Molekulární genetika hypercholesterolemie


Molecular genetics of hypercholesterolemia

The review focuses on the molecular background of an inborn error of lipid metabolism -familial hypercholesterolemia. FH describes a group of genetic defects resulting in severe elevations of blood cholesterol levels and increased risk of premature coronary heart disease. Most cases are due to the mutations decreasing and/or destroying the function of the LDL receptor (85–90 % of cases), smaller portion of cases is caused by defects in the gene encoding the ligand for LDL receptor – apolipoprotein B-100 (5–10 %). Less than 5 % of cases has gain-of-function station of the PCSK9 gene that increases the rate of degradation of the LDL receptor molecules. Autosomal recessive form of the disease, caused by the mutations in LDLR adaptor protein 1 gene, is extremely rare.

Key words:
APOB – familial hypercholesterolemia – LDLRLDLRAP1PCSK9


Autoři: Lucie Schwarzová
Působiště autorů: III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2016; 62(11): 877-881
Kategorie: Přehledné referáty

Souhrn

Práce shrnuje poznatky o molekulární podstatě dědičného onemocnění lipidového metabolizmu způsobující zvýšení hladin LDL-cholesterolu. Familiární hypercholesterolemie je nejčastěji autosomálně dominantním onemocněním. Pro svého nositele přináší vysokou pravděpodobnost předčasného vzniku kardiovaskulárního onemocnění. Většina (85–90 %) případů je způsobena mutacemi snižujícími nebo zcela vyřazujícími funkčnost genu pro LDL receptor (LDLR). Menší množství případů (5–10 %) má příčinu v mutovaném genu pro apolipoprotein B (FDB mutace), který je ligandem LDL receptoru. Méně než 5 % případů je geneticky podloženo gain-of-function mutací v genu PCSK9 zvyšující aktivitu tohoto proteinu při degradaci molekul LDLR. Známe ale i extrémně vzácnou autosomálně recesivní formu onemocnění, při níž hrají roli mutace v genu pro LDLR adaptorový protein.

Klíčová slova:
APOB – familiární hypercholesterolemie – LDLRLDLRAP1PCSK9

Úvod

Familiární hypercholesterolemie (FH) je geneticky podmíněný defekt metabolizmu lipoproteinů, nejčastěji děděný autosomálně dominantně, známe však i jiné genetické formy tohoto onemocnění. Fenotypové projevy jsou u všech typů FH velmi podobné – kromě zvýšené hladiny LDL-cholesterolu (LDL-C) a s tím spojeného vysokého rizika předčasného nástupu kardiovaskulárního onemocnění u postižených osob nacházíme šlachové xantomy a arcus cornealis. Penetrance FH byla ve starších pramenech udávána jako 100 %, nyní se začíná stále častěji ukazovat, že v závislosti na přítomnosti nejrůznějších modifikačních faktorů tato hodnota může být nižší. Také frekvence mutací genů zodpovědných za FH v populaci jsou pravděpodobně ještě vyšší, než se doposud uvádělo, tj. odhadovaná frekvence homozygotů 1 : 1 000 000 a heterozygotů 1 : 500 [1]. Vyšší frekvence jsou zpravidla udávány pro specifické populace, u nichž k rozšíření mutované alely výrazně přispěl genetický drift (všudypřítomný fenomén, v lidských populacích pozorovatelný zejména v malých, geograficky izolovaných či od většinové populace endogamickým chováním oddělených společnostech). Příkladem takových populací jsou libanonští křesťané [2], Afrikánci [3], aškenázští Židé žijící v jižní Africe [4], Frankokanaďané [5], Finové [6] a drúzové [7]. Prevalence onemocnění FH je v některých z těchto populací udávána až 1 : 67 [8]. Novější studie, jejímž předmětem byla dánská populace, však ukázala, že v této populaci je frekvence heterozygotů FH vyšší, než se pro obecnou bělošskou populaci předpokládalo, a dosahuje hodnot až 1 : 137 [9]. Přibližně 85–90 % případů je způsobeno mutací genu pro LDL receptor, 5–10 % případů má příčinu v mutovaném genu pro apolipoprotein (Apo) B (FDB mutace), méně než 5 % případů je geneticky podloženo gain-of-function mutací v genu PCSK9. Známe ale i extrémně vzácnou autosomálně recesivní formu onemocnění, u níž hrají roli mutace v genu pro LDLR adaptorový protein 1.

LDL receptor

Nejčastější příčinou FH jsou mutace v genu kódujícím receptor pro LDL částice. Po syntéze 120 kDa prekurzorového proteinu a následné glykozylaci je receptor umístěn na povrchu buňky v membránových prohlubních s klathrinovou výstelkou, kde na svou extracelulární doménu váže lipoproteinovou částici. Celý komplex je následně endocytózou pohlcen a kyselé prostředí endosomu konformační změnou uvolní LDL částici. Pak je receptor vrácen zpět na své místo na povrchu buňky, kde se po návratu do nativní konformace celý cyklus může opakovat s novou LDL částicí [10]. Gen pro LDL receptor (LDLR) se nachází na krátkém rameni chromosomu 19, obsahuje 18 exonů a kóduje protein sestávající z 839 aminokyselin. Tento protein obsahuje 6 funkčních domén kódovaných jednotlivými exony nebo skupinami exonů. Toto uspořádání nasvědčuje tomu, že LDL receptorový gen v průběhu evoluce vznikl shlukem kopií exonů pocházejících z různých genů, s nimiž dnes pozorujeme nápadnou sekvenční homologii [11,12]. Tomuto způsobu reorganizace exonů různého původu za vzniku nového genu říkáme exon shuffling [13].

Množství LDL receptorového proteinu na membráně buňky je regulováno složitým zpětnovazebným mechanizmem, pomocí něhož je exprese LDLR genu řízena v závislosti na množství cholesterolu v buňce a jeho aktuální potřebě. Množství a rovnováhu poměru cholesterolu a mastných kyselin v membránových fosfolipidech v buňce zajišťují sterol regulační elementy vázající proteiny (sterol regulating elements-binding protein – SREBP). V případě potřeby jsou tyto proteiny aktivovány štěpením ve 2 místech, a tím jsou uvolněny z membrány endoplazmatického retikula. Vysoká koncentrace sterolů blokuje aktivitu prvního ze zúčastněných štěpných enzymů (Site-1 protein – S1P), a to blokací aktivity SREBP cleavage-activating proteinu (SCAP), nutného pro aktivaci S1P [14]. SREBP se váže i na regulační sekvenci v promotorové oblasti LDLR genu, která má podobu 16bp dlouhé repetice a obsahuje sterol-regulační element (SRE) a která zajišťuje zvýšení transkripce genu pro LDL receptor, když koncentrace cholesterolu v buňce poklesne [15]. Podobné repetice (Repeat 1 a 3) nesou vazebná místa pro transkripční faktor Sp1 (Specificity protein 1) a podílejí se na zajištění bazální exprese genu pro LDL receptor [16]. Všechny výše zmíněné regulační sekvence jsou lokalizovány v rozsahu přibližně 280 bp dlouhé proximální sekvence promotoru a mutace v této nekódující oblasti, které naruší expresi LDLR, mohou být příčinou onemocnění FH [17–19].

Sekvencí prvního exonu je kódován signální peptid o délce 21 aminokyselin a z proteinu je tato hydrofobní sekvence odstraňována při přenosu nezralého řetězce do endoplazmatického retikula [20]. V tomto úseku nejsou příliš často popisovány mutace způsobující onemocnění FH, přesto do dnešního dne známe 79 takových variant zde lokalizovaných [21].

2.–6. exon kódují ligand vázající doménu, jež obsahuje 7 tandemových repeticí, každou o délce 40 aminokyselin. Repetice obsahují vždy 6 zbytků aminokyseliny cysteinu, které mezi sebou vytvářejí 3 disulfidické vazby, C konec každé repetice je pak tvořen trojicí negativně nabitých aminokyselin Ser-Asp-Glu, důležitých pro vazbu ligandu, jímž je buď ApoB-100, nebo ApoE. Přes svou vzájemnou sekvenční nepodobnost oba tyto apolipoproteiny obsahují krátké úseky, složené převážně z bazických aminokyselin, kterými se ligandy váží k negativně nabitým aminokyselinám receptoru [22]. Absence 3.–7. repetice vede k nemožnosti vázat LDL částici, avšak přítomnost 4. a 5. repetice je sama o sobě dostačující k navázání částice, která obsahuje ApoE [23]. Instabilita páté repetice v kyselém prostředí s limitovaným množstvím vápenatých iontů hraje důležitou roli v uvolnění LDL částice z receptoru v prostředí endosomu: konformační změna této oblasti proteinu brání pokračování vazby částice [24]. V části LDLR genu, kódující ligand vázající doménu, bylo doposud popsáno 708 mutací [21].

Následujícími 8 exony (exon 7–14) je kódována doména vykazující 33% homologii s lidským EGF – epidermálním růstovým faktorem [25]. Tato doména zahrnuje 411 aminokyselin. Jsou uspořádány do 3 repetic, bohatých na aminokyselinu cystein, každá o délce 40–50 aminokyselin. Prvé 2 repetice jsou od třetí odděleny 280 aminokyselin dlouhým úsekem, na kterém se přibližně po 40–50 aminokyselinách opakuje konzervativní motiv 4 aminokyselin. EGF doména je důležitá pro vyvázání LDL částic z receptoru a klathrinem vystlaných jamek v kyselém prostředí endosomu, aby mohl být receptor recyklován zpět na buněčnou membránu. Bez této domény není LDL receptor schopen vázat LDL částice pomocí ApoB-100, neztrácí však schopnost vazby na lipoproteinové částice, kde inter­akci zprostředkovává ApoE [26]. Na první z EGF repetic se váže PCSK9, která snižuje recyklaci molekul LDLR a zvyšuje míru jeho degradace [27]. Mutace v této funkčně velice důležité části genu jsou poměrně často u FH pacientů nacházeny, doposud jich bylo popsáno 811 [21].

15. exon kóduje doménu s nepříliš známou funkcí, na niž se navazují karbohydrátové řetězce vázané na kyslík. Doména je bohatá na aminokyseliny Ser a Thr a slouží nejspíše ke stabilizaci proteinu. Chybná glykozylace vede ke zvýšení obratu LDL receptoru [28]. Popsaných mutací v této části genu je známo 41 [21].

Transmembránová doména, která následuje, je kromě exonu 16 kódována i částí exonu 17. Ukotvuje protein v cytoplazmatické membráně a obsahuje 22 hydrofobních aminokyselin. V této oblasti bylo doposud nalezeno okolo 40 mutací.

Cytoplazmatická doména o délce 50 aminokyselin je kódována zbylou částí exonu 17 a exonem 18. Obsahuje 2 signální sekvence zajišťující umístění proteinu na povrchu buňky v klathrinových jamkách [29]. Jedná se o evolučně velmi konzervativní doménu s 86% homologií a jen sporadicky jsou zde nalézány příčinné mutace pro FH.

Celkem bylo v LDL receptorovém genu doposud popsáno 1 125 unikátních alelických variant, mezi kterými nejčastěji nalézáme substituce, delece a inzerce, méně často pak duplikace (64 případů), indels (15) či inverze (2) [21].

Fenotypová variabilita a polygenní forma FH

Již dlouhou dobu je známa vysoká heterogenita fenotypu pacientů s onemocněním FH, a tento fenomén není dán pouze charakterem a lokalizací mutace v rámci genu. Modifikační roli zde hraje, kromě faktorů jako životní styl, složení potravy apod, i genetické pozadí, tedy individuální kombinace variant v genech malého účinku, které společným působením ovlivňují výsledný fenotypový projev FH. V poslední době se výzkum genetické determinace FH soustředil na nalezení variant, které modulují celkové fenotypické projevy onemocnění, a byl vytvořen panel takových genetických variant, tzv. LDL skóre, které nejenže mohou různou měrou přispívat k výslednému fenotypu FH u monogenní formy onemocnění, ale u nositelů překračujících určitý hraniční počet těchto alel se rozvíjí polygenní forma FH [30]. Jediná mutace, kterou bychom mohli považovat za příčinnou, u těchto pacientů není nalezena a odhady rizika onemocnění v rodinách jsou pak velmi obtížné. Zpřesnit tuto analýzu může právě vyšetření 12 jednonukleotidových polymorfizmů (SNP) v genech ABCG/8, APOE (2 varianty), APOB, HFE, LDLR, LPA, MYLIP, NYNRIN, PCSK9, SORT1 a STGAL4. Výsledné skóre predikuje hladinu LDL-cholesterolu u vyšetřovaných pacientů s vysokou statistickou průkazností [30].

Další geny spojené s FH

Gen pro apolipoprotein B100

V roce 1986 bylo poprvé odhaleno, že příčinou FH může být nejen defektní receptor, ale i mutace v ligandu tohoto receptoru, jenž je součástí LDL částice – apolipoproteinu B-100 (ApoB-100) [31]. Gen pro ApoB-100 je lokalizován na krátkém rameni 2. chromosomu a kóduje 4 563 aminokyselin dlouhý protein. Jedinci postižení touto formou hypercholesterolemie mají hladiny LDL-C asi o čtvrtinu nižší než u klasické FH. U takových pacientů byla nejprve nalezena jedna specifická varianta, záměna Glu3500Arg s odhadovanou frekvencí 1 : 500 (FDB mutace) [32], později byly odhaleny ještě další mutace snižující afinitu ApoB k LDL receptoru, a to Glu3500Trp a Arg3531Cys [33]. Obě tyto mutace jsou spíše raritními variantami a jejich frekvence v populacích je nízká. Jiná varianta asociovaná s FH, His3543Tyr, byla však v německé populaci popsána se 4krát vyšší frekvencí než klasická FDB alela [34]. To lze s největší pravděpodobností připsat působení genetického driftu, stejně jako vysoké frekvence Glu3500Arg v oblasti střední Evropy. V současné době je zjišťováno, že skutečné populační frekvence nositelů FDB alely byly v odhadech, vypočítaných z počtu pacientů se zvýšenou hladinou cholesterolu, poněkud podhodnoceny a že existuje nemalé množství lidí s FDB alelou, kteří nejsou ve statistikách podchyceni a nosičství mutace u nich není spojeno s žádnými fenotypovými projevy [35].

Gen pro proprotein konvertázu subtilizin/kexin 9

Kromě mutací v receptoru a jeho ligandu je od roku 1999 známa ještě jedna forma autosomálně dominantně přenášené FH, a to v důsledku mutací v genu, který kóduje proprotein konvertázu subtilizin/kexin typu 9 [36]. Gen pro tento enzym (PCSK9) je lokalizován na krátkém rameni chromosomu 1, tvoří ho 12 exonů a výsledný protein má délku 692 aminokyselin [37]. Aminokyseliny 1–30 tvoří signální sekvenci, za ní následuje prodoména (aminokyseliny 31–152) a katalytická doména, protein je zakončen C-terminální oblastí, zahrnující 243 aminokyselin a bohatou na cystein a histidin. Inaktivní PCSK9 po syntéze obsahuje triádu aminokyselinových zbytků Asp-186, His-226 a Ser-386, nutnou pro katalytickou aktivitu. V endoplazmatickém retikulu podstupuje autokatalytické štěpení, jehož produktem je katalytický fragment o velikosti 60 kDa. Tento proces je nezbytný pro transport a sekreci PCSK9. Odštěpená prodoména zůstává ale asociována s katalytickou doménou, čímž blokuje aktivní místo. Po sekreci proběhne další štěpení za vzniku 53 kDa neaktivního fragmentu [37]. PCSK9 hraje důležitou úlohu v regulaci množství LDL receptoru na buněčné membráně, a to vazbou na EGF repeat A, čímž je indukována degradace LDLR proteinu [38]. LDL receptor je PCSK9 schopna degradovat nezávisle na své proteolytické aktivitě [39]. Interakce s EGF-A repeticí je zajištěna aminokyselinami Arg-194 a Asp-238. Zvýšená aktivita PCSK9 vede k nedostatku receptoru na povrchu buňky, a tím ke zvýšení hladin LDL-C v krevní plazmě [40]. V genu se mohou objevit jak mutace zvyšující aktivitu enzymu (gain-of-function), které mohou být příčinou fenotypu FH, tak i mutace narušující částečně nebo zcela funkci proteinu, jejichž důsledkem je snížení hladiny LDL-C [41]. Doposud bylo popsáno několik gain-of-function mutací. Ser127Arg narušuje autokatalytické štěpení, nezbytné pro sekreci PCSK9 z buňky. Záměna Asp374Tyr vede k tomu, že vazba mutované PCSK9 na LDL receptor je 25krát pevnější než u standardního proteinu. Další mutace vedou k úplné nebo částečné neschopnosti štěpení proteinu invertázou C5/6A a furinem [37]. Mutace, působící ztrátu funkce u PCSK9 jsou kupříkladu takové, které vedou k předčasnému vytvoření stop kodonu (Tyr142X), brání exportu proteinu z endoplazmatického retikula (Cys679X, Gly106Arg) či nevstupují do endosomů (Leu253Phe, Gln554Glu) [42].

Zajímavý je také vztah PCSK9 a ApoB-100. U nositelů mutace Ser127Arg v genu pro PCSK9 bylo pozorováno 3násobné zvýšení produkce apoB-100 ve srovnání s kontrolami nebo osobami s mutovaným genem pro LDL receptor. Dochází také k nadprodukci VLDL (3krát), IDL (3krát) a LDL částic (5krát) [43]. Podobný vzestup množství ApoB-100 byl popsán i u mutace Asp374Tyr [44]. Experimenty ukázaly stejný efekt i u transgenních myší a pomohly odhalit interakci PCSK9 a ApoB, a tím jeho ochranu před degradací [37].

Dle LOVD databáze [21] byly do současnosti v PCSK9 genu nalezeny 153 substituce, 8 inzercí a 2 delece, unikátních variant bylo doposud nalezeno 101. Nejvíce mutovaným exonem je exon 1 (34 variant), kódující signální doménu a prodoménu. Některé nalezené varianty jsou jen funkčně nevýznamnými polymorfizmy, některé však byly ověřeny jako gain-of-function příčinné mutace [45].

Autosomálně recesivní FH

Velmi raritní jsou případy autosomálně recesivní formy familiární hypercholesterolemie, jejíž genetická podstata byla objevena na konci 90. let minulého století [46]. Gen zodpovědný za toto onemocnění (LDLR adaptorový protein 1 – LDLRAP1) byl lokalizován na krátkém rameni chromosomu 1 a je složen z 9 exonů. Produkt tohoto genu obsahuje 170 aminokyselin dlouhý motiv, vykazující sekvenční podobnost s fosfotyrozin vázajícími (PTB) doménami mnoha adaptorových proteinů [47]. Tyto domény se váží k sekvenci Asn-Pro-X-Tyr, typické pro cytoplazmatické části povrchových receptorů buňky. Následnou analýzou variant v tomto genu byly identifikovány příčinné mutace tohoto onemocnění u prvních 6 rodin [48]. Relativně vysoké frekvence nositelů mutovaných alel LDLRAP1 genu jsou popisovány u populace na Sardinii, kde opět pozorujeme silný dopad genetického driftu v izolované, inbrední populaci [49].

Pro LDLRAP1 gen uvádí LOVD databáze 30 substitucí, 7 inzercí a 3 delece, z těchto podchycených variant je jich 32 unikátních [21].

Závěr

Genetické spektrum bezprostřední příčiny a modulujících faktorů výsledného fenotypu onemocnění familiární hypercholesterolemií je velmi rozsáhlé a do budoucna není vyloučeno, že se podaří najít ještě další geny, které hrají důležitou úlohu v metabolickém procesu zpracování a transportu lipidů a jejichž vyšetření pomůže objasnit podstatu onemocnění u těch nemocných, u nichž zatím genetické analýzy provedené při současném stavu poznatků nepřinášejí žádoucí výsledek. V neposlední řadě stále rostoucí množství poznatků o molekulárních procesech souvisejících s lipidovým metabolizmem přináší další podněty pro vývoj nových, pacientům individuálně přizpůsobených léků.

Poděkování: podpořeno grantem AZV 15–28277A a UNCE 204022.

RNDr. Lucie Schwarzová, Ph.D.

lucie.schwarzova@yahoo.com

III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze

www.vfn.cz

Doručeno do redakce 4. 11. 2016

Přijato po recenzi 15. 11. 2016


Zdroje

1. Rader DJ, Cohen J, Hobbs HH. Monogenic hypercholesterolemia: new insights in pathogenesis and treatment. J Clin Invest 2003; 111(12): 1795–803. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1172/JCI18925>.

2. Lehrman MA, Russell DW, Goldstein JL et al. Alu-Alu recombination deletes splice acceptor sites nd produces secreted low density lipoprotein receptor in a subject with familial hypercholesterolemia. J Biol Chem 1987; 262(7): 3354–3361.

3. Kotze MJ, Langenhoven E, Warnich L et al. The molecular basis and diagnosis of familial hypercholesterolaemia in South African Afrikaners. Ann Hum Genet 1991; 55(Pt 2): 115–121.

4. Meiner V, Landsberger D, Berkman N et al. A common Lithuanian mutation causing familial hypercholesterolemia in Ashkenazi Jews. Am J Hum Genet 1991; 49(2): 443–449.

5. Leitersdorf E, Tobin EJ, Davignon J et. Common low-density lipoprotein receptor mutations in the French Canadian population. J Clin Invest 1990; 85(4): 1014–1023.

6. Koivisto UM, Turtola H, Aalto-Setala K et al. The familial hypercholesterolemia (FH)-North Karelia mutation of the low density lipoprotein receptor gene deletes seven nucleotides of exon 6 and is a common cause of FH in Finland. J Clin Invest 1992; 90(1): 219–228.

7. Landsberger D, Meiner V, Reshef A et al. A nonsense mutation in the LDL receptor gene leads to familial hypercholesterolemia in the Druze sect. Am J Hum Genet 1992; 50(2): 427–433.

8. Seftel, HC, Baker, SG, Jenkins T et al. Prevalence of familial hypercholesterolemia in Johannesburg Jews. Am J Med Genet 1989; 34(4): 545–547. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1002/ajmg.1320340418>.

9. Benn M, Gerald F. Watts et al. Familial hypercholesterolemia in the Danish General Population: Prevalence, Coronary Artery Disease, and Cholesterol-Lowering Medication. J Clin Endocrinol Metab 2012; 97(11): 3956–3964. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.dorg/10.1210/jc.2012–1563>. Erratum in J Clin Endocrinol Metab 2014; 99(12): 4758–4759.

10. De Castro-Orós I, Pocoví M, Civeira F. The genetic basis of familial hypercholesterolemia: inheritance, linkage, and mutations. Appl Clin Genet 2010; 3: 53–64.

11. Tolleshaug H, Goldstein JL, Schneider WJ et al. Posttranslational processing of the LDL receptor and its genetic disruption in familial hypercholesterolemia. Cell 1982; 30(3): 715–724.

12. Sudhof TC, Goldstein JL, Brown MS et al. The LDL receptor gene: A mosaic of exons shared with different proteins. Science 1985; 228(4701): 815–822.

13. Long M, Betran E, Thornton K et al. The origin of new genes: glimpses from the young and old. Nat Rev Genet 2003; 4(11), 865–875. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1038/nrg1204>.

14. Brown MS, Goldstein JL. 1999: A proteolytic pathway that controls the cholesterol content of membranes, cells, and blood. PNAS 1999; 96(20): 11041–11048. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1073/pnas.96.20.11041>.

15. Jeon H, Meng W, Takagi J et al. Implications for familial hypercholesterolemia from the structure of the LDL receptor YWTD-EGF domain pair. Nat Struct Biol 2001; 8(6): 499–504.

16. Dawson PA, Hofmann SL, van der Westhuyzen DR et al. Sterol-dependent repression of low density lipoprotein receptor promoter mediated by 16-base pair sequence adjacent to binding site for transcription factor Sp1. J Biol Chem 1988; 263(7): 3372–3379.

17. Smith AJ, Ahmed F, Nair D et al. A functional mutation in the LDLR promoter (-139C . G) in a patient with familial hypercholesterolemia. Eur J Hum Genet 2007; 15(11): 1186–1189.

18. Scholtz CL, Peeters AV, Hoogendijk CF et al. Mutation -59c→t in repeat 2 of the LDL receptor promoter: reduction in transcriptional activity and possible allelic interaction in a South African family with familial hypercholesterolemia. Hum Mol Genet 1999; 8(11): 2025–2030.

19. Francová H, Trbusek M, Zapletalová P et al. New promoter mutations in the low-density lipoprotein receptor gene which induce familial hypercholesterolaemia phenotype: molecular and functional analysis. J Inherit Metab Dis 2004; 27(4): 523–528.

20. Hobbs HH, Russell DW, Brown MS et al. The LDL receptor locus in familial hypercholesterolemia: Mutational analysis of a membrane protein. Annu Rev Genet 1990; 24: 133–170.

21. Fokkema IFAC, Den Dunnen JT, Taschner PEM. LOVD: easy creation of a locus-specific sequence variation database using an „LSDB-in-a-Box“ approach. Hum Mutat 2005; 26(2): 63–68. Dostupné z WWW: <http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/humu.20201/abstract>.

22. Mahley TW, Innerarity TL, Weisgraber KH et al. Cellular and molecular biology of lipoprotein metabolism: Characterization of lipoprotein receptor- ligand interaction. Cold Spring Harb Symp Quant Biol 1986; 51(Pt 2): 821–827.

23. Fisher C, Abdul-Aziz D, Blacklow SC. A two-modulate region of the low-density lipoprotein receptor suff icient for formation of complexes with apolipoprotein E ligands. Biochemistry 2004; 43(4): 1037–1044.

24. Arias-Moreno X, Velázquez-Campoy A, Rodríguez JC et al. Mechanism of low density lipoprotein (LDL) release in the Endosome. J Biol Chem 2008; 283(33): 22670–22679. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1074/jbc.M802153200>.

25. Sudhof TC, Russell DW, Goldstein JL et al. Cassette of eight exons shared by genes LDL receptor and EGF precursor. Science 1985; 228(4701): 893–895.

26. Brown MS, Herz J, Goldstein JL. Calcium cages, acid baths and recycling receptors. Nature 1997; 388(6643): 629–630.

27. Zhang DW, Lagace TA, Garuti R et al. Binding of proprotein convertase subtilisin/kexin type 9 to epidermal growth factor-like repeat A of low density lipoprotein receptor decreases receptor recycling and increases degradation. J Biol Chem 2007; 282(28): 20502–20512.

28. May P, Bock HH, Nimpf J et al. Differential Glycosylation Regulates Processing of Lipoprotein Receptors by γ-Secretase. J Biol Chem 2003; 278(39): 37386–37392.

29. Yokode M, Pathak RK, Hammer RE et al. Cytoplasmic sequence required for basolateral targeting of LDL receptor in livers of transgenic mice. J Cell Biol 1992; 117(1): 39–46.

30. Talmud PJ, Shah S, Whittall R et al. Use of low-density lipoprotein cholesterol gene score to distinguish patients with polygenic and monogenic familial hypercholesterolaemia: a case-control study. Lancet 2013; 381(9874): 1293–1301. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/S0140–6736(12)62127–8>.

31. Vega GL, Grundy SM. In vivo evidence for reduced binding of low density lipoproteins to receptors as a cause of primary moderate hypercholesterolemia. J Clin Invest 1986; 78(5): 1410–1414.

32. Soria LF, Luewig EH, Clarke HR et al. Association between a specific apolipoprotein B mutation and familial defective apoipoprotein B-100. Proc Natl Acad Sci U S A 1989; 86(2): 587–591.

33. Pullinger CR, Hennessy LK, Chatterton JE et al. Familial ligand defective apolipoprotein B: identification of a new mutation that decreases LDL receptor binding affinity. J Clin Invest 1995; 95(3): 1225–1234.

34. Soufi M, Sattler AM, Maerz W et al. A new but frequent mutation of APOB-100-APOB His3543Tyr. Atherosclerosis 2004; 174(1): 11–16.

35. Schwarzová L, Hořínek A, Vrablík M et al. Effect of APOE genotype on LDL cholesterol levels in FH and FDB patients: Is there sex-specifically protective genotype? Atherosclerosis 2016; 252: e40. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.atherosclerosis.2016.07.360>.

36. Varret M, Rabès JP, Saint-Jore B et al. A third major locus for autosomal dominant hypercholesterolemia maps to 1p34.1-p32. Am J Hum Genet 1999; 64(5): 1378–1387.

37. Abifadel M, Elbitar S, El Khoury P et al. Living the PCSK9 adventure: from the identification of a new gene in familial hypercholesterolemia towards a potential new class of anticholesterol drugs. Curr Atheroscl Rep 2014; 16(9): 439. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s11883–014–0439–8>.

38. Zhang DW, Lagace TA, Garuti R et al. Binding of proprotein convertase subtilisin/kexin type 9 to epidermal growth factor-like repeat A of low density lipiprotein receptor decreases receptor recycling and increases degradation. J Biol Chem 2007; 282(25): 18602–18612.

39. Kwon HJ, Lagace TA, McNutt MC et al. Molecular basis for LDL receptor recognition by PCSK9. Proc Natl Acad Sci U S A 2008; 105(6):1820–1825. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1073/pnas.0712064105>.

40. Abifadel M, Varret M, Rabès JP et al. Differential Glycosylation Regulates Processing of Lipoprotein Receptors by γ-Secretase. J Biol Chem 2003; 278(39): 37386–37392.

41. Steinberg D, Witztum JL. Inhibition of PCSK9: a powerful weapon for achieving ideal LDL cholesterol levels. Proc Natl Acad Sci U S A 2009; 106(24): 9546–9547. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1073/pnas.0904560106>.

42. Cunningham D, Danley DE, Geoghegan KF et al. Structural and biophysical studies of PCSK9 and its mutants linked to familial hypercholesterolemia. Nat Struct Mol Biol 2007; 14(5): 413–419.

43. Ouguerram K, Chetiveaux M, Zair Y et al. Apolipoprotein B100 metabolism in autosomal-dominant hypercholesterolemia related to mutations in PCSK9. Arterioscler Thromb Vasc Biol 2004; 24(8): 1448–1453.

44. Sun X-M, Eden ER, Tosi I et al. Evidence for effect of mutant PCSK9 on apolipoprotein B secretion as the cause of unusually severe dominant hypercholesterolaemia. Hum Mol Genet 2005; 14(9): 1161–1169.

45. Miyake, Y, Kimura R, Kokubo Y et al. Genetic variants in PCSK9 in the Japanese population: Rare genetic variants in PCSK9 might collectively contribute to plasma LDL cholesterol levels in the general population. Atherosclerosis 2008; 196(1): 29–36.

46. Fellin R, Arca M, Zuliani G. The history of Autosomal Recessive Hypercholesterolemia (ARH). From clinical observations to gene identification. Gene 2015; 555(1): 23–32.

47. Garcia CK, Wilund K, Arca M et al. Autosomal recessive hypercholesterolemia caused by mutations in a putative LDL receptor adaptor pro tein. Science 2001; 292(5520): 1394–1398.

48. Wilund KR, Yi M, Campagna F et al. Molecular mechanisms of autosomal recessive hyper- cholesterolemia. Hum Mol Genet 2002; 11(24): 3019–3030.

49. Calò CM, Melis A, Vona G et al. Sardinian population (Italy): a genetic review. Int J Mod Anthropol 2008; 1: 1–121. Dostupné z WWW: <http://www.ajol.info/index.php/ijma/article/viewFile/60356/48592>.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 11

2016 Číslo 11

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se