100. výročí narození profesora Jaroslava Procházky


Autoři: J. Harrer
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2013, roč. 92, č. 1, s. 71-72.
Kategorie: Vzpomínka

Dne 15. 1. 2013 uplynulo 100 let od narození prof. MUDr. Jaroslava Procházky, DrSc., jednoho z velkých českých chirurgů. To je jistě významná příležitost k připomenutí významu jeho osobnosti pro rozvoj naší hrudní a srdeční chirurgie.


I když limitovaná délka lidského života jen málokdy umožní reálnou oslavu stého výročí narození, jsou osobnosti, které mají ve vzpomínkách pokračovatelů významnou a hlubokou stopu. V případě osobnosti prof. Procházky je ta stopa nejen ve vzpomínkách, ale i v pokračování pracoviště, kterému dal svou výraznou tvář.

Jaroslav Procházka se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Po absolvování reálného gymnázia tamtéž začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně. V roce 1935 přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy, kde 4. 3. 1938 promoval. Po jednoroční vojenské službě byl přijat jako neplacený externí lékař na chirurgické oddělení všeobecné veřejné nemocnice v Hradci Králové, vedené tehdy doc. MUDr. Janem Bedrnou. V roce 1940 zde získal místo sekundárního lékaře a v roce 1946 se stal asistentem nově zřízené chirurgické kliniky. V témže roce se stal specializovaným lékařem pro obor chirurgie a urologie. Svůj hlavní chirurgický zájem začal směřovat na chirurgii plicní a později kardiovaskulární. Svými rozsáhlými medicínskými znalostmi a chirurgickým umem, ale i pracovním elánem nadchl ke spolupráci i pracovníky styčných oborů a s jejich pomocí vytvořil pneumochirurgické středisko vyhledávané domácími i zahraničními odborníky. Byl zakladatelem a učitelem moderní plicní chirurgie u nás. Jeho monografie – Resekce plic (1954) – se stala základní učebnicí dvou generací plicních chirurgů.

Jaroslav Procházka habilitoval v roce 1952. Po předčasné smrti akademika Jana Bedrny v roce 1956 nastoupil na místo přednosty chirurgické kliniky v Hradci Králové. Převzít a vést kliniku po tak vynikajícím, všestranném a progresivním chirurgovi byl nesnadný úkol. Jaroslav Procházka však díky svému nadání, vědomostem, pracovitosti a organizačním schopnostem dokázal úspěšně pokračovat a rozvíjet Bedrnovu chirurgickou školu. Již v roce 1958 byl jmenován profesorem chirurgie a v roce 1963 obhájil doktorskou disertační práci.

Doba, kdy se prof. Procházka začal hrudní chirurgii věnovat, byla poznamenána nutností potýkat se s důsledky tuberkulózního onemocnění a o jeho prozřetelnosti svědčil pohled, který měl na chirurgickou léčbu této choroby. Na operativní léčbu tuberkulózy jakéhokoli orgánu nahlížel jako na jistou léčebnou a preventivní nemohoucnost, což uvedl ve své doktorské disertační práci – Zkušenosti s resekční léčbou plicní tuberkulózy (1963). V práci zmínil, že boj s plicní tuberkulózou bude vyhrán, až se stane ftiseochirurgická indikace naprostou vzácností. Uvedl dokonce, že jen málokdo se zřekne části svého pracovního programu s takovou radostí, jako fyziologicky uvažující chirurg operační léčby plicní tuberkulózy. Prof. Procházka se ve své práci již vyjadřoval kriticky k léčebnému pneumotoraxu, k torakoplastikám i k vyřazování bráničního nervu. Nejvýše v chirurgické léčbě plicní tuberkulózy hodnotil léčbu resekční.

Prvou plicní resekci (penumonektomii) provedl Procházka moderní technikou v r. 1948. Z indikací ftiseologických to pak bylo v roce 1949. Hradecké pracoviště bylo díky němu první, na němž byla zahájena resekční léčba plicní tuberkulózy, a stalo se jakýmsi krystalizačním bodem pro radikální plicní chirurgii v plném rozsahu.

Je tomu již asi 30 let, kdy jsem měl možnost hovořit s odborným asistentem tehdejší léčebny TRN Nechanice MUDr. Vladimírem Starostou. Vzpomínám, jak obdivně hovořil o chirurgickém umění prof. Procházky v souvislosti s plicní chirurgií. O pacientech, které operoval, hovořil tak, že se z operačního sálu vraceli „jakoby odpočinutí“. Jako chirurg vím, že za tím stála chirurgická virtuozita, které Procházka dosáhl díky svým mimořádným kvalitám a díky velkým zkušenostem, k nimž dospěl svou pracovitostí, neúnavností, bystrostí a zaujetím pro obor.

Bohaté zkušenosti operační skupiny chirurgické kliniky v Hradci Králové dokládají počty operací, které byly v letech 1949–1962 pro tuberkulózu uskutečněny. V tomto období bylo provedeno více než 1200 resekcí plic pro tuberkulózu.

Ve své studii uvedl Procházka i dlouhodobé výsledky léčby plicní tuberkulózy. Zdůraznil, že jedině resekce plic sdružená s dlouhodobou a řádně vedenou léčbou antituberkulotiky může ve většině případů odstranit riziko recidivy.

Chirurgická a vědecká erudice prof. Procházky a jeho seriózní přístup k práci zajistily Procházkovi v tehdejším Československu vedoucí postavení v chirurgické resekční léčbě tuberkulózy. Jeho zkušenosti a rozhled mu umožnily napsat monografii o resekcích plic a založit školu známou nejen doma, ale i v zahraničí.

Vedle hrudní chirurgie se Procházka zaměřil na kardiochirurgii. Jeho prvním intrakardiálním výkonem již v roce 1952 bylo uvolnění stenózy plicnice. V roce 1953 operoval mitrální stenózy na zavřeném srdci (dva roky po Bedrnových prioritních operacích mitrálních stenóz u nás). V roce 1955 operoval koarktaci aorty a v roce 1956 založil Blalackovu spojku u Fallotovy tetralogie. V roce 1957 uzavřel defekt mezisíňového septa na zavřeném srdci dle Sondergaarda. V dalším roce operoval již defekty mezisíňové přepážky na otevřeném srdci, a to jak v hypotermii, tak i v mimotělním oběhu. První operaci v mimotělním oběhu uskutečnil 17. 7. 1958, tedy jako druhý u nás, jen s půlročním zpožděním za brněnským profesorem Navrátilem. V roce 1962 provedl mitrální komisurotomii na otevřeném srdci a první plastiku nedomykavého mitrálního ústí uskutečnil v roce 1964. V roce 1966 implantoval jak mitrální, tak i aortální umělou srdeční chlopeň.

Profesor Procházka operoval v podstatě všechny v té době korigovatelné vrozené i získané srdeční vady. Věnoval se především chlopenním srdečním vadám. Tuto tematiku také zpracoval ve své druhé monografii – Chirurgie chlopenních srdečních vad (1986).

Rozsáhlá byla i pedagogická práce profesora Procházky. Od založení Lékařské fakulty UK v Hradci Králové v roce 1945 vyučoval chirurgii, přednášel a dlouhá léta vedl Katedru chirurgie LF UK. Vědecko-výzkumná činnost, stejně jako jeho následná publikační a přednášková aktivita byly nesmírně rozsáhlá. K výčtu rozsahu práce prof. Procházky nutno uvést i jeho organizační činnost. K povinnostem přednosty chirurgické kliniky a vedoucího katedry si přibral i zodpovědnost a starosti krajského chirurga a později i hlavního odborníka MZ ČR pro chirurgii.

Vyzdvihnout je nutno i to, že vše, co pan profesor dokázal, bylo o to těžší, že nikdy nebyl členem žádné strany a navíc byl signatářem „2000 slov“.

Vzpomínám, jak na mne působilo každé setkání s panem profesorem. Člověk byl vždy obohacen o nějakou oblast z jeho širokého rozhledu a nabit energií, kterou dokázal ze sebe předávat.

Můžeme obdivovat jeho všeobecný rozhled, lásku k hudbě, divadlu a výtvarnému umění a také jeho schopnost zaujmout společnost svým vypravěčským uměním. Dokladem této schopnosti je jeho krásná a poutavá kniha – Ze vzpomínek chirurga (1989) – a též jeho druhá kniha – Vzpomínky hradeckého chirurga (2002). Je dobře, že tyto publikace mají pokračování v navazující knize – Jaroslav Procházka chirurg (2006) –, kterou uspořádala a o jejíž vydání se zasloužila jeho druhá manželka, doc. MUDr. Jitka Procházková.

Profesor Procházka se po zásluze stal nositelem nejvyšších možných ocenění Univerzity Karlovy (zlatá medaile), České lékařské společnosti (Purkyňova medaile), České chirurgické společnosti (Maydlova medaile), prestižní ceny Josefa Hlávky za celoživotní dílo, města Hradce Králové (cena dr. F. Ulricha) a k devadesátým narozeninám byl jmenován i čestným občanem Hradce Králové.

Prof. Jaroslav Procházka stál u kolébky plicní i srdeční chirurgie v našem státě. Vychoval mnoho vynikajících chirurgů, pneumochirurgů i kardiochirurgů a řada jeho žáků pozvedla úroveň četných chirurgických primariátů. Dnes již bez nadsázky můžeme říci, že se stal legendou české chirurgie. Byl bezesporu mimořádnou osobností české kardiotorakální chirurgie. Nás, kteří máme možnost pokračovat v tom, co naši významní předchůdci založili a vybudovali, těší, že se tradice kardiotorakální chirurgie rozvíjí dál. Profesor Procházka zemřel 29. 12. 2003 v Hradci Králové.

Doc. MUDr. Jan Harrer, CSc.

Přednosta Kardiochirurgické kliniky

LF UK a FN Hradec Králové

e-mail: jan.harrer@fnhk.cz


Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 1

2013 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se