Jak (správně) zpracovat a publikovat kazuistiku z klinické praxe?


How to (correctly) process and publish case report from clinical practice?

Clinical case report is usually a detailed clinical report of selected information about symptomatology, diagnosis and diagnostic process, therapy and interventions and other aspects that are studied and monitored in a particular or several patients. The case report describes the situation, course and experience in the context of an unusual case, brings new findings from and into clinical practice, and new findings are usually compared with available relevant literature. However, in Czech conditions, the case reports often mistaken with case studies. The article presents basic information on clinical case reports, on structural components of case reports, on systematic case reports/studies and also offers – on the basis of diverse recommendations – the possibility to correctly process case reports for its publishing in one of the scientific journals. Various processing formats are offered, terminology used in the case approach is explained and the reader is also acquainted with the checklists assessing the correctness and overall quality of processed case report (most often before sending it to editors of the selected journal). At the same time, the article introduced concepts in English, so the reader has an overview of terminology and also practices in the context of publishing in foreign journals.

Keywords:

case report – case study – systematic and clinical case report – structural components – publishing – case report quality assessment


Autoři: Jan Chrastina
Působiště autorů: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Vedoucí: doc. Mgr. Jiří Langer, Ph. D.
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2021; 101(3): 135-141
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Klinická kazuistika je zpravidla podrobnou klinickou zprávou výběrových informací o symptomatologii, diagnóze a diagnostickém procesu, terapii a intervencích a o jiných aspektech, které jsou studovány a sledovány u konkrétního nebo několika pacientů. Kazuistika popisuje situaci, průběh a zkušenosti v kontextu neobvyklého případu, přináší nová zjištění z a do klinické praxe a nové poznatky jsou zpravidla komparovány s dostupnou relevantní literaturou. V našich podmínkách se však často kazuistika terminologicky chybně zaměňuje s případovou studií. Článek prezentuje základní informace o klinické kazuistice, strukturních komponentách kazuistiky a o systematické kazuistice, dále nabízí – na základě různorodých doporučení – možnost správně zpracovat kazuistiku pro její publikování v některém z odborných časopisů. Jsou nabízeny různé formáty zpracování, je objasněna terminologie užívaná v kazuistickém přístupu a rovněž je čtenář seznámen s kontrolními seznamy posuzujícími korektnost zpracování a celkovou kvalitu kazuistiky (nejčastěji před jejím odesláním do redakce vybraného časopisu). Současně jsou v článku uváděny pojmy v angličtině, aby čtenář disponoval přehledem terminologie a také zvyklostmi v kontextu publikování v zahraničních časopisech.

Klíčová slova:

kazuistika – případová studie – systematická a klinická kazuistika – strukturní komponenty – publikování – posouzení kvality kazuistiky

KAZUISTIKA, NEBO PŘÍPADOVÁ STUDIE?

V našem prostředí dochází k záměně pojmů kazuistikapřípadová studie (10). Lze se setkat s tvrzeními, že kazuistika a případová studie, ale také kazuistické zpracování či popis případu jsou synonyma (což je nejčastěji zapříčiněno nevhodným, nepřesným překladem anglických pojmů). V souladu se zahraničními zvyklostmi lze konstatovat, že jsou výše uvedené formáty zpracování případu odlišovány. V zahraničí se pracuje s pojmem Case report (méně často Case approach, Case exploration, Case presentation), který v našich podmínkách adekvátně vystihuje kazuistika, a s pojmem Case study (méně často Case research, A qualitative case study, A research case study), což je označení pro případovou studii. V kontextu klinické praxe a klinického výzkumu, který uplatňuje kazuistický přístup např. v podobě klinických studií nebo klinického hodnocení, je v mnoha tuzemských časopisech dodržováno (a někdy správně a striktně vyžadováno) užívání „kazuistiky“. Zatímco případová studie (Case study) je nejčastěji řazena ke kvalitativnímu výzkumu a považována za výzkumnou metodu, kazuistika (Case report) je sumarizační, exploratorní či explanační formou představení případu (anebo případů) a slouží zejména pro potřeby vzdělávání, prezentování a publikování. V oblasti vzdělávání je známo např. kazuistické vyučování, případové vyučování, vyučování založené na kazuistikách apod., což vystihuje obsah pojmu Case-based teaching (30). Zahrnuje-li kazuistika více zpracovaných případů, v českém prostředí se název studie zpravidla neliší a neodlišuje, v zahraničí se užívá pojem A case series. Jednoduše můžeme rozlišit kazuistiku od případové studie tak, že je nevýzkumná, zpracovaná zpravidla retrospektivně, rozsahem zpracování a textu je kratší a určujícím vodítkem je její účel – především edukace odborné komunity o případu (A case) v podobě zprávy, protokolu (např. Case protocol, Case report protocol), reportu (Report) (7, 16, 26, 29). Vždy se však musí jednat o případ zajímavý, atypický, extrémní, odlišný, nevysvětlitelný, nepochopitelný, neporozuměný (1). Vyzdvižení zajímavosti, originality a jedinečnosti případu se v zahraničních publikovaných kazuistikách často uvádí také přímo v názvu – dodatky názvu obsahují např. A rare case report, An extreme case, An inexplicable case apod. Pokud se jedná o popis, analýzu a interpretaci běžného, typického případu, taková prezentace nepřináší nová zjištění, nové zkušenosti a poznatky a vytrácí se základní poselství kazuistiky. Kazuistika má ustálený a ověřený postup zpracování – hovoříme o metodice zpracování (oproti metodologii u případové studie, která bývá autonomní či komplementární metodou) (10). V publikovaných (zejména klinických) kazuistikách se proto pracuje také např. s pojmy kazuistická metoda, kazuistické zpracování nebo kazuistický přístup.

Zpracování a následné publikování kazuistik by mělo být spojením akademických znalostí, logického a kritického myšlení a tvůrčí schopnosti autora (nejčastěji lékaře) přilákat pozornost čtenářů nebo přimět kolegy z odborné komunity, aby se chtěli o konkrétním případu pacienta dozvědět více.

Výstižné a obsahově správné označení zpracování případu (pacienta) by proto mělo být obsaženo přímo v názvu kazuistiky – uvádí se v podobě slova kazuistika (jako dodatek názvu za dvojtečkou, pomlčkou anebo v závorce). Takto výstižný a korektní název publikované kazuistiky usnadní vyhledávání v archivech časopisů, v databázích nebo ve vyhledávačích. Ideální je následující formát: Detailní, zajímavý a výstižný popis případu, situace, problému: kazuistika. V anglickém překladu názvu kazuistiky je ideální za dvojtečkou (pomlčkou) uvádět A case report coby ekvivalent ke kazuistice. Případem v kazuistikách z oblasti klinické praxe je nejčastěji osoba (pacient, nemocný, příp. klient v kontextu psychoterapeutické praxe) a její potřeby v kontextu nemoci, komplikací zdravotního stavu, diagnostických či terapeutických postupů nebo zkušeností s výsledky terapie apod. (2, 7, 26, 29). Může jít jak o aktuálně léčené pacienty, tak o pacienty vyléčené (např. propuštěné z nemocniční péče), nebo dokonce o pacienty, kteří zemřeli (22). Autor zpracovávané kazuistiky by si však měl ověřit (a u některých zahraničních časopisů často také doložit) atypičnost, odlišnost a zajímavost případu např. vyhledáním a argumentací jiných, již publikovaných kazuistik a případů, aby nedocházelo k publikačnímu kumulování mnohdy stejných nebo podobných případů a zkušeností z klinické praxe.

Kazuistika, kterou autor plánuje publikovat v odborném časopisu, je nejčastěji retrospektivním kazuistickým výstupemhlavním poselstvím takto publikované klinické kazuistiky je poukázat na netradiční, neobvyklý, nevyjasnitelný, atypický, nelogický nebo extrémně odlišný, zajímavý případ v kontextu klinické praxe a jejích postupů, procesů, intervencí a zkušeností. Proto bývá kazuistika doménou medicíny a zdravotnictví – tamní případy se „nějak/něčím vymykají jinak známým zákonitostem“ a kazuistika byla, je a bude jednou z forem přijímaných článků (studií) v odborných vědeckých časopisech.

Kazuistika funguje jako prostředek edukace, slouží jako možný návrh a zpracování postupů pro řešení problému a plní funkci ilustrativní (dokreslení situace). Může být simulací ve vyučovacím procesu lékařských fakult, tzn., že je efektivním způsobem fixace učiva a slouží také jako metoda inscenační. Kazuistiky jsou uváděny jako jedna z nejstarších forem klinického výzkumu, proto se setkáváme především s označením klinická kazuistika. Kazuistiky vycházející nejen z klinické praxe, ale i z klinického výzkumu (zkoumání), bývají v zahraničních publikacích jednotně uváděny jako A clinical case report (1, 2, 22, 24, 26, 29), příp. jako A medical case report nebo Clinically relevant case report. Typologie kazuistik se odvíjí od jejich záměru a účelu. Kromě klinické kazuistiky, která je předmětem tohoto článku, jsou běžnými formáty např. komplexní (komprehenzivní) kazuistika, výuková, pedagogická nebo didaktická kazuistika nebo také systematická kazuistika (v zahraničních publikacích jednotně označována jako A systematic case study) či kazuistika založená na důkazu (Evidence-based case report, Clinically relevant case report aj.), které se běžně užívají také v pregraduální i postgraduální přípravě lékařů.

Z JAKÝCH KOMPONENT SESTÁVÁ KLINICKÁ KAZUISTIKA?

V odborné, metodologické i klinické literatuře se lze nejčastěji setkat s následujícími komponentami kazuistiky: anamnéza – katamnéza – analýza – interpretace – diskuze – závěr. Některé z komponent se propojují do logicky významových celků (pasáží textu a tím také odstavců) – typicky anamnéza s katamnézou (označovány také jako popis případu) a analýza s interpretací (označovány také jako rozbor případu).

V komponentě kazuistické anamnézy (v tuzemské literatuře bývá uváděna také pod nepřesnými pojmy status quo nebo rozpomínání) se můžeme někdy setkat s autoanamnézou a heteroanamnézou (25) a pracuje se  s kontextem situačním a kontextem prostředí daného případu pacienta. Katamnéza je hlavní komponentou deskriptivního zaměření (4) a v obecné rovině jde o zjišťování stavu a vývoje pacienta např. během léčby či po ní, v určitém časovém období nebo odstupu apod. Katamnéza (v tuzemské literatuře bývá uváděna také pod nepřesným pojmem historie případu) sleduje zpravidla některou z následujících posloupností:

a) chronologickou (logická linka v čase, v událostech, v pro případ důležitých událostech apod.);

b) logickou (odlišení principu „předchozí – následující“ a „příčina – důsledek“);

c) gradační a obsahovou (nejdůležitějším aspektům by měla být věnována patřičná pozornost a také rozsah poznatků, informací a argumentací).

Interpretace je zaměřena buď na celek (kdy je studovaný případ považován za holistickou entitu), nebo na vybrané části případu (které jsou autorem kazuistiky záměrně vybrány a také patřičně zdůvodněny). V této fázi jsou sledovány a interpretovány buď jednotlivé proměnné, souvislosti, nebo vztahy. Diskuze bývá zpracovávána samostatně, ale často i souhrnně jako diskuze se závěrem. Autor zde vyvozuje důsledky, návrhy, opatření a doporučení pro klinickou praxi, seznamuje odbornou komunitu s vlastní zkušeností a vyvolává cílené zamýšlení se nad aspekty studovaného případu. Diskuze sestává z komparace zjištění se stejně nebo podobně koncipovanými studiemi (ideálně také zpracovanými kazuisticky) a jejich zjištěními, závěry a výsledky.

V zahraničí je úzus zpracování a komponent mírně odlišný, řekněme srozumitelnější a přehlednější. V publikovaných klinických kazuistikách se tak nejčastěji setkáváme s komponentami Introduction – Case report – Discussion – Conclusions (tedy volně vymezeno jako úvod, vstup do problematiky – popis případu – diskuze k případu – závěr, doporučení). Vždy však platí pravidlo, že kazuistika bez referencí (bibliografických citací v textu odkazované literatury), které jsou uplatňovány zejména v částech úvod (Introduction) a diskuze k případu (Discussion), by neměla být nikdy akceptována. Struktura odborného článku zpracovaného jako kazuistika, ale také např. jako poster s kazuistikou na konferenci mívá v zahraniční následující strukturu (v zahraničí bývá doporučení pro zpracování označeno jako Clinical case report format) (1, 2, 7, 9, 10, 13, 19, 26, 29):

Název kazuistiky (Title) – relevantní, stručný, informativní a současně zajímavý, je-li to možné, bez zkratek. Jeho součástí by mělo být slovo kazuistika (v angl. pak A case report, příp. A case series, jedná-li se o kazuistiku s více pacienty, případy).

Abstrakt (Abstract) – nejčastěji nemívá podobu tzv. strukturovaného abstraktu, který můžeme znát z jiných typů studií, publikací a vědeckých prací. Většinou odborných časopisů je akceptován rozsah abstraktu 250–350 slov, zpravidla však do 100–150 slov. Měl by obsahovat základní východiska (Background), shrnutí podstaty případu (Case summary, Case presentation) a stěžejní informaci obohacující čtenáře (která bývá výstižně označována jako Take-away information), zájemce o problematiku, odbornou komunitu (Conclusions). V kazuistickém přístupu se zpravidla pracuje s abstraktem, nikoliv se souhrnem (Summary) nebo s anotací (Annotation).

Klíčová slova (Keywords) – zpravidla se uvádí 2 až 5 klíčových slov, maximálně však 4 až 7 klíčových slov včetně slova kazuistika (v angl. pak A case report), které je mezi klíčovými slovy většinou časopisů striktně vyžadováno. Mohou být využívána klíčová slova z řízených slovníků, např. tezauru MeSH (Medical Subject Headings), aby bylo optimalizováno jejich elektronické vyhledávání v archivech záznamů, v časopisech a v databázích.

Úvod, vstup do problematiky (Introduction) – zahrnuje především zdůvodnění významu, proč je kazuistika prezentována, v čem, jak a proč se zpracovaná kazuistika odlišuje od jiných, již publikovaných, a není-li uvedeno u popisu případu, pak obsahuje také popis jednotlivých kroků a fází postupu sběru, zpracování a vyhodnocení informací, podkladů a dat (patologie, symptomatologie, různorodá zjištění). Úvod by měl být poutavý, na problém zaměřený a měl by rovněž vzbudit zájem čtenáře o studium případu. Někdy je tato komponenta označována taktéž jako synopse, shrnutí zpracování studie (Synopsis/Executive summary).

Popis případu (Case, Report, Case report, Case history) – informace o zdravotním stavu, informace získané od pacienta, ústřední informace anamnestického rázu.

Vyšetření, diagnostický proces a posouzení, intervence (Examination, Physical examination, Diagnosis, Diagnostic assessment, Interventions) – fyzikální, zobrazovací a diagnostická vyšetření, diagnostické postupy a jejich zhodnocení, kontroly zdravotního stavu, výsledky pacienta (průběžné, celkové). Někdy je tato komponenta označována jako zjištění, nálezy (Findings).

Diskuze k případu (Discussion) – obsahuje především posouzení silných stránek a limitací daného postupu (přístupu), srovnání výsledků, zjištění, závěrů s výsledky s předchozími, známými či publikovanými případy, informační přínos, pokyny nebo nástin klinické hypotézy v kontextu stávající klinické praxe. V oblasti medicíny a zdravotnictví jsou vhodnými plnotextovými oborovými databázemi, ve kterých lze nacházet vhodné záznamy (studie, výzkumy) pro zpracování diskuze k případu, např. EMBASE, MEDLINE, PubMED, OVID, ProQuest, DynaMed Plus ad., a citační databáze Web of Knowledge a SCOPUS.

Závěr, doporučení pro praxi (Conclusions, Recommendations) – přínos kazuistiky, konkrétní obohacení stávající praxe, doporučení vzešlá z práce s pacientem, konstatování důležitosti znát právě autorem vybraný případ pacienta. Někdy je tato komponenta označována také jako implementace (Implementation) a shrnuje (je-li to vhodné, žádoucí a potřebné) „co – kým – kdy – v jaké podobě“ má být zavedeno do (běžné) klinické praxe.

Seznam zkratek (List of abbreviations) pracuje-li se v textu se zkratkami.

Souhlas pacienta, organizace, etické komise apod. (Consent, Informed consent), je-li daným časopisem, organizátorem konference apod. vyžadován. V případě, že studovaný pacient zemřel, doporučuje se zpětně získat souhlas se zpracováním od členů rodiny, zákonných zástupců dítěte apod. V zahraničních časopisech se často užívá formulace: „Written informed consent was obtained from the patient for publication of this case report and accompanying images. A copy of the written consent is available for review by the Editor-in-Chief of this journal.“ (Volně přeloženo: „Od pacienta byl získán písemný informovaný souhlas se zveřejněním této kazuistiky a doprovodných obrázků. Kopie písemného souhlasu je k dispozici ke kontrole šéfredaktorem tohoto časopisu.“)

Konflikt zájmu (Conflict of interest) a případné prohlášení k GDPR (bližší informace k GDPR v kontextu kazuistik např. v článku Roguljić M, et al. (2020). Writing case reports, consent for publication and General Data Protection Regulation (GDPR). Case Reports in Women’s Health, 27: e00204).

Reference, tedy bibliografické citace v textu odkazované literatury (References).

Doprovodný materiál, dodatky, doplňky, přílohy, doplňující informace (Appendices, Additional information, Supplementary material, Supplementary parts) – přílohový materiál, zprávy z vyšetření, diagnostické závěry, fotodokumentace apod.

Zpracování případu vhodné pro publikování v odborném časopisu jako kazuistika nese charakter kazuistiky komplexní (komprehenzivní), tzn., že nejde jen o prostý popis případu, ale také o analýzu, syntézu, interpretaci a explanaci případu v průběhu času, změny, ovlivnění (intervence, terapeutický proces apod.). Deskriptivní část (ve starší literatuře uváděna jako opis historie případu) je tak doplněna částí s analýzou (zdrojů, případu, dat, materiálů) a s interpretací zjištění, srovnání, významnosti, vysvětlení (ve starší literatuře uváděno jako studium a rozbor případu, nebo vlastní analýza, vědecké zpracování historie případu).

Nejčastější důvody, proč se se klinické kazuistiky zpracovávají a publikují, můžeme shrnout těmito oblastmi:

1. nepopsané nežádoucí nebo neobvyklé vedlejší účinky léčby, postupů

2. nežádoucí interakce mezi léky, intervencemi

3. neočekávaná, netypická či neobvyklá symptomatologie chorobného procesu, příp. neobvyklé variace tohoto procesu

4. neočekávané souvislosti mezi nemocí, zdravotním stavem (nosologickou jednotkou) a symptomatologií

5. neočekávaná událost v průběhu examinace, diagnostiky anebo terapie pacienta

6. nová zjištění a zkušenosti lékaře v kontextu etiopatogeneneze (1, 9, 13, 19, 22, 24, 26, 28, 29)

Pohledem těchto komponent lze shrnout, že mezi dvě hlavní součásti takto koncipovaných kazuistik je část věnovaná informacím o pacientovi (Patient details – history and course) a část s diskuzí zaměřená na stručný přehled informací k diagnóze, k diagnostickému procesu (Brief review of the diagnosis) (17). Některé zahraniční časopisy vyžadují, aby autor zařadil jím zpracovanou kazuistiku do jedné ze dvou kategorií podoby publikované kazuistiky (19):

I. Kazuistiky související s diagnózou, diagnostikou (Diagnosis related case report) – patří mezi ně kazuistiky popisující nové, vzácné anebo neobvyklé nemoci, komplikace a zdravotní stavy, neobvyklé prezentace jinak známých nemocí, neobvyklé nebo nové etiologie známé nemoci, nový test, metodu nebo prostředek diagnostiky, neočekávanou souvislost mezi nemocemi nebo příznaky, diagnostická dilemata anebo nové výzvy v této oblasti apod.

II. Kazuistiky související s terapeutickým procesem (Management related case report“) – patří mezi ně kazuistiky popisující nový, inovovaný nebo vylepšený terapeutický postup, intervenci, nový nebo vzácný nežádoucí účinek nebo komplikaci léčby, terapeutická dilemata anebo nové výzvy v této oblasti apod.

Je tedy vhodné, aby si autor/ka kazuistiky průběžně pokládal/a tyto dvě otázky: „Proč je vhodné publikovat právě tento případ pacienta právě v tomto časopisu?“ a „Obsahuje mnou zpracovaná kazuistika nová sdělení a přínos k diagnostickému anebo terapeutickému procesu, nebo popisuji nová zjištění k již uváděným poznatkům, informacím a zkušenostem uvedených v literatuře?“ (27).

CO JE A JAK SE ZPRACOVÁVÁ SYSTEMATICKÁ KAZUISTIKA?

Systematická kazuistika (ale také systematická případová studie – objevují se běžně oba tyto formáty, tzn. A systematic case study, A systematic case report) má své dominantní postavení v oblasti terapií, a to nejčastěji psychoterapií. Postupně se aplikuje také v oblasti plánování, strategií a intervencí terapeutického či poradenského procesu a stává se ústředním zájmem psy chiatrů, klinických psychologů, psychoterapeutů, a proto bývá někdy označována také za kazuistiku klinickou (14). Systematická kazuistika efektivně rozvíjí, vyvrací nebo rozšiřuje stávající teoretické návrhy konkrétního terapeutického, intervenčního, poradenského přístupu, směru či postupu (15). Nesprávně bývá označována za naturalistickou kazuistiku a v zahraničním kontextu jde o jeden z možných výstupů v rámci před/atestační přípravy nebo jiné profesní způsobilosti, kvalifikace. Jednotně bývají tyto studie označeny přívlastkem A systematic case study nebo A systematic case report přímo ve svých názvech.

Potřebuje-li terapeut zjistit, jaké má osoba (klient, nemocný, pacient) problémy, jak vznikly a proč k nim vlastně došlo, nebo zvažovat různá řešení a průběžná odůvodňování postupu k nalezení co možná nejlepšího řešení problému, je systematická kazuistika ideální volbou. Systematická kazuistika bývá někdy zpracována jako popis procesu systematické desenzibilizace (Systematic desensitization) např. u úzkostných, fobických a dalších poruch. Systematické kazuistiky sledují specifické otázky – jde o pragmatické otázky (reflexe jedinečnosti případu do podoby přínosu terapii, klientovi, disciplíně); otázky zaměřené na výsledky, výstupy (zhodnocení efektivity stávajících postupů, terapie nebo návrh nových intervencí apod.); a otázky směřující k vytváření, návrhu nové teorie, modelu.

Kromě možnosti publikovat systematickou kazuistiku je její přínos spatřován také v propojenosti na oblast výzkumu – existuje samostatná koncepce výzkumu založená na systematických studiích (Systematic case study research) a běžně je pracováno také s ekvivalenty Systematic single case study, Systematic single case report, Scientific systematic case study nebo Scientific systematic case report. I u tohoto typu kazuistiky se setkáme s ustáleným a doporučovaným formátem pro její zpracování (5, 11, 15):

• kontext případu a metodika práce, zpracování

• klient

• vedoucí koncepce s podporou ve zkušenostech z výzkumů a klinických zkušeností

• posouzení problémů, cílů, silných stránek a historie klienta

• formulace problému a plán terapie, postupů a intervencí

• průběh terapie

• monitoring terapie a využití informací z feedbacku

• závěrečné (z)hodnocení procesů a výsledků terapie

• reference

Posouzení zpracovávané kazuistiky a její kvality před procesem publikování

Pro posouzení celkového zpracování, kvality a přínosu kazuistiky zaslané do některého z tuzemských nebo zahraničních odborných časopisů se využívají kontrolní seznamy pro posouzení kazuistiky – tzv. checklisty (Case report review checklists), které editoři časopisů poskytují rovněž recenzentům a slouží jako určitá základní vodítka pro zhodnocení redakcí časopisu přijaté kazuistiky s žádostí o možné publikování. Častým a zároveň jednoduchým soupisem kritérií posuzujících kvalitu zpracované kazuistiky je např. pětipoložkové schéma podle Piersonse (8). Jednotlivá kritéria se hodnotí na škále 0–1–2 a sestávají z těchto pěti evaluačních oblastí (přičemž do recenzního řízení jsou editory časopisu zpravidla postoupeny kazuistiky disponující alespoň osmi body):

1. jedinečnost (Uniqueness)

2. dokumentování (Documentation)

3. interpretace (Interpretation)

4. objektivita (Objectivity)

5. edukační přínos (Educational value)

V některých zahraničních časopisech je kvalita kazuistiky sledována kritérii „několika C“ (3, 19, 22). Pravidlo několika C (Rule of Cs) sestává ze slov Clear – Concise – Coherent, příp. doplněno ještě o Convey a Crisp message, což znamená, že kazuistika by měla být jasná – stručná – koherentní a s doplněním musí předávat jasnou a „údernou“ zprávu, sdělení.

Další v zahraničních časopisech aplikovaný kontrolní seznam (a zároveň osnova pro možné zpracování kazuistiky) je CARE. Akronym CARE sestává z CA označující CAse, tedy případ, a RE označující REport, tedy zprávu, zpracování případu. Základními CARE nástroji jsou šablony pro přípravu a zpracování kazuistiky (Case report writing templates) a kontrolní seznam (CARE Checklist) (3, 6, 7, 9, 12, 18–21, 23). CARE Checklist obsahuje tyto komponenty: název (Title) – klíčová slova (Keywords) – abstrakt (Abstract) – úvod, vstup do problematiky (Introduction) – informace o případu, pacientovi (Patient information) – klinické závěry (Clinical findings) – průběh v čase (Timeline) – diagnostická posouzení (Diagnostic assessment) – terapeutické intervence (Therapeutic interventions) – kontroly pacienta a výsledky (Follow-up and outcomes) – diskuze (Discussion) – perspektiva pacienta (Patient perspective) – informovaný souhlas (Informed consent). Informace, dokumenty, videa a další nástroje CARE jsou k dispozici na https://www.care-statement.org/.

Kontrolních seznamů posuzujících zpracování a kvalitu kazuistiky existuje mnoho. Tabulka 1 shrnuje často kontrolované body posuzující kazuistiku (zpracováno podle 1, 7, 9, 10, 18, 20, 23, 24, 26, 29), které lze považovat za výstižné.

Tab. 1. Sumární kontrolní seznam pro posouzení kazuistiky
Sumární kontrolní seznam pro posouzení kazuistiky

Napříč odbornými zahraničními časopisy je struktura kazuistiky vedena sekcemi (zpravidla samostatnými odstavci), které orientují čtenáře v chronologické linii kazuistiky (7, 24, 29). Autor kazuistiky zpracovává ty sekce, které jsou k situaci případu relevantní. Jde o:

a) popis případu (Case re/presentation) – současný stav, lékařská, sociální, rodinná a jiná anamnestická data

b) zjištění, závěry z vyšetření (Examination findings)

c) výsledky vyšetření (Investigation results)

d) diferenciální diagnostika (Differential diagnosis)

e) léčba (Treatment)

f) výsledky postupu, pokrok/změna stavu pacienta (Outcome and the patient’s progress)

Mezi další doporučení lze řadit např. „kazuistický model čtyř témat“ (23, 26), který zahrnuje témata lékařských indikací (Medical indications), preferencí pacienta (Patient preferences), kvality života (Quality of life), a kontextuální vlastnosti (Contextual features). Stejně jako u jiných typů studií (článků) jsou také kazuistiky hodnoceny již tradičními závěry Reject (odmítnout publikaci), Major revision (celkově přepracovat), Minor revision (zapracování připomínek), Accept as submitted (přijmout v zaslané podobě).

ZÁVĚR

Kazuistika je vhodnou prezentací zajímavé zkušenosti lékaře odborné komunitě nebo čtenářům odborných vědeckých časopisů. Přestože se jedná o starou formu medicínského psaní, prochází neustálým vývojem směrem ke zlepšování kvality zpracování a ke zvýšení možnosti jejího publikování v uznávaných časopisech daného lékařského oboru. Je vhodné zejména začínající autory seznámit s adekvátní terminologií, s odlišením kazuistiky od případové studie a s možnými strukturními komponentami kazuistiky. Klinická kazuistika nabízí možnost sdílet zkušenosti z klinického prostředí, přičemž zajímavých, ojedinělých a atypických případů existuje – v kontextu s praxí každého lékaře – určitě mnoho. Ke zvýšení šance na akceptování zpracované kazuistiky tuzemským nebo zahraničním časopisem nabízí článek přehled evaluačních kritérií a požadavků kladených na kvalitně zpracovanou kazuistiku, a také vybavuje zájemce o problematiku vhodnou terminologií v angličtině.

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:

Mgr. et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D.

Univerzita Palackého v Olomouci

Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií

Žižkovo náměstí 5, 779 40 Olomouc

e-mail: jan.chrastina@upol.cz


Zdroje

  1.    Alsaywid BS, Abdulhaq NM. Guideline on writing a case report. Urol Ann 2019; 11(2): 126–131.

  2.    Bavdekar SB, Save S. Writing case reports: contributing to practice and research. J Assoc Physicians India 2015; 63(4): 44–48.

  3.    Cohen H. How to write a patient case report. AJHP 2006; 63(19): 1888–1892.

  4.    Cutler A. Methodological failure: the use of case study method by public relations researchers. Public Relat Rev 2004; 30(3): 365–375.

  5.    Elliott R. Hermeneutic single case efficacy design. Psychother Res 2002; 12(1): 1–21.

  6.    Gagnier JJ, Kienle G, Altman DG, et al. The CARE guidelines: consensus-based clinical case reporting guideline development. BMJ Case Rep 2013. doi: 10.1136/bcr-2013-201554 

  7.    Garg R, Lakhan SE, Dhanasekaran AK. How to review a case report. J Med Case Reports 2016; 10: 88.

  8.    Gopikrishna V. A report on case reports. J Conserv Dent 2010; 13(4): 265–271.

  9.    Guidelines to writing a clinical case report. Heart Views 2017; 18: 104–105.

10.    Chrastina J. Případová studie – metoda kvalitativní výzkumné strategie a designování výzkumu. Olomouc: Univerzita Palackého 2020.

11.    Iwakabe S, Gazzola N. From single-case studies to practice-bases knowledge: aggregating and synthesizing case studies. Psychoter Res 2009; 19(4–5): 601–611.

12.    Jabs DA. Improving the reporting of clinical case series. Am J Ophthalmol 2005; 139(5): 900–905.

13.    Juyal D, Thaledi S, Thawani V. Writing patient case reports for publication. Educ Health (Abingdon) 2013; 26(2): 126–129.

14.    Marczyk G, DeMatteo D, Festinger D. Essentials of research design and methodology. New Jersey: John Wiley & Sons 2005.

15.    McLeod J. Case study research in counselling and psychotherapy. London: SAGE Publications 2010.

16.    McLeod J. Reading case studies to inform therapeutic practice. Psychotherapie Forum 2015; 20: 3–9.

17.    Nield LS. Writing case reports for the clinical literature: practical approach for the novice author. J Grad Med Educ 2011; 3(3): 445.

18.    Otanjac MI, Milojević I. Writing a case report in English. Srp Arh Celok Lek 2015; 143(1–2): 116–118.

19.    Peh WC, Ng KH. Writing a case report. Singapore Med J 2010; 51(1): 10–13.

20.    Peternelj-Taylor C. Writing for publication: What about case reports? J Forensic Nurs 2012; 8(2): 51–52.

21.    Riley DS, Barber MS, Kienle GS, et al. CARE guidelines for case reports: explanation and elaboration document. J Clin Epidemiol 2017; 89: 218–235.

22.    Rison RA. A guide to writing case reports for the Journal of medical case reports and BioMed central research notes. J Med Case Rep 2013; 7: 239.

23.    Schumann JH, Alfandre D. Clinical ethical decision making: the four topics approach. Semin Med Pract 2008; 11: 36–42.

24.    Sun Z. Tips for writing a case report for the novice author. J Med Radiat Sci 2013; 60(3): 108–113.

25.    Svoboda M. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál 2010.

26.    Ul Haq R, Dhammi IK. Effective medical writing: How to write a case report which editors would publish. Indian J Orthop 2017; 51(3): 237–239.

27.    Vaishya R, Vaish A. Effective medical writing: how to write a case report which editors would publish. Indian J Orthop 2017; 51(6): 719.

28.    Vandenbroucke JP. In defense of case reports and case series. Ann Inter Med 2001; 134(4): 330–334.

29.    Weinstein R. Writing scientific case reports for top-line journals. J Clin Apher 2020. Epub ahead of print. PMID: 33373489.

30.    World Health Organization. Casebook on Ethical Issues in International Health Research. Edited by Cash R, Capron AM, Saxena A, Wikler D, 2009 [online]. Dostupné z: https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/44118/9789241547727_eng.pdf?sequence=4&isAllowed=y [cit. 2021-05-25].

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 3

2021 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se