IgG protilátky namířené proti lamininu-1 v séru a v peritoneální tekutině u pacientek se sníženou plodností


IgG antibodies against laminin-1 in serum and in peritoneal fluid in patients with decreased fertility

Objective:
To study of IgG antibodies against laminin-1 (IgG-a-Ln-1) in patients with decreased fertility, especially with endometriosis and with diagnosis of polycystic ovaries.

Design:
Prospective study.

Setting:
Special Consultation for Immunology of Reproduction and Research Laboratories for Reproductive Immunology, Department of Gynaecology and Obstetrics, Medical School of Charles University and Faculty Hospital, Pilsen.

Methods:
Commercial ELISA kits for detection of IgG antibodies against laminin-1 in serum (S) and peritoneal fluid (PF) in 120 patients after diagnostic laparoscopy, and in serum in 277 patients after 2-3 in vitro fertilizations and with diagnosed endometriosis.

Results:
Only 16 positive results in IgG-a-Ln-1 antibodies (more than 15 IU/ml ) were detected in sera and peritoneal fluids in the group of 120 women after laparoscopy.

We have not detected any serum IgG-a-Ln-1 positivity in the group of 277 patients after 2-3 unsuccesfull IVF and with anamnestical date about endometriosis together.

Conclusion:
Increased levels of IgG-a-Ln are in particular found in endometriosis Iľ-IIľ and in diagnosis of polycystic ovaries, in female diseases also related to autoimmune process.

Key words:
infertility, endometriosis, polycystic ovaries, IgG antibodies against laminin-1.


Autoři: R. Červená 1;  K. Bibková 1;  Z. Mičanová 1;  B. Šedivá 2;  Z. Ulčová-Gallová 1
Působiště autorů: Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN Plzeň, přednosta doc. MUDr. Z. Rokyta, CSc. 1;  Katedra matematiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská Univerzita, Plzeň, vedoucí prof. RNDr. P. Drábek, DrSc. 2
Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2009, 74, č. 3 s. 188-192

Souhrn

Cíl studie:
Sledování hladin IgG protilátek proti lamininu-1 u pacientek se sníženou plodností, především s endometriózou a syndromem polycystických ovarií.

Typ studie:
Perspektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Poradna pro imunologii reprodukce a Výzkumné laboratoře pro imunologii reprodukce, Gynekologicko-porodnické kliniky LF UK a FN v Plzni.

Metodika:
Komerční ELISA metoda k určování protilátek proti laminu-1 v IgG v séru a peritoneální tekutině u 120 pacientek po diagnostické laparoskopii, a v 277 sérech pacientek po neúspěšných 2-3 in vitro fertilizacích a s anamnestickým údajem o endometrióze.

Výsledky:
Ze souboru 120 laparoskopovaných pacientek jsme zjistili pouze 16 významně pozitivních hodnot a-Ln-1 IgG (více než 15 IU/ml) v sérech a v peritoneální tekutině.

Ze souboru 277 pacientek po 2-3 neúspěšných IVF a s endometriózou v anamnéze jsme nedetekovali v séru ani jednu pozitivitu.

Závěr:
Zvýšený titr protilátek proti lamininu-1 v IgG se u našich pacientek váže především k endometrióze Iľ-IIľ a k diagnóze polycystická ovaria, k ženským onemocněním majícím vztah i k autoimunitním procesům.

Klíčová slova:
neplodnost, endometrióza, polycystická ovaria, protilátky proti lamininu-1, IVF.

ÚVOD

Lamininy jsou multifunkční glykoproteiny bazálních buněčných membrán, které obsahují kromě lamininu i fosfolipidy, nidogen, proteoglykany a kolagen IV. Lamininy podporují buněčnou adhezi, migraci, proliferaci, diferenciaci, ale i tvorbu podpůrné sítě bazálních membrán [3, 4, 6].

V současné době je známo minimálně 15 různých izoforem lamininu s odlišnou tkáňově specifickou expresivitou během různých stadií buněčného vývoje. Laminin byl poprvé izolován v roce 1979 z nádorových buněk jako heterotrimer složený z A1, B1 a B2 podjednotek [4, 11], které byly později přejmenovány na α1, β1 a γ1 [1].

Ukázalo se, že laminin-1 je klíčová molekula ve vývoji embryonálních bazálních membrán. Laminin-1 je v bazálních membránách nezbytný pro vývoj tkání u všech živočichů. Zajišťuje mechanickou stabilitu, funguje jako bariéra mezi odlišnými buněčnými typy a je prakticky rozhodujícím způsobem zahrnut do tzv. buněčné diferenciace, přežití a migrace buněk [17].

Laminin-1 je produkován již před implantačním obdobím a zvyšuje produkci kolagenózy IV, která by mohla souviset s degradací kolagenu bazálních membrán během implantace. Trofoblastický laminin-1 hraje důležitou roli v adhezi a migraci buněk trofoblastu do mateřské deciduy [18]. Protilátky proti lamininu byly nalezeny u žen s preeklampsií nebo eklampsií. IgG a IgM protilátky reagují s bazální membránou placenty a ledvin. Protilátky proti lamininu mohou tedy hrát důležitou roli v patogenezi především těžké preeklampsie tím, že narušují vazbu buněk trofoblastu k placentální bazální membráně a mění permeabilitu placentálních klků [3, 4].

Porovnání bioptických vzorků endometria luteální fáze u plodných a neplodných žen ukazuje rozdílnou distribuci glykoproteinů extracelulární matrix (kolagenu IV, fibronektinu a lamininu). U plodných žen se glykoproteiny nacházejí v bazálních membránách endometriálních žláz a cév, kdežto u neplodných žen se v této lokalitě vůbec neprokážou [4]. Absence α 4 a β 3 integrinové exprese v endometriu u infertilních žen uprostřed luteální fáze může být spojena s poruchami děložní funkce. Porucha lokální receptorové funkce je považována za nepoznanou příčinu neplodnosti [13].

Laminin jako složka extracelulární matrix se ukázal také jako důležitá molekula v patogenezi endometriózy [14, 15]. Distribuce lamininu-1 a jeho receptorů byla identická jak v endometriu, tak v ložiscích endometriózy [4].

Cílem naší studie bylo vyšetřit IgG protilátky proti lamininu-1 (a-Ln-1) v séru a peritoneální tekutině u pacientek po bezprostřední diagnostické laparoskopii a u pacientek jen ze sér s již dříve diagnostikovanou, tedy anamnestickou endometriózou.

SOUBOR ŽEN

Do studie jsme po předchozím informovaném souhlasu zařadili 120 pacientek ve věku 22-43 let z Poradny imunologie reprodukce při Gynekologicko-porodnické klinice LF UK a FN Plzeň. Sledovali jsme koncentrace anti-lamininu-1 (a-Ln-1) v IgG v séru (S) a peritoneální tekutině (PT) u pacientek po diagnostické laparoskopii z let 2003-2008. Tento soubor pacientek jsme rozdělili do 5 skupin podle nálezů z laparoskopie:

  • 1. skupina – 36 pacientek s EI°- II°.
  • 2. skupina – 3 pacientky s E III°.
  • 3. skupina – 5 pacientek s PCO.
  • 4. skupina – 37 pacientek s nálezem jen blanitých adhezí v malé pánvi.
  • 5. skupina – 33 pacientek s diagnózou uterus myomatosus.

Z anamnestických údajů 120 pacientek jsme u pěti z nich zjistili přítomnost onemocnění s autoimunitním podkladem (1 - Bechtěrevova choroba, 2 - revmatoidní artritida, 1 - hypo– nebo 1 - hyperfunkce štítné žlázy), dále 3 pacientky jsou po apendektomii, 3 pacientky se léčí ambulantně z důvodu deprese, 4 pacientky jsou sledovány pro asthma bronchiale.

Dále jsme vyšetřili jen séra u 277 pacientek ve věku 23-43 let s již dříve diagnostikovanou endometriózou. U těchto žen jsme neměli k dispozici peritoneální tekutiny, neboť se jednalo o pacientky z různých míst ČR a zahraničí.

Kontrolní skupinu jsme vytvořili z 11 zdravých žen, u nichž byla provedena diagnostická laparoskopie z důvodu plánovaných inseminací, a u nichž byl zjištěn fyziologický stav v malé pánvi.

METODIKA

K vyšetřování protilátek proti lamininu-1 v IgG jsme použili komerční ELISA metodu (AESKULISA Laminin. DIAGNOSTICS GMBH, SRN), při které se jako základ využívá vysoce purifikovaný nativní lidský laminin-1. Konvenční metoda uvádí pozitivitu sérového výsledku nad 15 IU/ml. Stanovili jsme tedy pro každou skupinu průměrnou hodnotu IgG anti-laminu-1 v séru a v peritoneální tekutině a následně pak porovnali s průměrnou hodnotou anti-lamininu-1 kontrolní skupiny.

Pro statistická hodnocení jsme použili t-test, který porovnává průměrnou hodnotu v dané skupině s průměrnou hodnotou kontrolní skupiny, a ANOVA test, který poukazuje na případný statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými diagnózami.

VÝSLEDKY

U každé skupiny pacientek po laparoskopii jsme nejdříve stanovili nejnižší a nejvyšší a-Ln-1 IgG protilátek v séru a v peritoneální tekutině. V rámci každé skupiny jsme pak zjišťovali průměrnou hodnotu a-Ln-1 a následně ji porovnali s průměrnou hodnotou kontrolní skupiny (tab. 1). Zjistili jsme, že podstatně významné hladiny IgG a-Ln-1 jsou přítomné u pacientek s E I°– II° (p = 0,0485, α = 10 %) v sérech a žen s PCO (p = 0,0631, α = 5 %), naopak nižší koncentrace IgG a-Ln-1 v séru i v peritoneální tekutině jsme zjistili u pacientek s E III° (graf 1).

Průměrné hodnoty a-Ln – 1 v séru a peritoneální tekutině Pozn: ostatní = uterus myomatosus
Graf 1. Průměrné hodnoty a-Ln – 1 v séru a peritoneální tekutině Pozn: ostatní = uterus myomatosus

V souboru 277 pacientek s již dříve diagnostikovanou endometriózou jsme neprokázali v séru ani jeden pozitivní výsledek IgG a-Ln-1.

Ze statistické analýzy pomocí t- testu vyplývá, že pro hodnoty protilátek a-Ln-1 v IgG v séru existuje statisticky významný rozdíl na hladině významnosti alfa 5 % mezi skupinou s E III° a skupinou s PCO, na hladině významnosti 10 % statisticky významný rozdíl mezi skupinou s E I° – II° a skupinou E III°.

T-test dále prokázal pro hodnoty protilátek a-Ln-1 v IgG v peritoneální tekutině statisticky významný rozdíl na hladině významnosti 5 % mezi kontrolní skupinou a skupinou s E III°, dále pak mezi skupinou s E I° – II° a skupinou s E III°, na hladině významnosti 10 % pak mezi skupinou s E III° a pacientkami s adhezemi.

Podle výsledků ANOVA-testu neexistuje statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými skupinami, a to jak pro hodnoty a-Ln-1 IgG protilátek v séru, tak ani v peritoneální tekutině (viz tab. 1).

Tab. 1. Hodnoty IgG protilátek proti lamininu-1 u pacientek po laparoskopii s diagnózami: E I°, II°, III° - endometrióza, PCO – polycystická ovaria, pozánětlivý proces - adheze, uterus myomatosus.
Hodnoty IgG protilátek proti lamininu-1 u pacientek po laparoskopii s diagnózami: E I°, II°, III° - endometrióza, PCO – polycystická ovaria, pozánětlivý proces - adheze, uterus myomatosus.
Vysvětlivky ke statistické analýze: X α = 5 % p = 0,0631 EIII°, PCO S O α = 10 % p = 0,0485 EI°, EII°, EIII° S Δ α = 5 % p = 0,0464 kontrolní skupina, EIII° PT ☺ α = 5 % p = 0,0147 EI°,EII°, EIII° PT ٱ α = 10 % p = 0,0599 EIII°, adheze PT S – sérum, PT – peritoneální tekutina

DISKUSE

Protilátky proti lamininu-1 byly poprvé detekovány v séru opic s anamnézou opakovaných reprodukčních ztrát. Působením těchto opičích protilátek proti a-Ln-1 na kultivovaná krysí embrya vznikaly defekty neurální trubice u krysích zárodků [2]. Později bylo zjištěno, že imunizace opic myším lamininem-1 nebo jeho peptidy způsobovala embryotoxicitu a spontánní potrácivost [5].

IgG a-Ln-1 protilátky jsou také spojovány s opakovanými potraty v prvním trimestru [9]. Výsledky výzkumu ukazují, že hladiny a-Ln-1 v IgG jsou znatelně vyšší u žen s habituálními potraty než u žen zdravých či žen s fyziologickým těhotenstvím [14, 15].

Pravděpodobnost fyziologického porodu u pacientek s vysokými hladinami a-Ln-1 v IgG s anamnézou samovolných potratů je signifikantně nižší než u pacientek s negativními a-Ln-1 také s anamnézou samovolných potratů [4, 6]. Sami jsme prokázali [4] přítomnost sérových IgG a-Ln-1 protilátek u pacientek bezprostředně po potratu, lokální výskyt v ovulačním sekretu jsme nikdy nenanašli. Zřejmě protilátky proti této adhezivní molekule lamininu-1 se budou aktivovat v procesu potrácení a při dysregulaci neuro-endokrinně-imunitní.

Endometrióza může být také jednou z příčin neplodnosti. Mnohé studie [5, 10, 12, 18, 19] prokázaly souvislost mezi endometriózou a zvýšenou hladinou autoprotilátek specifických k endometriu, ovariu, nukleárním antigenům, fosfolipidům. Protilátky proti lamininu-1 jsou novým klinicky významným markerem u gynekologických onemocnění – jako je např. zánět, endometrióza, habituální potrat [6].

Přítomnost anti-lamininu-1 u pacientek po opakovaných IVF je podstatně vyšší u žen s endometriózou než u žen bez endometriózy. Hladiny anti-lamininu-1 u neplodných pacientek s E I° a II° jsou znatelně vyšší než u E III° [6].

V naší studii jsme chtěli prokázat přítomnost IgG anti-lamininových-1 protilátek u pacientek s prokázanou a doposud neléčenou endometriózou a dokázat určitou souvislost mezi pozitivními hodnotami a-Ln-1, laparoskopickým nálezem a anamnestickými daty (autoimunitní podklad např. morbus Bechtěrev, revmatoidní artritida, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, asthma bronchiale). U jednotlivých pacientek jsme nalezli zvýšené hladiny IgG a-Ln-l protilátek jak v sérech, tak v peritoneálních tekutinách.

Naše výsledky potvrdily skutečnost, že zvýšené hladiny protilátek proti lamininu-1 se více vyskytují u pacientek s E I° a II° než u pacientek s E III°. Endometrióza III° a IV° je imunologicky méně aktivní než E I° a II°, což jsme už několikrát prokázali [např. 19]. Tato významná skutečnost může nejednou ovlivnit výsledek in vitro fertilizace. V jedné z naší posledních studiích [20] např. poukazujeme i na to, že i v andrologické části zvýšená přídatná zánětlivá buněčnost seminální plazmy je doprovázena vyššími hladinami IgG- a –Ln -1 v ejakulátu, což opět může snížit fertilizační schopnost mužských pohlavních buněk.

V souboru 277 pacientek s již dříve diagnostikovanou endometriózou a po 2-3 neúspěšných cyklech IVF jsme nedetekovali v séru ani jeden pozitivní výsledek IgG a‑Ln-1. Nabízí se úvaha o eventuálním celkovém „imunologickém útlumu“ endometriózy v rámci komplexního, především hormonálního léčení neplodnosti. Lokální výskyt v oblasti peritoneální tekutiny jsme neměli možnost vyšetřovat.

Právě z posledního výsledku naší studie také vyplývá nevhodnost paušálního vyšetřování protilátek proti lamininu -1 u všech pacientek se sníženou plodností. Navrhujeme indikaci tohoto vyšetření v přísně individuálních případech s předností u žen s autoimunitním onemocněním.

ZÁVĚR

Protilátky proti adhezivní molekule lamininu-1 v IgG jsme prokázali především u pacientek s E I° – II°, PCO, u žen s adhezemi a s autoimunitním onemocněním. Patologický titr těchto protilátek můžeme považovat za jeden z laboratorních diagnostických markerů. Avšak z našich výsledků vyplývá, že není žádoucí, aby se stanovení hladiny IgG a-Ln-1 stalo rutinním vyšetřením, ale naopak vyšetřením přísně individuálním.

Poděkování za vzornou spolupráci patří lékařům, sestrám a ostatnímu zdravotnickému personálu Gynekologicko-porodnické kliniky v Plzni při zajišťování biologického materiálu.

Práce vznikla s podporou grantu VZ LF UK v Plzni MSM 002 162 0812.

Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.

Gynekologicko-porodnická klinika FN

Alej svobody 80

304 60 Plzeň – Lochotín

e-mail: Ulcova@fnplzen.cz


Zdroje

1. Burgeson, RE., Chiquet, M., Deutzmann, R., et al. A new nomenclature for the laminins. Matrix Biol, 1994, 14, p. 209-211.

2. Carey, SW., Klein, NW. Autoantibodies to lamini and other basement membrane proteins in sera from monkeys with histories of reproductive failure identified by cultures of whole rat embryos. Fertil Steril, 1989, 51, p. 711-718.

3. Colognato, H., Yourchenco, PD. Formand fiction: the laminin family of heterotrimers. Dev Dyn, 2000, 218, p. 213-234.

4. Gruberová, J., Ulčová-Gallová, Z., Bibková, K., et al. Jsou protilátky proti lamininu-1 významným markerem snížené plodnosti u žen? Čes Gynek, 2007, 72, s. 284-286.

5. Iborra, A., Palacio, JR., Ulcova-Gallova, Z., Martinez, P. Autoimmune response in women with endometriosis. Am J Reprod. Immunol, 2004, 44, p. 236-241.

6. Inagaki, J., Matsuura, E., Aoki, K. Method of assaying antilamini-1 antibody and application thereof. US Patent, 2006, 7029867.

7. Inagaki, J., Kondo, A., Lopez, LR., et al. Pregnancy loss and endometriosis: pathogenic role of anti-lamini-1 autoantibodies. Ann NY Acad Sci, 2005, 1051, p. 174-184.

8. Inagaki, J., Kondo, A., Lopez, LR. Anti-laminin-1 autoantibodies, pregnancy loss and endometriosis. Clin Dev Immunol, 2004, 11, p. 261-266.

9. Inagaki, J., Matsuura, E., Nomizu, M., et al. IgG anti-laminin-1 autoantibody and recurrent miscarriages. Am J Reprod Immunol, 2001, 45, p. 232-238.

10. Mathur, S., Garza, DE., Smith, LF. Endometrial autoantigens eliciting imunoglobulin IgG, IgA and IgM responsesin endometriosis. Fertil Steril, 1990, 54, p. 56-63.

11. Murray, P., Edgar, D. Regulation of programmed all dealth by basement membranes in embryonic development. J Cell Biol, 2000, 150, p. 1215-1221.

12. Odukoya, OA., Wheatcroft, N., Weetmann, AP., Cooke, ID. The prevalence of endometrial imunoglobulin G antibodies in patients with endometriosis. Hum Reprod, 1995, 10, p. 1214-1219.

13. Reddy, KV., Meterji, PK. Integrin cell adhesion molecules in endometrium of fertile and infertile women thronghout menstrual cycle. Indian J Exp Biol, 1999, 37, p. 323-331.

14. Sherer, Y., Tartakover-Matalon, S., Blank, M., et al. Multiple autoantibodies associated with autoimmune reproductive failure. J Assist Reprod Genet, 2003, 20, p. 53-57.

15. Shoenfeld, Y, Blank, M. Autoantibodies associated with reproductive failure. Lupus, 2004, 13, p. 643-648.

16. Szczepaňska, M., Skrzypczak, J., Kamieniczna, M. Antizona and antisperm autobodies in women with endometriosis and/or infertility. Fertil Steril, 2001, 75, p. 97-105.

17. Timpl, R., Brown, JC. Supramolecular assembly of basement membranes. Bioessays, 1996, p. 123-132.

18. Turpeenniemi-Hujamen, T., Ronnberg, L., Kauppila, A., et al. Laminin in the human embryo implantation: analogy to the invasion by malignit cells. Fertil Steril, 1992, 58, p. 105-113.

19. Ulcova-Gallova, Z., Bouse, V., Svabek, L., et al. Endometriosis in reproductive imunology. Am J Reprod. Immunol, 2002, 47, p. 269-274.

20. Ulcova-Gallova, Z., Gruberova, J., Bibkova., K, et al. Antibodies against laminin-1 and sperm, intraacrosomal proteins in semen from infertile couples. Am J Reprod Imunnol, 2008, 54, 4‑5, p. 211-216.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 3

2009 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se