VZTAH NĚKTERÝCH STEROIDŮ, SHBG, IGF-1, IGF BP-3A RŮSTOVÉHO HORMONU K PORUCHÁM GLYCIDOVÉHOMETABOLIZMU PŘI DLOUHODOBÉ LÉČBĚ NÍZKÝMIDÁVKAMI GLUKOKORTIKOIDŮ

Souhrn

Východisko.
Ve skupině pacientek (n=20, věk 15–20 let) léčených dlouhodobě nízkými dávkami prednisonu(< 0,3 mg/kg/den) byl analyzován vztah některých steroidů, SHBG, růstového hormonu, IGF-1 a IGF BP-3k poruchám glycidového metabolizmu (vstupní data). Kontrolní vyšetření bylo provedeno po 6 měsících, kdy bylpodáván navíc metformin (M) v dávce 1000 mg/den (blíže v 6).Metody a výsledky. Při vstupním vyšetření byly zjištěny snížené hodnoty DHEAS i DHEA, při kontrole se pouzehodnota DHEAS upravila. Hladina obou nadledvinových androgenů korelovala s dávkou prednisonu (r -0,7621,-0,7685) DHEAS i DHEA korelovaly s ukazateli účinnosti inzulínu, a to jak při vstupním vyšetření (ITT 4–15 , r+0,4452, +0,4453), tak při kontrole po 6 měsících léčby M (ITT 4–15 , r +0,7549, +0,6073). Hodnoty testosteronu (T)i dihydrotestosteronu (DHT) se pohybovaly při vstupním i kontrolním vyšetření v referenčním pásmu. Při nízkýchhodnotách SHBG jsme nacházeli vysokou frakci volných androgenů (FAI), a to i po poklesu inzulinorezistence nakonci studie. Index volných androgenů, testosteron i dihydrotestosteron vykazovaly závažné vztahy ke zjištěnýmporuchám glykoregulace i účinnosti inzulínu v kontrolním období: T a FAI korelovaly s inzulinémií (+0,6005,+0,5560), s HOMA IR (+0,5380, +0,5269), s poměrem inzulín/glykémie (pouze T: +0,5261) a zejména s glykémiínalačno (+0,9268, +0,9025) i její plochou pod křivkou (+0,6792, +0,7143). DHT koreloval s C peptidem nalačnoi plochou pod křivkou (+0,7921, +0,7143), SHBG s glykémií nalačno i plochou pod křivkou (-0,6519, -0,5868).S ukazateli inzulinorezistence korelovaly IGF-1 a IGF BP3: při vstupu IGF BP-3 s HOMA IR (+0,5002) a s poměreminzulín/glykémie (+0,4860), v kontrolním období vedle těchto korelací se prokázaly i vztahy HOMA IR k IGF-1(+0,5412) i k jeho volné frakci (+0,5059, posuzované podle poměru IGF-1/IGFBP-3). Volná frakce IGF-1 korelovalai s poměrem inzulín/glykémie (+0,5716). Hodnoty růstového hormonu se v kontrolním období po léčbě metforminemzvýšily nalačno i po stimulaci argininem. Korelace k ukazatelům glycidového metabolizmu jsme neprokázali.Závěry. Studie přinesla řadu původních poznatků o roli nadledvinových i gonadálních androgenů, SHBG, IGF-1a IGFBP-3 při vzniku poruch glycidového metabolizmu během dlouhodobé léčby nízkými dávkami prednisonu. Nazákladě zjištěných výsledků lze soudit, že bez úpravy nízkých hladin nadledvinových androgenů a SHBG, resp.vysokých hodnot volných androgenů, nebude možné zcela upravit poruchy metabolizmu glukózy doprovázející léčbuglukokortikoidy.

Klíčová slova:
metabolizmus glukózy, metformin, prednison, inzulinorezistence, androgeny, růstový hormon,somatostatin.