Informovanost českých a rumunských žen o problematice pohlavně přenosných nemocí:Výsledky reprezentativních výzkumů


Knowledge of Czech and Romanian women about STIs. Representative survey

Objective:
Survey of knowledge of Czech and Romanian women about STIs and their perception of sources of the information

Design:
Representative survey.

Methods:
Anonymous questionnare survey of the sample of 1011 Czech and 1001 Romanian women aged 15 to 50.

Results:
The doctor or the psychologist is considered to be the most reliable source of information about STIs, the Czech women prefer information from books and papers, Romanian women consider the close persons to be more better source of information than Czech women. The Czech women know better the realy effective methods of STI prevention and situations which are risky from the possible HIV/AIDS infection, Romanian ones more often believe in non effective methods of prevention and more often are affraid of situations, which are not dangerous and more often were not able to answer the questions at all.

Conclusion:
Romanian women have worse konwledge in the area of STIs than Czech ones. They are also more credulous to information from different sources, especially to those provided by experts or by close persons.

Key words:
STIs, HIV/AIDS, information, knowledge.


Autoři: J. Justinová 1;  P. Weiss 2;  V. Unzeitig 3;  D. Cibula 4
Působiště autorů: 1. LF UK, Praha, děkan prof. MUDr. T. Zima, DrSc. 1;  Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta doc. MUDr. J. Zvěřina, CSc. 2;  Gynekologicko-porodnická klinika LF MU, Brno, přednosta prof. MUDr. P. Ventruba, DrSc. 4Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. A. Martan, DrSc. 3
Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2009, 74, č. 3 s. 240-245

Souhrn

Cíl studie:
Zjistit míru informovanosti českých a rumunských žen o pohlavně přenosných nemocech a to, jak hodnotí zdroje, ze kterých tyto informace čerpají.

Typ studie:
Reprezentativní.

Metodika:
Anonymní dotazníkový výzkum u souboru 1011 českých žen a 1001 rumunských žen ve věku 15 - 50 let.

Výsledky:
Nejspolehlivějším zdrojem, poskytujícím zároveň nejucelenější informace, byl u obou populací lékař nebo psycholog; české ženy upřednostňují informace z tisku a knih před těmi od blízkých osob; rumunské ženy považují blízké osoby za kvalitnější informační zdroj než české ženy; české ženy znají častěji opravdu účinné metody prevence přenosu STD a situace, rizikové vzhledem k nákaze HIV/AIDS; rumunské ženy častěji věří v účinnost metod, které preventivní účinky ve skutečnosti nemají, obávají se situací, které rizikové nejsou, častěji také nedokázaly na otázky odpovědět vůbec.

Závěr:
Rumunské ženy mají horší znalosti z oblasti prevence pohlavně přenosných nemocí. K informacím z různých zdrojů jsou celkově důvěřivější než Češky, obzvláště pak k těm, sdělovaným odborníkem nebo blízkými osobami.

Klíčová slova:
sexuálně přenosné nemoci, HIV/AIDS, informovanost, znalosti.

ÚVOD

Českou republiku a Rumunsko spojuje historicky i politicky mnoho událostí. Obě země mají zkušenost s komunistickým režimem, obě se proměnily v demokratické země po roce 1989 a obě se později staly členy Evropské unie (ČR v roce 2004, Rumunsko v roce 2007). Tím se také jejich zdravotnictví stalo více sledovaným i v mezinárodních měřítcích. Přibližně ve stejné době, kdy došlo v těchto zemích ke změně režimů, začal se svět také mnohem více zabývat hrozbou epidemie smrtelného viru HIV. Proto i v České republice a v Rumunsku proběhlo mnoho výzkumů na toto téma. Obě země se odchýlily především v 90. letech ve vývoji epidemiologie pohlavně přenosných nemocí a HIV/AIDS. V Česku se nepotvrdily obavy z rychlého vzestupu počtu nakažených po otevření hranic se západními státy a až v posledních letech začíná být situace s HIV/AIDS vážnější především kvůli malé přehlednosti zdravotního stavu imigrantů z Východu. Naproti tomu v Rumunsku došlo v roce 1989 k ojedinělému jevu, kdy více než 10 tisíc hospitalizovaných dětí bylo vystaveno viru HIV prostřednictvím krevní transfuze nebo nesterilního injekčního materiálu. Proto ještě na začátku třetího tisícletí tvořili většinu nových případů onemocnění lidé narození v letech 1987-1989. V posledních letech se naopak situace stabilizuje a na prevenci HIV/AIDS a informovanost obyvatel je kladen velký důraz (http://data.euro.who. int/cisid).

Právě informovaností v oblasti prevence a přenosu sexuálně přenosných nemocí a HIV/AIDS se zabývá zde prezentovaná část výzkumného projektu zaměřeného na exuální chování žen v České republice a v Rumunsku. Tento projekt si vzal za cíl také prozkoumat vliv sexuální výchovy v širším slova smyslu na chování českých a rumunských žen napříč generacemi. V rámci výzkumu jsme zkoumali i postoje žen k dostupným informacím o pohlavně přenosných chorobách včetně HIV/AIDS, jejich názory na kvalitu a kvantitu těchto informací v závislosti na tom kterém zdroji. Dotazovali jsme se také na základní znalosti z oblasti prevence přenosu sexuálně přenosných onemocnění. Výsledky této části projektu zde předkládáme.

SOUBOR ŽEN A METODIKA

Soubor tvořilo 1011 českých a 1001 rumunských žen ve věku 15 až 50 let. Soubor byl reprezentativní pro českou i rumunskou populaci žen podle věku, velikosti místa bydliště a vzdělání (tab.1, 2, 3).

Tab. 1. Rozdělení souboru podle věku
Rozdělení souboru podle věku



Výzkum informovanosti o sexuálně přenosných nemocech probíhal v rámci rozsáhlé „Komparativní studie sexuálního chování v České republice a v Rumunsku“. Bylo použito strukturovaného dotazníku a data se sbírala prostřednictvím face-to-face rozhovorů, které prováděli vyškolení pracovníci s respondentkami individuálně, aby tak byla zachována důvěrnost a anonymita získaných dat. Výsledky byly zpracovány statisticky, ke zpracování bylo použito t-testu a z-testu.

VÝSLEDKY

Spolehlivost jednotlivých zdrojů informací o STD

Respondetky byly dotazovány, který ze zdrojů informací o STD (podle výběru) považují v současnosti za nejspolehlivější (nejvěrohodnější). U obou reprezentativních souborů byl jako nejspolehlivější zdroj informací označen s velkou převahou lékař nebo psycholog, tedy odborník na danou problematiku. Tento názor zastává 47 % českých a 63 % rumunských žen. Všechny ostatní nabízené informační zdroje jsou pak podstatně méně ceněny (tab. 4). Mezi oběma skupina se projevily na hladině p<0,01 následující statisticky významné tyto rozdíly:

Tab. 2. Spolehlivost jednotlivých zdrojů informací o STD (v procentech)
Spolehlivost jednotlivých zdrojů informací o STD (v procentech)

  • Rumunské ženy považují častěji za nejspolehlivější zdroj informací odborníka – lékaře či psychologa.
  • České ženy se častěji spoléhají na informace z tisku (novin a časopisů) a z knih.

Dostatečnost informací o STD z jednotlivých zdrojů

Respondentky byly dále dotazovány na to, jak hodně jsou pro ně informace z výše uvedených zdrojů v současné chvíli dostatečné. Měly vyjádřit svůj názor na škále 1 až 4, kdy 1 v tomto případě znamená „naprosto dostatečné“ a 4 „naprosto nedostatečné“.

Tabulka 5 zobrazuje průměrné hodnocení respondentkami, které uvedly, že mají s hledáním informací o STD u těchto informačních zdrojů nějaké zkušenosti (v tabulce hodnota N).

Tab. 3. Dostatečnost informací o STD z jednotlivých zdrojů (průměrné hodnocení)
Dostatečnost informací o STD z jednotlivých zdrojů (průměrné hodnocení)

Z výsledků vyplývá, že zdrojem, který poskytuje respondentkám nejucelenější sumu informací o STD je opět lékař nebo psycholog. Naopak nejméně oceňovaným zdrojem v tomto směru jsou rodiče, u rumunských žen spolu se školou. Vzhledem k tomu, že počet žen, které se vůbec kdy setkaly ve škole s informacemi o STD, je výrazně nižší než u jiných informačních zdrojů, lze školu považovat za zprostředkovatele nejméně dostačujících informací.

Statistická analýza prokázala s p<0,01 následující rozdíly mezi populací českých a rumunských žen:

  • Češky považují za méně dostatečné informace od blízkých osob, tedy rodičů, sourozenců, příbuzných a přátel a z televize a rádia.
  • Naopak Rumunky považují za méně dostatečné informace z knih.

Znalosti o STD

Kromě názorů na jednotlivé zdroje informací zjišťoval výzkum také základní znalosti respondentek o HIV/AIDS a sexuálně přenosných chorobách, konkrétně jejich přenosu. Respondentky byly nejprve dotazovány na to, které z metod, nabízených ve výběru, mohou zabránit nákaze STD. Procentuální výskyt kladných odpovědí u jednotlivých položek je uveden v tabulce 6.

Tab. 4. Metody zabraňující nákaze STD (kladné odpovědi v procentech)
Metody zabraňující nákaze STD (kladné odpovědi v procentech)

Naprostá většina respondentek v obou souborech označila jako prevenci proti nákaze sexuálně přenosnými nemocemi správně kondom a vyhnutí se promiskuitě. Přesto se v četnosti kladných odpovědí u těchto i ostatních položek projevily statisticky významné rozdíly na hladině p<0,01:

  • České ženy častěji označily jako účinné metody, které jsou jako takové opravdu uváděny v odborné literatuře, tedy užití kondomu při každém styku a vyhnutí se promiskuitě.
  • Rumunské ženy naopak častěji věří v účinnost metod, které preventivní účinky ve skutečnosti nemají (nebo jen minimální), a to je hormonální antikoncepce, přerušovaná soulož a anální sex.
  • Rumunky také výrazně častěji než Češky nedokázaly na položenou otázku odpovědět.

České a rumunské ženy byly dotazovány i na možné způsoby nákazy virem HIV. Opět měly posuzovat jednotlivé situace v nabízeném seznamu a rozhodnout, zda se tímto způsobem lze nakazit virem HIV. Výskyt kladných odpovědí u jednotlivých položek je uveden v tabulce 7.

Tab. 5. Možné způsoby nákazy virem HIV (kladné odpovědi v procentech)
Možné způsoby nákazy virem HIV (kladné odpovědi v procentech)

Opět se ukázalo, že naprostá většina dotazovaných žen má správné informace, pokud jde o opravdu rizikové situace. U těch s minimálním či žádným rizikem odpovědělo kladně podstatně méně respondentek. Mezi oběma skupinami se projevily na hladině p<0,01 následující rozdíly:

  • České ženy označily za možný přenos HIV výrazně častěji než rumunské ženy následující situace nebo činnosti: sdílení injekčního materiálu, pohlavní styk, krevní transfuze, přenos z matky na plod, orální sex, polibek a společně užívaný ručník, příbor a podobné předměty.
  • Rumunské ženy naopak častěji než Češky považovaly za rizikové komáří štípnutí.
  • Rumunky také častěji nedokázaly na danou otázku odpovědět.

DISKUSE

Ženy v obou zkoumaných populacích velmi spoléhají na odborné autority, konkrétně lékaře či psychologa, což má v naší kultuře dlouhou tradici. Lékař pobírá velkou vážnost a pro mnoho lidí je jeho slovo doposud nezpochybnitelné. Rumunky mají obecně tendenci oceňovat zdroje o něco lépe, oproti Češkám také nejsou tak odmítavé a kritické k získávání informací o STD od rodičů, rodinných příslušníků a přátel. Češky naopak častěji preferují z různých hledisek knihy a tištěná média, také internet se těší mírně vyšší důvěře. Oblibu tištěných médií v tomto směru potvrzuje i srovnatelný výzkum české populace Weisse a Zvěřiny [13]. V tomto výzkumu se projevila obliba knih, novin a časopisů jako informačního zdroje v oblasti prevence STD, především u mladé městské populace. Právě tato populace žen je podle práce, kterou uveřejnili Morrison-Beedy a Nelson [8] v současné době vzhledem k nákazám STD a HIV/AIDS nejohroženější a nejrizikovější populací v USA.

Odborník byl označen jako jednoznačně nejspolehlivější zdroj informací, a to především v Rumunsku. V ČR pak pobírají poměrně velkou důvěru i tiskoviny. Zdá se, že české ženy jsou aktivnější v „samostudiu“ a vyhledávání informací. Oba zdroje – odborník i tištěné materiály, představují právě takové zdroje, které jsou upřednostňovány při vytváření strategických plánů prevence [7]. Otázkou však je, jestli fakt, že většina žen považuje za nejkvalitnější zdroj informací lékaře, také znamená, že od něj čerpá opravdu nejčastěji informace. Při položení obdobných otázek adolescentům v Bosně a Hercegovině totiž Selak a kolegové [9] zjistili, že i když velká většina dotazovaných uvedla, že informace o sexualitě by hledali u lékaře, prakticky byly jejich zdrojem znalostí nejčastěji časopisy.

Výzkum dále ukázal, že české ženy mají zkušenost s příjmem informací o sexuálně přenosných nemocech ze školy ani ne v polovině případů. Rumunské ženy jsou na tom o něco lépe. Přitom právě škola má v tomto směru obrovský potenciál. Je otázkou, proč stále nepřevzala jednu z hlavních úloh ve zvyšování informovanosti v oblasti sexuality. Pravdou je, že i v zemích, kde má institucionalizovaná sexuální výchova delší tradici se objevují stále problémy v její kvalitě. Ukazuje to například výzkum Louisy Allen [1], která se dotazovala novozélandských studentů na jejich názor na školní sexuální výchovu. Jednou z hlavních výtek bylo rigidní opakování již dávno známých faktů a málo nových informací (tedy právě podávání nerelevantních informací) a také nedostatečné znalosti učitelů, vyučujících sexuální výchovu. Také další výzkumy ukazují, že informace o sexuálně přenosných onemocněních, získané ve školách, jsou považované za málo hodnověrné a spolehlivé (např. Gordon a Ellingson) [5]. Lepší hodnocení školy a vrstevníků by mohly podpořit především peer programy, které jsou oblíbenou a pozitivně hodnocenou formou prevence ve vyspělých zemích [10, 11].

Informace od rodičů a školy byly obvykle nejhůře hodnoceny ve všech kategoriích. Pokud bychom ale vycházeli ze „známek“, které jim ženy přiřkly, považovaly je spíše za nedostatečné než za irelevantní. Naopak u internetu považují alespoň Češky informace za poměrně dostatečné. Dobrou zprávou je, že v obou souborech se s informacemi z internetu setkalo velké procento respondentek. Internet tedy znamená vcelku přístupné médium, obsahující velké množství informací, které je však třeba třídit a filtrovat. Toto médium, a počítačové technologie vůbec, je čím dál více využíváno k osvětě a prevenci [12].

Pravdou zůstává, že výzkumy se neshodují v tom, jaký praktický dopad má vyšší informovanost na rizikové sexuální chování. Kirby a kolektiv [6] potvrzují svým výzkumem preventivních programů, že dvě třetiny posuzovaných preventivních programů zlepšilo alespoň jeden z posuzovaných aspektů sexuálního chování a žádný toto chování nezhoršil. Naproti tomu Andersson-Ellström s kolegy opakovaně vy svých výzkumech [2, 3] dochází k závěru, že vyšší informovanost prokazují ve věkové skupině 16-23 let ženy, které již měly pohlavní styk, udávají více partnerů, pijí častěji alkohol a celkově vykazují častěji chování rizikové pro přenos STD. Podobně Weiss a Zvěřina [14] docházejí při zkoumání vlivu vzdělání a informovanosti na rizikovost sexuálního chování k závěru, že pozitivní vliv vzdělání v tomto směru nelze potvrdit, a že dobrá informovanost má bohužel malý preventivní účinek.

V oblasti konkrétních znalostí o prevenci přenosu HIV a STD dochází zde prezentovaný výzkum u českých žen k velmi podobným závěrům jako deset let starý výzkum Weisse a Zvěřiny [14]. Na otázku způsobů přenosu HIV bylo rozložení správných a nesprávných odpovědí v podstatě totožné u položek podstatných pro prevenci, jako je soulož, sdílení injekčních stříkaček, přenos z matky na plod. V našem výzkumu se však překvapivě objevilo více kladných odpovědí v porovnání se starším výzkumem u položek „komáří štípnutí“ a „polibek“. Znalosti rumunských žen jsou slabší než znalosti českých žen, také častěji neznaly na otázky odpovědi. Překvapivě často spoléhají na hormonální antikoncepci jako metodu zabraňující nejen početí, ale i přenosu pohlavně přenosných chorob. Téměř třetina rumunských žen si navíc myslí, že HIV se lze infikovat i od komára. To je překvapivě vysoké procento.

V obou souborech ale určily ženy jako nejpodstatnější pro ochranu před nákazou ty z metod, které jsou opravdu preventivně účinné. České ženy projevily velmi dobrou znalost především v otázce způsobů přenosu HIV/AIDS. Je zřejmé, že touto tématikou se výrazně častěji zabývají například i média, preventivní veřejné kampaně apod. Otázka ostatních sexuálně přenosných nemocí, jako je syfilis (která je v ČR v posledních letech na vzestupu) nebo celkem běžná kapavka, není zdaleka tak známa. Obecně mají obě skupiny žen tendenci být spíše opatrné, což je jistě pozitivní, na druhou stranu to ukazuje, do jaké míry je HIV/AIDS stále onemocněním opředeným spoustou mýtů a jak málo mají lidé zkušenost s reálným kontaktem s nakaženými.

ZÁVĚR

Informovanost o rizikou přenosu je jednou z hlavních cest preventivního působení v oblasti šíření HIV/AIDS a dalších sexuálně přenosných chorob (STD). Ve zde prezentovaném výzkumu bylo dotazováno 1011 českých a 1001 rumunských žen ve věku 15-50 let na to, jaké informační zdroje jsou z jejich pohledu nejspolehlivější, podávají nejrelevantnější a nejdostatečnější informace a jaké jsou jejich znalosti z oblasti prevence STD. Byly zjištěny následující poznatky:

  • Při posuzování spolehlivosti a dostatečnosti poskytovaných informací o STD se prokázal jako nejlépe oceňovaný zdroj lékař nebo psycholog, a to v obou populacích žen, s velkým předstihem před dalšími zdroji.
  • Českými ženami byly z hlediska informativnosti poměrně dobře hodnoceny také tištěné materiály, ať už ve formě knih nebo časopisů a novin.
  • Rumunské ženy jako zdroj informací hodnotily lépe blízké osoby – rodiče, příbuzné, přátelé.
  • Podle odpovědí na dvě otázky zjišťující úroveň znalostí v oblasti prevence HIV a STD se zdá, že především české ženy mají dobrou úroveň znalostí. Vědomosti rumunských žen jsou na horší úrovni, mimo jiné respondentky stále uvádějí ve vyšší míře některé mylné a již překonané domněnky, jako například možný přenos HIV prostřednictvím komářího štípnutí.

Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.

Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN

Apolinářská 4

128 00 Praha 2

weisspetr@volny.cz


Zdroje

1. Allen, L. „Say everything“: exploring young people’s suggestions for improving sexuality education. Sex Education, 2005, 5, 4, p. 389-404.

2. Anderson-Ellström, A., Forssman, L., Milsom, I. The relationship between knowledge about sexually transmitted diseases and actual sexual behaviour in a group of teenager girls. Genitourinary Med, 1996, 72, p. 32-36.

3. Anderson-Ellström, A., Milsom, I. Knowledge about the prevention of sexually transmitted diseases: a longitudinal study of young women from 16-23 years of age. Sex Transmitted Infect, 78, 2002, p. 339-341.

4. Centrální informační systém pro infekční choroby (CISID) Světové zdravotnické organizace. http://data.euro.who.int/cisid, 13.12.2008.

5. Gordon, LE., Ellingson, L. In the eyes of the beholder: Student interpretations of sexuality lessons. Sex Education, 2006, 6, 3, p. 215-264.

6. Kirby, DB., Laris, BA., Rolleri, LA. Sex and HIV education programs: Their impact on sexual behaviors of young people throughout the world. J Adolesc Health, 2007, 40, 3, p.206-217.

7. Kuklová, I. Prevence sexuálně přenosných infekcí. Moderní babictví, 2006, 11.

8. Morrison-Beedy, D., Nelson, LE. HIV prevention interventions in adolescent girls: What is the state of the science? Worldviews on Evidence-Based Nursing, 2004, 1, 3, p.165-175.

9. Selak, S., et al.What do young people from Mostar, Bosna and Herzegovina, know about contraception and sexual health? Croatian Med J, 2004, 45, p.44-49.

10. Svenson, GR. a kol. Doporučení Evropské unie pro peer výchovu v prevenci HIV/AIDS. Evropská komise, 1998.

11. Thomas, JC., et al. Trust and collaboration in the prevention of sexually transmitted diseases. Public Health Reports, 2001, 116, p. 540-547.

12. Weinhardt, LS., Mosack, KE., Swain, GR. Development of a computer-based risk-reduction counselling intervention: Acceptability and preferences among low-income patients at an Urban Sexually Transmitted Infection Clinic. AIDS and Behavior, 2007, 11, 4, p.549-556.

13. Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování obyvatel České republiky a pražské mládeže s ohledem na riziko HIV/AIDS. Demografie, 37, 1995, p. 215-219.

14. Weiss, P., Zvěřina, J. Vzdělání a rizikovost sexuálního chování u obyvatel České republiky. Čes Slov psychiat, 1998, 94, 3, 1998, s. 150-156.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 3

2009 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se