Profesor MUDr. Zdeněk Fejfar

Profesor MUDr. Zdeněk Fejfar byl český internista, kardiolog, žák Miloše Netouška, Stanislava Mentla a Klementa Webera. Narodil se 14. října 1916 v Libáni na Jičínsku. Po absolvování pražské lékařské fakulty pracoval nejprve v nemocnici v Praze na Vinohradech a pak v nemocnici v Motole. V letech 1950–1951 byl vedoucím pracovníkem Ústavu pro choroby krevního oběhu, později začleněného do Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Od roku 1965 se stal profesorem na Karlově univerzitě.

Vrcholem jeho pracovního úsilí se staly roky po 1959. Tehdy založil a posléze vedl v letech 1959–1975 oddělení kardiovaskulárních chorob v ústředí Světové zdravotnické organizace WHO v Ženevě. Zabýval se poruchami regulace krevního oběhu, zejména náhlé srdeční smrti. Mezi jeho hlavní díla patří Choroby srdce (1951), Jak zdravě žít (1952 spolu s M. Fejfarovou) a řada popularizujících prací Patofyziologie krevního oběhu (1987), Srdce v labyrintu světa (1997). Ke konci své literární činnosti sepsal s řadou spolupracovníků (B. Hučín, M. Šamánek. J. Linhart, J. Ošťádal, I. Přerovský) historickou práci Česká kardiologie a kardiologové (2001).

O profesoru Fejfarovi nemám k dispozici mnoho historek, uvádím jednu z doby, kdy působil v Ženevě.

Tehdy se jednalo o tom, zda by měl či neměl být náš brněnský kardiochirurg profesor MUDr. Jan Navrátil uvolněn do Rakouska, kde by měl pomoci vybudovat rakouskou kardiochirurgii. Do Ženevy se přijel zeptat profesora Fejfara zástupce českého ministerstva zdravotnictví MUDr. Zdeněk Štich, zda by s tím česká strana souhlasila. Fejfar se chvíli rozmýšlel a pak řekl: „Když chce někdo koupit fotbalistu staršího 30 let, hned bych ho prodal.“

Profesor Fejfar zemřel ve věku 87 let v roce 2003.

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.