Recenze

Julius MAZUCH a kol.

TROMBOEMBOLICKÁ CHOROBA VENÓZNÉHO PÔVODU

Vydavatelstvo Osveta, spol. s.r.o., 2008, Martin, SR

Už na první pohled je zřejmé, že je to poctivá kniha: formou i obsahem. Kdo si ji obstará –⁠ a měla by „posloužit lékařům všech základních a specializovaných medicínských oborů pro lepší informovanost a pro pregraduální i postgraduální výchovu lékařů“ (tak je to deklarováno v úvodu) –⁠ dostane 250 stran kva-litního odborného textu se spoustou barevných i černobílých vyobrazení, tabulek, grafů a jiných názornin s anglickým a francouzským shrnutím v poctivé „hard cover“ s příjemným laminátem, takže kniha snese i trochu nesalonní zacházení, jež se dá předpokládat v běžném nemocničním či ambulantním provozu. Knížku koneckonců vydalo prestižní nakladatelství Osveta v Martině, o němž je známo, že se na jeho medicínské edice může konzument spolehnout.

Už na první pohled je také poznat, že spiritus agens se jmenuje Július Mazuch, i když do „a kolektiv“ patří ještě dalších jedenáct předních slovenských i českých odborníků na chorobu uvedenou v titulu. Ze čtyřiadvaceti kapitol je Július Mazuch autorem celých čtrnácti a při četbě je zřejmé, že to byl on, kdo téma knihy inspiroval, dal mu páteřní orientaci, stavbu i redakci.

Kdybychom neznali základní pravidlo každého (vysokoškolského) pedagoga –⁠ nic se nesmí předpokládat –⁠ skoro bychom považovali za zbytečné připomenout základní údaje o Júliu Mazuchovi. Protože však toto pravidlo ctíme, zde jsou: prof. MUDr. Július Mazuch, DrSc. je univerzitním profesorem chirurgie a cévní chirurgie. Pracuje na chirurgické klinice JLF UK a MFM v Martině. Absolvoval dlouhodobé studijní pobyty na předních evropských pracovištích v Budapešti, Paříži, Hamburku a Dijonu, je členem dvanácti prestižních mezinárodních odborných lékařských společností a má za sebou bohatou publikační činnost na domácí i zahraniční půdě (úctyhodný je jeho citační index) a v neposlední řadě je také nositelem řady odborných i společenských vyznamenání, medailí, diplomů a plaket.

První polovina recenzované monografické práce se zevrubně zabývá venózními trombózami dolních končetin ze čtyř rozhodujících hledisek: z hlediska patogeneze, z hlediska klinického, dále z hlediska diagnostického a konečně z hlediska terapeutického. Autor spolu se svými spolupracovníky akcentuje komplexní přístup k problému: zanedbání kteréhokoliv z uvedených hledisek může mít nedozírné následky pro zdraví i život. Z hlediska následků pak se jako nejzávažnější komplikací hlubkových venózních trombóz jeví embolizace do plic –⁠ ta patří mezi nejčastější příčiny náhlého úmrtí na chirurgických pracovištích. Znalost podrobné symptomatologie plicní tromboembolie může přirozeně převážit nepříliš optimistickou premisu, že totiž i na renomovaných pracovištích dosahuje nesprávná diagnóza plicní tromboembolie až 50%, v údaj poněkud radostnější a perspektivnější. V tomto ohledu může být pro pacienta sebemenší příznak počátkem osudové komplikace. A je známo, že i v medicíně, a zde možná dvojnásobně, platí, že štěstí přeje připraveným. I proto jsou diagnostice choroby (a její klinické interpretaci) věnovány rozsáhlé kapitoly, jež tvoří vertikální osu díla. Její horizontálou je pak podrobné poučení o terapeutických možnostech lékaře, respektive odborného kolektivu, který se chorobou a konkrétním nemocným člověkem zabývá.

Nelze přirozeně v krátce vymezeném prostoru zacházet do podrobností a není ani možné vyjmenovat celou problematiku, již kniha Júlia Mazucha (a kolektivu) Tromboembolická choroba venózného pôvodu řeší; k tomu recenze ostatně ani neslouží.

Poznamenejme ještě, že v posledních letech se v praxi i v odborné literatuře setkáváme s poznatky, které dokumentují nárůst trombóz a tromboembolické choroby. Embolie art. pulmonalis figuruje ve statistikách na předních místech jako příčina smrti hned po kardiálních úmrtích. Podle sdělení WHO se v současné době dokonce podařilo zastavit nárůst výskytu i úmrtí na infarkt myokardu, a dokonce zaznamenat jeho pokles. Na druhé straně existují výhledové prognózy, jež předvídají stoupající výskyt embolie art. pulmonalis. A zahraniční odborné prá-ce, jež se touto problematikou zaobírají, zavedly dokonce v těchto souvislostech termín „mysteriózní choroba“.

Není tedy Mazuchova záslužná publikace jen přirozeným produktem vědeckého a klinického působení autora, nýbrž i čímsi navíc –⁠ zásahem do středu pomyslného terče střednědobé, možná i časově platnější prognózy, nebo řečeno slovníkem módní žurnalistiky, zásahem do středu trendu. To jistě není málo, zvážíme-li, jak mnoho solidních prací končí svoji cestu v bezživotí každodennosti.

Július Mazuch má přebohaté klinické zkušenosti s tromboembolitickou léčbou plicní tromboembolie a hlubkových venózních trombóz a patří mu úspěšné prvenství v intrapulmonální aplikaci trombolytické léčby v bývalém Československu. A byl členem kolektivu, jenž úspěšně a poprvé ve střední Evropě a rovněž bývalém Československu řešil případ pulmonální embolektomie. Bylo to v roce 1968. Píšeme-li letos rok 2008, pak je těch čtyřicet let mezi oběma daty pro Júlia Mazucha časem tvořivé a odpovědné práce.

Prof. MUDr. Jaroslav Mayzlík, CSc.

CHK FNO Ostrava –⁠ Poruba

Fakulta zdravotnických studií OU Ostrava

LAUDATIO

Dámy a pánové,

když v únoru roku 1968 vykonal tým lékařů pod vedením profesora Šteinera poprvé ve střední Evropě a bývalém Československu úspěšnou pulmonální emboelektomii, byl členem operační skupiny také MUDr. Július Mazuch. Náročný medicínský zásah se uskutečnil na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice s poliklinikou zde v Martině a slovensko-česká medicína mohla i v tehdejším rozděleném, bouřlivém a trochu i k vědě nevlídném světě přijít s hrdou samozřejmostí: dokážeme to.

To bylo před více než čtyřiceti lety a od té doby měl tehdejší mladý asistent možnost mnohokrát předvést, že svému medicínskému řemeslu rozumí a že jej navíc nebere jen jako profesi srovnatelnou s jinými, nýbrž jako poslání s vysokými mravními nároky.

Celá odborná i praktická činnost (jsou to samozřejmě spojité nádoby) doktora Mazucha svědčí o soustavné a neustávající vůli po tvořivé klinické i vědecké práci, jejímiž výsledky jsou nejen sta a sta odborných prací přednesených nebo publikovaných na prestižních konferencích nebo v prestižním odborném tisku.

Jsou jimi souřadně také stovky vysoce specializovaných a úspěšných chirurgických výkonů a nepočítané množství lékařského dorostu, který dnešní univerzitní profesor Mazuch školil a poslal do každodenních medicínských bitev.

A do oněch čtyřiceti let patří také trvalá přátelství, stavějící na stejné víře a na stejných ideálech. Jsem rád, že jedno takové přátelství patří i mně.

A v neposlední řadě do těch čtyřiceti krásně klenutých let patří i kniha, kterou mám tu čest dnes poslat do světa: TROMBOEMBOLICKÁ CHOROBA VENÓZNÍHO PÔVODU.

Rád jsem se stal jejím kmotrem. Křtím-li ji tímto šampaňským, pak se vzpomínkou na větu, kterou jsem jako chlapec slýchával, když si dospělí u nás připíjeli na zdraví: Vejdi do nitra, a neškoď.

MILÁ KNIHO: VEJDI DO MYSLÍ TĚCH, JIMŽ PATŘÍŠ, A PROSPÍVEJ.

Milý příteli, Julko, srdečně blahopřeji.