Doporučení pro nejlepší klinickou praxi v diagnostickém postupu u pacientů s podezřením na akutní plicní embolii

Stáhnout PDF

Autoři: V. Černý
Působiště autorů: Králové ; Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci ; Dept. of Anesthesia, Pain Management and Perioperative Medicine, Dalhousie University, Halifax, Canada ; Centrum pro výzkum a vývoj, Fakultní nemocnice Hradec Králové ; Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ; Klinika anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Vyšlo v časopise: Anest. intenziv. Med., 27, 2016, č. 1, s. 39-41
Kategorie: Nová mezinárodní doporučení

Plicní embolie (PE) je život ohrožující stav, který se obtížně diagnostikuje zejména z důvodu přítomnosti jen nespecifických příznaků.
Variabilita klinického obrazu a související obtížnost diagnostiky PE může vést v řadě případů k nadužívání vyšetřovacích postupů (zejména CT a vyšetření D-dimerů).
Nadužívání vyšetřovacích postupů představuje potenciální riziko pro pacienta a vede ke zbytečným nákladům na zdravotní péči.
Dokument formuluje 6 doporučení pro nejlepší klinickou praxi („best practice advice“):

Kliničtí lékaři by měli používat validované skórovací systémy (tab. 1, 2) k detekci míry pravděpodobnosti přítomnosti PE u pacientů, kde je na PE pomýšleno.
Kliničtí lékaři by neměli indikovat zobrazovací vyšetření nebo vyšetření D-dimerů u pacientů, kteří mají nízké riziko přítomnosti PE a kteří naplňují všechna kritéria „Pulmonary Embolism Rule-Out Criteria“ (PERC) –⁠ tabulka 3.
Kliničtí lékaři by měli indikovat vyšetření vysoce senzitivních D-dimerů jako iniciální diagnostický test u pacientů se střední pravděpodobností PE při použití validovaných skórovacích systémů nebo u pacientů s nízkou pravděpodobností, kteří ale nesplňují všechna kritéria PERC. Kliničtí lékaři by neměli indikovat zobrazovací metody jako iniciální test u pacientů s nízkým nebo středním rizikem pravděpodobnosti PE.
Kliničtí lékaři by měli u pacientů nad 50 let věku při hodnocení D-dimerů používat jako prahovou hodnotu spíše = věk x 10 ng/ml než 500 ng/ml, než budou indikovat zobrazovací metody k diagnostice PE.
Kliničtí lékaři by neměli indikovat zobrazovací metody u pacientů s podprahovou hodnotou D-dimerů zohledňující věk pacienta.
Kliničtí lékaři by měli indikovat CT plicní angiografii (CTAG) u pacientů s vysokým rizikem pravděpodobnosti PE. Metoda perfuzní scintigrafie (V/Q scan) by měla být rezervována pro pacienty s kontraindikací k CTAG nebo pokud tato metoda není dostupná. Kliničtí lékaři by neměli indikovat vyšetření D-dimerů u pacientů s vysokým rizikem pravděpodobnosti PE.