Vývoj transplantace hematopoetických kmenových buněk v léčbě autoimunitních onemocnění


Development of hematopoietic stem cell transplantation in thetreatment of autoimmune diseases

Intractable forms of autoimmune diseases (AID) follow a rapid course, with significantly shortened life expectancy, sometimes comparable to malignant diseases. Immunoablative therapy including high dole cytotoxic agents and haematopoietic autologous stem cell rescue was recently introduced as an aggressive approach to clinical practice for the treatment of AID resistant to conventional type of therapy. Autologous haematopoietic stem cell transplantation (HSCT) in humans offers rather long lasting immunosupression than reeducation of lymphocytes. On the contrary, allogeneic transplantation may replace the whole immune system. However, this attractive approach is still associated with considerable morbidity and mortality and is not justified yet for treatment of AID. The most frequent indication for immunoablative treatment is multiple sclerosis (MS), currently being reported over 100 patients to the regisrrecs worldwide. Systemic sclerosis (SSc) is the second most indicated disease as it often includes forms with not known effective conventional treatment. Results of immunoablative treatment in both diseases are encouraging with documented responses and with toxicity adequate to late stages of diseases in which esere patients accepted for this experimental type of therapy. The data are matured enough to open comparative randomized studies including immunoablative treatment versus conventional type to validate the benefit of the aggressive approach. Recently such randomized trial involving SSc has been launched (ASTIS) and a trial involving MS is under preparation. Considerably less experience is with immunoablative treatment in systemic lupus erythematodus (SLE), rheumatoid arthritis (RA) and other disorders with autoimmune patophysiology. Nonmyeloablative allogeneic transplantation or submyeloblative high dole cyclophosphamide without stem cell support are alternative approaches in the treatment of AID which could be also explored in pilot studies.

Key words:
transplantation, hematopoietic stem cell, autoimmune disease, toxicity, immunoablative treatment


Autoři: T. Kozák ;  L. Rychlík
Působiště autorů: Oddělení klinické hematologie, 1. interní klinika FN KV, 3. lékařská fakulta UK, Praha
Vyšlo v časopise: Transfuze Hematol. dnes,, 2001, No. 4, p. 133-138.
Kategorie: Články

Souhrn

Refrakterní formy řady autoimunitních onemocnění (AID) mají velmi rychlý průběh a mohou zkrátit délku života podobně jako některá maligní onemocnění. V léčbě těchto stavů se v posledních letech zkouší imunoablační léčba, tedy podávání vysokých dávek cytostatik nebo celotělového ozáření s podporou hematopoetických kmenových buněk. Efekt imunoablační léčby s transplantací autologních hematopoetických kmenových buněk je dán spíše navozením dlouhodobé imunosuprese než reedukací nových lymfocytů. Při alogenní transplantaci dochází k nahrazení celého imunitního systému, ovšem tento efektivnější postup je zatížen stále vysokou mortalitou a morbiditou, kterou nelze v léčbě AID akceptovat. Nejčastější indikací k imunoablační léčbě je roztroušená skleróza (RS), zejména její sekundárně progresivní forma. V současné době je ve světových registrech hlášeno přes 100 pacientů transplantovaných pro refrakterní RS. Systémová sklerodermie (SSc) je další častou indikací, zejména pro téměř neexistující efektivní léčbu konvenční. Výsledky imunoablační terapie u obou chorob jsou nadějné, toxicita léčby je adekvátní pozdním stadiím onemocnění, v nichž byli indikováni pacienti v prvních klinických studiích. Dnes je dostatek údajů z těchto studií a bylo možno přistoupit ke studiím randomizovaným srovnávajícím imunoablační a konvenční léčbu. Nedávno byla zahájena randomizovaná klinická studie fáze III v léčbě SSc (ASTIS) a studie s RS je v přípravě. Méně údajů je o efektu imunoablační léčby u systémového lupusu erythematodes (SLE) a revmatoidní artritidy (RA) a dalších autoimunitních onemocnění. Nemyeloablační režimy s alogenní transplantací nebo samotná vysoká dávka cyklofosfamidu jsou další agresivní přístupy, které čekají na ověření v rámci pilotních klinických studií.

Klíčová slova:
transplantace, hematopoetická buňka, autoimunitní onemocnění, toxicita, imunoablační léčba

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.
V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.

Štítky
Hematologie Interní lékařství Onkologie

Článek vyšel v časopise

Transfuze a hematologie dnes


2001 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se