Formánek Emanuel – farmakolog a toxikolog


Autoři: S. Káš.
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2012; 92(10-12): 583-584
Kategorie: Aktuality/fejeton/historie

Profesor MUDr. Emanuel Formánek, český farmakolog, chemik a toxikolog se narodil 7. října 1869 v Litomyšli. Byl synem praktického lékaře MUDr. Emanuela Formánka staršího, gymnázium vystudoval v Roudnici, kde maturoval v roce1878. Dobře se učil, měl náklonnost k chemii, a tak jej ještě před maturitou otec přivedl k profesoru Horbaczewskému s prosbou, aby syna přijal do svého ústavu. Formánek mladší tak hned po maturitě nastoupil do pražského ústavu pro lučbu lékařskou, jak se tehdy nazývala lékařská chemie. Brzy však přešel na univerzitu do Vídně, kde na konci 90. let složil první rigorózum. Pracoval v laboratoři slavného prof. Ludwiga, který si jej velmi oblíbil. V roce 1890 mu zemřel otec, a tak se vrátil do Prahy. Studium medicíny dokončil na pražské univerzitě, kde v roce 1893 promoval.

Již během studia byl prof. Emanuel Formánek demonstrátorem ústavu pro lučbu lékařskou, po promoci se zde stal asistentem. Podnikl studijní cesty do Francie a Německa. Současně se však také učil farmakologii u prof. Jiruše a bakteriologii a hygienu u prof. Kabrhela.

Vadilo mu mnoho psaní

V roce 1897 Emanuel Formánek pochopil, že ho zde žádná kariéra ani zabezpečení nečeká a stal se městským chemikem při Fyzikátě města Prahy. Odtud na doporučení Ludwigovo přešel do Ústavu pro zkoumání potravin, ale ani to jej neuspokojovalo. Vadilo mu mnoho psaní, vyplňování tiskopisů, žádná věda – přesto se v roce 1898 habilitoval pro užitou lučbu lékařskou. O čtyři roky později byla venia legendi rozšířena o toxikologii, v roce1903 byl Emanuel Formánek jmenován mimořádným profesorem a o dalších deset let později profesorem řádným. V roce 1917, kdy se stal prof. Horbaczewski rakouským ministrem zdravotnictví, se stal prof. Formánek přednostou ústavu pro lučbu lékařskou. Ke konci války, v roce 1916 a 1917, byl těžce nemocen. Pravděpodobně se jednalo o sepsi, která podlomila jeho zdraví. Následně onemocněl ještě cukrovkou, která vše zhoršila.

Po smrti prof. Lhotáka, profesora farmakologie a farmakognosie lékařské fakulty Karlovy univerzity, se jeho pracovní vypětí ještě zvýšilo. Vedl dva ústavy, dva obory, zkoušel dva předměty – lékařskou chemii a farmakologii V posledních letech byl přepracovaný, nikomu nedokázal nic odříci.

Dobromyslně ironický optimista, ale…

Prof. Vladimír Vondráček, jeden z posledních jeho žáků, charakterizoval ve svých třídílných vzpomínkách prof. Emanuela Formánka jako veselého, dobromyslně ironického pesimistu, ten však přitom vypadal jako stařec. Měl velké znalosti z různých oborů: z chemie, potravinářství, toxikologie, farmakologie, farmakognozie, ale i ze zeměpisu, měl široké všeobecné vzdělání. Byl výborným pedagogem a skvěle přednášel. V mládí byl společenský, ke stáří se však stával uzavřeným a trochu nedůvěřivým. Měl smysl pro humor a nerozčiloval se, když při zkouškách slyšel nebetyčné nesmysly, když mu například student řekl, že vorvani jsou zvířata žijící v pralesích, že vorvaňovina je výměšek předkožky z vorvaně nebo že Sarsaparilla roste na stromě Honduras. Jen když některý zkoušený přehnal maximální dávku jeho trpělivosti, říkával: „Velká škoda, že vám to nemohu dát vypít.

Postavil most mezi teorií a klinikou

Prof. Formánek měl velkou zásluhu v tom, že přiblížil chemii klinikům a že se do jeho ústavu chodili chemii učit kliničtí asistenti. A co se naučili, to přenášeli zpět na kliniku. Postavil most mezi teorií a klinikou. V dějinách české lékařské chemie mu osud určil nevýhodné místo mez geniálním Horbaczewskim a geniálním akademikem Hamsíkem.

O profesoru MUDr. Emanuelu Formánkovi napsal jednu ze tří hezkých vzpomínkových knižních monografii pan profesor Vladimír Vondráček (Heveroch, Syllaba, Formánek)

Nezůstalo po něm mnoho historek, z toho mála, co se mi podařilo nasbírat, uveřejňuji několik nejhezčích, jež dokreslují jeho smysl pro humor. Jsou to historky z dob jeho učitelské dráhy.

Lázně kozorožci nemilují

Organická chemie je většinou pro mediky dosti nezáživná. Celé to názvosloví, spousta komplikovaných vzorců, které je nutno si osvojit, to vše nepřispívá k popularitě předmětu. Olomoucký profesor farmakologie MUDr. Jiří Lenfeld se kdysi o svém předmětu vyjádřil, že učit se farmakologii je jako naučit se nazpaměť telefonní seznam, ale navíc je nutné vědět o každém účastníku stanice i nějaký ten drb.

Pražský profesor chemie a současně farmakologie MUDr. Emanuel Formánek se snažil, jak jen mohl, své přednášky trochu zpestřit a chemii studentům osladit.

Jednou vykládal. „…kyselina kapronová (a přišel dlouhatánský v vzorec) se vyskytuje ve zvýšené koncentraci zvláště v potu kozorožců. Kozorožce je ovšem dosti těžké chytit, což značně stěžuje její masové získání. Parní lázně kozorožci moc nemilují.

Teplota pokojská

Jindy Formánek přednášel studentům, že optimální teplota v pokoji (on říkal optimální teplota pokojská) má být okolo 20–21 oC. „Já sám však takovou teplotu špatně snáším, v takovém prostředí je mi zima, nedovedu se na práci soustředit a moje výkonnost klesá. Já se cítím dobře jen při teplotě pokojské kolem 37 oC,“ dodával.

Lahvičky se vrátily prázdné

Stalo se těsně po první světové válce. Potravin bylo málo, občanstvo a také lid studentský neměli většinou nadbytek jídla. Za této situace přednášel profesor Formánek o cukrech Ve svém výkladu popsal jednotlivé druhy cukrů, rozebral jejich metabolismus a na ukázku nechal po posluchárně kolovat jednotlivé lahvičky se vzorky cukrů.

K velkému údivu přednášejícího se však lahvičky vrátily vesměs prázdné.

Formánek se zarazil, rozhlédl se po posluchárně, avšak nenechal se vyvézt z konceptu a suše pokračoval: „Dámy a pánové, je mi opravdu líto, že naše sbírky byl ochuzeny o několik exemplářů, které se okamžitě nedají nahradit. Za druhé mě však velice mrzí, že jsem vám před demonstrací zapomněl sdělit, že v té velké nádobce byl cukr močový, bohužel nesyntetický S přáním dobré chuti, končím dnešní přednášku.

Vypuzovat tasemnice ze střeva

Jak jsem dříve uvedl, Formánek měl smysl pro humorné situace, třeba bezděčné.

Jednou při rigorózní zkoušce z farmakologie chtěl slyšet, jak se vypuzuje tasemnice ze střeva. Posluchač byl dobře připraven, tehdejší léčebné postupy i dávkování ovládal. Nejprve ricinový olej, pak odvar z granátového jablka. Pan profesor byl na výsost spokojený. Scházela maličkost. Chtěl ještě slyšet, že postižený má při této kůře ležet na pravém boku. Svou doplňovací otázku však formuloval poněkud nešikovně. „Kde má nemocný ležet?“ zeptal se.

Kandidát se zamyslel, s tímto problémem se dosud neobíral. Chvíli zauvažoval a pak prohlásil: „Pokud možno, co nejblíže záchodu.

Nejsnazší za celé studium

Na závěr medailonku ještě jedna historka, která ukazuje pana profesora Formánka také z jiné stránky než ty předchozí.

MUC. Miloš Sovák, pozdější profesor foniatrie, skládal těžkou rigorózní zkoušku z farmakologie.Jeho examinátor profesor Emanuel Formánek, obvykle přísný zkoušející, byl toho dne jaksi roztržitý, nesoustředěný. Když se před něj mladý Sovák posadil, zeptal se ho profesor: „Odkud jste?“

„Z Bechyně, pane profesore.“

„Když z Bechyně, tak to vám dám hlíny.“ V Bechyni byla známá keramická škola. Hlíny byly jedna z nejtěžších otázek ve farmakologii, a také z nejnezáživnějších. Sovák začal přemýšlet, jak začne, když vtom se objevil Formánkův asistent „Pane profesore, přišla vaše dcera, že právě udělala zkoušku z patologie.“

Profesor se rozzářil, řekl zkoušenému: „Moment, pane kolego.“ A odešel.

Vrátil se za hezkou chvilku, hezky ruměný v obličeji, kolem něj se šířila nepochybná vůně jamajského rumu. Posadil se proti zkoušenému medikovi, podíval se do zkušebního protokolu a řek: „No tak to bychom měli. Tak hlíny jste uměl. Praktikum už jste udělal?“

Asistent hlásil, že ano.

„No tak výborně.“ A MUC. Sovák dostal výtečnou. Nejsnazší za celé studium.

Profesor lékařské chemie a farmakologie MUDr. Emanuel Formánek zemřel po dlouhé nemoci ve věku šedesáti let 2. dubna 1929 v Praze.

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 10-12

2012 Číslo 10-12

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se