Zpráva z kongresu EAU v Miláně


Autoři: G. Varga;  M. Hajný;  D. Alešin;  K. Slatinová
Vyšlo v časopise: Urol List 2008; 6(2): 71-75

Pořadatelským městem 23. výročního kongresu EAU se ve dnech 26.–29. 3. 2008 stalo Miláno v Itálii. Letos bylo přijatých rekordních 3 440 abstraktů, ze kterých výběrem prošlo 32 %. V 62 posterových, 14 pódiových a v 8 videosekcích bylo odborníky z celého světa prezentováno mnoho kvalitních a zajímavých sdělení. Pro zájemce bylo připraveno 35 ESU kurzů a 5 workshopů. Jako obvykle, i letos bylo v plenárních zasedáních probráno mnoho kontroverzních témat z urologické praxe, světové autority se podělily o své postřehy v „state-of-art“ přednáškách. Rekordní byl letos i počet registrovaných účastníků, který se pohyboval kolem čísla 13 000! To vše, s kvalitně připravenou organizací průběhu kongresu, skýtalo předpoklad vysoké úrovně kongresu, která se naplnila beze zbytku. Některé z „highlights“ v jednotlivých oblastech uvádíme níže.

KARCINOM PROSTATY

Důležitost tématu karcinomu prostaty (KP) v urologii je nesporná, čemuž odpovídalo i množství sdělení na kongresu EAU v Miláně 2008. Karcinom prostaty byl jedním z nejdiskutovanějších témat kongresu. Rovněž šíře diskutovaných témat ohledně karcinomu prostaty byla rozsáhlá, od nových diagnostických a zobrazovacích metodik až po moderní terapeutické přístupy.

Mitterberger M et al (Innsbruck, Rakousko) prezentovali výsledky barevným dopplerovským vyšetřením řízené biopsie prostaty při diagnostice karcinomu prostaty na rozsáhlém souboru 2008 pacientů, ve srovnání s klasickou USG vedenou biopsií. Ve studii byly provedeny jak biopsie z hypervaskularizovaných oblastí v periferní zóně po i.v. aplikaci USG kontrastní látky SonoVue, tak i klasická biopsie. Karcinom prostaty byl diagnostikován u 28 % (559) pacientů, z toho 24 % (476) pacientů mělo KP diagnostikován biopsií řízenou barevným dopplerovským vyšetřením, a u 20 % (410) pacientů byl KP diagnostikován i klasickou systematickou USG-řízenou biopsií. Z celkového počtu 559 pacientů s KP bylo 27 % (149) diagnostikováno jenom biopsií řízenou barevným dopplerovským zobrazením a 15 % (83) pacientů jenom klasickou biopsií, což potvrzuje výrazně lepší výsledek v diagnostice KP při vyšetření.

Terlecki RP et al (Detroit, USA) ve své práci hodnotili průměrné dlouhodobé přežití u mužů s „high grade“ karcinomem prostaty, kteří podstoupili radikální prostatektomii (RP) jako monoterapii nebo multimodální terapeutický přístup s minimálně 10letým sledováním. Ve své studii hodnotili 169 pacientů rozdělených do čtyř skupin: 99 pacientů s RP jako monoterapií, 25 pacientů s RP a hormonální terapií, 22 pacientů s RP a radioterapií a 23 pacientů s RP, hormonální terapií a radioterapií. Průměrné přežití pacientů ve skupině s čistě operačním řešením KP bylo 123 měsíců, ve skupině RP a hormonální terapie bylo přežití v průměru 136 měsíců, při kombinaci RP a radioterapie 137 měsíců a při kombinaci RP, hormonální terapie a radioterapie byla průměrná doba přežití 112 měsíců. Výsledky práce poukazují na vyšší mortalitu u pacientů s „high grade“ KP léčených multimodálním terapeutickým přístupem (RP, hormonální a radioterapie) než u pacientů s méně intenzivním terapeutickým schématem.

Haese A (Hamburg, Německo) a Van Poppel H et al (Leuven, Belgie) prezentují výsledky a zkušenosti s novým nadějným prediktivním markerem při diagnostice KP u opakovaných biopsií – a to PCA3 (urinary prostate cancer antigen 3). Výsledky studie poukazují, že PCA 3 překonává při diagnostice všechny tradiční sledovatelné parametry DRE, PSA, % fPSA. PCA 3 představuje prediktor s vysokou výpovědní hodnotou při diagnostice KP. Zařazením PCA 3 do diagnostického modelu dle studie se zvyšuje přesnost diagnostiky KP o 4,2 %.

Hessels D et al (Nijmegen, Nizozemsko) referují o tom, jak může kombinovaná detekce TMPRSS2-ERG (prostate cancer-specific biomarker) a PCA 3 v močovém sedimentu zlepšit diagnostiku KP. V souboru 78 pacientů s pozitivní biopsií prostaty na KP a 30 pacientů s negativní biopsií byl vyšetřován močový sediment semikvantitativní PCR-analýzou a následně Southern-blot hybridizací. Ve zkoumaném souboru pacientů s pozitivní biopsií byla senzitivita stanovení TMPRSS2-ERG v sedimentu 37 %, senzitivita PCA3 62 %, kombinací obou markerů se dosáhla senzitivita 73 %. Ve skupině pacientů s permanentně zvýšenou hladinou PSA a negativní biopsií byla pozitivní hodnota TMPRSS2-ERG 94 %, což poukazuje na možnost zvýšení počtu pacientů, kteří vyžadují opakování biopsie prostaty.

Joniau S et al (Leuven, Belgie) prezentují své výsledky s radikální prostatektomií u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty s PSA nad 20 ng/ml. Ve zkoumaném souboru bylo hodnoceno 133 pacientů s KP cT3-4, N0-1 s negativním scintigrafickým vyšetřením skeletu, s PSA nad 20 ng/ml a medián Gleasonova skóre 7, kteří podstoupili RP. Výsledky studie podávají důkazy, že radikální prostatektomie by neměla být opomíjena jako první krok v multimodálním přístupu u lokálně pokročilého KP.

Porcaro AB et al (Verona, Itálie) ve své práci hodnotí význam endorektálního MRI /ER-MRI/ při hodnocení klinicky podhodnocovaných raných stadií karcinomu prostaty /EPC/ před provedením radikální prostatektomie. K podhodnocení klinického stadia KP dochází dle práce autorů až v 30–50 %. Hodnocení EPC na extrakapsulární šíření /ECE/ nebo invazi do semenných váčků /SVI/ je komplikované. V souboru 154 pacientů, kteří podstoupili RP, průměrného věku 66 let, průměrného sérového PSA 10,97 a průměrného Gleasonova skóre 6, bylo provedeno ER-MRI minimálně 45 dnů po provedené biopsii prostaty. U 97 pacientů (63 %) bylo stanoveno EPC, u 57 pacientů (37 %) lokálně pokročilý KP – z toho 41 pacientů (27 %) ECE a 16 pacientů (10 %) SVI. V daném souboru pacientů bylo ER-MRI verifikováno u 100 pacientů (65 %) jako EPC a 54 pacientů jako lokálně pokročilý KP – z toho 37 pacientů (24 %) ECE a 17 pacientů (11 %) SVI. Výsledky studie Porcara AB et al poukazují na vysokou efektivitu a spolehlivost v bližší specifikaci EPC a odlišení SVI a ECE.

Prof. Heidenreich (Kolín, Německo) přednesl svůj příspěvek na téma „stagingu“ lymfatických uzlin u KP a srovnal rozšířenou lymfadenektomii (EPLND), lymfoscintigrafii a zesílenou MRI. Zdůraznil potřebu provádění pánevní lymfadenektomie jako zlatého standardu, a to v anatomicky správných oblastech drenáže prostaty, které zahrnují uzliny obturatorní, externí a interní ilické. Rozšířená lymfadenektomie by měla být metodou volby při RAPE u KP se středním a vysokým rizikem. U pacientů, kteří podstoupí EPLND, se střední doba přežití zvyšuje o 15–20 %. Lymfoscintigrafie by měla být pomocnou metodou k detekci pacientů s vysokým rizikem, kteří by měli podstoupit rozšířenou lymfadenektomii. MRI s lymfotropními superparamagnetickými nanočásticemi měla vyšší senzitivitu v porovnání s konvenční MRI, ale v současnosti dokončené studie neprokázaly signifikantně lepší výsledky než u konvenční MRI.

Arenas J et al porovnali ve své studii přínos laparoskopické rozšířené a limitované pánevní lymfadenektomie v diagnostice uzlinových metastáz, její techniku i komplikace. U pacientů s klinicky lokalizovaným onemocněním byla rozšířená pánevní lymfadenektomie spojená s vyšší frekvencí záchytu uzlinových metastáz. Přispěla k tomu hlavně exstirpace interních ilických uzlin, které by se měly exstirpovat zejména u pacientů s preoperačním GS 7 a vyšším a/nebo s PSA vyšším než 10 ng/ml. Laparoskopická technika lymfadenektomie nezvyšovala frekvenci komplikací a je excelentní technikou stagingu KP.

UROTELIÁLNÍ NÁDORY

Di Stasi SM et al prezentovali výsledky randomizované prospektivní studie zabývající se efektivitou intravezikální pasivní difuze mitomycinu C (PD/MMC), elektromotorické difuze MMC (EMDA/MMC) a BCG aplikace u pacientů s karcinomem in situ (Tis) močového měchýře. Intravezikální aplikace EMDA/MMC se projevila vyšší mírou odezvy a intervalu bez recidivy než PD/MMC. V závěru konstatoval, že EMDA/MMC je srovnatelná účinností k BCG aplikaci a může být použita jako její alternativa.

Roscigno MU et al prezentovali prognostickou roli počtu odstraněných lymfatických uzlin u pacientů s invazivním uroteliálním karcinomem horních močových cest (UT-UC), kteří podstoupili radikální nefroureterektomii s lymfadenektomií. Celkový počet odstraněných uzlin koreluje se středním přežíváním těchto pacientů a rozšířená lymfadenektomie zlepšuje staging onemocnění, což následně zlepšuje detekci pacientů, kteří budou mít největší benefit z následné adjuvantní terapie. Minimálně potřebný počet odstraněných uzlin není zatím přesně definován.

Sylvester RJ et al prezentovali výsledky EORTC GU Group Study 30911, která se zabývá porovnáním aplikace epirubicinu, BCG a BCG v kombinaci s izoniazidem u pacientů s karcinomem močového měchýře Ta, T1 středního a vysokého rizika. Tato studie potvrzuje nadřazenost aplikace BCG nebo BCG v kombinaci s izoniazidem v porovnání s intravezikální aplikací epirubicinu nejen pro delší interval do první recidivy, ale i pro prodloužení času do výskytu metastáz a prodloužení střední doby přežití. Tato studie také poukazuje na benefit aplikace BCG nejen u pacientů s karcinomem vysokého rizika, ale i s karcinomem středního rizika.

NÁDORY LEDVIN

Junker K et al představili sérový amyloid alfa (SAA-1) jako možný biomarker karcinomu ledviny. Použitím technologie ProteinChip detekovali signifikantně zvýšený SAA-1 u pacientů se světlobuněčným karcinomem ledviny (RCC). Cílem této studie bylo definovat jeho klinickou hodnotu. Dle výsledků je SAA-1 slibným markerem k hodnocení prognózy a terapeutické odezvy RCC. Jeho hladina byla více elevovaná u pacientů s metastatickým postižením. Po aplikaci adjuvantní imunoterapie došlo k jeho signifikantnímu poklesu. U pacientů s operačním řešením stoupla po operaci s následným prudkým poklesem 7.–10. pooperační den. Je potřeba provést další studie k potvrzení senzitivity a specificity tohoto markeru.

Bernhard et al ve své studii zkoumali prediktivní faktory lokální recidivy po nefron šetřících operacích RCC. Riziko lokální recidivy po NSS pozitivně koreluje s velikostí tumoru (nad 4 cm), bilateralitou (synchronní i asynchronní) a pozitivními chirurgickými okraji.

Klingler et al hodnotili použití HIFU (high-intensity focused ultrasound) při ablaci malých tumorů ledvin (do 3 cm) a homogenitu a rozsah nekrózy způsobené touto metodou. Laparoskopicky provedené HIFU se zdá být slibnou metodou odstranění malých renálních tumorů, ale další studie k vylepšení této techniky a potvrzení její bezpečnosti jsou nevyhnutelné.

TESTIKULÁRNÍ NÁDORY

Albers et al prezentovali výsledky 3. fáze randomizované studie porovnávající retroperitoneální lymfadenektomii (RPLND) s jedním cyklem aplikace kombinace bleomycinu, etopozidu a cisplatiny u pacientů se stage 1 nonseminomatózních testikulárních tumorů (NSGCT). Tato největší randomizovaná studie prokázala jednoznačně větší benefit z aplikace 1 cyklu BEP než RPLND, hlavně co se týče prevence recidivy.

INKONTINENCE A MIKČNÍ DYSFUNKCE

Věda a výzkum

Již dlouho je přijímáno, že jedině ledviny jsou zodpovědny za finální složení a objem moči a že vývodné cesty močové, respektive urotel, slouží pouze jako transportní a jímací jednotka s jednou charakteristickou vlastností – impermeabilitou. Rubenwolf et al z Velké Británie identifikovali expresi aquasporinu (AQP) na lidských uroteliích, který hraje klíčovou roli v transportních mechanizmech biomembrán a jeho výskyt je ubikvitární v každém živém organizmu. Jedná se o první studii, která poskytla přímý důkaz, že AQP je exprimován lidskými uroteliemi, což předpokládá roli urotelu ve vodním a minerálním transportu. Tím se mění současný koncept močových cest jako impermeabilní jednotky. Na přepsání učebnic (pato)fyziologie je potřeba dalšího výzkumu k odhalení biologické relevance AQP v rámci dolních močových cest.

Nuininga et al z Nizozemska hodnotili 4 typy acelulárních kolagenových biomatrixů pro regeneraci stěny měchýře u potkanů, kteří podstoupili augmentaci močového měchýře. Tkáňová regenerace byla vyšší v případě využití dvouvrstevnatého a GF (Growth factor) modifikovaného biomatrixu. Jejich závěry ukázaly, že bioaktivní modifikace s využitím speciálních vrstev a růstových faktorů pro tkáňové inženýrství zlepšuje regeneraci stěny měchýře. Dvouvrstevná kolagenová biomatrix obsahující heparin a GF zlepšuje výslednou regeneraci. Inkrustace biomatrixu jako nepříznivého faktoru regenerace však byla pozorována u 30 potkanů (63 %).

Klinika

Strasser et al z Innsbrucku prezentovali data z 2letého sledování 65 inkontinentních mužů po prostatektomii, po transuretrální ultrazvukem vedené injekci autologních myo- a fibroblastů. Úplně byla potlačena inkontinence u 27,9 % pacientů, 43,6 % pacientů potřebuje 1 „bezpečnostní“ vložku denně jen při zvláštních situacích a 28,5 % pacientů je nadále inkontinentních. Nicméně u všech pacientů došlo postoperačně k signifikantnímu zlepšení kontraktility rabdosfinkteru. Shrnují, že tento nový terapeutický koncept představuje další z možností minimálně invazivní terapie v léčbě močové inkontinence.

I když je AUS nadále „zlatým“ standardem léčby mužské stresové inkontinence, většina sdělení v této oblasti patřila slingovým operačním technikám.

Rheder et al kolem prof. Madersbachera z Innsbrucku prezentovali postup, při kterém transobturatorní mužský sling (AdVance™ Male Sling) nejprve fixovali na proximální část bulbu uretry a následně jeho tenzí došlo k jeho retrouretrální repozici, čímž se dosáhlo podpory dorzální porce membranózní uretry, a to bez přímé komprese uretry. Podrobné vyšetření včetně MRI i anatomického vyšetření prokázalo prodloužení membranózní uretry.

Amendet et al z Tübingenu hodnotí AdVance™ Male Sling jako účinnou volbu v terapii střední a mírné stresové inkontinence u mužů po RAPE a TURP. Účinnost hodnotili počtem vložek spotřebovaných pooperačně u 13 mužů – přestože většina pacientů pooperačně užívala, respektive užívá 1 vložku denně „pro jistotu“, byla jejich spokojenost vysoká. Obdobné názory na výše zmíněný sling prezentovaly i další příspěvky.

Benigní prostatická hyperplazie (BPH)

Od okamžiku, kdy byla prokázána zvýšená produkce některých zánětlivých cytokinů v patogenezi BPH, objevila se i hypotéza vzniku chronické autoimunitní inflamace u BPH. Penna et al z patofyziologického ústavu ve Florencii prokázali, že lidská prostatická buňka může nabýt funkci antigen-prezentující buňky, a tím může stimulovat autoreaktivní CD4+ T lymfocyty, a vyvolat produkci IFNg a IL-17. Indukcí BPH buněk dochází k autokrinní a parakrinní sekreci dalších cytokinů, které zesilují proces inflamace a způsobují i proliferaci prostatických buněk. Významným pro rozvoj BPH by mohla být tedy schopnost prostatických buněk působit jako antigen-prezentující buňky, a tím aktivace autoreaktivních CD4+ lymfocytů prostatickými autoantigeny s produkcí cytokinů s přímou promocí buněčného růstu.

Waldkirch et al z Německa a ze Švédska laboratorně ověřili to, na co poukazovaly předešlé studie: důležitou roli v regulaci tonusu, respektive relaxaci hladké svaloviny prostaty a detruzoru sehrává cAMP-dependentní signální cesta, která se může stát cílem pro farmakoterapii BPH a LUTS.

Některé dřívější studie prezentovaly vliv tadalafilu na zlepšení LUTS. Oger et al z Francie prokázali in vitro na prostatických vzorcích, že kombinace alfuzosinu a tadalafilu vede k zesílení relaxačního účinku na kontraktilní prostatickou tkáň na rozdíl jen od samotného alfa-blokátoru. Autoři konstatují, že tato kombinovaná terapie by mohla být v léčbě LUTS u pacientů s BPH a ED efektivní. Je však nutné ověření placebem kontrolovanými studiemi. Podobné výsledky prezentovala i badatelská skupina dr. Palea z Francie.

Jeong et al z Jižní Koreje se snažili zodpovědět otázku, jak dlouho by měla terapie inhibitory 5-ARI trvat. Ve skupině mužů, kteří po roce vysadili finasterid, došlo k signifikantnímu rychlému nárůstu (tzv. regrowing fenoménu) objemu prostaty. Proto je vhodné k prevenci progrese BPH užívat 5-ARI dlouhodobě.

Výsledky 2. fáze randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované multicentrické studie, zaměřené na zhodnocení účinnosti a bezpečnosti nového GNRH antagonisty teverelixu LA u pacientů s BPH, prezentovala skupina britských a běloruských vědců z týmu dr. MacLeana. Z měřených parametrů se zaměřili na IPSS, Qmax, objem prostaty, postmikční reziduum, hladinu testosteronu a dihydroxytestosteronu. Pacienti s BPH léčení dvěma dávkami 30 mg nebo 60 mg preparátu s.c. v 12týdenním odstupu zaznamenali po 2. dávce signifikantní prolongované zlepšení (> 6 měsíční) symptomů BPH. Nebyl však prokázán rozdíl v závislosti na dávce, což předpokládá, že dávka 30 mg by se mohla stát efektivní v léčbě BPH.

Yamanishi et al z Japonska vyhodnotili urodynamickou účinnost nového selektivního alfa1-antagonisty adrenoreceptoru, silodosinu, ve skupině 52 pacientů, u kterých došlo ke zlepšení stupně obstrukce a detruzorové hyperaktivity, a tím ke zlepšení jímací a evakuační funkce u pacientů s BPH.

CHRONICKÁ PROSTATITIDA

S kontroverzním příspěvkem přišli Efremov et al z Moskvy, kteří zkoumali vliv imunomodulační terapie na klinické a imunologické aspekty u pacientů s chronickou bakteriální prostatitidou (CBP). V prospektivní, randomizované, dvojitě zaslepené studii zkoumali účinnost a bezpečnost INFα2 jako aditivní léčby standardní antibakteriální terapie. Na základě podrobného zhodnocení imunologických parametrů prokázali klinický benefit a bezpečnost užívání čípků INFα2 v terapii CBP. Signifikantně došlo ke zlepšení symptomů, ke snížení známek zánětu a k normalizaci imunologických aspektů ve srovnání s kontrolní skupinou.

Chung (Jižní Korea) porovnával účinnost aplikace perorální a intraprostatické injekce flurochinolonů u mužů s chronickou prostatitidou/vezikulitidou. Pro znázornění redistribuce antibiotika použil techneciem (99mTc) značený ciprofloxacin. Právě intralezionální injekce ATB prokázala jejich vyšší lokální redistribuci s malým výskytem vedlejších účinků. Metoda se může stát cenným alternativním léčebným přístupem ve skupině těchto pacientů, ale je potřeba zhodnotit dlouhodobější výsledky.

Zimmerman et al z Rakouska a Rumunska prezentovali první výsledky randomizované dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie zaměřené na ESWT (extracorporeal shock wave therapy) v léčbě CPPS (chronic pelvic pain syndrom). Skupina 60 mužů 1krát týdně v průběhu 1 měsíce absolvovala ESWT na oblast perinea pomocí speciálně upravené elektromagnetické hlavice (3000 RV, 3Hz, 0,30 mJ/mm2). Došlo ke statisticky významnému zlepšení ve skóre IIEF, IPSS a NIH CPSI (NIH chronic prostatitis symptom index). Délka trvání efektu musí být zhodnocena delším sledováním pacientů.

LITIÁZA

V sekci urolitiázy zaujal hlavně meeting Evropského sdružení urolitiázy (EULIS), na němž se diskutovaly jak otázky správné životosprávy a prevence vzniku litiázy (metafylaxe), tak i otázky korelace litiázy a civilizačních onemocnění, jakým je např. obezita. V chirurgické části byla pozornost věnována rozvoji nových metod a trendů v řešení urolitiázy.

Sympozium firmy EMS (Electro Medical System) přineslo pohled na technické novinky v řešení urolitiázy. Ho:YAG-laserová litotripse, zejména s použitím > 600 µm vlákna, které je kompatibilní i pro mininefroskopy, přináší ve zkušených rukách kompletní dezintegraci, respektive vaporizaci urolitiázy bez doplňujících extrakčních zařízení.

Tzv miniPCNL je bezpečnou a efektivní alternativou, zvláště pro malou litiázu v dolních kalyceálních partiích, a je rovněž alternativou k řešení litiázy v divertiklech kalichů s infundibulární stenózou. Laserové „vyčištění“ litiázy v sekundárních kališích (nedostupných rigidním uretroskopem) se stává spolehlivou metodou při řešení i odlitkové litiázy bez nutnosti vícečetného perkutánního přístupu.

ANDROLOGIE

26. 3. 2008 se konal meeting Evropského sdružení Andrologie (ESAU), na němž se diskutovaly různé vzdělávací programy v andrologii v jednotlivých evropských státech.

V „state-of-art lecture“ profesor GR Dohle z Rotterdamu poskytl přehled o rozvoji specializačního programu klinické andrologie v Evropě, vypracovaného European Academy of Andrology (EAA) v kooperaci s European Society of Andrological Urology (ESAU). Program, který byl založen v lednu 2007 s názvem Fellowship of andrology for urologists, je adaptací vzdělávacího programu EAU běžícího od roku 1997. Program poskytuje jak vědomosti, tak i chirurgické dovednosti v andrologii (na rozdíl od subspecializace reprodukční medicína v gynekologii, která poskytuje jen vědomosti). Po ukončení tohoto programu získává absolvent certifikát a stává se sdruženou součástí specialistů pracujících v centrech reprodukční medicíny.

Závěrem meetingu ESAU bylo definování cílů a trendů klinické andrologie v Evropě, vypracování jediných standardů v profesním vzdělávaní andrologů a vybudování sítě edukačních andrologických evropských center.

Satelitní sympozium Johnson & Johnson Pharmaceuticals bylo věnováno otázkám předčasné ejakulace (PE). Diskutovalo se na něm o nových přístupech a možnostech v léčbě jedné z nejrozšířenějších sexuálních dysfunkcí. Tato dysfunkce zůstává nadále vzácně diagnostikována, a to především pro neochotu pacientů spolupracovat s lékařem. Mezinárodní sdružení sexuální medicíny (ISSM) definuje 3 základní aspekty v léčbě pacientů: latentní čas, kontrola ejakulace a následná psychická frustrace. Sympozium poskytlo pohled na neurobiologii předčasné ejakulace, určilo skupinu pacientů, kteří by měli být léčeni farmakem jako efektivním řešením PE, se získáním kontroly nad ejakulací a následnou redukcí frustrace u těchto pacientů.

ZÁVĚR

Závěrem lze poděkovat celému orga-nizačnímu výboru za excelentní přípravu kongresu jak po stránce organizační a odborné, tak i sociální. Dle našeho názoru 23. kongres v kosmopolit-ním Miláně postavil dalším kongresům EAU „laku“ hodně vysoko. A nám zůstává jen doufat, že ten další, v pořadí 24. kongres, tuto pomyslnou „laku“ překoná.

MUDr. Gabriel Varga

MUDr. Martin Hajný

MUDr. Dmitry Alešin

MUDr. Kateřina Slatinová

Urologická klinika LF MU a FN Brno

Jihlavská 20, 625 00 Brno

gvarga@fnbrno.cz


Štítky
Dětská urologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Urologické listy

Číslo 2

2008 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

Nová funkce oznámení

všimli jsme si, že se zajímáte o obsah na našem webu. Využijte nové funkce zapnutí webových notifikací a nechte se informovat o nejnovějším obsahu.

Zjistit více