Základy kognitivní, afektivní a sociální neurovědy
XXIV. Konzervativci a liberálové


Basics of social cognitive and affective neuroscience.
XXIV. Conservatives and liberals

Conservatives and liberals have different functional brain architecture, different physiological responses to stimuli, and activate different brain networks when confronted with similar situations. Genetics influence political attitudes during early adulthood and beyond. When faced with conflict, liberals are more likely than conservatives to alter their habitual response when cues indicate it is necessary. In comparison with liberals, conservatives have stronger reactions to threatening images and noises, spend more time looking at unpleasant images, whereas liberals spend more time looking at pleasant images. Liberals have more tolerance to uncertainty and a larger anterior cingular cortex, conservatives have more sensitivity to fear and have a larger right amygdala. Reliance on quick and “low effort” thought processes yields conservative ideologies, while effortful and deliberated reasoning yields liberal ideologies. Conservatives have stronger motivations than liberals to preserve purity and react more strongly than liberals to disgusting images. Conservatives are less open to new experiences and learn better form negative stimuli than positive stimuli. Political conservatism could be understood as a motivated social cognition with an evolutionary background. Some caution with the transfer of these results into Czech conditions is essential: American conservatives and liberals are similar but not identical to the Czech political right and left.

Key words:
conservatism, liberalism, brain, political decision


Působiště autorů: Oddělení patologie a molekulární medicíny Národní referenční laboratoř prionových chorob Thomayerova nemocnice, Praha Primář: MUDr. František Koukolík DrSc
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2012; 92(10-12): 535-539
Kategorie: Editorial

Souhrn

Funkční architektura mozku konzervativců a liberálů se odlišuje, jejich neurofyziologické odpovědi na podněty rovněž, v podobných situacích aktivují odlišné neuronální sítě mozku. Genetické vlivy ovlivňují politické postoje počínaje ranou dospělostí, jejich vliv následně trvá. V konfliktní situaci na základě podnětu určujícího, že je to nutné, liberálové snadněji mění habituální odpověď. Na ohrožující obrázky a zvuky odpovídají konzervativci mohutněji než liberálové, déle se dívají na nepříjemné obrázky, zatímco liberálové déle sledují obrázky příjemné. Liberálové lépe snášejí nejistotu a mají objemnější přední cingulární kůru, konzervativci jsou citlivější na podněty probouzející strach a mají objemnější pravou amygdalu. Rychlé, myšlenkově méně namáhavé odpovědi souvisejí s konzervativní ideologií, namáhavé a cílené myšlenkové úsilí souvisí s liberalismem. Konzervativci jsou motivovanější udržovat fyzickou a morální čistotu, mohutněji než liberálové reagují na obrázky probouzející hnus. Konzervativci jsou méně než liberálové otevření novým zkušenostem, lépe se učí z negativních než z positivních zkušeností. Politický konzervatismus lze chápat jako motivovanou sociální kognici s evolučním pozadím. Při přenosu těchto výsledků do českých podmínek je nutná opatrnost: američtí konzervativci a liberálové jsou podobní české pravici a levici, nejsou však totožní.

Klíčová slova:
konzervatismus, liberalismus, mozek, politické rozhodování

Úvod

Politická pravice a levice jsou pojmy, které vznikly v průběhu Velké francouzské revoluce podle toho, jak v Generálních stavech seděli zastánci monarchie a lidé toužící po změně starých pořádků, horující pro třetí stav a nový politický systém. Pojmům politická pravice a levice je tedy 223 let.

Vyhraněný politický konzervatismus, pravicovost, charakterizují explicitní i implicitní (zjednodušeně vědomá a nevědomá) potřeba a dávání přednosti řádu, pořádku, hierarchii, konformitě, stabilitě, tradičním hodnotám. Slovníkové definice konzervatismu kladou důraz na tendenci uchovávat ustavené, odpor ke změně, sklon uchovávat současný řád, opoziční postoj k narušujícím změnám sociálního, ekonomického legálního, náboženského, politického nebo kulturního řádu.

Konservatismus je množina politických, ekonomických náboženských, výchovných a dalších sociálních názorů charakterizovaná důrazem na status quo a sociální stabilitu, náboženství a morálku, volnost a svobodu, přirozenou nerovnost lidí, nejistotu pokroku a slabost lidského rozumu“ napsal v roce 1984 F. M. Kerlinger (19).

Vyhraněný politický liberalismus, levicovost, charakterizuje opak: pokrok, rebelantství, pružnost, rovnost, rovnostářství, feminismus, snášení chaosu (17). Podle tradiční představy je pravicové nebo levicové politické přesvědčení (včetně oportunistického postoje) výsledkem učení. Nápad, že by politická orientace mohla mít neurobiologické podklady, se objevil před několika desítkami let. Ověření však umožnily až současné výzkumné metody od genetických (9,11), přes elektrofyziologické (1, 5, 29), neurofyziologické (4, 33) k zobrazovacím (20, 27), stejně jako neuropsychologické (6, 12) sociálně psychologické experimenty (14–18). Podobně jako neuroekonomie vzniká tedy i neuropolitika (22, 23).

Současné poznání má samozřejmě limity:

  1. Převážný podíl prací je z USA, podíl evropských studií a studií transkulturálních je dosud menší. Politické prostředí USA nelze s politickým prostředím Evropské unie a/nebo jejích součástí plně ztotožnit. Byť je obsah pojmu liberál (USA) blízký obsahu pojmu socialista a/nebo sociální demokrat (Evropa), nejsou totožné. Podobně se tomu má s obsahem pojmu konzervativec (USA), pravicový volič (Evropa), i s obsahem pojmů republikán (USA) a strany napravo od středu (Evropa), a demokrat (USA) a strany nalevo od středu (Evropa).
  2. Rozlišování pojmu pravice a levice má smysl jen ve státech s parlamentní demokracií. Jestliže jsou pravicově a levicově orientovaní lidé neurobiologicky odlišní, co tito lidé dělají ve státech, kde parlamentní demokracie není? Předběžná odpověď může znít: nevěnují se politickému rozhodování.
  3. Politické spektrum pravice – levice je široké. Prakticky všechny studie zkoumající rozdíly mezi demokraticky pravicově a levicově orientovanými osobnostmi pracují s vyhraněnými okraji spektra. Český čtenář, který považuje sama sebe za rozumného a vnitřně bezrozporného jedince, může zjistit, že je nositelem některých obvykle umírněných pravicových a některých obvykle umírněných levicových postojů současně, pohybovat se, případně asymetricky po obou bezprostředních stranách středu pásma. Příkladem může být jedinec, který je zastáncem trestu smrti a současně i výrazné státní regulace obchodu. Důležité je mít na mysli, že konzervatismus charakterizovaný odporem vůči změnám, lpěním na pořádku, ustaveném řádu a institucích, nízkým skóre otevřenosti vůči novým zkušenostem, mentální rigiditou a dogmatismem, se týká jak politické pravice, tak levice. V tomto ohledu není konzervatismus zrcadlovým obrazem liberalismu.
  4. Jestliže v nějaké míře platí, že se vyhraněně konzervativně smýšlející osobnosti neurobiologicky liší od osobností smýšlejících vyhraněně liberálně, pak platí další úvaha: geny staví funkční mozkové systémy, ty v interakci s prostředím odpovídají spíš za některý, než za jiný typ chování. Jestliže řekneme geny, říkáme biologická evoluce. Představa, že by biologická evoluce směřovala k pravicové nebo levicové orientaci, je absurdní. Jaký je tedy vztah genů, prostředí a politické orientace? Předběžnou odpovědí mohou být závěry souboru studií popisujících ko-evoluci genů a kultury, neboli teorie dvojí dědičnosti (dual inheritance theory; 2, 13, 25, 30).
  5. Pravděpodobně důležité je vědět, že (demokratická) pravicová ani levicová orientace, stejně jako jejich neurobiologické koreláty nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné, ani morální, ani nemorální, účinné nebo neúčinné. Jde o jejich historický, sociální a politický kontext.

Následující odstavce jsou tedy vstupem mezi nové, zcela otevřené, neúplné, vysoce diskutované, sporné a prudce se vyvíjející hypotézy a teorie. Právě tato okolnost jim, domnívám se, dodává na zajímavosti.

Američtí konzervativci a liberálové

Současní vyhranění američtí konzervativci obvykle odmítají manželství homosexuálů, předmanželské sexuální soužití, právo na umělý potrat, ilegální imigraci, hospodářskou pomoc cizím zemím, kontrolu prodeje a vlastnictví střelných zbraní, pornografii, pacifismus a pomoc sociálně slabším (wellfare spending). Jsou zastánci svobodného, nekontrolovaného obchodu, co nejmenšího vlivu státu, Vlasteneckého zákona (Patriot Act) vydaného po útoku na Světové obchodní centrum a omezujícího americké ústavní svobody, doslovného výkladu Bible, války v Iráku, poslušnosti a sociální hierarchie, výdajů na zbrojení, školní modlitby, policejních zásahů bez plného dodržování habeas corpus (včetně „kontrolovaného mučení“) a trestu smrti. Postoj současných vyhraněných amerických liberálů je opačný (viz např. 29).

Jedinci tázaní na politickou orientaci odpovídají na zadání obvykle nějakým stupněm Likertovy stupnice. Například: „Souhlasíte s kontrolou prodeje střelných zbraní?“ Možná odpověď je v rozmezí: „Výrazně nesouhlasím – mírně nesouhlasím – jsem neutrální – mírně souhlasím – výrazně souhlasím.“ Evropané i příslušníci národů žijících na jiných kontinentech bývají tázáni v principu podobným způsobem, byť je spektrum otázek odlišné a cílené na daný předmět výzkumu (viz např. 3, 28, 14–18).

Genetický podklad

Vztah genů a prostředí, „nature and nurture“ k lidským vlastnostem je v psychologii, psychiatrii, genetice a neurobiologii často testován ve studiích užívajících jedno- a dvojvaječná dvojčata. Studie vycházejí ze sdílení všech genů jednovaječnými dvojčaty, poloviny genů dvojčaty dvojvaječnými. Mají jako každá výzkumná metoda své limity (26). Ideální jsou studie jednovaječných dvojčat vychovávaných od narození nebo raného dětství v odlišných prostředích. Míra rozptylu naměřených hodnot odpovídající rozdílům mezi testovanými jedinci se přičítá

  1. aditivním genetickým vlivům, to je souhrn všech individuálních genetických vlivů,
  2. sdílenému resp. společnému prostředí, to jsou vlivy v rodině a prostředí, které zkoumaní jedinci sdílejí,
  3. nesdíleným a unikátním vlivům prostředí společně s chybami měření.

Hatemi et al. (11) sledoval vztah dědičnosti a politické orientace v souborech dětí, adolescentů a dospělých lidí: jednu kohortu tvořila dvojčata ve věku 9,5 až 14 let, vyšetřovaná v rozmezí 1,5 roku, adolescenti, 550 párů, byli vyšetřování také každých 1,5 roku v rozmezí 11–17 let, soubor dospělých tvořilo 6000 párů dvojčat ve věku 18–88 let. Do konce adolescence se genetické ovlivnění politických postojů neprojevilo. Děti a adolescenti jsou v tomto směru ovlivňováni učením, zejména prostředím rodiny a školy. Vliv genů se začne projevovat v rané dospělosti, po 20. roce věku u těch lidí, kteří odešli z domova rodičů. Výrazný vliv dědičnosti na polohu v ose liberalismus – konzervatismus pak zůstává v dospělosti stabilní.

Neurofyziologické rozdíly

Oxley et al. (29) vystavili skupinu vyhraněných konzervativců a vyhraněných liberálů jednak nečekaným ohrožujícím obrázkům náhodně řazeným v dlouhé řadě neutrálních obrázků, jednak nepříjemným a nečekaným zvukům. Ohrožujícími obrázky byly velký pavouk na polekané lidské tváři, otřesený jedinec se zakrváceným obličejem, otevřená rána s larvami. V průběhu experimentu byly monitorovány změny elektrické kožní vodivosti a mrkacího reflexu, tedy automatické, nevědomé odpovědi. Lidé, kteří byli zastánci rostoucích výdajů na zbrojení, trestu smrti, Vlasteneckého zákona a války v Iráku, tedy konzervativci, odpovídali na uvedenou fysiologickou zátěž podstatně víc, než lidé, kteří byli pro pomoc cizím státům, liberální imigrační politiku, pacifismus a kontrolu střelných zbraní, tedy liberálové. Míra automatické neurofysiologické odpovědi na ohrožující signál tedy ovlivňuje míru příklonu k těm politickým opatřením, která chrání existující sociální systém jak před zevním, tam vnitřním ohrožením.

Amodio et al. (1) vystavili konzervativce a liberály testu Go/No go, název lze přeložit Vpřed/Stop. Vyšetřovaní lidé očekávají nějaký signál, může jím být například křížek, který se objeví na obrazovce. Jakmile ho spatří, stisknou tlačítko, což se rychle naučí, protože podnět a odpověď se opakují. V malé části série se objeví signál říkající: „Tlačítko nestisknout!“ Vyšetřovaní lidé tedy musí utlumit odpověď, kterou se naučili. Zátěž testem Go/No-Go zvýší námahu přední části opaskového závitu, neboli gyrus cinguli, jenž je na vnitřní ploše čelních laloků mozku, přibližně v oblasti 24 Brodmanovy mapy kůry vnitřní plochy mozku (obr. 1). Jak klinické zkušenosti s lidmi postiženými neurologicky, tak experimenty s lidmi zdravými ukázaly, že se tato oblast podílí na sledování čili monitorování konfliktu. Konfliktem je zde náhlá změna situace: naučená odpověď „stisknout tlačítko jakmile se objeví signál!“ nutí stisknout, nový signál však říká „nestisknout!“.

Poloha oblastí aktivovaných v průběhu vybavování minulých událostí a představ o událostech budoucích (19)
Obr. 1. Poloha oblastí aktivovaných v průběhu vybavování minulých událostí a představ o událostech budoucích (19)
rACC rostrální cingulární kůra dm PFC dorsomediální prefrontální kůra pCC zadní cingulární kůra A projekce polohy amygdaly

V testech ozřejmujících potřebu pořádku, řádu, systému a uzavřenosti myšlenkového systému dosahují konzervativci významně vyšší skóre než liberálové. Liberálové lépe než konservativci snášejí dvojznačnost nebo víceznačnost zadání, méně jim vadí větší složitost a tím menší přehlednost zadání úlohy, kterou mají řešit. Vůči novým zkušenostem jsou daleko otevřenější. Konzervativci a liberálové jsou tedy odlišní v kognitivním stylu, způsobu poznávání. Experiment doložil, že konzervativci víc než liberálové ulpívají na naučené aktivitě bez ohledu na to, že jim signál jasně říká – změň postup! Vyhraněný konzervativec je méně než vyhraněný liberál citlivý na signál, který říká „Stop! Změň postup!“.

Kanai et al. (20) experiment rozšířili o sledování odpovědi mozku na emoční výrazy v pozorované tváři. Politický postoj účastníků experimentu byl určen pětistupňovou Likertovou škálou do vyhraněně liberálního k vyhraněně konzervativnímu. Konzervativci odpovídají na ohrožení vyšší mírou agrese než liberálové a jsou vnímavější na hrozivý výraz v pozorované tváři (34). Vyšší míře liberalismu odpovídal vyšší objem kůry přední části g. cinguli, což odpovídá předchozímu pokusu. Vyšší míře konzervatismu odpovídal větší objem pravostranné amygdaly, systému, který je aktivován pohledem na ohrožující tvářový výraz. Politické postoje tedy mohou být reflexí rozdílů v seberegulačním monitorování konfliktů a poznávání emočních výrazů v pozorované tváři.

Jednou z nejdůležitějších schopností úspěšné lidské interakce je sdílená pozornost (joint attention). Objevuje se v kojeneckém věku. Děti se podívají ve směru, kam se dívá maminka. Podněty, které ovlivní směr pohledu, vedou k automatickému přesunu pozornosti. V průběhu těchto experimentů pokusná osoba sleduje na obrazovce tvář, která se dívá doprava nebo doleva. Pokusné osoby obvykle rychleji zaregistrují cíl, jenž se na obrazovce objeví ve směru pohledu tváře než mimo tento směr. Směr pohledu může ovlivnit i afektivní hodnocení cíle, stejně jako posouzení důvěryhodnosti. Ovlivnění směrem pohledu se nedaří u autistů, muži jsou ovlivněni méně než ženy. Autonomní a individualističtí jedinci jsou ovlivnitelní méně než jedinci, jejichž míra autonomie a individualismu je nižší. Dodd et al. (4) prokazuje, že vyhranění konzervativci, lidé, u nichž se předpokládá vyšší míra individualismu, jsou v tomto experimentu ovlivnitelní méně než vyhranění liberálové.

Gray (8) před 40 lety předpokládal existenci dvou evolučně starých „jaderných“ systémů sdílené všemi savci, které nazval BIS (behavioural inhibition system) a BAS (behavioural activation system), jejichž činnost je podkladem averzivní a apetitivní reakce, přibližování k objektu nebo naopak vzdalování se od objektu. Dodd et al. (5) vystavil jedince, u nichž stanovil polohu na škále politické orientace, averzivním a apetitivním podnětům. Averzivními podněty byly obrázky zařazené v řadě jiných obrázků, a to opět pavouk na lidské tváři, otevřená rána s larvami a dav lynčující jedince. Obrázky apetitivní byly šťastné dítě, mísa ovoce a roztomilý králíček. Obrázek pavouka obvykle pobouzel strach, otevřená rána s larvami probouzela hnus, dav lynčující jedince probouzel hněv. Apetitivní obrázky probouzely nediferencovaný pocit štěstí.

Lidé, kteří více odpovídali na averzivní podněty, byli orientovaní konzervativně. Liberálně orientovaní lidé více odpovídali na apetitivní podněty.

Poloha rostrální cingulární a paracingulární kůry (Brodmanova area 32).
Obr. 2. Poloha rostrální cingulární a paracingulární kůry (Brodmanova area 32).

Zkoumání nových podnětů a ochota riskovat

Fazzio et al. (7) vytvořil BeanFest (doslovně festival fazolí), je počítačový test ověřující ochotu zkoumat nové podněty a riskovat. Představte si „fazole“, jednoduchá černobílá vyobrazení, a to kruh, ovál, protaženou elipsu. V každé „fazoli“ je nějaký počet teček, v rozmezí 1–10. Fazoli hráč může přijmout nebo odmítnout. Fazole má buď kladnou, nebo zápornou hodnotu. Na začátku hry má hráč 50 bodů. Jestliže hráč fazoli zvolí, může body získat nebo ztratit. Jestliže se volbě vyhne, jeho skóre se nemění. O povaze odmítnuté fazole informaci nezíská. Jestliže hráč získá 100 bodů, vyhrál, nastupuje do dalšího kola. Jestliže prohrával tak, že se dostal k nule, nastupuje rovněž do dalšího kola. Hra opět začíná na 50 bodech. Úkolem je vztáhnout typ fazole k tomu, co fazole dá, její „hodnotu“. Vztahování je dáno učením v průběhu hry. Učení závisí na ochotě sbírat nové podněty, riskovat a určit hodnotu nového „objektu“.

Shook a Fazzio (32) užili BeanFest u konservativců a liberálů. Konzervativci volili menší počet cílů než liberálové, byli opatrnější. Čím bylo skóre konzervatismu vyšší, tím výraznější byla nesouměrnost učení: vyšší míra konzervatismu znamenala lepší učení z negativních než z positivních podnětů. Politicky konzervativnější jedinci volili vyhýbavější, méně riskantní strategii.

Čistota

Mnohé morální kódy kladou důraz na tělesnou čistotu. Manipulace cílené na tělesnou čistotu mohou ovlivnit morální soudy. Nepřátelé jakéhokoli druhu jsou tradičně „nečistí“. Hnus byl popsán jako „nejviscerálnější emoce“. Fyzický hnus při tom aktivuje kůru přední insuly podobně jako hnus morální (10). Osa hnus – slast je často chápána jako základ všech ostatních emocí (35).

Helzer a Pizarro (12) vystavili pozorovatele podnětu upozorňujícímu na tělesnou čistotu. V prvním experimentu nechali nezasvěcené osoby buď projít kolem plastové lahve obsahující roztok na mytí a desinfekci rukou (hand sanitizer), nebo je kolem láhve projít nenechali. Následně se jich zeptali na základní demografická data a základní politickou orientaci vyjádřenou sedmistupňovou Likertovou škálou od stupně „krajně konzervativní“ do stupně „krajně liberální“. V druhém experimentu byly pokusné osoby poté, co byla zjištěna jejich politická orientace, upozorněny nebo neupozorněny na nutnost dodržovat čistotu. Následně byly pokusné osoby tázány na hodnocení řady druhů chování, mezi nimiž byla zahrnuta sexuální chování, která jsou v USA tabuizována.

Osoby vystavené v obou experimentech podnětu upozorňujícímu na čistotu následně oznámily konzervativnější postoj než osoby, které podnětu vystaveny nebyly.

Smith et al. (33) vystavili pokusné osoby poté, co byla zjištěna jejich politická orientace, pěti obrázkům obvykle probouzejícím intenzivní hnus (příkladem je tvář muže pojídajícího plnou hrst hemžících se červů), zařazeným do delší řady obrázků s odlišnou emoční valencí (probouzejících kladné nebo záporné emoce), s odlišnou emoční intenzitou, včetně obrázků považovaných za emočně neutrální. Míra automatické emoční odpovědi byla měřena proměnami elektrické kožní vodivosti a subjektivním vyjádřením k míře prožívaného hnusu. Lidé, jejichž odpověď na obrázky probouzející hnus, byla výraznější, se sami určovali jako politicky konzervativnější. Nejmohutnější reakce se projevovala u jedinců, kteří nesouhlasili s manželstvím homosexuálů, v průběhu prohlížení obrázku muže pojídajícího červy.

Úspora mentální námahy

Těžištěm současné konzervativní politické ideologie demokratických států západního světa je přijetí hierarchie (14, 31) a tudíž nerovnosti rozdělení moci a majetku. Konzervativci kladou důraz na status quo, osobní odpovědnost, spoléhání na sebe sama. Ideologické složky jsou vázány na neideologické psychologické procesy a ty jsou vázány na činnost neuronálních systémů velkého rozsahu. Lidé sledující chování druhých lidí je často chápou a vysvětlují jako povahové rysy: lidé kupříkladu plně odpovídají za svou obezitu, nezaměstnanost, chudobu i výši inteligence (přehled 6). Tato hodnocení a vysvětlení probíhají automaticky, bez většího duševního úsilí.

Eidelman et al. (6) testovali hypotézu, která má za to, že podkladem politického konzervatismu je na rozdíl od liberalismu mentální automatismus a s ním spjaté menší duševní úsilí, čtyřmi experimenty.

Požití alkoholu jak známo omezuje myšlenkovou kapacitu, zjednodušuje myšlení, poškozuje mentální kontrolu. Myšlenkové automatismy ponechává nedotčené. V prvním pokusu experimentátoři požádali lidi opouštějící bar, aby jim za změření hladiny alkoholu v dechu kromě demografických dat určili svou politickou orientaci. Čím byla hladina alkoholu vyšší, tím byla orientace pravicovější.

Pracovní paměť má jak známo omezenou kapacitu. Zátěž dvěma úlohami současně ji vyčerpává. Z toho plyne, že lidé, jejichž pracovní paměť je zatížena tímto způsobem, by měli uvažovat jednodušeji než lidé bez této zátěže. U pokusných osob byla zjištěna politická orientace testem SASS (Social Attitudes Statement Scale;19, ten má dvě třináctičlenné podstupnice, jedna vyjadřuje konzervativní (k), druhá liberální (l) postoje, například: „První úvahou každé společnosti je ochrana práva na vlastnictví“ (k), resp. „Velké zisky by měly být výrazně zdaňovány, a to nad běžné daně z příjmu“ (l). Pokusné osoby odpovídaly ve stupních Likertovy škály, od „výrazně nesouhlasím“, po „výrazně souhlasím“. Dále byla určena nálada a způsob, jímž pokusné osoby zpracovávají informace a zvládají ty složitější. Jestliže byla u pokusných osob zatížena pracovní paměť, vyjadřovaly konzervativnější postoje.

V třetím experimentu byly pokusné osoby požádány, aby si přečetly studii zabývající se sociálními vztahy. Následně odpovídaly na některé výroky a slova, a to buď v časovém tlaku, nebo bez časového omezení. Časový tlak, který je příčinou zjednodušení myšlenkové strategie, vedl k vyššímu užívání konzervativních pojmů.

Ve čtvrtém experimentu byli účastníci pokusu požádáni, aby na myšlenkovou zátěž danou studií zabývající se sociálními vztahy, odpovídali buď s myšlenkovým úsilím („odpověď si dobře rozmyslete, neříkejte první, co vás napadne“) nebo bez tohoto úsilí. Politický konzervatismus charakterizoval druhý typ odpovědí.

Politická ideologie jako motivované sociální poznávání

V sérii studií dokazuje Jostova skupina (14–17), naposledy Jost a Amodio (18), že lze politickou ideologii chápat jako motivované sociální poznávání, a to jak na základě behaviorálních, tak neurovědeckých experimentů.

Politický konzervatismus coby motivované sociální poznávání slučuje:

  1. teorie analyzující osobnost (autoritářství a dogmatismus společně s intolerancí dvojznačnosti),
  2. epistemické neboli způsobu poznávání se týkající a existenciální potřeby (potřeba uzavřeného myšlenkového systému, řádu, struktury, regulačního ohniska (regulatory focus) a způsob zvládání hrůzy (terror management),
  3. ideologickou racionalizaci (sociální dominanci a ospravedlňování systému).

Metaanalýza 88 souborů z 12 států, vyšetřeno bylo 22 818 lidí, prokazuje, že politický konzervatismus je v sestupném pořadí předpovídán mírou strachu ze smrti, mírou nestability politického systému, mírou dogmatismu a neschopnosti snášet dvojznačnost, strachem ze ztráty a ohrožení. V negativní korelaci s politickým konzervatismem je otevřenost vůči zkušenosti, snášení nejistoty, zvládání složitosti a míra sebeúcty. Čím vyšší je tedy skóre těchto proměnných, tím nižší je míra politického konzervatismu (14, 15). Znovu připomínám: jde o konzervatismus, lhostejno zda pravicový nebo levicový.

Evolučně psychologický pohled

Jestliže platí základní postuláty evoluční psychologie (21–24) a jestliže jsme vývojově blíž k pravým šimpanzům než k bonobům, pak může dle mého pocitu být konzervatismus „přirozenější“ než liberalismus: je „intuitivní“, bližší teoreticky předpokládaným vnitro- i meziskupinovým vztahům našich vývojových předků. V době prohlubující se globální soutěže o zdroje a jaderných zbraní jde o riskantní dědictví. Liberalismus je naproti tomu kontraintuitivní, proto dá podstatně víc myšlenkové námahy, což může být jeden z důvodů, proč jsou liberálové méně šťastní než konzervativci (28).

MUDr. František Koukolík, DrSc.

Oddělení patologie a molekulární medicíny

Národní referenční laboratoř prionových chorob

Thomayerova nemocnice

Vídeňská 800

140 59 Praha 4 Krč

E-mail: frantisek.koukolik@ftn.cz


Zdroje

1.Amodio, D. M., Jost, J. T., Master, S. L., et al.: Neurocognitive correlates of liberalism and conservatism. Nat Neurosci 2007; 10, p. 1246–1247.

2. Boyd R, Richerson PJ. Transmission coupling mechanisms: cultural group selection. Phil Trans R Soc B 2010; 365, p. 3787–3795.

3. Carney DR, Jost JT, Bowling SD, et al.: The secret lives of liberals and conservatives: personality profiles, interaction styles, and the things they leave behind. Polit Psychol 2008; 29, p. 807–840.

4. Dodd, M. D., Hibbing, J. R., Smith, K. B.: The politics of attention: gaze cueing effects are moderated by political temperament. Atten Percept Psychophys. 2011; 73, p. 24–29.

5. Dodd, M. D., Balzer, A., Jacobs, C. M., et al.: The political left rolls with the good and the political right confronts the bad: connecting physiology and cognition to preferences. Phil Trans R Soc B 2012; 367, p. 640–649.

6. Eidelman, S., Crandall, Ch. S., Goodman, J. A., et al.: Low-effort thought promotes political conservatism. Personal and Social Psychology Bulletin 2012; 38, p. 808–820.

7. Fazzio, R. H., Eser, J. R., Shook, N. J.: Attitude formation through exploration: valence asymmetries. J Pers Soc Psychol 2004; 87, p. 617–645.

8. Gray, J.: The psychophysiological basis of introversion- extraversion: a modification of Eysenck’s theory. In: The biological bases of individual behavior (eds V. D. Nebylitsyn & J. A. Gray), pp. 182–205. San Diego, CA: Academic Press, 1972.

9. Green, A. E., Munafo, M. R., DeYoung, C. G., et al.: Using genetic data in cognitive neuroscience: from growing pains to genuine insights. Nat Rev Neurosci 2008; 9, p. 710–720.

10. Harrison, N. A., Gray, M. A., Gianaors, P. J., et al.: The embodiment of emotional feelings in the brain. J Neurosci 2010; 30, p. 12878–12884.

11. Hatemi, P. K., Funk, C. L., Medland, S. E., et al.: Genetic and environmental transmission of political attitudes over life time. J Polit 2009; 71, p. 1141–1156.

12. Helzer, E. G., Pizarro, D. A.: Dirty liberals!: reminders of physical cleanliness influence moral and political attitudes. Psychol Sci 2011; 22(4): p. 517–522.

13. Henrich, J., McElreath, R.: Dual inheritance theory: the evolution of human cultural capacities and cultural evolution. In: R. Dunbar and L. Barrett, (eds.) Oxford Handbook of Evolutionary Psychology, Ch. 38. Oxford: Oxford Univ Press, 2007.

14. Jost, J. T., Laser, J., Kruglanski, A. W., et al.: Political conservatism as motivated social cognition. Psychol Bull 2003; 129, p. 339–375.

15. Jost, J. T., Laser, J., Kruglanski, A. W., et al.: Exceptions that prove the rule – using the theory of motivated cognition to account for ideological incongruities and political anomalies: reply to Greenberg and Jonas (2003). Psychol Bull 2003; 129, p. 383–393.

16. Jost, J. T., Naper, J. L., Thorisdottir, H., et al.: Are needs to manage uncertainty and threat associated with political conservatism or ideological extremity? Pers Soc Psychol Bull 2007; 33, p. 989–1007.

17. Jost, J. T., Nosek, B. A., Bowling, S. D.: Ideology: its resurgence in social, personality, and political psychology. Perspect Psychol Sci 2008; 3, p. 126–136.

18. Jost, J. T., Anodko, D. M.: Political ideology as motivated social cognition: behavioral and neuroscientific evidence. Motiv Emot 2012, 36, p. 55–64.

19. Kerlinger, F. M.: Liberalism and conservatism: The nature and structure of social attitudes. Erlbaum, Hilsdale, 1984.

20. Kanai, R., Feilden, T., Firth, C., et al.: Political orientations are correlated with brain structure in young adults. Curr Biol 2011; 21, p. 677–680.

21. Koukolík, F.: Evoluce a evoluční teorie pro lékaře IX. Evoluční psychologie. Prakt. lék. 2010, 90, s. 511–514.

22. Koukolík, F.: Mocenská posedlost. Praha: Karolinum, 2010.

23. Koukolík, F.: Zvíře politické. Praha: Galén, 2012.

24. Koukolík, F.: Nejkrásnější ze všech bohů. Praha: Karolinum, 2012.

25. McElreath, R., Henrich, J.: Dual inheritance theory: the evolution of human cultural capacities and cultural evolution. In R. Dunbar and L. Barrett (Eds.), Oxford Handbook of Evolutionary Psychology. Oxford: Oxford University Press 2007.

26. Medland, S., Hatemi, P.: Political science, biometric theory, and twin studies: A

methodological introduction. Polit Anal 2009; 17, p. 191–214.

27. Mitchell, J. P. Contributions of functional neuroimaging to the study of social cognition. Curr Dir Psychol Sci 2008; 17, p. 142–146.

28. Naper, J. L., Jost, J. T.: Why are conservative happier than liberals? Psychol Sci 2008; 19, p. 565–572

29. Oxley DR, Smith KB Alford JR, et al.: Political attitudes vary with physiological traits. Science 2008; 321, p. 1667-1670.

30. Richerson P, Boyd. R. Not by genes alone: how culture transformed human evolution. Chicago: University of Chicago Press, 2005.

31. Sidanius J, Pratto F. Social dominance: an intergroup theory of social hierarchy and oppression. Cambridge: Cambridge University Press, 2001.

32. Shook NJ, Fazio RH. Political ideology, exploration of novel stimuli, and attitude formation. J Exp Soc Psychol 2009; 45, p. 995-998.

33. Smith KB, Oxley D, Hibbing MV, et al.: Disgust sensitivity and the neurophysiology of left-right political orientations. PLoS ONE 6(10): e25552. doi:10.1371/journal.:pone.0025552.

34. Vigil JM. Political learning vary with facial expression processing and psychosocial functioning. Group Process Intergroup Relat 2010; 13, p. 547-558.

35. Williamson PC, Allman J. The human illnesses. New York: Oxford University Press, 2011.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 10-12

2012 Číslo 10-12

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se