Specializace v chirurgické onkologii v České republice


Surgical Oncology Specialty in the Czech Republic

Aim:
The aim of this work was to create a proposal design of the educational programme in surgical oncology (oncosurgery) in the Czech Republic, which would provide a recognized official specialty training for surgeons.

Material and Methodology:
The programme was designed based on experience with this specialty in Europe and USA, as well as on the authors’ own long-term practical experience in oncosurgery. The material was discussed by the Committee of the Czech Surgical Association and ammended based on the comments.

Outcomes:
The proposed surgical oncology (oncosurgery) educational programme is designed as a subspecialty of general surgery and its aim is to gain high qualification for the treatment of solid tumors. The course duration is 3 years and is aimed at theoretical and clinical knowledge on tumor disorders. The practical training includes the following modules: Melanomas and sarcomas, Gastrointestinal surgery, Endocrine surgery, Breast surgery and Thoracic surgery. The trained doctor must gain practical experience in at least one module.

Conclusion:
The surgical oncology (oncosurgery) educational programme proposal was submitted to the Czech Republic Ministry of Health at the end of 2008. The authors applied for the programme to be included in the postgradual training system.

Key words:
oncosurgery – specialty in oncosurgery


Autoři: M. Duda ;  M. Ryska ;  J. Žaloudík
Působiště autorů: II. chirurgická klinika LF a FN Olomouc, přednosta: doc. MUDr. Petr Bachleda, CSc. ;  Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN, Praha-Střešovice, přednosta: prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. ;  Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity, Brno
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2010, roč. 89, č. 10, s. 619-624.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Souhrn

Cíl:
Cílem práce je vytvoření návrhu vzdělávacího programu v oboru chirurgické onkologie (onkochirurgie) v České republice, který by umožnil chirurgům získat v této oblasti oficiální specializaci.

Materiál a metodika:
Při vytvoření tohoto programu vycházeli autoři ze zahraničních zkušeností s touto specializací v Evropě a USA a z vlastní dlouholeté praxe v onkochirurgii. Zpracovaný materiál byl podroben diskusi ve Výboru České chirurgické společnosti a upraven podle připomínek.

Výsledek:
Navrhovaný vzdělávací program v oboru chirurgické onkologie (onkochirurgie) je koncipován jako nadstavbová specializace všeobecné chirurgie, jejímž cílem je získat vysokou kvalifikaci pro léčbu solidních nádorů. Doba školení je 3 roky a je zaměřena na získání teoretických a klinických poznatků o nádorových onemocněních. Praktické zkušeností se dělí do následujících modulů: Melanomy a sarkomy, Gastrointestinální chirurgie, Endokrinní chirurgie, Chirurgie prsu a Hrudní chirurgie. Školenec musí získat praktické zkušenosti nejméně z jednoho modulu. Specializace může zahrnovat více modulů.

Závěr:
Zpracovaný návrh vzdělávacího program v oboru chirurgické onkologie (onkochirurgie) v České republice byl koncem roku 2008 předán na MZ ČR se žádostí, aby byl tento vzdělávací program začleněn do systému postgraduálního vzdělávání

Klíčová slova:
onkochirurgie – specializace v onkochirurgii

ÚVOD A HISTORIE

Chceme-li hovořit o nutnosti specializace chirurgů v chirurgické onkologii v našich podmínkách, je nutné si připomenout historii této problematiky v zahraničí i u nás.

Historicky stála chirurgie v první linii boje se zhoubnými nádory. Již v egyptských papyrosech z r. 1700 př. n. l. je popisována destrukce rakoviny prsu kauterem. John Hunter (1728–1793), který je považován za otce moderní chirurgie, popsal mnohé principy onkochirurgie a poukázal např. na nutnost totálního odstranění nádoru spolu s lymfatickým povodím. Za jednoho z prvních onkochirurgů je možné považovat Theodora Billrotha z Vídně, který je znám především provedením parciální resekce žaludku pro karcinom v roce 1881, ale už v roce 1873 popsal první totální laryngektomii. Teprve v roce 1896 Roentgen objevem „X“ paprsků položil základy radiační onkologie. Chirurgovi Jiřímu Divišovi z Prahy patří priorita v provedení první plicní resekce pro metastázu v roce 1927. Éra chemoterapie a hormonální terapie pak byla započata až objevy počátkem čtyřicátých let minulého století.

Výraz „chirurgická onkologie“ se začal užívat v šedesátých létech minulého století, ne však aby odlišil všeobecné chirurgy od onkochirurgů, nýbrž chirurgy od onkologů. Zatímco interní a radiační onkologie se rychle formovaly jako samostatné specializace, chirurgická onkologie se jen obtížně oddělovala od všeobecné chirurgie. Zkušení všeobecní chirurgové prováděli a dodnes provádějí většinu onkochirurgických operací a subspecializace, chirurgická onkologie, se omezila jen na velké, většinou univerzitní nemocnice. V USA vznikla první specializovaná univerzitní onkochirurgická klinika v polovině šedesátých let minulého století ve Virginii, vedená dr. Waltrem Lawrencem (Division of Surgical Oncology at the Medical College of Virginia). Do roku 1986 vznikla obdobná oddělení na 38 % univerzit v USA. Tento vývoj vedl v roce 1975 k založení onkochirurgické společnosti (The Society of Surgical Onkology – SSO). V roce 1978 pak tato společnost spolu s National Cancer Institute (NCI) definovala termín onkochirurg (surgical oncologist) a byly formulovány směrnice pro postgraduální výcvik v chirurgické onkologii. Později pak byly založeny další odborné společnosti s tímto zaměřením. The American Board of Surgery ustavil v roce 1998 Advisory Council for Surgical Oncology a ve stejném roce vznikla The American College of Surgeons Oncology Group (ACOSOG) [1, 4].

Obdobný vývoj probíhal a probíhá i v Evropě, i když s jistým zpožděním. Evropská společnost pro chirurgickou onkologii byla založena v roce 1981 (European Society of Surgical Oncology – ESSO) [2].

Na valné hromadě Spolku českých lékařů v Praze vznikl v roce 1903 návrh na ustanovení spolku, který by usiloval o zřízení sanatoria pro nemocné se zhoubnými nádory. V čele přípravného výboru stáli prof. V. Rubeška (gynekolog), prof. K. Maydl (chirurg) a doc. L. Syllaba (internista). Dne 18. 11. 1904 pak byl ustanoven „Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze“ a do jeho čela byl zvolen prof. V. Rubeška. Později ho ve vedení spolku vystřídali prof. J. Hlava (patolog) a po roce 1918 chirurg prof. R. Jedlička. Z iniciativy spolku byl v roce 1936 otevřen v Praze první specializovaný onkologický ústav (dnešní Ústav radiační onkologie Na Bulovce). Odbočky tohoto spolku vznikaly i v dalších městech. V Brně existoval od roku 1928 obdobný spolek pod názvem „Dům útěchy“, který z iniciativy chirurga prim. J. Bakeše usiloval o zřízení specializovaného vědeckého a léčebného ústavu pro nemocné se zhoubnými nádory v Brně. Zařízení, které dnes nese jméno Masarykův onkologický ústav, se podařilo vybudovat v letech 1933–1935. Slibně se rozvíjející onkologické aktivity po druhé světové válce byly přerušeny politickými událostmi v roce 1948. V roce 1952 došlo k transformaci spolku na Kancerologickou sekci nově vzniklé Československé společnosti J. E. Purkyně. Společnost se postupně profilovala jako radiologická a v roce 1969 se rozdělila na radioterapeutickou a onkologickou. I když byl trvale proklamován komplexní pohled na onkologii, chirurgové se z těžko pochopitelných důvodů ani v následujících desetiletích na činnosti onkologické společnosti významněji nepodíleli a tato situace s malými výjimkami trvá do dnešních dnů [3].

V současnosti existuje několik desítek národních a mezinárodních společností sdružujících zájemce o problematiku onkochirurgie. Sekce onkochirurgie při České onkologické společnosti (Czech Section of Surgical Oncology) se od svého vzniku v roce 2002 stala členem Světové federace onkochirurgických společností (World Federation of Surgical Onkology Societies), t.č. se sídlem v Rio de Janeiru v Brazílii. V Evropě existují různá specializovaná onkochirurgická pracoviště a řada klinik, zejména v Německu, ve svém názvu uvádí, např. Klinika pro chirurgii a chirurgickou onkologii. V ČR existuje prakticky jediný specializovaný ústav s dlouholetou tradicí se zaměřením na onkologii a onkochirurgii – Masarykův onkologický ústav Brno. Jinak se onkochirurgické operace v různém rozsahu provádějí prakticky na všech chirurgických pracovištích, aniž by to bylo deklarováno v jejich názvu.

V Evropě i USA je chirurgická onkologie uznávanou subspecializací. Podle ESSO – evropské společnosti je ji možno získat jako základní specializaci v rámci šestiletého školení (2 roky všeobecné chirurgie a 4 roky školení v chirurgické onkologii) [13]. V USA jsou podmínky obdobné, ale postgraduální trénink je variabilnější a je možno kombinovat školení ve všeobecné chirurgii se získáním subspecializace v onkochirurgii [2].

Evropská náplň postgraduálního studia, která je velmi podrobně rozpracována je k dispozici na internetu. Jsou požadovány podrobné teoretické i praktické znalosti z onkologie a onkochirurgie a velký počet provedených i náročných operací např. 10 ezofagektomií, 10 duodenopankreatektomií, 20 resekcí jater atd.

Postgraduální školení je nutno absolvovat v onkologických centrech, která jsou akreditována podle podmínek příslušných států. Musí zde být dobrá interdisciplinární spolupráce mezi chirurgy, radiačními a interními onkology, radiology, patology a výzkumnou základnou a chirurg se musí seznámit se všemi těmito oblastmi. V našich podmínkách zatím oficiální možnost specializace v onkochirurgii není.

Zajištění vysoké úrovně kvality chirurgické péče v České republice patří mezi prvořadé úkoly, o které musí usilovat všechny kompetentní složky, mající zodpovědnost za tuto oblast činnosti. V poslední době je při diskusích o zajištění vysoké úrovně kvality chirurgické péče akcentován požadavek nazývaný „high-volume hospitals“ [5]. Tato zásada představuje celosvětově opakovaně v odborné literatuře dokladovanou skutečnost, že s rostoucím počtem výkonů-operací se zlepšuje i kvalita poskytované péče, jsou prokazatelně lepší léčebné výsledky, menší počty komplikací a dochází i k efektivnějšímu a úspornějšímu vynakládání finančních prostředků. Nepochybně se bude v onkologické chirurgii požadavek „high-volume hospitals“ stále více prosazovat i v podmínkách ČR, kde v současnosti existuje 158 lůžkových chirurgických oddělení. Na všech je možno provádět bez oficiálního omezení prakticky všechny chirurgické výkony dle uvážení primáře oddělení a jeho nadřízených. Při koncentraci onkochirurgických výkonů na menší počet pracovišť tak bude vystupovat do popředí u části chirurgů nutnost daleko větší specializace v této oblasti, než jak tomu bylo dosud. Pro řadu chirurgu se operace solidních nádorů stanou převažující náplni jejich práce.

Pracovní skupina České chirurgické společnosti zpracovala návrh vzdělávacího programu v oboru chirurgické onkologie a po předchozí diskusi ve výboru ČCHS a úpravách dle připomínek v prosinci 2007 byla definitivní verze tohoto návrhu přijata na schůzi výboru ČCHS 13. 11. 2008 a program byl pak předán na MZ ČR se žádostí, aby byl tento vzdělávací program začleněn do systému postgraduálního vzdělávání

Návrh vzdělávacího programu nástavbového oboru onkochirurgie

Úvod: Péče o nemocné se solidními nádory

                Současný stav

                Uplatnění principu „high volume hospitals“

1. Cíl vzdělávávání v nástavbovém oboru

2. Minimální požadavky vzdělávání v nástavbovém oboru

3. Školící pracoviště a organizační aspekty

                3.1 Požadavky na školící pracoviště

                3.2 Školitelé a organizační aspekty

4. Rozsah požadovaných teoretických, klinických a praktických znalostí

                4.1 Teoretické znalosti

                4.2 Klinické znalosti

                4.3 Praktické zkušenosti

5. Hodnocení specializačního vzdělávání

Úvod: Péče o nemocné se solidními nádory

Současný stav

Počty pacientů, u nichž byl diagnostikován solidní nádor, v Evropě i ČR každoročně stoupají. Tato problematika zahrnuje nádory oro-ezofago-gastrointestinálního traktu, parenchymatózní, endokrinní, nitrohrudní, kožní, mezenchymální, neurogenní a kostní nádory a nádory měkkých tkání.

Chirurgická onkologie zahrnuje společnou obecnou problematiku těchto onemocnění a akcentuje speciální modality jednotlivých specializací tak, jak to přináší současná specializace v chirurgických disciplínách. Současný trend v chirurgii směřuje k orgánové specializaci a všeobecná chirurgie se stále více štěpí na chirurgii gastrointestinálního traktu, hepato-pankreato-biliární chirurgii, koloproktologii, endokrinní chirurgii ap.

Onkochirurgická specializace tak umožňuje získání vyššího stupně vzdělání v rámci příslušné chirurgické subspecializace.

Větší počet chirurgických pracovišť v ČR poskytuje vysoce kvalifikovanou onkochirurgickou péči. Dosud však chybí jednotné diagnostické a léčebné standardy a kritéria pro získání superspecializace v onkochirurgii. Diagnostika a léčba solidních nádorů dosud náleží do kompetence jednotlivých chirurgických specializací a subspecializací a je roztříštěná na jednotlivá pracoviště.

Uplatnění principu „high volume hospitals“

V současnosti stále více do popředí vystupuje snaha o dosažení maximální kvality v poskytování diagnostické a léčebné péče a zlepšování výsledků v chirurgii. Je nezbytnou nutností sledovat a kontrolovat kvalitu péče a dosažené výsledky. Řada studií prokazuje, zvláště pak u složitějších operací, že kvalita a výsledky se zlepšují úměrně s počtem prováděných operací. Tento princip „high volume hospitals“ vede k nutnosti soustřeďovat specializovanou onkochirurgii do větších center.

1. Cíl vzdělávávání v nástavbovém oboru

1.1 Cíl vzdělávání

Cílem specializačního vzdělávání je získat vysokou kvalifikaci pro léčbu solidních nádorů. Předpokládá to splnění následujících požadavků:

  • zvládnutí teoretických základů oboru onkologie a základních principů diagnostiky nádorových chorob,
  • zvládnutí multidisciplinárního přístupu v léčbě nádorových onemocnění a seznámit se se základy chemoterapie a radioterapie s důrazem na moderní zásady neo- a adjuvantní léčby,
  • ovládat indikační kritéria radikální i paliativní chirurgické léčby, indikační kritéria miniinvazivních postupů a znalost principů léčby i u hraničících oborů, jako je intervenční radiologie a endoskopie,
  • ovládat samostatně prakticky všechny typy onkochirurgických operací v oblasti chirurgie, kterou se onkochirurg zabývá, včetně miniinvazivních endoskopických technik. V oblastech onkochirurgie, které nejsou předmětem jeho pravidelné pracovní náplně zvládnout principy této léčby,
  • ovládat základy vědecké práce a pravidla pro vedení odborných diskusí a seznámit se s potřebnou zdravotnickou legislativou,
  • podílet se na odborné výchově a dalším vzdělávání spolupracovníků, být schopen podílet se na koordinaci a řízení interdisciplinárních týmů.

1.2 Profil onkochirurga

Jde o zkušeného všeobecného chirurga, který má znalosti a zkušenosti v dalších onkologických disciplínách a jeho podstatnou pracovní náplní je práce v onkochirurgii. Je schopný metodicky vést a koordinovat práci všeobecných chirurgů a dalších specialistů v péči o onkologicky nemocné za přísného respektování zásad kolegiální interdisciplinární spolupráce.

2. Minimální požadavky pro specializační vzdělávání

Podmínkou pro přijetí do specializačního vzdělávání v oboru onkochirurgie je získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře a ukončení či probíhající specializační vzdělání v oboru chirurgie.

Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání formou celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní době podle §83a Zákoníku práce, a to pouze na akreditovaných chirurgických pracovištích II. Typu jmenovaných MZd ČR.

Podmínkou získání erudice v oboru onkochirurga je zařazení a absolvování vzdělávacího programu v onkochirurgii v délce minimálně 4 let, z čehož nejméně 1 rok výcviku musí probíhat na chirurgickém pracovišti v rámci akreditovaného onkologického centra v ČR [6].

Připouští se maximálně tříletý souběh s probíhajícím specializačním vzděláváním v oboru chirurgie.

2.1 Povinná praxe – 36 měsíců

jp_33949_f_1
jp_33949_f_1

Pravidelná účast na interdisciplinárních poradách (konferencích), vzdělávacích seminářích v rámci pracoviště

Doporučená účast na odborných školeních, stážích či kurzech s onkologickou tematikou.

2.2 Alternativní nepovinná praxe

  • až 2 roky z 28měsíční praxe na akreditovaném chirurgickém pracovišti je možno nahradit zahraniční praxí za obdobných doložených podmínek
  • až 2 měsíce pobytu na jiném onkochirurgickém pracovišti za účelem získání praktických poznatků z těch modulů onkochirurgie, které nejsou běžnou součástí práce na vlastním pracovišti.

3. Školící pracoviště a organizační aspekty

3.1 Požadavky na školící pracoviště

Pracoviště, kde probíhá vzdělávání v onkochirurgii, musí mít akreditaci v oboru chirurgie. Musí zde být léčen dostatečný počet pacientů jak na lůžkovém oddělení, tak v ambulantní praxi, kteří náleží do příslušného modulu nemocných, ve kterém se školenec vzdělává. Musí zde být k dispozici moderní vybavení potřebné k diagnostice a léčbě a zajištěna návaznost na spolupracující obory. Součástí výuky musí být pravidelná účast na interdisciplinárních indikačních seminářích (konferencích), konaných v rámci příslušné nemocnice.

Školenec musí mít zajištěn přístup k odborné knižní i časopisecké literatuře, aby se mohl vzdělávat v požadovaných teoretických i klinických oblastech. Mimo sledování domácí odborné chirurgické literatury pojednávající o problematice onkochirurgie je nutné sledování nejméně 1–2 zahraničních zdrojů (časopisů) v tištěné či elektronické podobě.

Pokud by všechny stanovené požadavky nemohly být splněny v jedné nemocnici, je možné zajistit vzdělávací program současně ve více institucích.

3.2 Personální a organizační zajištění

Vedoucí školícího pracoviště určí školenci školitele s příslušnou kvalifikací a může být určen i ze spolupracujícího onkologického centra. Školitel je zodpovědný za plnění vzdělávacího programu, řádně vedený „logbook“, který nejméně jednou za půl roku kontroluje a se školencem provádí nejméně jednou za dva měsíce konzultační pohovory. Je žádoucí, aby se do vzdělávacího programu zapojilo více odborníků na danou problematiku a školenec tak získal co nejrozsáhlejší a alternativní poznatky ze všech částí vzdělávacího programu. Konzultace (semináře, kurzy) s dalšími specialisty je třeba dokumentovat.

3.3 Audity a úpravy vzdělávacího programu

Je žádoucí, aby byl prováděn pravidelný audit průběhu vzdělávacího programu na jednotlivých pracovištích ze strany příslušných odborných společností, které určí frekvenci a formu provedení tohoto auditu.

Tyto odborné společnosti v souladu s vývojem oboru budou dbát na úpravu vzdělávacího programu.

4. Rozsah požadovaných teoretických, klinických a praktických znalostí

4.1 Teoretické znalosti

4.1.1 Etiologie a epidemiologie maligních nádorů

  • kancerogeneze a vlivy zevního prostředí
  • genetické faktory
  • vyhodnocení rizikových faktorů
  • epidemiologická terminologie

4.1.2 Vývoj a prognóza maligních nádorů

  • mechanismus a způsob místního, regionálního růstu a diseminace nádorů
  • diferenciace a vývoj hereditárních a sporadických forem nádorů
  • prekancerózy, např. střevní záněty ap.
  • prognostické a prediktivní faktory
  • geneticky podmíněné hereditární nádory

4.1.3 Biologie nádorů

  • buněčná kinetika, proliferace, apoptóza a přechod mezi proliferací a buněčnou smrtí
  • angiogeneze a lymfangiogeneze
  • genomické podpůrné mechanizmy bránicí maligní přeměně
  • mezibuněčné a mezimolekulární adhezní mechanizmy a signální dráhy
  • potenciální vliv chirurgie na procesy v nádorové biologii (např. angiogeneze)

4.1.4 Nádorová imunologie

  • buněčná a humorální imunologie
  • regulační mechanismy imunitního systému
  • nádorové antigeny
  • imunitní zprostředkovaná protinádorová cytotoxicita
  • vliv cytokinů na nádor
  • vliv nádorů na protinádorový imunitní mechanismy
  • potenciální protinádorový efekt operace a chirurgických postupů (např. transfuze) na imunologickou odpověď

4.2 Klinické znalosti

4.2.1 Základní principy protinádorové léčby

  • chirurgie
  • radioterapie
  • chemoterapie
  • hormonální léčba
  • imunoterapie
  • biologická léčba
  • volba léčebného postupu
  • vedlejší účinky léčby
  • interakce různých léčebných postupů s chirurgickou terapií

4.2.2 Klinické studie a „léčba založená na důkazech“ (evidence based medicine)

Absolvent specializačního vzdělávání (školenec) musí mít hluboké znalosti v oblasti protinádorového výzkumu, aby byl schopný vyhodnocovat výsledky publikovaných klinických studií, podílet se na nich a interpretovat výsledky výzkumu. Je nutné porozumět podstatě principů a úskalím „medicíny založené na důkazech.

4.2.2.1 Vyhodnocení publikovaných klinických studií

  • význam statistických metod
  • vstupní a výstupní kritéria studií
  • průkaznost studií
  • cíl studie
  • potřebné počty k dosažení stanoveného cíle
  • relativní a absolutní přínos
  • rozdíl ve statistické a klinické průkaznosti výsledků

4.2.2.2 Řízení klinických studií

  • plán a provedení prospektivních studií
  • základy biostatiky a řešení nejčastějších statistických analýz
  • etické a právní aspekty výzkumu

Během školení v chirurgické onkologii připraví školenec nejméně jednu originální publikaci nebo přehlednou práci či metaanalýzu z onkochirurgické problematiky, nikoliv pouze kazuistiku (jako autor či spoluautor).

4.2.3 Základní klinické znalosti

Během výcviku v onkochirurgii musí školenec dosáhnout takových znalostí, aby byl chopen samostatně jako člen interdisciplinárního onkologického týmu prakticky uplatňovat tyto znalosti:

  • rozpoznávat symptomatologii nádorů
  • stanovovat diagnostický postup u podezření na nádor či metastázy a provádět klasifikaci a staging zjištěných nádorů
  • stanovit prognózu onemocnění
  • stanovit možnosti chirurgie s ohledem na stadium onemocnění, celkový stav nemocného, včetně stanovení multimodálního přístupu v rámci předléčebné rozvahy v interdisciplinárním pracovním týmu
  • provádět adekvátní předoperační přípravu
  • provádět samostatně onkochirurgické operace v rámci své chirurgické specializace  s nejvyšším stupněm kontroly kvality chirurgické péče
  • zajistit a koordinovat potřebnou pooperační péči
  • stanovit a provádět potřebné pooperační sledování
  • uplatnit národní standardy v místní praxi
  • provádět paliativní chirurgickou léčbu, podpůrnou a terminální péči
  • zajistit a prakticky provést vaskulární přístupy při léčbě onkologických nemocných, včetně aplikace venózních portů
  • diagnostikovat a léčit komplikace a vedlejší následky chirurgické léčby
  • stanovit vliv chirurgické léčby na kvalitu života a tomu uzpůsobit léčebné postupy
  • komunikovat správně a adekvátně s pacientem a jeho příbuznými
  • zvládat obvyklé psychologické reakce a krize u nemocných s maligními nádory v průběhu léčby a v konečné fázi života
  • postupovat v medicínské praxi s ohledem na lékařskou etiku a práva pacienta

4.3 Praktické zkušenosti

V průběhu školení v onkochirurgii se požaduje získání znalostí a praktických zkušeností v samostatném provedení komplexu onkochirurgických operací v rozsahu spcializace školence. Cílem školení je získání zkušeností v diagnostických postupech, v provedení radikálních či paliativních resekcích nádorů, lymfadenektomii a důležitých paliativních postupech. Počet operací není přesně určen, ale doporučuje se počet potřebný k získání dostatečných potřebných zkušeností.

Doporučuje se nejméně 120 onkochirurgickýc operací. K průkazu potřebných zkušeností musí školenec dosáhnout nejméně 180 bodů. Užívá se tohoto skórovacího systému:

  • asistence u velké onkochirurgické operace         1 bod
  • provedení velké chirurgické operace                     2 body
  • asistence mladšímu chirurgovi u velké onkochirurgické operace                                         3 body

Nejméně polovina ze 120 operací musí být provedena školencem. Operace musí být dokumentovány v záznamu o průběhu školení, tzv. „logbook“.

Požadavky na získání praktických zkušeností je možno rozdělit do následujících modulů a školenec musí získat praktické zkušenosti nejméně z jednoho modulu.

V modulu gastrointestinální chirurgie nemusí školenec provádět resekční výkony na všech uvedených orgánech. Musí však požadovaný počet resekcí splnit alespoň u jednoho orgánu a celkově provést požadovaný počet onkochirurgických operací a ve skórovacím systému dosáhnout požadovaného počtu bodů.

4. 3. 1 Melanomy a sarkomy                          

                                                              doporučený počet operací

  • excize melanomu                                                                20
  • regionální lymfadenektomie                                            20
  • regionální perfuze (nepovinně)                                       10
  • operace břišních sarkomů                                                10
  • operace sarkomů hrudníku a končetin                           20

4. 3. 2 Gastrointestinální chirurgie

  • ezofagektomie                                                                    10
  • gastrektomie s lymfadenektomií                                     20
  • resekce pankreatu                                                             10
  • resekce jater                                                                       20
  • resekce tlustého střeva                                                    20
  • resekce ev. amputace rekta                                              15
  • paliatativní výkony                                                           10
  • laparoskopický staging                                                    10
  • laparoskopická resekce nádoru                                      10

4. 3. 3 Endokrinní chirurgie

  • tyreidektomie s lymfadenektomií                                    15
  • adrenalektomie                                                                    5

4. 3. 4 Chirurgie prsu

  • mastektomie s disekcí axilly                                             10
  • prs zachovávající resekce                                                30
  • biopsie sentinelové uzliny                                               30

4. 3. 5  Hrudní chirurgie

  • lobektomie s lymfadenektomií                                         20
  • pneumonektomie s lymfadenektomií                                5
  • mediastinoskopie                                                              20
  • resekce plicní metastázy                                                  15
  • torakoskopický staging                                                   10
  • torakoskopická resekce nádoru                                      10

5. Hodnocení specializačního vzdělání

Vzdělávání musí být organizováno v souladu s aktuálním vývojem oboru. Každý školenec bude hodnocen pravidelně v šestiměsíčních intervalech. Zvážit, zda by měl školenec přiděleného garanta-školitele z vlastního případně jiného pracoviště, který je v dané problematice erudován. Získané vědomosti a praktické dovednosti budou průběžně zaznamenávány do záznamu o provedených výkonech (logbook). Vzdělávání bude ukončeno závěrečnou praktickou a teoretickou zkouškou. 

ZÁVĚR

Systém postgraduálního vzdělávání byl v České republice v posledních letech opakovaně měněn, ne vždy v souladu s návrhy odborných společností a ke spokojenosti lékařů. Výbor ČCHS vyvíjel a vyvíjí maximální možné úsilí, aby byl vzdělávací program v oboru chirurgické onkologie (onkochirurgie) do tohoto systému začleněn.

Poznámka při korektuře:

V druhé polovině roku 2010 byla MZ ČR v rámci připravovaných změn v postgraduálním vzdělávání lékařů schválena onkochirurgie jako nástavbový obor. V nejbližších měsících by měla být vydána vyhláška MZ ČR obsahující vzdělávací program nástavbového oboru onkochirurgie, zpracovaný na základě zde publikovaného návrhu. Tím by byla otevřena cesta pro možnou specializaci chirurgů v onkochirurgii.  

Prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc.

II. chirurgická klinika LF a FN Olomouc,

I. P Pavlova 6

775 20  Olomouc

e-mail: miloslavduda@klikni.cz


Zdroje

1. Americká chirurgická společnost, sekce pro onkochirurgii (American College of Surgeons Oncology Group – ACOSOG). Dostupný na: www.fasc.org

2. Evropská společnost pro onkochirurgii (European Society of Surgical Oncology – ESSO). Dostupný na: www.esso-surgeonline.be

3. Klener, P. Klinická onkologie. Galen, Karolinum, Praha 2002, 686 s.

4. Sabel, M. S., Diehl, K. M., Chang, A. E. Principles og Surgical Therapy in Oncology. V knize: Chang, A. E., Ganz, P. A., Hayes, D. F., Kinsella, T., Pass, H. I., Schiller, J. H., Stone, R. M., Strecher, V. (Eds.) Oncology An evidence – Based Approach Springer Berlin Heidelberg New York 2006, 2022 s.

5. Siewert, J. R., Siest, M. A. High Volume Hospital. Über den Zusammenhang von Fallzahlen und Ergebnissqualiät in der Chirurgie. Chirurg, 74,2003, 278–281.

6. Síť onkologické péče v České republice. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, Částka 6, srpen 2006

Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 10

2010 Číslo 10

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se