Otto Kahler a jeho rod II: Léta zrání v Praze

Souhrn

Otto Kahler (1849–1893), syn ranlékaře Zemské trestnice, prožil své dětství a mládí v rodné Praze. Promován na Karlo-Ferdinandově univerzitě (1871, 1872) stal se ve starém německočeském selském rodu lékařem druhé generace. Pracoval pak jako sekundář (od roku 1873) a asistent (od roku 1875) u prof. Josefa Hally na II. lékařské klinice Všeobecné nemocnice. Krátce před habilitací (1878) zahájil ve spolupráci s Arnoldem Pickem z Ústavu choromyslných intenzivní výzkum patologie a patologické anatomie ústřední nervové soustavy (1878–1880) vedoucí k objevu pravidla uspořádání vláken v zadních provazcích hřbetní míchy – Kahler-Pickova zákona (1880). Spoluredigoval pak týdeník Prager medicinische Wochenschrift (1880–1889). Po rozdělení univerzity podle jazyka výuky příslušel nedávno jmenovaný mimořádný profesor (1882) stejně jako celá II. lékařská klinika k Německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Setkání s případem mnohočetného myelomu u pacienta pražské Kupecké nemocnice v prosinci 1885 upoutalo jeho pozornost k symptomatologii této choroby.

Klíčová slova:

Kahler-Pickův zákon – Karlo-Ferdinandova univerzita – mnohočetný myelom – Otto Kahler – Praha – rodopis

Rod Kahlerů, mezi rody s českými kořeny jeden z nejštědřejších dodavatelů pozoruhodných osobností dějinám medicíny, dosáhl hned ve druhé ze 4 lékařských generací vrcholu v osobě Otto Kahlera (obr. 1), druhého z 5 lékařů v přímé posloupnosti [1].

Druhá lékařská generace: Otto Kahler (1849–1893)

Ranlékařův syn

Prostřední ze 3 dětí a starší ze 2 synů zprvu nemanželské dcery statkáře od Kladna Anny Součkové (1827–1897) a někdejšího docenta akologie a desmaturgie na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1844), policejního a soudního lékaře na pražském Novém Městě (1845) a od roku 1846 ranlékaře pražské Zemské (Svatováclavské) trestnice Josefa Kahlera (1810–1870) [1] přišel na svět s přispěním zkoušené báby Amalie Plattové 8. ledna 1849 v Praze v domě čp. 414 U tří per (jinak též U vlčího hrdla) na staroměstském Uhelném trhu 9 (obr. 2). Dva dny nato ho v kostele sv. Havla (obr. 3) v přítomnosti kmotrů prof. Karla Johanna Vietze (pražského historika) a Anny Smitkové (v níž jsme identifikovali novorozencovu babičku) pokřtil farář Ignaz Stel­zig jmény Otto, Joseph a Karl (obr. 4) [2]. Ottova sestra Gabriela Kahlerová se narodila 18. ledna 1848 v domě čp. 156 na rohu ulic Dominikánské (dnes Husovy) a Karlovy, bratr Josef Kahler 2. července 1851 v domě U tří per. Rodina pak roku 1852 přihlásila pobyt v domě U sv. Marka, jinak též U žlutého (či zlatého) benátského lva na Václavském náměstí 9 v Praze II, čp. 838, a roku 1862 v domě čp. 29 v novoměstské Široké (dnes Jungmannově) 19 (obr. 5) [1]. V tomto domě prožili Kahlerovi poslední 4 roky před Ottovou maturitou (1866) a potom i všechna léta jeho univerzitních studií.

Alma mater Pragensis

Na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze přednášel anatomii stále ještě v Karolinu (obr. 6) objevitel vrozené posterolaterální brániční kýly Vincenz Alexander Bochdalek. Ve fyziologickém ústavu ve Spálené ulici byl stárnoucí Jan Evangelista Purkyně často zastupován asistentem Františkem Novotným, jenž tam přidával i nepovinné přednášky z histologie a em­bryologie; roku 1867 navíc ve Svatováclavských lázních zřídili další fyziologický ústav, kam byl jako druhý profesor fyziologie z Padovy povolán Maxmilian Heinrich Vintschgau. Lékařskou chemii přednášel fytochemik Friedrich Rochleder, zoochemii zemský soudní chemik a průkopník organické chemie Josef Udalrich Lerch, patologickou anatomii objevitel duodenojejunální kýly Václav Treitz, všeobecnou a experimentální patologii autor průkazu nakažlivosti druhotných příznaků syfilidy Johann Waller, soudní a státní lékařství zemský soudní lékař Josef Maschka. Speciální patologii a terapii vnitřních chorob vyučovali na dvou lékařských klinikách zakladatelé tzv. „pražské lékařské školy“ a šiřitelé učení vídeňských krajanů Karla Rokitanského a Josefa Škody – na I. lékařské klinice Anton Jaksch, na II. lékařské klinice Josef Halla. Speciální chirurgickou patologii a terapii přednášel konzervativec Josef Blažina, porodnictví a gynekologii vynikající učitel, ale Semmelweisův odpůrce Bernhard Seyfert (do roku 1870) a po něm pokrokový Jan Streng (od roku 1870), oftalmologii zemský oční lékař, zdokonalitel očního zrcátka a odpůrce jazykového rozdělení pražské univerzity Josef Hasner, pediatrii autor oblíbeného kompendia Johann Steiner, derma­tologii objevitel acetonurie při cukrovce, průkopník výzkumu autointoxikací Vilém Petters a psychiatrii průkopník pyretoterapie i celostátního boje proti strumě Franz Köstl [3,4].

Otto v 5. ročníku ztratil otce, zemřelého 9. září 1870 na schůzi výpomocného spolku pro raněné vojíny [1]. Po 5 letech studií (1866–1871) bez někdejších semestrálních a výročních zkoušek, zrušených Všeobecným studijním řádem už roku 1850 [4], dosáhl 25. listopadu 1871 titulu Medicinae doctor (ve Velké aule Karolina jej i dalšího kolegu z Čech, tedy „Bohema“ Františka Königa z Vernéřovic představil vloni nastoupivší profesor fyziologie Ewald Hering, promotorem byl profesor státního a soudního lékařství Josef Maschka a jako „solutor problematis“ je v matrice zapsán profesor Josef Halla z II. lékařské kliniky). 18. března 1872 získal Kahler titul Artis obstetriciae magister a 15. června 1872 s kolegy Hruškou a Konradem titul Chirurgiae doctor (obr. 7) [5] krátce předtím, než téhož roku nabyl účinnosti nový rigorózní řád pro lékařské fakulty v monarchii, zavádějící jednotný titul Medicinae universae doctor (MUDr.) [4].

Žák Duchenneův a Charcotův

Několik měsíců pobyl Otto v pařížské nemocnici Salpêtrière, kde tehdy působili otcové neurologie Guil­laume-Benjamin Duchenne de Boulogne (1806–1875) (obr. 8), autor nedávno vydané monografie o kineziologii svalové soustavy (1867), a Jean-Martin Charcot (1825–1893) (obr. 9), jenž roku 1869 popsal amyotrofickou laterální sklerózu. Pařížský studijní pobyt založil Kah­lerovo trvalé zaujetí klinikou i patologickou anatomií ústřední nervové soustavy [6].

Ztráta sestry

Gabriela Kahlerová (obr. 10), provdaná za smíchovského továrníka Alexandra Richtra (1843–1914), syna zakladatele tamní textilky [7,8], budoucího mecenáše Nového německého divadla, liberálního politika, poslance Českého zemského sněmu, člena Panské sněmovny i vrchního ředitele České spořitelny (obr. 11), přivedla ve smíchovském domě čp. 18 (dnes Štefánikova 18/25) na svět 3 děti – nejprve 15. června 1868 syna Franze [9], budoucího inženýra, jenž pak roku 1915 zemřel v Bubenči, na své přání byl zpopelněn v Drážďanech (v habsburské monarchii to ještě nebylo možno) a pohřben v Žitavě [10]; 8. října 1871 porodila Gabriela dceru Hedwig [11], budoucí snachu předáka německých liberálů v Čechách, poslance Českého zemského sněmu Franze Xavera Schmeykala [12]; a když se jí 27. ledna 1874 narodil syn Alexander, byla mu při křtu 1. února 1874 kmotrou teta Rosa Richtrová-Pollaková, choť právníka a statkáře z Kamýka, a kmotrem strýc Otto Kahler [13]. Krutá hra osudu však den chlapcova křtu proměnila v den smutku, neboť 26letá Gabriela téhož 1. února zemřela na „ochrnutí plic“ a 3. února byla pochována v Košířích [14]. Syn Alexander měl pak život ještě kratší – skonal na endokarditidu 27. září 1896 [13].

Hallův asistent

Po návratu z Paříže pracoval Otto Kahler od 4. ledna 1873 v Praze jako sekundární lékař na různých odděleních Všeobecné nemocnice (obr. 12), od října roku 1875 do září roku 1880 jako asistent II. lékařské kliniky [3,15], jejímž přednostou byl výše zmíněný profesor Josef Halla (1814–1887) – propagátor učení Rokitanského a Škody, zakladatel „pražské lékařské školy“ a první fakultní polikliniky v monarchii, zakladatel a redaktor fakultního čtvrtletníku Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde (1844–1879) a jeho přílohy Forum für Medicinal­angelegenheiten (1848–1849), zakladatel a předseda Spolku německých lékařů v Praze i Spolku německých lékařů v Čechách (obr. 13) [3,15]. Do posledního ročníku Hallova čtvrtletníku (1879) přispěl Kahler řadou článků; už o 3 roky dříve však v prvním ročníku jiného pražského periodika – obnoveného týdeníku Jednoty praktických lékařů Prager medicinische Wochenschrift, redigovaného jeho zakladatelem prof. Gottfriedem Ladislavem z Rittershainu – publikoval svou prvotinu o farmakoterapeutické využitelnosti jasmínu planého (Gelsemium sempervirens ein Antineuralgicum? Prag Med Wochenschr 1876; 1: 171–174) a tam také rok nato uveřejnil i kazuistický příspěvek o případu ochrnutí z otravy olovem (Fall von Bleilähmung. Prag Med Wochenschr 1877; 2: 579–581).

Sňatek s Amélií Zdekauerovou

8. července 1876 se Otto Kahler oženil [16] s jedenadvacetiletou (24. května 1855 narozenou a 30. května toho roku v kostele sv. Havla farářem Stelzigem pokřtěnou) Amélií Zdekauerovou z barokního domu čp. 400/22 U zlatého okouna v Rytířské ulici na Starém Městě [16,17] (obr. 14), dcerou nedávno zemřelého potomka židovského rodu od šumavského Zdíkova, právníka a ředitele Hypoteční banky i České eskomptní banky a viceprezidenta Pražské obchodní komory Karla Constantina rytíře ze Zdekauerů (1819–1873) a jeho ženy Anny rozené Artusové (1820–1896), předsedkyně Pražského německého ženského výrobního spolku a Německého dívčího lycea [18]. Po ohláškách u sv. Havla i sv. Apolináře (15., 18. a 25. června) a na Olšanech (25. a 29. června a 2. července) a po udělení dispensu ke sňatku v sobotu 6. července byl Otto 8. července 1876 s Amélií oddán sice v přítomnosti svatohavelského faráře Petra Merhauta, ale nikoli u sv. Havla (ač tam byl obřad zapsán do matriky), nýbrž v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici (obr. 15), a oddávajícím knězem nebyl Merhaut sám ani trojický farář Jan Starý, nýbrž „Franciscus Hoppe, curatus“. Svědky na svatbě byli z nevěstiny strany vídeňský c. k. ministerský rada Anton Artus a velkoobchodní společník Adolf Zdekauer, ze ženichovy strany Ottův přednosta prof. Josef Halla a ovdovělý švagr Alexander Richter (obr. 16) [16].

Palackého 5 

Na ulici Palackého byla přejmenována novoměstská Pasířská ulice, poté co tu velký dějepisec 26. května 1876 zemřel ve svém domě č. 719/7, nabytém sňatkem s Terezií Měchurovou a od 18. století dodnes zvaném MacNevenovský palác po majitelích z irského rodu pražského profesora farmakologie, institucí a patologie Williama MacNevena O’Kellyho ab Aghrim. Sousední dům č. 720/5, kde bydlel a 8. října 1874 zemřel básník Vítězslav Hálek, ozdobila tehdy Umělecká beseda jeho pamětní deskou s portrétním reliéfem od Bohuslava Schnircha (obr. 17); a zeť Palackého, čelný český politik a poslanec říšské rady František Ladislav Rieger [19] dostal 15. srpna 1876 nového souseda, když svůj a manželčin pobyt v domě č. 720/5 přihlásil doktor Otto Kahler, předtím od 10. března 1873 přihlášený ve Všeobecné nemocnici (obr. 18) [20]. V následujících 2 letech tu přibyly první 2 z jejich 4 dětí, obě narozené ve vinohradské „Zdekauerově zahradě“ (jíž však Pražané ze zvyku nikdy nepřestali říkat Kanálka po původním majiteli a budovateli hraběti Canalovi) – 26. června 1877 Anna (obr. 19) a 13. července 1878 chlapec pokřtěný otcovými jmény v pozměněném pořadí Otto Karl Joseph (obr. 20) [21].

Domu č. 720/5 v Palackého ulici pak na pamětihodnosti ještě přidá pozdější příchod rodiny průkopníka české otorinolaryngologie Otakara Frankenbergera s ročním Zdeňkem (budoucím znamenitým histologem) v létě roku 1893 [22], kdy ale Kahlerova rodina bude už daleko a její hlava po smrti.

Carl Toldt

Z pražských událostí roku 1876 zasluhuje zmínky také nástup Kahlerova budoucího přítele a posléze i příbuzného: z Vídně povolaný řádný profesor Carl Toldt (1840–1920) (obr. 21) se tu 30. března ujal profesorem Henkem uprázdněné stolice anatomie; v ulici U nemocnice začal v novostavbě naproti Všeobecné nemocnici budovat z Karolina přeložený Anatomický ústav Lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity a 15. října 1877 tam zahájil výuku [23]. U Ferdinanda Enkeho ve Stuttgartu vyšla téhož roku Toldtova učebnice histologie, pro jejíž 2. a 3. vydání (1884, 1888) napíše Otto Kahler později kapitolu o ústřední nervové soustavě.

Arnold Pick

V roce 1877 nastoupil v pražském Ústavu choromyslných jako sekundář 26letý rodák z Velkého Meziříčí, absolvent jihlavského gymnázia a vídeňské lékařské fakulty Arnold Pick (1851–1924) (obr. 22), po promoci roku 1875 nejprve volontér berlínské psychiatrické kliniky, potom asistent Ústavu choromyslných v dolnosaské osadě Wehnen [3,15]. A v tomto nastávajícím průkopníku moderní neurologie našel Duchennem a Charcotem v Salpêtrière uhranutý internista Kahler pravého badatelského blížence. Oba měli krátce před habilitací (Arnold Pick pro psychiatrii a neurologii 24. června 1878, Otto Kahler pro speciální lékařskou patologii a terapii vnitřních nemocí 19. srpna [15], nikoli v roce 1875, jak je někde psáno [3,6,23], nýbrž 1878 [15,24]), když článkem zavádějícím pojem „kombinovaná systémová onemocnění“ pro současnou systematickou degeneraci dlouhých drah zadního a postranního provazce hřbetní míchy (Ueber combinirte Systemerkrankungen des Rückenmarkes. Arch Psychiat Nervenkr 1878; 8: 251–282 a 9: 413; s A. Pickem) vystoupili poprvé jako autorská dvojice, načež v letech 1878–1881 plnili spolu stránky periodik Archiv für Psychiatrie und Nervenkrankheiten (1878–1880), Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde (1879), Berliner klinische Wochenschrift (1879) a Zeitschrift für Heilkunde (1880, 1881) objevnými příspěvky k patologii a patologické anatomii ústřední nervové soustavy (Beiträge zur Pathologie und pathologischen Anatomie des Centralnervensystems. Vjschr Prakt Heilk 1879; 141: 1–86, s A. Pickem. Ibid. 1879; 142: 1–102, s A. P.) týkajícími se ataxie jako příznaku onemocnění ústřední nervové soustavy (Ueber Ataxie als Symptom von Erkrankung des Centralnervensystems. Prag Med Wochenschr 1879; 4: 15, 21), případu slovní hluchoty (Ein Fall von Worttaubheit. Vjschr Prakt Heilk 1879; 1: 24; s A. P.), lokalizace posthemiplegických pohybových jevů (Ueber die Localisation der posthemiplegischen Bewegungserscheinungen. Vjschr Prakt Heilk 1879; 1: 31–50; s A. P.), ataxie i ataxie po akutních onemocněních (Ueber Ataxie und Ataxie nach acuten Erkrankungen. Vjschr Prakt Heilk 1879; 1: 50–86; s A. P.), nálezu ve hřbetní míše syfilitického dítěte (Befund im Rückenmarke eines syphilitischen Kindes. Vjschr Prakt Heilk 1879; 2: 1–5; s A. P.), tvorby vakuol v gangliových buňkách hřbetní míchy (Ueber Vacuolenbildung in den Ganglienzellen des Rückenmarkes. Vjschr Prakt Heilk 1879; 2: 5–17; s A. P.), znetvoření lidské hřbetní míchy v příspěvku k teorii neuropatické dispozice (Missbildung eines menschlichen Rückenmarkes; ein Beitrag zur Theorie der neuropathischen Disposition. Vjschr Prakt Heilk 1879; 2: 17–20; s A. P.), syringomyelie (Beitrag zur Lehre von der Syringo- und Hydromyelie. Vjschr Prakt Heilk 1879; 2: 20–41; s A. P.), učení o ataxii (Zur Lehre von der Ataxie. Vjschr Prakt Heilk 1879; 2: 83–97; s A. P.) a znovu učení o neuropatické dispozici (Zur Lehre von der neuropathischen Disposition. Berl Klin Wochenschr 1879; 16: 135–138; s A. P.).

Kahlerův (Kahlerův-Pickův) zákon

Než se Arnold Pick v listopadu roku 1880 stal ředitelem Zemského ústavu choromyslných v Dobřanech u Plzně [3,15], Kahler s ním ještě objevil pravidlo uspořádání nervových vláken v zadních provazcích hřbetní míchy, podle nějž vzestupné větve vláken zadního kořene míšního nervu stoupají v zadním míšním provazci po laterální straně vzestupných větví vláken kaudálnějšího sousedního zadního kořene, takže mediální oddíl zadního provazce sestává z dlouhých drah křížových nervů, kdežto v laterálním oddílu zadního provazce se soustřeďují dlouhá vlákna krčních nervů (Ueber combinirte Systemerkrankungen des Rückenmarkes. Arch Psychiat Nervenkr 1880; 10: 179–204, 297–365; s A. Pickem); vlivem současníků tak bezprostředních jako budapešťský Karl Schaffer [25] i následovníků tak slavných jako madridský Santiago Ramón y Cajal [26] se pro toto pravidlo v odborném písemnictví trvale ujal název Kahlerův-Pickův zákon, často též jednoduše Kahlerův zákon.

V jedné z mnoha společných publikací projevují Kahler s Pickem vděčnost přednostům II. lékařské kliniky a Pato­logickoanatomického ústavu Karlo-Ferdinandovy univerzity: „Také za materiál k tomuto pokračování svých příspěvků vděčíme pánům profesorům vládnímu radovi Hallovi a Klebsovi“ (Weitere Beiträge zur Pathologie und pathologischen Anatomie des Centralnervensystems. Arch Psychiat Nervenkr 1880; 10: 179–204, 297–365, s A. Pickem). O profesoru Hallovi už byla řeč; teď ještě pár slov o tom druhém.

Edwin Klebs

Druhý z obou adresátů Kahlerova a Pickova poděkování Edwin Theodor Albrecht Klebs (1834–1913, obr. 23), jehož jméno nosí rod Klebsiella z čeledi Enterobacteriaceae, třebaže on proslul zejména objevem původce záškrtu, zvaného dnes Corynebacterium diphtheriae – rodák z východopruského Královce, pražský profesor patologické anatomie (1873–1882) a poslední přednosta Patologickoanatomického ústavu Karlo-Ferdinandovy univerzity před jejím rozdvojením podle obcovacího jazyka (1882) – zasloužil se o rozšíření tohoto ústavu, obohacení jeho sbírek a zlepšení výuky; v letech 1878 a 1879 s pediatrem prof. Rittershainem a internistou doc. Friedrichem Ganghofnerem redigoval 3. a 4. ročník týdeníku Prager medicinische Wochenschrift a v akademickém roce 1879/80 byl děkanem tehdy ještě jednotné pražské lékařské fakulty [3].

August Breisky

Následující děkan (1880/1881), v Klatovech narozený gynekolog prof. August Breisky (obr. 24), vydával s přednostou II. lékařské kliniky prof. Josefem Hallou, s oftalmologem prof. Josefem Hasnerem von Artha a chirurgem prof. Karlem Gussenbauerem od roku 1880 v Praze u Tempského plynulé pokračování pražského fakultního čtvrtletníku Vierteljahrschrift für die prakti­sche Heilkunde (1844–1879) pod novým názvem Zeitschrift für Heilkunde; do 1. ročníku přispěla autorská dvojice Kahler a Pick dalším článkem o slovní hluchotě (Zur Geschichte der Worttaubheit. Zschr Heilk 1880; 1: 1; s A. Pickem).

Redaktor týdeníku Prager medicinische Wochenschrift

Nejen jako autor je Otto Kahler zapsán v odborném písemnictví: v letech 1880–1888 redigoval 5.–13. ročník a roku 1889 prvních 13 čísel 14. ročníku týdeníku Prager medicinische Wochenschrift – prvních 5 let s docentem, od roku 1882 profesorem vnitřního lékařství Friedrichem Ganghofnerem, potom 2 roky s profesorem hygieny Isidorem Soykou a poslední 2 a čtvrt roku s profesorem oftalmologie Adolfem Schenklem a pedia­trem Robertem Wolfem Raudnitzem (obr. 25).

Ferdinandova 25 

Od 17. března 1881 byli Kahlerovi policejně přihlášeni v novorenesančním obchodním a nájemním domě č. 961/25 (obr. 26) [20] z roku 1870 (dnes zvaném „palác Metro“) na staroměstské straně Ferdinandovy (dnes Národní) třídy, kde je později vystřídá přednosta II. české lékařské kliniky [3] prof. Emerich Maixner [19,27].

Mezi Kahlerovými publikacemi té doby stojí za povšimnutí i pochvalný článek o výkonnosti dosud v praxi opomíjené 25článkové termoelektrické baterie, jejíž patent vlastnil podnikatel Gustav Řebiček na Betlémském náměstí v Praze; trvanlivost typu vyvinutého vídeňským vynálezcem Franzem Noëm a vhodného pro tehdejší indukční přístroje dokládá Kahler více než ročním spolehlivým provozem v pražském fyziologickém ústavu (Ueber die Noë’sche Thermosäule. Prag med Wochenschr 1882; 7: 462–464).

Mimořádný profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity

26. června [15] 1882 [6,15,24] byl Kahler jmenován mimořádným [15,24] profesorem speciální patologie a terapie vnitřních nemocí [6,15,24]. Do následujícího akademického roku 1882/1883 vstoupila pražská Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena ve 2 samostatné Karlo-Ferdinandovy univerzity, českou a německou, přičemž příslušnost každého z dosavadních pracovišť s personálem, budovou i zařízením určil podle zákona z 28. února 1882 stávající přednosta, tehdy většinou Němec; v důsledku toho připadly německé lékařské fakultě bez výjimky všechny ústavy a s výjimkou tří všechny kliniky [4] včetně II. lékařské kliniky profesora Josefa Hally [3,4,15]. Německé lékařské fakultě tak připadl i mimořádný profesor Otto Kahler.

Jeho kapitola o ústřední nervové soustavě pro 2. vydání Toldtovy učebnice histologie roku 1884 [Toldt C. (ed.) Lehrbuch der Gewebelehre mit vorzugsweiser Berücksichtigung des menschlichen Körpers. 2. Aufl. Ferdinand Enke: Stuttgart 1884] uzavřela pražské období přátelské spolupráce: toho roku se totiž Carl Toldt po 8 letech budování anatomického ústavu v ulici U nemocnice vrátil do Vídně převzít II. stolici anatomie po prof. Langerovi a stejně jako předtím v Praze budovat v novostavbě i vídeňský ústav [28].

Pacient „Dr. L.“

V prosinci roku 1885 představil primář Kupecké nemocnice (obr. 22) na pražském Karlově Julius Rihl profesoru Kahlerovi nemocného trpícího od léta roku 1879 silnými spontánními i tlakem a pohybem vyvolávanými, v delších intervalech se vracejícími mnohadenními bolestmi v žebrech, páteři i svalstvu zpočátku bez objektivního nálezu, než se roku 1881 objevila albuminurie, roku 1883 hubnutí a bledost v obličeji, v únoru roku 1884 těžká bronchitida a katarální pneumonie, od září roku 1885 zhoršující se kyfóza horní hrudní páteře. Kahler při prosincové první návštěvě shledal anémii, bolestivost mnohých kostí a kyfózu už tak pokročilou, že při stoji se dolní žebra dotýkala hřebenů kyčelních; v moči pak byla identifikována bílkovina objevená roku 1847 Bence Jonesem při téže chorobě, zvané tehdy ještě „mollities ossium“ a od 70. let XIX. století už „myeloma multiplex“ – mnohočetný myelom.

Přičiněním primáře Rihla vykročil Otto Kahler v prosinci roku 1885 do nového a – jak se ukáže – vrcholného období své vědecké dráhy, kdy v hlubokém zaujetí případem tak vážným po soustavném studiu postupu nemoci posléze v lednu roku 1889 v pražském lékařském týdeníku uveřejní úplný popis klinického obrazu u tohoto pacienta Kupecké nemocnice, jejž uvede jako „velmi činného praktického lékaře“ a skryje pod šifrou „Dr. L.“ [29]. Popis historicky zdaleka ne první, zato však ve své úplnosti nejdokonalejší dojde po čase zaslouženého uznání a v obecném povědomí spojí tuto chorobu s autorovým jménem tak samozřejmě, že roku 1897 nazve turínský kolega Camillo Bozzolo svou přednášku pro 8. kongres internistů v Neapoli prostě „Sulla malattia di Kahler“ (O Kahlerově nemoci) [30] a toto eponymum v odborném jazyce zakotví.

Vrcholné období dráhy pražského internisty včetně 3 let průkopnického studia mnohočetného myelomu nelze ovšem předešlými řádky o chorobě pacienta „Dr. L.“ odbýt; k náležitému vylíčení je třeba samostatného pojednání.

Zkratky použité v tomto oddíle:

AHMP – Archiv hlavního města Prahy

AUK – Archiv Univerzity Karlovy

BBČ – Bubeneč

HV – kostel sv. Havla

N – narození

NA – Národní archiv

O – oddaní

PMS – kostel Panny Marie Sněžné

PŘ – Policejní ředitelství

SM – Smíchov

SOA – Státní oblastní archiv

Z – zemřelí

MUDr. Pavel Čech

pavel.cech@lf3.cuni.cz

Kabinet dějin lékařství 3. LF UK, Praha

www.lf3.cuni.cz

Doručeno do redakce 20. 9. 2018