomocný k evaluaci mukózních lézí žlučových cest. Vzhledem k pilotní studii je však její největší limitací malý počet pacientů.

Clinical outcomes in patients with bile leaks treated via ERCP with regard to the timing of ERCP: a large multicenter study

Adler DG, Papachristou GI, Taylor LJ et al.

Gastrointest Endosc 2017; 85 (4): 766–772. doi: 10.1016/j.gie.2016.08.018.

Klinické výsledky u pacientů s biliárním „leakem“ léčených pomocí ERCP s ohledem na načasování ERCP – velká multicentrická studie

Cestou ERCP lze bezpečně zvládnout traumatický či postchirurgický žlučový leak (BDL – bile duct leak). Časná diagnostika úniku je důležitá hlavně v rámci vážných komplikací vzniklých při nerozpoznání. Cílem této práce bylo zhodnocení vztahu mezi načasováním endoskopické terapie a klinickými výsledky. Byla provedena multicentrická retrospektivní studie s BDL, kteří podstoupili ERCP mezi roky 2006 a 2014. Byla shromažďována data o demografii pacientů, příčinách BDL a procedurálních detailech. Endoterapie byla rozdělena do tří skupin v závislosti na načasování ERCP od poškození žlučových cest do 1 dne, mezi 2 a 3 dny a po > 3 dnech. Bylo hodnoceno načasování, výsledky ERCP, periprocedurální nežádoucí účinky a mortalita. Od února 2006 do června 2014 podstoupilo celkem 518 pacientů ERCP pro BDL, z toho 50 % byli muži. Etiologií BDL byla laparoskopická cholecystektomie (70,7 %), transplantace jater (11,2 %), resekce jater (14,1 %), trauma (2,5 %) nebo jiné příčiny (1,5 %). Endoterapie proběhla zajištěním stentu (73,5 %) či sfinkterotomií (26,5 %). Načasování ERCP bylo do 1 dne u 57 pacientů, mezi 2. a 3. dnem u 140 pacientů a po > 3 dnech u 321 nemocných. Nebyl zjištěn žádný statistický rozdíl v demografii pacienta, příčině BDL či typu endoterapie. Zároveň nebyl žádný rozdíl v úspěšnosti ERCP v jednotlivých skupinách, stejně tak množství nežádoucích reakcí bylo ve všech skupinách obdobné. Rozdíl byl pouze mezi mužskou a ženskou populací – 27,6 vs. 19,9 % ve prospěch ženské. U pacientů, u kterých byl BDL způsoben cholecystektomií, byl menší počet nežádoucích účinků než u pacientů s poraněnými žlučovými cestami. Celková míra úspěšnosti a nežádoucích účinků po ERCP nebyla závislá na načasování procedury ve vztahu ke zjištěné patologii ve žlučových cestách. Výsledky naznačují, že ERCP lze obvykle provádět spíše elektivně než urgentně.

Články vybrali a komentovali

MUC. Martin Kolář1,

MUDr. Mgr. Irena Míková2,

MUDr. Tomáš Grega3,

MUDr. Vincent Zoundjiekpon4,

MUDr. Eva Škanderová4 a

MUDr. Lukáš Bača4

1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

2 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty ISCARE I.V.F. a. s., Praha

3 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN – VFN Praha

4 Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice, a. s., Ostrava


Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 5

2017 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se