Ateroskleróza


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2016; 62(11): 855
Kategorie: Úvodníky

Obvykle bývá velmi obtížné najít společné body a témata, které by byly pojítkem mezi jednotlivými články, autory či tématy a současně se vztahovaly k základnímu poslání „všeobjímajícího“ časopisu, kterým bezesporu Vnitřní lékařství je. V případě tohoto mono­tématického „lipidově-aterosklerotického“ čísla je to trochu jinak. Někdo možná řekne, že mi to jen tak připadá, protože jsem „lipidolog“ (což sice nevím co je, ale mnozí tak mne a některé další kolegy takhle označují , já si ale myslím, že je vše trochu jinak.


Asi není tajemstvím, že jsem výrazným zastáncem celostního pojetí (bez přídechu alternativní medicíny) vnitřního lékařství. Na druhé straně jistě chápu i nezbytnost specializace a jsem propagátorem filozofie INTERNA PLUS. A je to právě oblast, které se věnuje toto číslo Vnitřního lékařství, která je důkazem nezbytnosti mezioborové spolupráce a širokého zaměření a současně nutnosti specializovat se v určitém „podoboru“.

O čem to všechno je? Ateroskleróza, poruchy metabolizmu tuků, hyperlipoproteinemie (HLP) a dyslipidemie (DLP), preventivní kardiologie, angiologie, z jiného úhlu pohledu třeba problematika metabolického syndromu nebo kardiometabolického rizika či kardiabetu. A jakými metodami k těmto pestrým tématům přistupujeme? Od genetiky a molekulární biologie ke klinické biochemii. Zobrazovacími metodami, od neinvazivního zobrazení preklinické aterosklerózy až po intervenční kardiologii (tak jsem si vzpomněl, že kdysi dávno byl můj vůbec první odborný článek „Koronarografie u nemocných s HLP“, psáno s prof. M. Aschermannem a prof. K. Šobrou jako spoluautory). Samozřejmě nesmí chybět hypolipidemická léčba, ale také terapie onemocnění diabetes mellitus (DM). A ani dále nezůstaneme jen u „klasických“ konzervativních přístupů. Eliminační metody v léčbě HLP. Když se pak podíváme přes stránky časopisu na každodenní praxi v „lipidových ambulancích“, najednou vidíme srdeční selhání … A najednou jsme v oblasti gastroenterologie u pacientů s akutní pankreatitidou při extrémním zvýšení triglyceridů. A to jsem zapomněl, že je třeba vyloučit endokrinopatie jako příčinu sekundární HLP. (Ale kolik pacientů v mé ambulanci má hypotyreózu!) Problematika HLP u nemocných s HIV infekcí není naštěstí v našich končinách až tak častá. To s mentální anorexií s vysokým cholesterolem se potkáváme docela často.

Takže samozřejmě se nabízí otázka: Kdo by se měl starat o nemocného s HLP/DLP? Ano, v dřevních dobách, v nichž byl jediným měřeným parametrem cholesterol a farmakoterapie prakticky neexistovala (o výsledcích klinických studií a evidence based medicine se nikomu ani nezdálo), byla problematika HLP a DLP odsunuta do temných laboratoří, kde se nálezy xantomů zabývali podivíni, kteří nebyli mnoha „skutečnými“ lékaři bráni příliš vážně. Doba se však vyvíjela víc než překotně a najednou vyvstala potřeba skutečně široce orientovaného odborníka, schopného navíc vnímat i laboratorní výsledky, které nemocného ale vůbec netrápily.

Ano, byly pokusy, v některých zemích, třeba v USA to tak částečně funguje, vytvořit speciální obor „klinické lipidologie“. Někde se o HLP starají tradičně kliničtí biochemici (ti úspěšní jsou však většinou současně internisté), někde endokrinologové či diabetologové (ale jejich základní obor výrazně determinuje jejich orientaci), a dokonce, spíš v souvislosti s příchodem nových léčebných možností, projevují zájem o HLP i kardiologové.

Já nevím. Myslím, že závěr z výše napsaných řádků je jednoznačný. O HLP/DLP a klinickou (i subklinickou) aterosklerózu by se měl starat internista. A naopak. Interna by měla jako jeden ze svých prioritních zájmů pojmout prevenci kardiovaskulárních onemocnění, kardiometabolizmus v tom nejširším slova smyslu. Když pak vidím sérii článků v tomto čísle Vnitřního lékařství, doufám, že stejně jako já i další čtenáři v nich najdou nejen informace, ale i inspiraci pro sebe a pro svoji internu. To ale vůbec neznamená, že by se o aterosklerózu a o problematiku HLP/DLP neměli a nemohli starat (nejen pečlivým pročtením předloženého čísla) všichni, které tato témata zaujmou.

Věřím, že se tohle číslo Vnitřního lékařství bude líbit (i hodit) internistům, kolegům z oborů z interny vzešlých, ale i praktickým lékařům a mnoha dalším.

Praha, listopad 2016


prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM

předseda České internistické společnosti ČLS J. E. Purkyně

spolueditor tohoto vydání časopisu Vnitřní lékařství


Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 11

2016 Číslo 11

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se